Bon Repos v proměnách času

Text: - dan -

Od Ptačí hůrky k modernímu sídlu

Zámek Bon Repos je významný lovecký zámeček a barokní areál s bohatou a velmi spletitou historií. Nachází se u vesnice Čihadla, která je součástí obce Stará Lysá v okrese Nymburk ve Středočeském kraji. Areál tvořený několika historickými budovami a přilehlým lesoparkem je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek ČR a představuje výrazný krajinotvorný prvek. Původně vznikl jako útočiště pro meditaci a lov ptactva, během staletí však prošel rukama mnoha majitelů, zažil období rokokové slávy, zanedbávání i tvrdé vojenské devastace, aby se v 21. století dočkal kompletní obnovy.

Založení a éra Františka Antonína Šporka (1715-1738)

Oblast dnešního zámku Bon Repos spadala původně pod panství Benátky nad Jizerou. Vrch zvaný Čihadla znal hrabě František Antonín Špork (1662-1738), majitel sousedního lyského panství, již ze svého dětství. Už jako sedmiletý chlapec zde mohl pozorovat při práci starého ptáčníka Kocha, což v něm zanechalo trvalou vášeň pro čižbu - lov tažných ptáků.

Špork se řemeslu podrobněji naučil na své kavalírské cestě v Itálii v roce 1680 a po mnoha letech úsilí se mu v roce 1715 podařilo vrch Čihadla získat výměnou za bažinu zvanou Peklo s hrabětem Schützem. Nepřítomnost jakékoliv zástavby před tímto rokem nepřímo dokládá Vogtova veduta lyského panství z roku 1712, kde na horizontu stavby chybí, zatímco na rytinách z let 1720 a 1721 je místo již označeno jako Vogelberg či Vogelfangerey.

Ihned po zisku pozemků začal Špork v roce 1717 (některé zdroje uvádějí rok založení 1718) budovat areál loveckého zámečku. Místo mělo sloužit dvěma hlavním cílům: lovu ptáků a náboženskému rozjímání. Čižba zde byla natolik důležitá, že Špork se nechával nazývat „generalissimem všech ptáčníků“ a na svátek svatého Havla (16. října) se na zámku smělo jíst výhradně ulovené ptactvo, jako byli drozdi, sojky či sýkory. Z ptáčnických zařízení se zde nacházely tzv. humence, panthery, rokola a tesy.

Centrální budovou pro hraběte se stala skromná přízemní stavba se sedlovou střechou nazvaná La Maison de Bon Repos (Dům oddechu), dnes označovaná jako Starý zámek. Nad jejím portálem se nachází vysoce kvalitní barokní reliéf kojící Madony.

Interiéry i exteriéry byly bohatě zdobeny freskami; významná je dochovaná malba „Hostina bohatcova“ zobrazující odháněného Lazara a odkazující na Šporkovo uvěznění pro dluhy v pražské Daliborce. Další významnou stavbou byla kaple sv. Jeronýma, vybudovaná v letech 1716-1717 a vysvěcená 30. září 1717. Na její střeše stála socha Smrti, která se taháním za provaz otáčela a ukazovala na nápisy ctností a neřestí.

Zcela unikátní stavbou byla poustevna (Ermitáž), budova ve tvaru pyramidy vysoká dvacet loktů (cca dvanáct metrů), která na svém vrcholu sloužila jako rozhledna pro rozprostírání loveckých sítí. Součástí areálu se stal též byt pro kněze, letohrádek s jídelnou, hospodářské zahrady a kaple sv. Simeona Stylity situovaná na křižovatce cest západně od zámku, jež byla vyzdobena sochami od Matyáše Bernarda Brauna.

Kvůli finančním obtížím byl F. A. Špork počátkem 20. let 18. století nucen lyské panství prodat hraběti Františku Josefu Černínovi, avšak s podmínkou, že Bon Repos bude moci doživotně užívat pro své jarní a podzimní pobyty. Po Černínově smrti v roce 1734 Špork zámeček odkoupil zpět. Šporkova éra na Bon Repos definitivně skončila jeho smrtí v roce 1738.

Úpadek a rokoková sláva za arcibiskupa Příchovského (1738-1793)

Po smrti F. A. Šporka přešel areál do majetku Ignáce Zikmunda hraběte z Klenové a Janovic, majitele benáteckého panství. Vzhledem k vysokým nákladům na údržbu začal výjimečný komplex na Ptačí hůrce rychle chátrat a nebyl využíván. Obrat nastal až v roce 1769, kdy zadlužené benátecké panství koupil v dražbě pražský arcibiskup Antonín Petr hrabě Příchovský z Příchovic (1707-1793) a zvolil si Ptačí hůrku, dobově nazývanou „Kopec sv. Jeronýma“, za svou letní rezidenci.

Arcibiskup Příchovský zahájil velkolepou přestavbu areálu v rokokovém a raně klasicistním slohu. Nechal vystavět takzvaný Nový (Přední) zámek, pavilonovou stavbu s bohatě zdobenými interiéry, a také samostatně stojící Čínský pavilon z roku 1770, jehož sál vyzdobil nástěnnými malbami s orientalizujícími motivy zřejmě J. W. Spitzer. Původní Šporkova budova (Starý zámek) byla rozšířena a vznikl též pozdně barokní hospodářský dvůr.

Za Příchovského také došlo ke zrušení čihařských zařízení, zániku sypaného návrší s poustevnou a založení anglického krajinářského parku. Areál se navíc stal cílem poutí na svátky sv. Prokopa a sv. Jeronýma. Příchovský nechal Bon Repos přestavět v rokokovém slohu.

19. století a éra Thun-Hohensteinů (1793-1890)

Po smrti arcibiskupa Příchovského v roce 1793 přešel majetek na syna jeho synovce a následně na Františka Vojtěcha hraběte Příchovského, který však tragicky zahynul pádem z koně v roce 1816. Tím rod po meči vymřel a majetek zdědily jeho sestřenice z rodu Mladotů ze Solopisk.

Sňatkem s Josefinou (a po její smrti s její sestrou Alžbětou) získal po roce 1816 panství Leopold hrabě Thun-Hohenstein.

Thun-Hohensteinové zahájili opravy letohrádku a zaměřili se především na zahradní a parkové úpravy v přírodně krajinářském stylu. Hrabě Leopold zde povoloval taneční zábavy i pro venkovský lid. Zcela výjimečnou událostí byl pobyt hudebního skladatele Bedřicha Smetany, který v rodině Thun-Hohensteinů působil jako učitel hudby a v letech 1844-1847 obýval pokoj v rohovém stavení vedle Starého zámku. Na zámku složil několik hudebních děl, včetně preludií pro varhany a klavír.

Podoba areálu z poloviny 19. století je detailně zachycena na plánu Johanna Czerného, který dokumentuje rozsáhlé sadovnické úpravy, okrasné záhony, stromořadí a neuvěřitelně bohatou ovocnou zahradu, v níž se nacházelo mimo jiné 759 višní, 251 slivoní, 106 hrušní a desítky dalších stromů.

V roce 1869 převzal panství Leopold Bohumil Thun-Hohenstein, kvůli masivnímu zadlužení jej však musel v roce 1885 prodat. Zámek přešel na Hospodářskou úvěrní banku v Praze a C. k. priv. banku pro země rakouské ve Vídni, a nakonec jej v roce 1890 získala rakouská Länderbank Wien. Za jejího vlastnictví se na zámku v roce 1891 konal první tenisový turnaj na území Čech.

Od Kinských po Špitálského (1890-1945)

V roce 1905 zakoupil lyské a benátecké panství kníže Rudolf Ferdinand Kinský. Na Bon Repos zřídil lesní úřad a zahájil opravy, které však byly přerušeny první světovou válkou. Po válce se majetek rodiny Kinských stal obětí první pozemkové reformy.

V roce 1926 (nebo 1934) areál získal odborový přednosta ministra zemědělství Ing. Václav Špitálský. Zahájil zásadní obnovu chátrajícího areálu a kompletní modernizaci budov. Kontroverzní částí jeho rekonstrukce bylo restaurování fresek, které svěřil průměrnému malíři A. Häuslerovi. Häusler čelil dobové kritice za to, že vedle záchrany starých maleb svévolně domaloval do historických děl nové postavy, mimo jiné samotného majitele Špitálského, jeho dcery a dokonce vlastní karikatury. V této době zde byl také zřízen památník Bedřicha Smetany a tzv. Smetanův pokoj.

Poklidný rozvoj přerušila druhá světová válka. V roce 1941 byla rodina Špitálských (po smrti Václava v roce 1938 majetek držely jeho dcery) donucena pod nátlakem zámek prodat Německé říši. Bon Repos byl začleněn do vojenského tábora Milovice a v letech 1942-1945 zde sídlil německý vojenský velitel.

Období totality a armádní devastace (1945-1990)

Po skončení války se rodina Špitálských do zámku již nevrátila a areál propadl národní správě. Bezprostředně po válce zde byl zřízen lazaret Rudé armády a v 50. letech areál využívala politická škola. I přes neklidnou poválečnou dobu uznal stát architektonickou hodnotu areálu a v květnu roku 1958 byl zámek Bon Repos oficiálně prohlášen nemovitou kulturní památkou.

Zcela paradoxně s tímto památkovým statutem se však od 15. ledna 1963 začalo v areálu stavět zázemí pro 13. samostatný raketový oddíl Československé lidové armády. Přilehlé lesy a samotný zámek byly okamžitě hermeticky uzavřeny jako vojenský prostor s přísným zákazem vstupu. Armádní správa trvala nepřetržitě až do roku 1990. Během tohoto období utrpěl zámecký komplex i přilehlý lesopark značné škody způsobené vojenskými terénními úpravami a nevhodným užíváním, nicméně historicky nejcennější jádro budov, zahrnující barokní i rokokové prvky, tuto éru přežilo. K obrovské kulturní ztrátě došlo následně ještě v 90. letech, kdy byly od kaple sv. Simeona Stylity ukradeny originální kamenné sochy lebek od M. B. Brauna (sochy andělů byly naštěstí již dříve převezeny do expozice Národní galerie v Praze).

Současnost a obnova zámeckého areálu (1990-dnes)

Po odchodu armády stát nepotřebný majetek rozprodával. V roce 2003 zchátralý areál od Ministerstva obrany ČR odkoupila soukromá společnost Zámek Bon Repos spol. s r.o., která ihned započala s příkladnou a rozsáhlou památkovou rekonstrukcí. Obnovou prošly střechy, krovy, fasády Starého i Nového zámku, staticky byly zajištěny kaple a restaurovány dochované fresky.

Dnes je zámecký areál kompletně zrekonstruován a využíván primárně jako exkluzivní a klidné místo pro pořádání svateb a společenských událostí. Příchovského sál v Novém zámku či Čínský pavilon pravidelně slouží jako místo svatebních obřadů a hostin, Starý zámek poskytuje ubytování hostům. Menší obřady se mohou konat v pseudorománské kapli Nejsvětější Trojice. Genius loci Ptačí hůrky přitahuje i filmaře - natáčela se zde mimo jiné televizní soutěž Peče celá země, film Gangster Ka, reality show Svatba na první pohled či seriály jako První republika, Cirkus Bukowsky, Vraždy v kruhu nebo Duch.

Pro milovníky historie je přístupný během domluvených komentovaných prohlídek.