Mons. Josef Vojáček: Věci poslední
Mons. Josef Vojáček: Věci poslední
Mons. Josef Vojáček: Věci poslední
Dokumenty z pozůstalosti po mons. Vojáčkovi a dalších, kteří zajišťovali věci poslední po panu katechetovi ve snaze o zachování historické přesnosti přepisujeme v původním znění, s původní interpunkcí i případnými chybami. Nejasné výrazy přepsány v [hranatých závorkách]
Zdroj:
Farní archiv Lysá nad Labem
Období: 1946-1958
Poslední vůle Mons. Josefa Vojáčka (1946)
(Pozn. red.: Tato závěť byla zneplatněna sepsáním novější závěti z r. 1952)
Poslední vůle
em. katechety Josefa Vojáčka,
v Lysé n/L č. 573
(5 stránek)
Píši ji vlastní rukou a při jasném rozumu dne 22. ledna 1949. Kapitál nemám vůbec - dluhy nemám, platě vždy napřed měsíčně: činži v měst. spořitelně v Lysé č. 265 - za stravu a prádlo u sv. Antonína v Lysé - a posluhu paní Anežce Šulcové. Generální dědičkou ustanovuji svou ovdovělou sestru Antonii, roz. Vojáčkovou, [ovdu] Sládkovou, bytem Praha Dejvice, ul. Sadová [12] - neboť starší sestra Marie Gregorová - i její děti - všichni si finančně velmi dobře stojí.
Vykonavatelem poslední vůle své rád bych měl a volím pí. JUDr. Blanku Haberlandtovou, roz. Vaňousovou, komisařku v ministerstvu techniky - Praha II. Lublaňská č. 45. Kdyby to možno nebylo, ať sestra Ant. Sládková sama určí vykonavatele jiného.
Na lysském děkanství jest moje poslední vůle o nejjednodušším pohřbu,
co může býti.
Následující "svršky" ať sestra Sládková zpeněží a pohřeb zaplatí. V I. Pokoji:
postel, krásně vykládaná, celá dubová, trnože z labského černého dubu; matrace
"Pešoutova" - bezcenná. 4 polštáře, nová modrá prošívaná přikrývka, červená peřinka,
přehoz dobrý. Noční stolek s mram. deskou - budík - na zdi starodávný křížek - mě se dá do truhly.
Cínová kropenka - do lys. musea. Dubová almara Knihy a zápisky do lysk. musea - leda by si sestra
Sládková něco vybrala. Lenoška černá, velká - kuchyň stůl [měkký] - Hodiny velké, pendlovky
na 3 závaží (Dominik Hruška zhotovil). Dobrá kamna "Musgrave" s předložkou. Úzká
skříňka se 6. zásuvkami - spisy z toho do lyského musea. Starý psací stůl - v pravé zásuvce horní:
příbory - Na levo v zásuvkách fotografie (do musea) a různé písemnosti. Nahoře v almárce levé
maličkosti (hodinky) v pravé: staré podobizny dětinské
Nahoře pěkný želez. krucifix, hodiny s otáčecím číselníkem
Starodávný porcelán. malovaný kalamar. Mezi okny: stará pohovka - stůl [fomyr?] - 4 staré židle,
další dvě ve III. Pokoji. Umývadlo vykládané s nádobami dobrými. Olej obraz krajinky v bíl. rámu
II. pokoj
V pravo almárka, vykládaná dvířka (z Viniček) - nad ní staré obrazy na skle tři. Kredenc stará
nádobí všelijaké - na ni [karaffn?] ze zeleného skla, malovaný - 5 pět mosazných svícnů a [si mik nus?]
Mezi okny otoman - starý veliký stůl mekký - pod ním dobrý koberec, na něm přehoz (jako na posteli.)
pět dubových starodýávných židlí. Dvě cenné dub. vykládané truhly - mezi nimi almara dub. Vykládaná,
malovaná a vypalovaná; jejich obsah do lys. musea. Na almaře sádrový crucifix.
V truhle u okna závěsy na elektr. osvětlení "Roháček" (koutník) vykládaný. Etažér na
knihy - ty do musea, ač-li si chce sestra něco z kněh vůbec vzíti.
Starodávné hodiny na dvě závaží - do musea - jsou po Grolmusovi. Pendlovky černé, klíčem se natahují.
Zarámovaná podobizna svěcených č. 1897 (na faru dáti)
III. pokoj
V pravo: malý stoleček s jednou židlí a křeslem
Pozlacené hodiny, hrající dva kousky - chce-li sestra Sládková, ať je dá mons. Konařovičovi plk -
[Plzi] Klavír starý, černý Bösendorfer - kulatá židlička. Mahagonový stolek, Mezi okny zrcadlo velké
v pozlac rámu; dvě židle (jako v I. pokoji).
Kulatý stůl na jedné noze. Garnitura: pět židlí nazelenalých (moli!) pohovka k tomu nepotažená -
stůl s vyřezávanou trnoží - Prádelník velmi krásný
Pendlovky na jedno závaží (D. Hruška): Obrazy: olej Eisenberg v noci - Diplom k sedmdesátinám (museu)
diplom čest. měšťanství - též museu. Nahoře: olej obraz krajiny; uhlíkem kreslené podobizny
(J. Vojáček a [Mari]) rodinné podobizny foto. Malý plech obraz zám. hodinář [Dar] Hrušky. Slušný
koberec.
Za prádelníkem noty psané (moje [partitury?]) i tištěné do musea lys. V komůrce: malá kredenc, plech
umývadlo - peřiny staré /. Maličkosti.
Na verandě malá bílá almárka a dřev. truhlík.
Dále: U sv. Antonína v kapličce: levný, malý kalich s patenou a missál - odkazuji ctihodným setrám
školským v Lysé - pro [kaplicky].
Šatstvo: zimník starší, jedna lepší, druhá horší pelerína, císař. kabát dobrý - vojen. dobrý, nové
tmavé kalhoty - [pňé] šedé. Nový klobouk černý, a slaměný. Prádlo - i stolní ubrusy a ložní -
v prádelníku. V té staré klerice, bez rochety - chci ležeti v rakvi s starou fial. štolu z almary.
Do ruky křížek z I. pokoje. Chci ležeti v hrobě rodičů svých - ať zůstane starý kovaný kříž - bez
nápisu.
Všem dík a na shledanou.
Josef Vojáček, katecheta v.v.
V Lysé 22. ledna 1949
Doplněk: Kdyby sestra má Sládková chtěla, ať dá nějaký vykládaný kus nábytku do lys. musea; ostatní vše jest její, co jinam nebylo v závěti určeno.
Přání o pohřbu (1946)
Prosba a přání o mém pohřbu
Umru-li v Lysé, snažně prosím vv. duch. správu, aby můj pohřeb lask. zařídila, jak prosím:
Pohřeb co nejprostší a nejtišší. Žádné parte, jen do katol. novin ([nečitelné] Lid demokr) úplně
stručnou zprávu: V Lysé † dne a měsíce katech. Vojáček. Dost!
"Umíráček" - ani hrany, ani zvonění při průvodu si nepřeji.
Ani hudbu, ani zpěvy, ani řeči.
Rakev tu nejjednodušší - bez ozdob papír. a "krajek" kolem víka - jen křížek na rakev. Do rakve starou kleriku z kostela a z mého šatníku modrou (a čer.) štolu z války.
Pohřeb z kostela, nikoliv z domu: žádný katafalk - jen rakev nepokrytou na marách -
žádné svícny kolem. Výslovné [přání?] žádné věnce ani květinové dary.
Úplně tichou mši sv. (bez varhan a bez zpěvu): obřady všechny pouze recitovati
(mluviti, nikoli zpívati): průvod - opakuji - na hřibitov docela tichý - bez zvonění, bez hudby,
bez zpěvu.
Prosím, abych byl položen do hrobu svých rodičů (místo jest známo) a hrob prostě vyházený; ať ho neobkládají chvojí. Kdyby mi město Lysá darovalo na vždy hrob - byl bych vděčen velice. Opakuji: žádnou řeč nad hrobem - zůstaň při mluvené modlitbě. Na rakev hoďte mi tu posvátnou českou zem, hlínu - žádné květy. Kéž tam zůstane ten starodávný kovový kříž - bez nápisu (jako dnes). Dokud někdo bude znáti hrob můj - a zastaví se u něho - křížek a otčenáš - [nečitelné] mi posvátnou [vzpomínk.]
Duch. správě velmi děkuji za splnění tohoto přání - do slova.
V Lysé 5.X.1946
Josef Vojáček katecheta vv.
Odvolávám - [nečitelné] ať zařídí dle [nečitelné]
Vojáček
Poslední vůle Josefa Vojáčka (1952)
Opis závěti vldp. P. Josefa Vojáčka, katechety v.v.
Má poslední vůle ze dne 12. července 1952
Před léty dal jsem poslední vůli sestře své Antonii Sládkové, ale jejím úmrtím ona posl. vůle ztrácí platnost - a platí jen tato. Nemám ani kapitál - ani dluhy, jedná se tedy jen o movité véci, jež po mně zbydou. Snažně prosím svého byvalého žáka pana Václava Kuderu, bankovního úředníka v Lysé n.L, ulice Lázeňská /Vodákova/ č. 255, aby lask. na sebe vzal funkci vykonavatele mé poslední vůle.---.
Má jediná sestra Marie, provdaná za ředitele em. měst. škol Josefa Gregora / Praha VII. Nad Oborou 15 / je v tak dobrých poměrech, i jeji děti - že nepotřebují ničeho. Ji určuji: prádelník a zlaté hrací hodiny, - jak si sama vyžádala. Pak přijde na řadu lysské měst. museum, jemuž jsem slíbil starodávný nábytek vykládaný, postel, umyvadlo parádní, selské židle dubové pět, dvě truhly, šatník / vyklád. malovaný a vypálený / jednu skříň, koutník s nástavcem / ze Staré Lysé / střed stanový ? , almárka s vykládanymi dvířky / z Vinice na. Vinohradech / . Velká truhla patří vůbec museu. Nástěnné hodiny na dvě nečitelné - po p. Grolmusovi patří též museu Lysá. Dále všechny mé výpisky ve velké almaře až nahoře, vázané, pak s dvěma mimo s několika známkami dole a obou truhlách i v psacím stole. Na té všechny mé hudeb. skladatelské pokusy / vsechny písně z Rop. služby ?, všechny hymny církevní, písně duchovné, mše, rekviem, vázané z květin Wierum ? . Ve psacím stole dole všechny fotografie i album šlechty - nutno přebrati, a co by se ješte do musea hodilo, též pan Kudera vidí ?. Piano budiž prodáno, jako i všechen ostatní nábytek, prádlo, šaty, nádobí, příbory dobré / ve psacím stole uložené / dva velké koberce staré, z toho ať se vypraví ten nejprostší pohřeb můj. Obrazy : Úhlokresba mého děda. Vojáčka a jeho ženy t.j. dva velké obrazy ve starých rámech i ostatní rodinné fotografie náležejí mé sestře Marii Gregorové. Též jí dva akvarely z Tetína, velky olejový obraz Kampa s velké strany - panu Kuderovi. --------
Malý portrét děda Hrušky na plech ve zlatém rámu Museu do Plzně. Déd Dominik Hruška byl z Plzence. Hodiny: jako kalich s otáč. ciferníkem museu Lysá, rovněž vedle cestovní hodiny slunečné. Pendlovky Empír / děd Hruška dělal jako mistrovský kus, celé ručne dělané / panu Kuderovi. Téhož jsou veliké pendlovky / původní / menší černé / bez hluku / chtěly-li by je sestry od Sv. Antonína v Lysé n.L. - nebo prodat. Veliké zrcadlo prodat. Též garnitura / pr. + náramek / prodat, s předkupním právem sestry Marie Gregorové. Též mahagonový stolek empírový, pod zrcadlem do musea L. -------
K knih: IV díly lisského děk. úřadu, též Hory stan ? a misal starý. Bibli řeckolatinskou do pražského katol. kněž. semináře Bohusalava. Misálek český od Baudyše Lysským jeptiškám, a tyto kdyby chtěly jiné pobožné knihy. OlabuciK§nder- Lexikon 1815 s P.Fr. Vernerovi, řádu Křižovniků v Praze - Karlíně. Ostatní knihy prodati. Nauč. slovník Rig.-Tadeáš arch. pův. histor. knihy. Knihu Dr. Benedikt Gp. Slovník určitě dáti pí A. Brandejsové, dceři to po + MUDr. Tichém z Lysé n.L. čp.6. - - - - - -
Rozdělané práce : v Benátkách, patří museu Benáteckému. Rozdělané: práce Stratov, Ostrá Dvorce - dotyčným obcím. Z truhel dve tašky kožené a kufr levný - prodat. Papíry at si prohlídne a vybéře lysské museum. Je tam pozůstal. listiny býv lékárníka z Lysé + Pecky. - - -
Příbory alpak. Chtěly-li by od sv. Ant. sestry z Lysé sestry řeholní, zvlášť zabalený zcela nový alp. nůž, vidlička a stříbrná lžíce z věcmi / mezi ostatní příbory / p. Kuderovi 1 krožek na ubrousek / 25.7.1897/ s věcmi p. Kuderovi. Veliký psací stůl s nástavce, museu lysskému, neb Kostomlat. admin. P.Josfu Maturovi, tomu též želez. crucifix na psacím stole. Kdyby museum lysské ještě něco chtělo, ať si vezme, rovnež p. Kudera. Ten at ať něco posluhovačce Anežce Šulcové - - - - -
Šatstvo ať se prodá, jinak dvě peleriny, 3 černé kabáty, jedny dobré čer. kalhoty, starou kleriku mi dejte do rakve i starou štolou z války - rochety je škoda. Birety kn. dvora ? do kostela. Kalich a missal u sv. Ant. té kapli. Kapesní cinkací hodiny na klíček ve psacím stole p. Kuderovi nebo museu. Ostatní vše dle dobrozdání p. vykonavatele V. Kudery. Pohřeb nejjednodušší, železná ? rakev, žádné vënce, jen umíráček, ani okrasy ani zpěvy ani řeči, hudbu naprosto vylučuji, žádné parte, kneží nechť obřady jen mluví a nepějí, vše v tich bez varhan. Do hrobu mych rodičů - týž starý kovaný kříž železný a bez nápisu. Můj přítel posledni Kamil Macher, Smíchov Lidická 5, kdyby chtěl nějakou knihu na památku, či nêco jiného, at dostane. Kdyby po zaplacení pohřbu něco peněz zbylo, to kp. sv. Ant. v Lysé. - - - - -
Všem věčné s Bohem - na smířenou. Obzvláštní dík ctih. sestrám u sv Antonína, ať se za mou duši pomodlí.
Vlastní rukou jsem napsal a podepsal : P.Josef Vojáček v.r.
V Lysé n.L. 12. července 1952.
Doplněk: moje privátní texty z matur. ? patří děkan. úřadu v Lysé n.L. / v horní zásuvce sekretáře /.
Stav a obsah této závěti byl protokolárně zjištěn.
Státní notářství v Nymburce dne 17. dubna 1959/
L.S. Dr. Gerlach v.r.
Potvrzují, že tento úplný opis plně souhlasí s originálem závěti na jednom archu napsané.
Státní notářství v Nymburce dne 17. dubna 1959/
L.S. Podpis: nečitelný
Pohřeb Josefa Vojáčka
Red: Oblíbeného katechetu Josefa Vojáčka postupně opouštěly síly a 6. prosince 1958 odešel na pravdu Boží, dle úmrtního listu na celkové kornatění tepen. Ve věku 84 let se tak jeho život naplnil. Jak vidno z četných historických textů, děkovných dopisů a oslavných textů, význam jeho duchovního dědictví mnohonásobně převyšuje soupis materiálních hodnot uváděný v jeho posledních vůlích. Řeč nad rakví v kostele Narození sv. Jana Křtitele měl arciděkan Ignác Miličínský z Velelib. Níže citovanou řeč nad hrobem vedl pravděpodobně děkan farnosti P. Antonín Vičar.
Promluva nad hrobem † dp. P. Josefa Vojáčka, katechety v.v. y Lysé n.L. / † 6.12.1958 - pohřben 10.12.1958 ./
V Kristu shromáždění!
Do ruchu blížících se vánočních svátků zazněla bolestná zvěst. Doba plná radostné naděje a očekávání narození Kristova, doba lásky a obdarováni je bolestně zkalena. Smutná povinnost, kterou jsme již delší dobu očekávali, shromáždila nás dnes u tohoto hrobu. Doprovodili jsme k němu kněze milého a drahého důstojného pana konsistorího radu, katechetu v.v., hadebního skladatele, dirigenta, zasloužilého historika a čestného občana města Lysé n.L.
Od svého vysvěcení na kněze působil obětavě, skromně a neúnavně 5 roků v Novosedlicich a Horním Jiřetíně a 55 rokû zde v našem středu v Lysé n.L. Z toho 30 rokú jako vychovatel mládeže, které vštěpoval nejen víru a lásku k Bohu, ale učil ji též lásce k vlasti a hudbě. Většinu svého volného času a prostředků věnoval svému velikému školnímu orchestru, pro nejž sám zakupoval hudební nastroje a jej neúnavně cvičil.
Posledních 25 roků, když již mohl užívat zaslouženého odpočinku, věnoval se dále skladatelské a literární činnosti, jako historik Lysé n.L. a jejího okoli, za což jako veřejné uznání byl jmenován čestným občanem města.
Vděčně však na něj vpomínají i jeho žáci, které učil pravdám Božím. Vděčně na něj vzpomíná celá farnost lysská, v jejimž středu prožil více než půl století svého neúnavnou prací naplněného života.
Vděčně na něj budeme vzpomínat my, jeho spolubratři a všichni, kdož jsme jej znali, neboť v něm ztrácíme opravdu vzácného človêka a šlechetného kněze, jehož srdce bylo naplněno obětavostí a láskou ke každému, kdo k němu přišel, jenž nechtěl nikoho zarmoutit - nikomu vědomě ublížit.
Leč přesto ublížil-li zesnulý někomu z Vás, pro lásku Kristovu mu odpusťte. Ale hned dodávám: Je-li zde někdo, kdo vědomně tuto dobrou duši zranil, slibte si, že napravíte, co byste jednou před soudem Božím težko zodpovídali.
Náš básník při úmrtí svého přítele napsal: "Země náruč je pro toho měkká, kdo splnil, co ona čeká." A o to snažil celým svým životem zesnulý dp. katecheta. A proto věříme, že i smrt, kterou odevzdaně, vyrovnán s Bohem i lidmi očekával, byla ma klíčnicí ke bráně nebeské. Kdo bydlí v sídle Toho, jemuž po šedesáte let věrně sloužil, ten netouží zpět na zemi. Je dále od nás, však u Boha je b1íž.
Proto s Bohem milý pane katecheto! Bůh budiž Vám odplatitelem za všechnu Vaši šlechetnou snahu, práci a obětavost. A až vloží Pán na Vaši hlavu korunu, kterou připravil těm, kteří ho milují, buďte nám přímluvcem u trůnu Božího.
Vám pak všem, vážení přátelé zesnulého, kteří jste se s ním přišli naposledy rozloučit, vyslovaji Vám jménem zesnulého a duchovní správy upřímný dík.
Jmenovitě děkuji zástupci nejdůstojnějšího pana Ordináře Msgr Dra Olivy a Kapitulní konsistoře v Litoměřicích Vysoce důstojnému panu kancléři Msgre Václavu Slavíkovi za doprovod, veledůstojému pan arciděkanovi Ignáci Miličínskému z Velelib za jeho útěchy plná slova nad rakvi v kostele, všem důstojným pánům spolubratří, zástupcům MVV, města, spolků a všem Vám vyslovuji ješte jednou upřímné a křesťanské: Zaplať Pán Bůh ! a prosím Vás, abyste se se mnou za spásu duše jeho pomodlili.
Modleme se!
