Sommerův popis panství Lysá

Johann Gottfried Sommer, vlastním jménem Volte, byl německý topograf a spisovatel. Byl to samouk živící se jako venkovský učitel, Absolvoval učitelský seminář v Drážďanech, kde následně také vyučoval. V roce 1809 odešel do Prahy a začal používat nové příjmení Sommer. Jeho životní dílo nazvané Das Königreich Böhmen: Statistisch-topographisch dargestellt vycházelo v letech 1833-1849 a obsahuje šestnáct svazků. Druhý je věnovaný Boleslavskému kraji, kam Lysá v 18. století spadala. Historici Sommerovi vytýkají řadu omylů a nepřesností, kterých se dopustil kvůli slabší znalosti českých reálií.

Následující překlad z originálu v němčině se snaží co nejvěrněji vystihnout význam Sommerových slov. Bez záruky přeložil autor stránek.

Allodiální panství Lissa

Toto panství, nejjižnější z boleslavského okresu, se rozkládá na pravém břehu Labe, které tvoří jeho jižní hranici, od města Nymburk (Nimburg) na východě až po panství Brandejs (Kouřimský okres) na západě; směrem na sever je ohraničeno panstvím Benátky.

Podle Balbínova svědectví nechal kníže Oldřich v roce 1037 uvěznit svého oslepeného staršího bratra Jaromíra ve »věži Lissaº. Zda se jedná o dnešní Novou Lysou (Neu-Lissa), není zřejmě tak jisté, jak se obvykle předpokládá. Přinejmenším název města, o jehož výstavbě nejsou žádné informace, ukazuje na dobu, kdy v sousedství existovala již dřívější Lissa na území dnešního benáteckého panství, která nyní dostala název Stará Lysá (Alt-Lissa).

V roce 1052 daroval kníže Břetislav I. celý tento kraj svatováclavské koleji, kterou založil ve Staré Boleslavi, ale z níž se Lissa později vrátila do císařské komory a Karel IV. ji v roce 1387 daroval augustiniánskému konventu, který založil na Karlově dvoře v Praze.

Po zničení tohoto kláštera a vyhnání jeho obyvatel husity se Lissa, stejně jako ostatní jeho majetky, vrátila zpět císařské komoře.

Král Vladislav II. daroval panství v roce 1508 vdově po Jindřichu (Heinrich) Smiřickém Kateřině, rozené z Kolovrat, která je v závěti z roku 1528 odkázala pražskému purkrabímu Zdeňku Lvovi z Rožmitálu na Blatné. Ten prodal Lysou v roce 1535 rytíři Georgu Barthelovi z Pantenova, jehož děti odkázaly panství v roce 1548 císařské komoře.

Jak dokládají nápisy na zvonu (1564) a křtitelnici (1602) v kostelíku v Kostomlatech, zůstala v držení lyského panství až do roku 1611, kdy ji král Matyáš spolu s několika dalšími statky odkázal svému bratru králi Rudolfovi II.

Král Ferdinand III. jej 2. prosince 1647 daroval vojevůdci Janu hraběti Šporkovi (Johann Reichsgrafen von Spork), který se proslavil hrdinskými činy v turecké válce. Dne 6. srpna 1679 zemřel a panství spolu s dalšími statky (Konoged, Hermanmiestitz, Woraschitz, Gradlitz, Maleschow, Horenowes a Birglitz) odkázal svému synovi Františku Antonínu hraběti Šporkovi (Franz Anton Reichsgrafen von Spork), který byl v té době ještě nezletilý.

Tento muž, vynikající svou dobročinností vůči chudým, štědrostí vůči církvi a jejím služebníkům, láskou k vědám a umění, zemřel 30. března 1738 a zanechal po sobě jedinou dceru Annu Kateřinu, která byla již od roku 1712 provdána za císařského a královského polního maršála nadporučíka Františka Karla Rudolfa, říšského svobodného pána z Reistu, jehož Karel VI. povýšil v první polovině roku 1718 do hraběcího stavu na Sweerts-Špork (Sweerts und Spork). Nyní byla jedinou dědičkou všech majetků po zemřelém, a když v roce 1754 v Lysé zemřela, odkázala je svému manželovi, který rovněž v roce 1766 v Lysé zemřel a jehož nástupcem se stal jeho jediný syn Johann Franz Christian hrabě ze Sweertsu a Šporku.

Po jeho smrti 8. ledna 1802 zdědil panství Lissa jeho nejstarší syn Filip Benitius, který zemřel v roce 1809 jako císařský a královský prezident apelačního úřadu v Krakově a panství odkázal svým dětem, které ho mají ve společném držení dodnes. (viz. Landtäfl. Hauptbuch, Litt. A. Tom. IX fol. 101.)

Povrch panství tvoří naplaveniny, nad nimiž se ve střední a západní části zvedají vápencové kopce, vinice, hradní vrch a šibeniční vrch. V naplaveninách se často nacházejí úlomky achátů, někdy také zbytky předmoderních suchozemských savců, jako jsou zuby slonů a nosorožců.

Labe, které tvoří jižní hranici a zároveň odděluje Boleslavsko od Kouřimska, přijímá na území panství pouze dva nevýznamné přítoky: Hronětický potok, který pramení jižně od Ostré, a Starolyský potok, který se do něj vlévá u Byšiček. Bývalé rybníky jsou již dávno přeměněny na pole, louky a pastviny. Podél Labe v bažinatých nížinách východní části okresu roste mnoho léčivých bylin.

Počet obyvatel v roce 1830 činil 6840 duší. Mezi obyvateli, roztroušenými po všech vesnicích panství, ale nejpočetněji v Lysé, Litoli, Dvorcích, Malých Kostomlatech [Kostomlátkách], bylo v roce 1826 473 evangelíků (helvetského vyznání) a 10 izraelitů. Převládajícím jazykem je čeština.

Hlavním zdrojem příjmů a obživy je zemědělství. Podle katastrálního šetření z roku 1832 činila výměra půdy využitelné pro zemědělství:

	Vrchnost [Dominicale]		Poddaní [Rusticale]		Celkem
	Joch.	Kl.	Joch.	Kl.	Joch.	Kl.
Obdělávaná půda	2399	1059	5630	23	8029	1082
Úhor [Trischfeldern]	2	608	187	399	189	1007
Louky	513	814	904	1505	1418	719
Zahrady	93	1254	94	1177	188	831
Pastviny	529	645	565	715	1094	1360
Vinice	-	-	1	896	1	896
Lesní pozemky	1589	1505	204	1565	1794	1470
CELKEM	5128	1085	7588	1480	12717	965

Půda podél poštovní silnice vedoucí z Lissy do Nimburgu je tvořena převážně pískem, ale na bocích se nachází těžká jílovitá půda a ve východním okrsku podél Labe je mnoho bažinaté půdy. Úrodnost půdy je průměrná.

Pěstují obvyklé obiloviny a další plodiny. Na jednotlivých pozemcích, kde to umožňuje poloha směrem na jih, se pěstuje také divoké víno. Ovocnářství se provozuje pouze v zahradách.

Počet hospodářských zvířat v dominiu (bez města Lissa) ukazuje následující přehled z 30. dubna 1833:

Vrchnost	Poddaní	Celkem
Koní 10 (starých)	226 (200 starých, 26 hříbat)	236
Dobytek 324	1487	1811
(9 plemenných býků, 10 mladých ks, 162 krav, 74 jalovic, 10 výkrmových volů, 46 tažných volů,13 mladých volů)	(13 plemenných býků, 1 mladý ks, 842 krav, 268 jalovic, 234 tažných volů, 129 mladých v.)	1811
Ovcí 3497 (2640 starých, 857 jehňat)	1883 (1363 starých, 520 jehňat)	5380

Kromě toho se chovají prasata a drůbež a částečně i včelařství, ale pouze pro domácí potřebu. K obdělávání půdy slouží 6 zemědělských podniků (Lissa, Bischitzek, Wustra, Hronietitz, Groß-Kostomlat a Zboží).

Lesy jsou rozděleny do 3 revírů: Lissa, Dworetz a Schibitz. Tvoří je duby, habry, lípy, topoly, jilmy, osiky, olše, vrby, borovice a smrky v závislosti na půdě. Ve východním okrese nejsou lesy pro potřeby oblasti dostatečné.

Zvěř se omezuje na srnčí, zajíce, bažanty (divoké i farmové) a koroptve, ale není přiměřená velikosti území. Většina úlovků zvěře se posílá do Prahy.

Vrchnost vlastní několik lomů, v nichž se těží kvalitní vápenec.

Na počátku roku 1832 bylo na celém panství (s výjimkou města Lysé, jejíž obchodní vztahy budeme dále podrobně popisovat) zaměstnáno 193 osob v průmyslových živnostech, a to 113 mistrů a ostatních tovaryšů, 61 tovaryšů, 15 učňů a nekvalifikovaných dělníků. Podrobněji to byli: 1 pekař, 1 sládek, 2 sudaři, 10 rybářů, 1 obchodník s rybami, 2 potravináři, 23 tkalců plátna, 15 zedníků, 2 mlynáři, 5 mlynářů, 10 hostinských, 9 kovářů, 25 krejčích, 14 obuvníků, 1 provazník, 4 tesaři, 2 provazníci, 1 zedník a 7 tesařských tovaryšů.

Někteří chudší obyvatelé se živí nádenickou prací; ve vesnicích podél Labe se mnozí zabývají pletením košů a kočárků z vrbového proutí.

Zdravotnický personál tvoří: 2 ranhojiči (v Lysé), 4 porodní asistentky (3 v Lysé, 1 v Groß-Kostomlatu) a 1 lékárník (v Lysé).

Pro podporu chudých (s výjimkou města Lissa, viz. níže) existuje od roku 1795, poté co bylo v roce 1784 zrušeno bývalé Bratrstvo Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, chudinský ústav (Armen Institut) s vlastním kapitálem, jehož stav koncem roku 1831 činil 2381 fl. 10 1/4 kr. W. W. a roční příjem 300 fl. W.W. fl. = Florin ("zlatý" - rakousko -uherská měna
W.W. = Wiener Währung)

Kromě toho se každoročně 30. května, v den úmrtí Františka Antonína hraběte Šporka, dle jeho poslední vůle mezi chudí rozděluje 24 fl. z panských důchodů. V Lysé je také špitál pro 12 chudých starých poddaných, o které se stará panská pokladna. Zřizovatel tohoto špitálu není znám. Špitál darovaný Františkem Karlem Rudolfem hrabětem Sweerts-Šporkem podle ústně projevené vůle jeho tchána pro 24 chudých poddaných byl kolem roku 1804 zrušen, protože nebyl k dispozici žádný právní nástroj.

Naproti tomu ještě v roce 1826 existovala nadace hraběnky Anny Kateřiny, manželky výše zmíněného hraběte ze Sweertsu, na jejímž základě dostávalo 14 starých chudých osob obojího pohlaví po 1 fl. měsíčně z vrchnostenských důchodů, za což byli povinni vykonat denně modlitbu za zakladatele ve farním kostele v Lysé.

Spojení panství se sousedními obcemi usnadňuje poštovní silnice vedoucí z Brandejsa přes Lysou do Nymburku. V samotné Lysé se nachází c.k. pošta. V Litoli se nachází přechod přes Labe.

Pro usnadnění hospodářské správy je panství rozděleno na dva správní obvody. K prvnímu patří: 1. Lissa (vlastně Neu-Lissa, česky Lisa nebo Nowá Lisa, dříve též Lysá), 4 1/2 míle od Prahy a 3 míle od Mladé Boleslavi, 1/2 h od Labe. Leží na kopci a je správním sídlem dominia a hlavním městem s 406 domy a 2714 dušemi. Z toho 31 domů s 201 dušemi patří přímo k vrchnosti. Zbývajících 375 domů s 2513 obyvateli spadá pod obecní magistrát, který se skládá z 1 starosty a 1 voleného radního. Nemáme žádné informace o stáří Nové Lysé ani o roce, kdy byla povýšena na město.

K tomu došlo pravděpodobně za krále Rudolfa II. Když se v roce 1626 tehdejší převážně protestantští obyvatelé v důsledku záchranné mise krále Ferdinanda II. dočkali nuceného vystěhování do Saska, zapálili předtím všechny své domy, takže dnešní Lissa není vcelku o mnoho starší než 200 let.

Nejvýraznější stavbou je zámek na stejnojmenném vrchu. Zámek, jak prozrazuje nerovnoměrná architektura, byl stavěn a přestavován v různých časových obdobích. Za svou současnou podobu vděčí hraběti Františku Antonínu Šporkovi a jeho zeti, hraběti Františku Karlu Rudolfu ze Sweertsu. Skládá se z dvoupatrové hlavní budovy se dvěma vystupujícími křídly a má dva velké sály spolu s velkým počtem obytných místností. Na stěnách a stropě sálu ve druhém patře jsou malby, které odkazují na slavná tažení proti Turkům předka rodu, Jana hraběte Šporka. Místnosti jsou vyzdobeny četnými rodinnými portréty, krajinami, pohledy na Šporkovo panství, loveckými výjevy atd. Ve zvláštní komnatě ve druhém patře se kromě několika dalších starobylých zbraní nachází i plná zbroj výše zmíněného statečného generála. Je ze silné, černě lakované mosazi a naznačuje velikost a sílu muže, který ji nosil.

Na zámku jsou také dvě knihovny. Jedna z nich (založená hrabětem Františkem Antonínem Šporkem v letech 1702 až 1722) obsahuje zbytky rozsáhlé sbírky církevních a jiných poučných knih, které z lásky ke svým poddaným zčásti pořídil nákladem 100 000 říšských tolarů, zčásti nechal přeložit z cizích jazyků do němčiny a češtiny, a to prostřednictvím vlastní knihtiskárny v Lysé (která však již neexistuje) a rozdal je poddaným na všech svých panstvích.

Na překladech se většinou podílely jeho dvě velmi vzdělané dcery, Eleonora Franziska (zemřela ještě za otcova života v roce 1717 v klášteře cisterciaček v Gradlitz, který z lásky k ní založil a do kterého vstoupila) a již zmíněná Anna Katharina, manželka hraběte von Sweerts.

Kromě těchto knih je zde řada mědirytin (lovecké výjevy, krajiny a mapy) od Rentze, které mu hrabě Špork poslal z Paříže. Druhou knihovnu založil hrabě Johann Franz Christian von Sweerts v letech 1772-1780 a obsahuje francouzské, italské a německé knihy z oblasti filozofie, historie a beletrie, zejména dramatické literatury, a také rozsáhlou sbírku map.

Na zámku se nachází také velmi krásná kaple zařízená hraběnkou Annou Kateřinou a divadlo postavené za hraběte Johanna Franze Christiana. Okrasná zahrada patřící k zámku je upravena ve starším francouzském stylu, ale má několik velkolepých částí a obsahuje 4 úctyhodné fontány a řadu krásných pískovcových soch.

Po zámku je nejpozoruhodnější stavbou v Lysé impozantní farní a děkanský kostel svatého Jana Křtitele. Jeho základy položil v roce 1719 hrabě František Antonín Špork, ale celá stavba byla dokončena po dlouhé přestávce až v roce 1739. Svěcení provedl v roce 1741 pomocný biskup z Prahy Johann Rudolph hrabě von Spork. Má hlavní oltář a 4 boční oltáře. Kvalitně provedený hlavní oltářní obraz od neznámého mistra zobrazuje Ježíšův křest. Dva větší zvony jsou datovány lety 1521 a 1667. Druhý z nich byl odlit ve slavné dílně v Mladé Boleslavi a byl sem přenesen z věže starého kostela.

Věžní hodiny jsou majetkem města. Kolem kostela je zeď s 12 velkými sochami světců z pískovce od neznámých mistrů, které sem byly přeneseny z opuštěné poustevny u svatého Václava, 1h jihozápadně od Lysé v lese, založené hrabětem Františkem Antonínem krátce před jeho smrtí. Dva kněží, kteří v poustevně působili, byli po zrušení poustevny i se značným obdarováním přeloženi do farního kostela v Lysé a mají povinnost pomáhat děkanovi v jeho duchovních povinnostech.

Patronátní právo nad kostelem drží panská vrchnost. Kromě samotné Lysé jsou k prvnímu úředního okresu přifařeny také následující obce: Byšičky, Dvorce, Litol, Stratov a Ostrá, stejně jako do panství Benátky nad Jizerou spadající Stará Lysá a Vrutice.

Budova fary v blízkosti kostela mohla existovat již v době vzniku kostela, jak lze usuzovat z její velmi staré konstrukce. V její blízkosti se nachází škola, která je rovněž pod patronací vrchnosti. Postavil je v roce 1745 hrabě Franz Karl Rudolph von Sweerts und Spork.

Bývalý farní kostel, rovněž s názvem svatého Jana Křtitele, stojí v centru města a byl postaven na místě dřívějšího kostela, který vyhořel v roce 1626 (jako farní kostel existoval již v roce 1387 a spolu se samotnou Lysou patřil k augustiniánskému klášteru na Karlově dvoře v Praze), c.k. generálem Janem hrabětem Šporkem. Zde byl také po své smrti v roce 1680 pohřben, ale v roce 1688, kdy jeho syn František Antonín nechal poblíž kostela v Kuksu na hradeckém panství postavit velkou rodinnou hrobku, tam byly jeho jeho ostatky přeneseny.

Protože tento starý kostel svatého Jana byl pravděpodobně příliš malý pro později značně vzrostlý počet obyvatel farnosti, založil hrabě František Antonín Špork v roce 1719 výše popsaný nový farní kostel a starší kostel zůstal jeho filiálkou pod názvem svaté Barbory, kterou byl ještě v Schallerově době (1790). Později byl přeměněn na c.k. erární sklad. Při této příležitosti byl nádherný náhrobek generála hraběte Šporka sejmut a přenesen na zámek, aby byl později opět umístěn v novém farním kostele, což se však do roku 1826 ještě nepodařilo.

Tento pomník je zhotoven z nejkrásnějšího červeného mramoru neznámým mistrem a zobrazuje zesnulého v životní velikosti v jeho válečné zbroji. Nad ním je jeho erb a pod ním německý nápis obsahující jeho jméno, titul a majetek ("Ließa, Konogedt, Heřmanmestetz, Moraschitz, Gradlitz, Maleschow, Horzenowes a Bürglitz").

Dále nedaleko odtud, na Zámeckém vrchu, leží budova augustiniánského kláštera, který byl zrušen v roce 1812, spolu s kostelem, který k němu patřil a byl ve stejné době postaven. V dřívějších dobách na tomto místě stával velmi starý kostel zasvěcený Narození Panny Marie a kaple zasvěcená svatému Desideriovi.

František Antonín hrabě Špork zde postavil loretánskou kapli, v roce 1713 věnoval rezidenci pro 8 neosvícených augustiniánů a v roce 1733 položil základy současné klášterní budovy i dosud existujícího kostela, které však byly dokončeny až v roce 1741 za jeho nástupce hraběte Františka Karla Rudolfa Sweerts-Šporka.

Po zrušení kláštera v roce 1812 připadly klášterní budovy spolu s kostelem a zahradami vrchnosti, ale vybavení kostela a impozantní knihovna, která byla velmi bohatě vybavena zejména v oblasti patristiky a klasické filologie, byly v roce 1816 prodány spolu se sbírkou otisků římských a staročeských mincí.

Dalšími pozoruhodnými budovami jsou: modlitebna evangelické reformované církve (viz níže), městská radnice, c.k. pošta, městská lékárna, panský dvůr [Maierhof] spolu s pastouškou, panský pivovar (40 sudů) s nedalekou sladovnou a panským lihovarem.

V roce 1826 žilo v Lisse 24 protestantských a 2 židovské rodiny. Evangelíci mají vlastní modlitebnu, postavenou na jejich náklady v roce 1787, do které jsou přiděleni i jejich souvěrci v ostatních obcích tohoto i sousedních panství. Farář, který je zde zaměstnán, dostává od farníků živobytí zčásti v naturáliích, zčásti v penězích.

Obyvatelé města Lissa se živí zemědělstvím a běžnými městskými živnostmi. K 30. dubnu 1833 vlastnili 48 koní (45 starých, 3 hříbata), 450 kusů skotu (3 plemenní býci, 266 krav, 52 jalovic, 14 výkrmných volů, 106 tažných volů a 9 mladých volů) a 332 kusů ovcí (273 starých, 59 jehňat).

Počátkem roku 1832 se průmyslovým živnostem věnovalo: 91 řemeslnických mistrů a tovaryšů, 33 tovaryšů a 29 učňů, celkem 153 osob, a to: 5 pekařů, 6 výčepníků, 1 barvíř, 2 sudaři, 8 řezníků, 3 zahradníci, 1 sklenář, 3 potravináři, 2 rukavičkáři, 1 kloboučník, 2 kožešníci, 2 perníkáři, 2 koželuhové, 1 zednický mistr (6 tovaryšů), 1 kominík, 1 kovář, 2 zámečníci, 5 kovářů, 9 krejčích, 15 ševců, 2 mýdlovarníci, provazníci, 1 punčochář, 4 tesaři, 4 hrnčíři, 1 hodinář, 2 provazníci, 3 tkalci a 1 mistr tesař (7 tovaryšů).

K obchodní síti patřily 2 obchody se smíšeným zbožím a 1 obchodník s potravinami. Na dvou výročních trzích, které má město Lissa právo pořádat (v pondělí po Philippi Jakobi [1.5. pozn. red.] a Stětí Jana Křtitele [29.8., pozn. red.]), se v malém množství obchoduje se střižním zbožím, dřevěným zbožím a některými dalšími výrobky.

Lékařský personál žijící v Lysé byl již zmíněn výše v přehledu Dominium. Co se týče péče o chudé, je zde kromě výše zmíněného špitálu také chudobinec, který byla otevřen v posledních letech. Sice ještě nemá vlastní majetek, ale má nezanedbatelné roční příjmy plynoucí z dobročinných příspěvků a jiných zdrojů, které mu byly přiděleny a které v roce 1831 činily 793 florinů 54 korun vídeňské měny, takže mohlo být podporováno 28 chudých.

Půl hodiny jihovýchodně od Lysé, na svahu kopce, leží vinohradnické stavení patřící jednomu z občanů města (na Viničkách) s uzavřenou vinicí o rozloze 2 jiter, která je osázena vinnou révou červenou burgundskou. Na výšině téhož kopce se nachází zřícenina bývalého hradu se stopami opevnění a na úpatí je vápencový lom patřící majiteli vinice.

2. Dworetz [Dvorce], 1/2 h západně od Lysé, emfyteutická ves s 29 domy a 196 dušemi, z nichž asi 1/4 tvoří protestanti, je začleněna do Lysé a východně od obce vrchnostenskou bažantnici s 1 loveckým domem a bočně od ní u starolyského potoka 1 mlýn (Sv. Anny nebo Kleinmühl). Asi před 50 lety Dworetz samotný byl velmi blízko bažantnice, ale protože obyvatelé obyvatelé shledávali chuť bažantů příjemnější než chuť vlastní domácí drůbeže, byla přemístěna na místo, kde stojí dodnes. Půl hodiny z Dvorců leží v lese vyvýšená kaple svatého Václava, která dříve patřila k výše zmíněné poustevně, darované hrabětem Františkem Antonínem von Šporkem zmíněným výše.

3. Bischitzek (Bissiček) [Byšičky], 1 h jv od Lysé nad Labem, emfyteutická obec s 24 domy a 155 dušemi, z nichž 1/3 tvoří protestanti, je začleněna do Lysé; 1/2 h od místa severně leží Karlshof (Karlow), na místě výše zmíněné vsi, postavené hrabětem Františkem hrabětem Karlem Rudolfem von Sweerts und Spork, který byl zrušen v roce 1804; k němu náležející bývalý kostel sv. kříže byl přeměněn na sýpku.

4. Littol (Litol), 1/2 h od Lysé, na pravém břehu Labe, které zde má přechod přes řeku, ves 45 domy s 276 obyvateli, z nichž 1/2 jsou protestanti, většinou se živí labským rybolovem; je zde také 1 vrchnostenská cihelna. 1/4 h jv za Labem leží tzv. Tři chalupy (Drei Chaluppen), obývané rybáři, a svými domy patřící do Litole. To celé je přifařeno k Lysé.

5. Wustra [Ostrá], 1 h jižně od Lysé, nedaleko Labe, obec 51 domy s 329 obyvateli (mezi nimi několik evangelických rodin), živící se zemědělstvím a chovem koní; 1/4 h západně od ní leží Francisci Hof (Wobora), vrchnostenský dům. Jeho pozemky jsou před povodněmi chráněny hrázemi, které byly nákladně vybudovány v letech 1810-1812. Dále je zde 1 pastýřský a 1 lovecký dům. Celá obec je přifařena k Lysé. Mezi touto obcí a sousedním Strattovem spadly 3. září 1808 meteority.

6. Strattow (Stratov), 1 h jihovýchodně od Lysé, při silnici do Nimburgu, ves s 63 domy a 429 dušemi (mezi nimi 2 evangelické rodiny), živící se zemědělstvím a tahající dobré koně, je přifařena k Lysé a má vrchností r. 1817 postavenou školu, kterou navštěvují i děti z Ostré a z Vápenska.

Do druhého úředního okrsku patří následující obce:

7. Groß Kostomlat (obvykle jen Kostomlat) [Kostomlaty], 1 3/4 h jv od Lysé na hronětickém potoce a při silnici do Nimburgu, ves o rozloze 77 ha s 557 obyvateli, má krásný farní kostel, nově postavený hrabětem Johannem Františkem Kristiánem ze Sweertsu a Šporku v roce 1778 zasvěcený svatému Bartoloměji a patronátem vrchnosti. Na prostředním zvonu věže, který stojí odděleně od kostela, je nápis s letopočtem 1359. Tento zvon spolu s dalšími 2 pochází z předchozího kostela, který se jako farní kostel připomíná již v roce 1384, po husitské válce měl pravděpodobně utrakvistické faráře, v letech 1670-1738 patřil jako filiální kostel k farnímu kostelu v Lysé a v posledním roce byl hraběnkou Annou Katharinou von Sweerts und Spork opět povýšen na farní kostel. Všichni farníci tohoto druhého okrsku jsou farníky. Farář bydlí v bývalém letním a loveckém domě a škola je v domě bývalého lovce bažantů.

Kromě toho se v Kostomlatech nachází 1 vrchnostenský úřední dům, kde bydlí úředníci, 1 poplužní dvůr, 1 Schäf., 1 emfyteutický hospodářský dům s 1 lisovnou oleje a 1 kovárnou a mimo obec 1 lom. Až do počátku 16. století byly Kostomlaty samostatným panstvím, k němuž pravděpodobně patřil celý tento východní okrsek. V roce 1425 jej vlastnil Heinrich Pusska, kterému jej, jak uvádí Schaller, násilím odebral Hynek Buček z Kunštátu a Poděbrad. Není známo, kdy byla spojena s Lysou.

8. Vápensko, 1 1/4 h východně od Lysé, [dominikál=D.] s 19 domy a 115 dušemi je přifařeno ke Groß-Kostomlatu.

9. Hronětitz [Hronětice], 1 1/2 h východně od Lysé, u Hronětického potoka, ves se 48 domy a 365 obyvateli, je přifařena ke Kostomlatům. Kousek odtud se nachází obec Schibitz [Šibice] a bažantnice s mysliveckou chatou Hagek. Část obce, do které patří domy č. p. 9 - 18, nazývají staří obyvatelé dodnes Hansowsko. Hansowsko, a oblast za mlýnem směrem k Schibitz, Wanonsko, což svědčí o tom, že tato vesnice měla kdysi více majitelů.

10. Roskosch (Rozkoš) 1 1/2 jv od Lysé, ves s 16 domy s 93 dušemi, je přifařena ke Kostomlatům a má jeden stranou ležící mlýn ("Nový mlýn"), na jednom rameni Hronětického potoka se buduje velký ostrov. Číslo 10 za mlýnem, kde kdysi byl prachový mlýn, se dodne jmenuje na prachářu (u prachového mlýna).

11. Schnepow (Šnepov), tj. Schnepfendorf (podle mnoha a dobrých bekasín, které se zde střílejí) 1 1/4 h jižně od Lysé, na ostrově mezi dvěma rameny Hronětického potoka, obec s 21 domy se 126 dušemi. s několika protestanty, je přifařena ke Kostomlatům.

Nedaleko jihozápadně na Labi leží zřícenina starého hradu Mydlovar s trojnásobně hlubokým příkopem; podle lidové pověsti jej postavily služebné staré české kněžny Libuše. Bažinatá oblast je bohatá na léčivé rostliny, v dřívějších dobách se tu prý pěstoval šafrán; louce poblíž zříceniny se dodnes říká Šafránka. Na druhý den Velikonoc sem houfně přicházejí dívky z celého okresu, aby se ozdobily sněženkami, které tu často rostou a jsou prvním darem jara. Oblast je pozoruhodná také množstvím velkých dubů, které zde existovaly ještě před 30 lety, ale byly zničeny povodní na Labi; objem jednoho dosud stojícího se odhaduje na 70 metrů krychlových. Takové staré dubové kmeny se často nacházejí na Labi a používají se jako palivové dřevo.

12. Lan (nebo Laan, Lány), 1 3/4 h východně od Lysé, ves se 46 domy s 333 dušemi, je přifařena ke Kostomlatům, a má 1 kovárnu. Ještě v roce 1758 zde, stejně jako jinde v severovýchodních Čechách, působili tajní adamité, kteří ale byli skrze ostražitost úřadů zcela potlačenyi.

13. Klein Kostomlat Malé Kostomlaty, 2 1/4 hodiny východně od Lysé, vesnice s 55 domy s 326 obyvateli, z toho 1 protestantem, je přivařena ke Kostomlatům a má 1 kovárnu.

14. Drahelitz (Drahelice), 2 3/4 h jv od Lysé, při silnici do Nimburgu a 1/4 h od tohoto města na západ, nedaleko Labe, ves o 47 domech s 337 obyvateli, z toho 6 evangelických rodin, je přifařena ke Kostomlatům a má 1 emfyteutický hospodářský dům, 1 kovárnu, a v určité vzdálenosti jihovýchodně 2 emfyteutické mlýny. Jeden z nich (Baschta) leží na pravém břehu Labe, druhý (Komarna) na levém břehu a je obklopen panstvím Poděbrady. Dále je zde u Drahelic 1 vrchnostenský lom.

15. Daubrawa [Doubrava] (též Francisci nebo Franzisci), 2 1/4 h jihovýchodně od Lysé, nedaleko Labe, dominikální ves s 29 domy a 194 obyvateli, přifařena ke Kostomlatům. Druhé jméno nese po svém staviteli Františku Antonínu hraběti Šporkovi, který vysušil bažinaté pozemky, jež zde v jeho době převládaly, postavil nové domy, pěstoval pícniny a pořídil si tyrolský dobytek.

16. Zboží (vlastně Stein Zbožj, Kameny=Zbožj) [Kamenné zboží], 2 1/4 h východně od Lysé a 1/2 h od Nymburka, ves se 42 domy a 295 obyvateli, z toho 7 protestantské rodiny, je přifařena ke Kostomlatům, a má 1 [Mhf] s 1 ovčínem a 1 kamenolom.