Stanice Lysá nad Labem úvodní část. | Přednosta Adolf Vlček. |
Úvodní část | Zpracovatel Adolf Vlček |
Stanice Lysá nad nad Labem má pojmenování podle města, na jejímž katastru leží. Až do roku 1923 jmenovala se pouze Lysá, německy Lisa.
Kolejiště leží od východu k západu, přijímací budova obrácena k jihu a severu /město/. Vzdálenost od středu města /náměstí/ 0.7 km nadmořská výška stanice 184.030 m., město 178 m.
Nejbližší sousední města Nymburk 15 km, Brandýs nad Labem 15 km, Nové Benátky 12 km, Mladá Boleslav 45 km, okolní vrchy /Šibák, Viničky, Zámecký vrch/ mají nadmořskou výšku 220-230 metrů.
Půda je útvaru křídového IV., na východ hlinitá, úrodná, na západ více písčitá, porostlá borovými lesy.
Labe je asi 2 km jižně od města s řadou starých ramen.
Kraj dříve rybníkářský, v údolí Hrabanov zůstalo ještě rašeliniště se vzácnými travinami a rostlinami.
Krajina patří k nejteplejším a největrnějším v Čechách, podnebí mírné, průměrná teplota v létě 17.5 Cels., v zimě 0.5 C.
Známky osídlení z doby několik tisíc let před Kristem jako popelovíté jámy, nádobky, střepiny, kamenné nástroje, hroby skrčenců, nalezeny na jižním břehu Labe u Přerova Labem a to jak z mladší doby kamenné, tak i z doby bronzové. Po Slovanech usídlených zde již asi 300 let před Kristem, naloženy nástroje železné.
Počet obyvatel činil při sčítání roku 1890 - 3.604, roku 1921 - 5.255, roku 1910 - 6.667, roku 1.945 asi 8.000 s přilehlou obcí Litol - 11.000.
K Lysé nad Labem patří osady Dvorce, Viničky, Tři Chalupy
Stanice leží v km 337.5 dvoukolejná trati Nymburk-Mělník /Vídeň-Děčín/. Původně byla vystavěna jako mezistanice hlavní trati Priv. Společnosti severozápadní dráhy se sídlem ve Vídni. Po zestátněni soukromých železničních společností v bývalém Rakousko—Uhersku, patřila k c.k. ředitelství severozápadní dráhy ve Vídni a jejímu provoznímu inspektorátu v Nymburce. Po rozpadu Rakousko-Uherska a zřízení Čs.Republiky v roce 1918, přešly býv. rakouské státní dráhy do správy Mlnlstarstva železnic ČSR. Stanice sama s tratí Praha Den.n.-Nymburk zůstala ve správním obvodu ředitelství státních drah Hradec Králové do 31. prosince 1923, od 1. ledna 1924 rsd Praha, později Praha Jih do roku 1932, kdy spolu s tratí Nymburk-Děčín přidělena řed.st. drah v Hradci Králové. Trať Lysá n.L.-Praha D.n. byla a zůstala od roku 1924 ve správním rsd Praha /1924-1932 Praha Jih/. Stanice a její okolí, přikázané ka kronikářakámu sledování leží v jižním cípu pol. okr. mladoboleslavského, ku kterému také patří s výjimkou krátká doby v době nesvobody 1939-1945, kdy tuto část okresu byla přidělena pol. okr. Brandýs n.L. Po stránce stavebně udržovací byla stanice přidělena v průběhu posledních 25 let různým udržovacím služebnám /Praha, Nymburk, Mělník/.
Stanice Lysá nad Labem. | Přednosta: Adolf Vlček, vrchní.insp. |
Úvodní část. | Zpracovatel: P.J. Vojáček, katech.v.v. |
Nejstarší cesty /již při stěhováni národů/ vedly podél řek a zde bývaly také nejstarší osady; byly to význačné cesty obchodní. /Na zahradě čp. 534 byla vykopána krásná, zachovalá nordická nádoba, v níž se nosila sůl do Čech. Jest v museu, ale nějaká chytrá ruka ji poškodila - za tolik set let.! !/.
Po dnes divíme se, s jakou zkušeností a okem bystrým nelezli si lidé nejjistější a nejpohodlnější směr, vyhýbajíce se dovedně přílišnému stoupání a srázu; raději si zajeli - času bylo dost. Horší potíž byla s brodem přes řeky, kde nebylo pevné, skalnaté dno.
Velmi daleké a staré cesty byly: Kyjev ruský, Lvov, Praha, Pasov. Pak: z Italie přes Krajinu, Korutany, Štýrsko, Rakousy, Moravu a Čechy a na sever do Saska. Historicky známá "Zlatá stezka" pro obchod solní zanikla skoro beze stopy ve hvozdech šumavských. Trstenická zemská brána jest známá!
Z Prahy vedla zemská stezka přes Nehvizdy, Přerov na Sadskou a dále k východu. Někde u Sedlčánek bylo rozcestí, vedoucí na starý most u Byšiček, /prsně kamenné jsou zachovány/ - na tu cestu, které se podnes /v Litoli/ říká "Zemská stezka" - ale nebyla - jen odbočka. Ten most byl zničen nejspíše za válek husitských; pak se v Sedlčánkách převáželo a od přívozu toho k Byšičkám jest podnes zachována cesta "formanka" - řádně vyvýšená, jako hráz.
Později se jezdívalo přes most u Toušeně - kolem sv. Václava, když minuli Karlov, odbočili do prava zase na tu naši "Zemskou stezku", u níž stávala "Nová hospoda" - přesně jižně proti nádraží lysskému. Vrátíme-li se ke zmíněnému rozcestí a druhou cestou bychom se blížili k Lysé - téměř podél pražské tratě; to bývala poštovní cesta z Prahy.
Roku 1775 byla tato "Poststrasse" přeložena na levý břeh Labe /asi na tu pravou zemskou stezku/ - a lysský pan poštmistr naříkal, že jest připraven o celý podnik; denně chodili poslové pro dopisy až do Brandýsa. V roce neznámém zde pošt. cesta zase obnovena.
Druhá cesta do Prahy. vedla přes Starou Lysou /tam byla odbočka na Předměřice - Mělník/, Sojovice, Boleslav Starou a Brandýs. Z města se vyjíždělo buď uličkou "za humny" u čp.380 s malým stoupáním na dnešní cihelnu Švejdovou /jak chytře se vyhnuli zámeckému vrchu !/ a přijelo es na cestu, vedoucí od dnešního kostela k zámku - jižně od dnešní sochy sv. Floriána - těsně pod okny kláštera - kousek dál se obě zmíněné cesty spojily a překonavše jen vršíček do Hrabanova, povlovným srázem vedly do Staré Lysé. Tudy jel dvakrát Bedřich Velký ku Praze, doprovázen skupinou vybraných "ephoebů" - šlechticů.
Dnešní silnice kolem Bažantnice byla pro močál nesjízdná - Dvorec ještě nebyl.
Ke Vrutici Benátecké vedlo cesta z náměstí /kde jest nyní cukrář Vlk čp.15/ — dál dnešní slepou uličkou, těsná kolem východní zdi nového hřbitova k severu, pod "Skálou" přetínala k východu dnešní silnici a vyhnuvši se vrchu — kolem. "starého kříže" /jest východně od dnešního před vsí/ dnešním hostincem ve Vrutici čp.18 — zase míjíc vrch oklikou, překonala jen krátké stoupání do Jiřic — a dál do Benátek.
Jdeme-li k Milovicům, hned za Pávovou zahradou bylo zase k východu rozcestí: v levo do Milovic, v pravo přes "Doubrava" do Vambeřic, kde byla odbočka na Přadměřice Mělník. Kdesi "u Háje" našli základy nějaké budovy. Nalezeny u té cesty římské penízky — jako a Přerova n.L.
Na východ vede z Lysá ulice zvaná "v Konci" — směrem ke Stratovu; stará cesta byla poněkud jiná, protože kousek sa Lysou byl "kal" a močály. Tomu se vyhnula cesta stará; vedla za dnešní kapličkou "v Konci" — jižně od dnešního zahradnictví /proti křížku sa Koncem a tam se u "pyrámu" /patníku/ dělila: rovně šla ke Stratovu splynuvši s dnešní silnicí — a jihovýchodně na Ostrou; tato stará "ostřenská" cesta podnes přetíná trať na koso nedaleko Ostrý; pak asi ústila zase na tak zv. zemskou stesku. K Samicím jezdilo se Litolí na most. Labe tehdy proudilo pod samou Litolí — a tvořilo tam ostrov dosti velký. Zbytky labského rameno jsou částečně viditelny proti hostinci a na tamtéž místě /jako dnes/ býval dřevěný most na ostrov; tam jedoucí hned zahnul k jihozápadu, na kosa přejel ostrov až v místa, kde druhé labská rameno bylo nejužší a dalo se lehce překlenouti druhým mostkem na semioký břeh. Ten most byl za sedmileté a francouzké války vždy zničen — až zanikl navždy; pak velmi dlouho nebylo žádného mostu od Nymburka až do Brandýsa.
Na Přerov, t.j. k malému přívozu — ke Třem Chaloupkám vedla z Lysé vozová cesta od sv. Františka, rovnou na jih.
To by tedy byly všechny "paprsky" cestovního opojení z Lysé. Známo jest, že cesty zůstaly po dlouhá staletí na svých osvědčených místech.
Staré radní a cechovní zápisy nám vysvětlují, že silnice ku Praze netrhla te dnem a noci — forman za formanem a nebylo dne, aby někdo s Lysé do Prahy nejel; pěšky tam chodili krosnaři, večer vyšli a ráno byli na trhu v Praze. Také sem zavlékli mor roku 1713. Řemeslníci ku př. puškaři, hodinář a j. pracovali doma a hotové dílo do Prahy odnášeli. Puškaře Blymla ranila cestou u Radonic mrtvice. Ano to byla nejpřísnější cesta do Prahy — kolem sv. Václava — na Zápy — a jako podle pravítka, či po šňůře mimo všech vesnic polní cestou až k nynějším železničním závorám u Odkolkova mlýna ve Vysočanech.
Sám jsem se přesvědčil! Kdo chtěl něco koupiti "doskočil" si do Prahy - a pak lysští řemeslníci si stěžovali, že nemohou přijíti "k žádnému vzniku".
Poštovní stanice bývala na čp. 25 /u města Prahy/ - pak na čp. 18 /hotel "Pošta" a tam se ještě roku 1870 točilo skutečné lysské víno z "Viniček" - a ty patřily k tomu číslu.
Byla to z Prahy první zastávka, snad se "podložily nové koně" - každý rád na chvilku vystoupil z té kolíbavé "archy" a pohodlněji zasedl k hostinskému stolu. Hrabě Swerts-Spork dokonce nařídil svému kaplanovi, aby denně četl mši svatou pro "pasažéry" - tedy zde bylo dost dlouhé zdržení. Těmi hostmi asi Lysá přece troehu oživla.
Do Benátek tehdy prý jezdila pošta ze Staré Boleslavi. Nebýti zde zámku, pošty a vojska, byla by Lysá ubohá.
Za válečných dob /ve stl.XVIII/ bylo vždy nařízeno, aby se cesty řádně upravily pro vojsko. "Durchmarsche" a "guartýry" byly velkou trýzní! A bylo jich pořád dost, protoše pravý břeh Labe byl vojensky velmi důležitý.
Doku 1773 za Marie Terezie začly se ty obyčejné cesty proměňovati v pevná, štětované silnice s klenutými mostky, - bylo to v čas hladu a nezaměstnanosti.
Tehdy bylo v celých Čechách silnic jen 35 mil - skoro 7.878 metrů, roku 1822 317 mil, roku 1823 - 324 mil, roku 1864 - 560 mil.
Tou dobou začly se stavěti východní silnice a Lysé - a vzali si to na starost někteří měšťané /dle rad. protokolů/.
To už měla Lysá prvního cestáře Josefa Hona.
Silniční kanály stavěl mistr Antonín Marek syn ovčáka ze Stálce.
Když začla jezditi dráha a k Benátkám byla pořádná silnice, jezdila koňská pošta do Benátek - pak i Předměřic z Lysé
Pro Milovice byl /po zřízení vojenského tábora/ "překládací poštovní úřad" v Lysé.
První telegrafní kancelář si vymohla kněžna Štěpánka z Rohanů a umístila ji na klášteře.
Dne 30. září 1928 dán v sousední obci Litoli slavnostně do provozu nový železobetonový most přes Labe, ležící na okresní spojovací silnici Lysá nad Labem - Starý Vestec - státní silnice - Poděbrady lázně - Praha.
Stanice Lysá nad Labem. | Přednosta Adolf Vlček. |
Úvodní část. | Zpracovatel Adolf Vlček. |
a- Lysá nad Labem - Nové Benátky /vzdálenost 12.5 km/.
b- Lysá nad Labem - Milovice / -"- 5.5 km/.
c- Lysá nad Labem - Předměřice n.J. /-"- 10.6 km/.
d- Labe v trati Kolín - Mělník.
/Dle paměti řidiče Čermáka Františka - autobusová stanice Nová Benátky/.
V roce 1909 zahájili zástupci města Nových Benátek
tehdejším c.k. poštovním ředilstvím v Praze jednání v
zřízeni autobusová dopravy mezi městy Nové Benátky a Lysou
nad Labem a Nová Benátky - Chotětov, jež vyznělo v dohodu,
že město Nové Benátky postaví garáž a poštovní erár dodá autobusy.
V roce 1910 postavilo město novou garáž, která byla vybavena
potřebnými stroji a kovárnou, která plně vyhovovala i
pro generální opravy autobusu.
Nájemné z garáže 720 K rakouských platil poštovní erár městu. Toto nájemné po první světové válce bylo zrušeno a garáž dána bezplatně k používání, vzdor tomu, že město tuto značnýn nákladem přestavělo a opravilo.
Dne 12.prosince 1910 byly převzaty dva autobusy typu D.L. v továrně Laurin Klement v Mladé Boleslavi garážmistrem Václavem Kadeřábkem z Kounic a řidičem Františkem Čermákem. Příjezd do Benátek byl velmi slavnostní, zúčastnilo se jej mnoho benáteckých občanů.
Téhož dne vykonána zkušební jízda a stanoven jízdní řád za přítomnosti sekčního rady c.k. poštovního ministerstva panem Scheidenhoferem z Vídně u zástupcem c.k.poštovního ředitelství v Praze panem radou Altmanem. Z dalších účastnků této zkušební jízdy byli vrchní poštmistr Josef Řádek z Nových Benátek, poštmistr ze Starých Benátek, jakož i zástupci města a okresu benáteckého.
Jízdní řád byl stanoven asi následovně: Odjezd z Nových Benátek ve 4 hod. 40 min. do Chotětova; v 5 hod. 20 min. ku Praze, příjezd do Benátek v 6 hod.10 min.. Odjezd do Lysé nad Labem v 7 hod. 20 min., odjezd z Lysé nad Labem do Ben. v 9 hod. 30 min. přes Benátky do Chotětova k vlaku 10.30 a příjezd do Benátek v 11 hodin. Odjezd z Benátek ve 14 hod. 20 min. do Lysé nad Labem, z Lysé nad Labem v 15 hodin do Chotětova k vlaku ku Praze v 16 hod. 20 min., příjezd do Benátek v 16 hod. 50 min. Z Benátek do Lysé nad Labem ve 20 hod. 20 min. a příjezd do garáže ve 23 hodin.
Služba se vzhledem k dlouhé a namáhavé službě konala ob den, střídavě. V garáži byl zaměstnán k opravě vozů zámečník Antonín Podroužek, pozdější garážmistr v Mladé Boleslavi a jeden čistič vozů. Při větších opravách docházeli pracovat ve dnech volna jak řidič, tak i garážnistr. Oprav na tehdejších nedokonalýeh vozech bylo mnoho. Autobusy byly tehdá na plných pryžových obručích a řetězovým převodem, bez startéru a osvětlovány byly acetylenovým světlem. Rychlost byla maxim. 25 km/hod., ale většinou se jezdilo dvojnásobnou rychlostí, což se docilovalo nedovoleným vypnutím regulatoru, k čemuž byli řidiči nuceni sáhnouti při zpoždění vlaku v Lysé nad Labem, aby stihli vlak v Chotětově a pak též při zpoždění na trati, následkem plašeni zvířat, která tehdá nebyla na autobusový provoz ještě zvyklá.
Autosprávcem byl od zahájení dopravy vrchní poštmistr Josef Řádek, jemuž zdejší autoprovoz podléhal k dozoru a v administrativních věcech. V roce 1914 při mobilisaci byl provoz zastaven a řidiči i autobusy povolány na frontu. Co se s autobusy na konec stalo není znáno. Provoz byl opět zahájen v roce 1919, ale jenom do Lysé nad Labem a to nákladním vozem Praga N, krytým plachtou, vybaveným dřevěnými lavicemi. Téhož roku 5. září byly dodány dva autobusy typu Praga N, které byly v provozu asi 10 roků a pak byl vyměněny za staré vozy Škoda typ 550. Po čtyřletém provozu byly vyměněny za Škoda 505, které jsou dodnes v provozu. Garážmistr Václav Kadeřábek byl v roce 1912 přeložen na novou linku do Vysokého Mýta a po něm, jak bylo dříve zvykem, nastoupil nejstarší řidič Rudolf Novák z Pardubic. Po jeho odchodu do výslužby Karel Jonáš, který místo zastává dodnes.
Potřeba obyvatelstva obce Milovice a vojenské posádky vojenského výcvikového tábora v Milovicich vyžádala si kromě neveřejné přepravy osob vojenskou vlečkou Lysá nad Labem - Milovice zřízení autobusového spojení mezi obcí Milovice přes vojenský tábor k nádraží v Lysé nad Laben.
Tuto autobusovou linku provozoval od 1. září 1933 Vladimír Nedoma z Nového Města nad Metují do 9. února 1935 a od 10. února 1935 Anna Studená z Luětěnic. Provoz byl obstaráván z prvu jedním autobusem pro 30 osob 4-6 krát denně, od ledna 1936 dvěma autobusy 10 krát denně. Za druhé světové války byl tento spoj dočasně zastaven. Od roku 1946 provozuje tuto linku opět Anna Studená, bydlící nyní v Milovicích. Pokusy v roce 1937/38 a 1946 převésti tuto linku do provozu ČSD, neměly kladného výsledku.
Ředitelství státních drah v Hradci Králové
Čistopis 1924 - 1939
PAMĚTNÍ KNIHA
dopravního úřadu Dopravní úřad ČSD Lysá n. Lab.
za rok : 1873 - 1939
Příloha : 1.
Založeno 1. ledna 1924
Ukončeno 31. prosince 1939
Stanice: | Lysá nad Labem | Přednosta: | Leopold Mucha |
Rok: | 1873 - 1918 | Zpracovatel: | Leopold Mucha |
Pamětní kniha byla založena podle výnosu ministerstva železnic republiky československé ze dne 17.10.1923 čís. 27291-1/2 , jenž byl stanicím oznámen ředitelstvím čsl.st.drah V Hradci Králové výnosem čís.2612 / 1-II -23.
Zápisy do knihy koná přednosta stanice vrch.insp. Leopold Mucha.
Oblast pro zapisování pamětí stanice Lysá nad Labem je stanovena
takto:
ke Kostomlatům po km 336.09,
ke Staré Boleslavi po km 342.9,
k Čelákovicům po km 3 3/4.
Stanice Lysá nad Labem má své jméno od města stejného jména a leží na jeho jižní straně ve výši 184.030 metrů nad mořem. Je styčnou stanicí na trati Praha Den.nádr.-Velký Osek, z níž vychází trať do Děčína.
Příslušná politická správa je v Mladé Boleslavi, okresní soud v Nových Benátkách.
Pro sepsání pamětí od otevření stanice, t.j. od 4.října 1873 není po ruce nejmenších dokladů písemných a lze jen uvésti to, co od starších zaměstnanců možno vyzvěděti, a pokud se na jednotlivé události mohou upamatovati.
Podle ústního podání skladníka oficiála Josefa Soumara a zapisovače vozů podúředníka Josefa Gallerta.
Stanice Lysá nad Labem byla odevzdána veřejnému provozu dne 4.října 1873.
Původní nádražiště sahalo na straně kostomlatské pouze po stroužku, protékající pod kolejištěm v km 337.3 a mělo šest kolejí.
Staniční budova byla jednopatrová s osmi okny, bez krytého peronu. Před budovou bylo vysázeno osm akátů, jichž kmeny byly vroubeny záhonky s květinami. Nynější část budovy na západní straně s pěti okny byla přistavena asi v roce 1898 a zřízen po celé délce budovy krytý peron.
K nástupu do vlaků se dávalo znamení staničním zvoncem, zavěšeným na zdi staniční budovy.
Se vzrůstem dopravy byla stanice postupně zvětšována jak co do počtu kolejí, tak do jich délky.
Nynější výtopna byla vystavěna v roce 1898, příštího roku přistavěno nynější zděné skladiště a zároven prodloužena skladištní rampa. Tak zvaná vojenská rampa byla zřízena v roce 1916 na Kostomlatské straně.
Téhož roku byla dokončena stavba kasárenské budovy pro jízdní personál.
Personální kuchyně určená pro stravování vlakového personálu byla zřízena v roce 1916 a potrvala až do 1.července 1921.
Elektrické osvětlení stanice bylo zavedeno v roce 1917.
Po dobu války byl železniční personál zásobován potravinami a cukrem podle tak zvaného rayonování; výdejna pro stanici byla zřízena v bývalé kancelářské místnosti zděného skladiště.
Obsazení stanice v roce 1883 bylo toto:
1. přednosta
2. dopravní uředníci,
2 telegrafisté,
1. nákladní pokladník,
1. skladník,
1. skladní dozorce,
4. skladištní dělníci,
1. nádražní,
1. dozorce posunu,
8. posunovačů,
4. výhybkáři,
1. noční hlídač,
1. zřízenec v zavazadlovně, zároveň zvoník a avisér,
1. zřízenec ve vodárně.
29 zaměstnanců celkem.
Prvým přednostou v Lysé nad Labem byl inspektor Josef Weselý, který sloužil až do roku 1906, kdy odešel na trvalý odpočinek.
Jeho nástupcem byl vrchní oficiál Emil Langer, který v roce 1910 škončil tragickou smrtí — byl přejet za vzdálenostním návěstidlem ke Kostomlatům /rozrušení nervů/.
Od roku 1910 byl pak třetím přednostou inspektor Václav Minařík až do konce roku 1919.
Železnični lékaři byli:
od otevření dráhy až do roku 1905 MUDr Michael Jedlička,
od roku 1905-1906 MUDr.František Tichý,
od roku 1906-1911 MUDr.Em. Wiirzburger,
od roku 1911-1922 MUDr.Richard Lípa.
Neštěstí jež se udála od otevření dráhy:
Roku 1888 byl přejet zřízenec vodárny Wiktorin pro rozrušení
nervů, a občan Žák se dal přejeti - samovrah.
Roku 1889 byl přejet při výkonu služby posunovač Kmoniček Antonín.
Roku 1892 byl přejet při odklizení sněhu dělník vrchní stavby Josef Wolf.
Roku 1907 dal se přejeti neznámého jména žid - vystěhovalec.
Roku 1908 přejet za prvnim strážním domkem k Čelákovicům dělník vrchní stavby Hoť Antonín.
Roku 1910 přejet přednosta stanice Em. Langer.
Roku 1917 přejet při nezdařeném seskoku z vlaku, který projížděl ve stanici neznámý vojín maďarské národnosti.
Dnem 28 řína 1918 zhroutilo se panství rakousko-uherské řiše a nastává nová lepší doba pro československý národ prohlášením jeho samostatnosti. Den státního převratu 28, října 1918 v Lysé nad Labem vylíčen podle údajů nynějšího knihovníka v ministerstvu železnic Jiřího Buluška.
Paměti od státního převratu do konce roku 1923.
Přednostou stanice od roku 1910 /třetím/ byl inspektor Václav Minařík.
Jak již dříve uvedeno, byla v roce 1916 zřízena personální kuchyně, jejímž vedením byl pověřen přednosta stanice.
V roce 1919 byla provedena přehlídka zásob a zároveň hospodaření ve zmíněné kuchyni. Musely býti zjištěny nějaké nesrovnalosti, v jichž důdledku byl přednosta zproštěn vedeni uřadu v listopadu 1919 a přeložen do ředitelské centrály.
Prozatimním vedením stanice byl pověřen zdejší substituční úředník vrchní revident Otakar Beneš.
Místo přednosty v Lysé nad Labem bylo vypsáno a obdržel je v soutěži inspektor Leopold Mucha, který převzal vedení stanice dnem 4.května 1920.
Mimo přednostu bylo ve stanici 71 definitivních a 73 provisorních zaměstnanců; z těch bylo: jeden definitivní a 9 provisorních zaměstnanců exponováno na Slovensku.
Služba podle zákona o osmihod. pracovní době nebyla dosud zavedena; stalo se tak téhož měsíce.
Staniční budova, místnosti, inventář byly v zuboženém stavu, což se dalo vysvětliti velkým přechodem vojska a blízkostí i zajateckého tábora v Milovicích.
Výjimku činila čekárna II. třídy, kde byl nábytek zachovalý červeným plyšem potažený. Nábytek tento byl odeslán v roce 1920 do Hradce Králové pro kanceláře ředitelství a nahrazen nábytkem z tvrdého dřeva. Postupem času byly provedeny potřebné opravy a místnosti znovu vymalovány neb vybíleny.
Ve vestibulu byla pořízena pro vývěsné jízdní řády cementová plocha a natřena emailovou barvou.
Normováním třetího osobního pokladníka v roce 1920 nestačila malá místnost pokladní a byla zřízena druhá místnost pro pokladnu ze zavazadlovny a zavazadlovna utvořena z místnosti jna peronní straně.
Elektrické osvětlení bylo v roce 1921 a 1922 zlepšeno postavením stožárové svítilny před staniční budovou, mezi čtvrtou a druhou kolejí. Pále byly umístěny 4 závěsné žárovky mezi čtvrtou a druhou kolejí proti skladišti, kde při vlacích k Děčínu panovala dříve hluboká tma.
K lepší informaci obecenstva byla na stožáru svítilny před budovou umístěna transparentní svítilna s nápisem na jedné polovině "Ku Praze", na druhé "K Hradci Králové" a "Znojmu" a na železném sloupu u výhybky čís. 29 druhá transparentní svítilna s nápisem. "K 'Děčínu".
Dne 20.8.1920 byl přejet ve službě 20ti letý dělník při posunu Jan Kesler. Dne 25. září 1920 o 14té hodině střetl se záložní stroj s vlakem čís. 177 poblíže výměny čís.10. Bylo přehlédnuto, že seřaďovací návěstidlo je v poloze "stůj". Stroj se vyšinul a byl poškozen. Zraněn nebyl nikdo.
Dne 11.února 1923 ve 3 hodiny 25 minut spadl vlakvedoucí Němeček od vlaku 8961 do jámy na popel v druhé koleji a lehce se zranil.
Dnem 1. dubna 1923 byla zahájena na vlečné dráze do Milovic pravidelná doprava vojenských osob.
Od 4. října 1923 byl opět povolen stálý záložní stroj.
Dne 6. listopadu 1923 v 17 ho. 15 min. byl zachycen strojem vjíždějícího vlaku čís. 114 traťmistr Leopold Herclík, při čemž utrpěl zhmoždění svalstva levé dolní končetiny.
Dne 21.listopadu 1923 ve 12 hod. 20 min, vykolejil záložní stroj na výhybce čís. 12 prvým párem kol přehmátnutím páky v hradle I.
Dnem 1. prosince 1923 byl železničáři založen spolek "Lidumil" s měsíčním příspěvkem 2 Kč. Spolek zakoupí zemřelému členu věnec a doprovodí ho s hudbou ke hrobu; pozůstalí obdrží 500 Kč podpory.
Dne 29 prosince 1923 ve 14 hod. 55 min. byl přejet a usmrcen na přejezdu v Milovicích vojenským vlakem nadp. Matyáš Václav. Byl vymrštěn z kočáru na trať před vjíždějící vlak při rychlé jízdě přes přejezd a nárazem kol kočáru o kolejnice:
V měsíci prosinci 1923 byl položen podél peronu vodovod s dvěma hydranty a zaveden na schodiště k naturálním bytům.
Dne 24. dubna 1921 vykolejovalo v 10 hod. 38 min, na vlečce do Káraného 6 vozů. Vozy byly velmi poškozeny. Posunovač Václav Macura, který doprovázel vlak jako brzdař, utrpěl zranění na hlavě a na noze. Unikl smrti jen včasným seskočením s brzdy, neb budka byla rozmačkána.
Se stavbou vlečky do Milovic bylo započato počátkem roku 1921 Dne 5.8.1921 bylo po prvé použito vojenského obrněného stroje k rozvážení stavebního materiálu.
Dne 11.8.1921 v 18 hod. 20 min. strhla větrná smršť celý 1 plechový kryt se střechy verandy nad východem ze stanice a rovněž na druhé straně nad záchody. Plechový kryt nad východem ze stanice byl vržen na cestu k městu asi 15 metrů od budovy, ale náhodou nebyl nikdo zraněn. Táž smršť rozlomila silný jasan v zahrádce přednosty a ulomená větev zasáhla hlídače Václava Šimůnka právě, když zavíiral bránu do nádražiště a zranila ho lehce na hlavě, roztrhla oděv na několika místech.
Dne 22.8.1921 započato bylo á dopravou vojenských vozových zásilek do Milovic.
Dne 5. února 1922 o 5té hodině ranní shořel dřevěný barák 10 metrů dlouhý u staniční budovy. Oheň povstal propálením plechové roury do komína, od níž chytil strop.
Dne 17.února 1922 v 18 hod. 30 min. byl lehce zraněn prŮvodčí vlaků Hugo Steinert ze Střekova při sestavování vlaku.
Dne 2.dubna 1922 vykolejoval záložní stroj na anglické výměně; stroj všemi koly, tendr jedním kolem.
Dne 22.dubna 1922 byl přejet na přejezdu u yjezdového návěstidla k Čelákovicům 15ti letý krejčovský učen Bašus, který, nastoupil do vlaku ku Praze místo k Děčínu a pak na přejezdu vyskočil.
Zabezpečovací zařízení do Milovic bylo dáno do činnosti dne 17.května 1922.
Vlakové čety tři pro osobní vlaky do Všetat a Liběchova byly stanoveny dne 1.června 1922.
Dne 25.června 1992 byl v lysé n.L. zrušen stálý záložní stroj 13, dodáván náhradní stroj pro denní službu z Nymburka zároveň zaveden posun u všěch nákladních vlaků jako v mezilehých stanicích.
Čety posunovačů sníženy na 2 vrch.posunovače a 5 posunovačů bez nádražních.
Dne 9.července 1922 upravena znovu pracovní doba pro náhradní stroj a počet posunovačů v četě zvýšen na 2 vrchní posunovače a 7 posunovačů bez nádražních.
Školní úředník pro stanici povolen dne 8.12.1992.
Dne 11. prosince 1992 byla na vlečce továrny Vichr poškozena železná brána záložním strojem. Škoda činila asi 700 Kč.
Dne 16.prosince 1972 vjel vlak 419 do stanice, ačkoliv stálo vjezdové návěstidlo v poloze "stůj". Uličníci rozbili červené sklo a návěstidlo pak ukazovalo bílé světlo. Nestala se jinák žádná nehoda.
Dnem 1. ledna 1924 patří stanice Lysá nad Labem do oblasti ředitelství státních drah Praha Jih.
Dnem 1. ledna 1924 změněn dosavadní název stanice Lysá nad Labem.
Dne 6. ledna 1924 vykolejoval vůz ložený uhlím na ruční výhybce čís.18 tím, že tato byla krátce přestavena před vozem.
Dne 28. února 1924 vykolejoval ve 14 hod. 50 min. ložený vůz při posunu, jemuž chyběl nárazník.
Dne 23. dubna 1924 u vlaku 418 utrpěla lehčí zranění na pravém oku pí. Otty Moravcová z Lysé nad Labem tím, že průvodčí neopatrným máchnutím ruky jí uhodil průštipkami do obličeje.
Dne 28. května 1924 ve 23 hod. 35 min. došlo v km 338.6 na trati Lysá n.L.-Stará Boleslav k přetržení vlaku 8464.
Od 1. června 1924 přináleží obsluha vlečky "Stabenov" stanici Lysé n.L.; táž děje se vlakem 1873
Od 1. července 1924 zavedena na vojenské vlečce do Milovic poštovní doprava u vlaků 2/1 - 6/5.
Vyloupení staniční pokladny.
V noci ze dne 30. na. 31. července 1924 byla vyIoupena staniční
pokladna navrtáním stěn. Uloupeno bylo z horního tresoru
Kč 19,059.20. Hlavní částka určená pro výplatu Kč 186.865.25
a uložéná ve spodnim oddílu, zůstala nedotknuta. Pachatelé
nebyli zjištěni.
Od 1. října 1924 zavedl cukrovar v Litoli vykládání řepy "Elfou".
Dne 10. října 1924 dalo MNO. svolení k spoluužívání vojenské vlečky do Milovic cukrovaru v Litoli a obci milovické.
Od 15. listopadu 1924 povolen nádražní pro denní službu.
Dne 18. listopadu 1924 podvrtl si pravou nohu při posunu posunovač Josef Trýhuba.
Dne 30. listopadu 1924 ve 4 hod. utrpěl posunovač Ludvík Simon zhmoždění zád nárazem přetrhnuvší se spojky při svéšování vozů.
Dne 2. prosince 1924 v 9 hod. 20 min. přetrhl se klín u vozu při posunu u vlaku 1873. Hák šroubovky zachytil za srdce čímž byla vyborcena část koleje s osmnácti pražci. Doprava tím neutrpěla.
Dne 10. prosince 1924 o šesté hodině při rozjížděnl vlaku 8851, který měl 200 os, praskly u vozu loženého dlouhým dřívím, obě klanice /při jedné zjištěn starý kaz 30 % ve sváru/, čímž byly obě koleje do Kostomlat na 40 min. zataraseny. Jednokolejná doprava trvala do osmi hodin 15 minut, kdy byla závada odstranéna.
Dne 17. prosince 1924 byla dokončena úprava místností, které odevzdalo spotřební družstvo železničních zaměstnanců po zakoupení vlastního domu stanici, pro nádražní /dozorce posunu/ a pro lampáře. Stará lampárna u dopravní kanceláře byla upravena pro kancelář zapisovače vozů, kteří až dosud pro nedostatek místa konali službu ve vzdálené kasárenské budově pro jízdní personál na druhé straně kolejiště.
V roce 1925 byla prováděna z důvpdů úsporných opatření ve veřejné správě restrikce personálu podle zákona ze dne 22 .prosince 1924 čís. 286 Sb. z.a nař.
Opatření toto způsobilo pochopitelný rozruch v personálu, poněvadž si představoval mnohý jeho důsledky v horším světle, než jak skutečnost ukázala. Podle tohoto opatření odešlo na trvalý odpočinek ve zdejší stanici 10 zaměstnanců. Restrikce byla provedena za účelem úspory ve státní správě, aby na jejím podkladě byl vybudován zlepšený platový systém pro státní zaměstnance, přizpůsobený panujícím drahotním poměrů. Též bude nutné, aby byla státní administrativa zjednodušena, když se tak,již nestalo předem, neb pak teprve bude dosaženo restrikcí učelu bez větších poruch v jednotlivých žebních oborech. V roce 1925 však nedošlo rozejítím se parlamentu a vypsáním nových voleb k žádnému s označených opatření a lze očekávati, že se tak snad stane v roce příštím. Jinak neudálo se nic pozoruhodného, co by zasluhovalo zaznamenání.
V roce 1926 bylo pokračováno v restrikci personálu. Na trvalý odpočinek odešel po jednom roce v nemocenském stavu jeden zaměstnanec. Podle restrikčního zákona odešlo dobrovolně dalších pět zaměstnanců od služby při posunu na trvalý odpočinek. Za všech šest pensionovaných zaměstnanců dostala stanice v náhradu tři stálé a tři smluvní dělníky, které bylo třeba všechny zaučiti při posunu. Odchod zacvičených zaměstnanců do výslužby byl rušivě pocitován v době dovolených.
František Wölz /39 roků starý/ zemřel na rakovinu žaludku dne 9.12.1926. Byl vrchním revidentem a dopravním úředníkem.
V roce 1926 byla provedena slíbená úprava platů se zpětnou platností od l.ledna 1926. Úředníci byli přeřaděni do nových platovch stupnic a ostatním zaměstnancům byly vyplaceny na konto upravy běžné výpomoce za třetí čtvrtletí a na konci roku !za čtvrté čtvrtletí.
Dnem 1.8.1926 vstoupil v platnost zákon o povinném členstí v nemocenské pokladně pro veškeré zaměstnance čsl. státních drah
Zjednodušení administrativy ve státní službě čeká-dosud na uskutečnění.
Stavba druhé koleje mezi stanicemi Čelákovice — Lysá n.L. byla prozatímně ukončena v km 1 5/6 e byla dnem 14.května 1927 vlakem čís. 804 počínaje, zahájena v tomto useku pravidelná dvoukolejná doprava.
V km 1 5/6 bylo zřízeno stanoviště, kde konají službu tři výpravčí vlaků statu IIIa ve směnách 12-24 a jednou za tři týdny mají zákonité volno.
Stran provedení stavby druhé koleje mezi stanovištěm v km 1 5/6 a stanici Lysou nad Labem nedošlo dosud k definitivnímu dohodnutí se zdejší obcí a správa dráhy má v umyslu položiti prozatímně druhou kolej podle staré trasy.
Mezi starou kolejí čís. XV XVII byly zřízeny další dvě koleje XVII a XIX nové a zároven umožněn vjezd na koleje čís. XXI a XXIII do cukrovaru též se strany kostomlatské, čímž manipulace s přistavováním vozů pro cukrovar, hlavně naložených řepou v době kampaně byla značně ulehčena.
Dále byla na straně kostomlatské zřízena nová vykládková kolej čís.XII a na Xté koleji postavena mostní kolejová váha s elektrickým pohonem.
Dne 8.5.1927 v km 336.8 na trati ke Kostomlatům dala se přejeti vlakem čís. 26 asi 20ti letá cizí žena, Byla vlečena vlakem až do km 335.8, kde vlak zastavil a po vyproštění mrtvoly, pokračoval v jízdě. V přejeté byla dodatečně zjištěna polská příslušnice.
Dne 6.10.1927 v 5 hod. 11 min. vjel vlak 8278 proti vjezdovému návěstidlu na "stůj" do stanice pro nedostatek brzděné zátěže na pátou kolej, kde narazil na stroj posunujícího dílu od vlaku čís. 8815, při čemž byly nárazníky obou strojů poškoze a třetí vůz za služebním vozem u vlaku 8278 vykolejoval jednou osou. Vlakvedoucí od vlaku 8278 naříkal si na bolesti v hlavě, jinak nebyl nikdo zraněn. Oba stroje byly k další jízdě schopny.
Nespokojenost personálu s novou upravou platovou. Za podzimní silné dopravy byla různými projevy personálu dávána nespokojenost na jevo s novou upravou a byla proto správou dráhy učiněna vhodná opatření proti eventuelní stávce, ke které však nedošlo.
Odměny personálu za zvýšený výkon v podziní silné dopravě. Z rozkazú pana ministra železnic byla mezi zaměstnance exekutivní služby rozdělena větší peněžitá částka za namáhavý i výkon v silné podzimní dopravě. Celkový stav personálu:
V prosinci 1927 měla stanice podle normy 110+3 zaměstnance ve službě staniční a 9 zaměstnanců ve službě jízdní. Přespočetní byli dva zaměstnanci a to jeden elév k zacvičehí a jeden výpomocný staniční manipulant.
Zdravotní stav personálu byl velmi nestálý a neuspokojivý. V prvých měsících roku řádila chřipková epidemie a i v dalších měsících bylo mnoho nemocných vlivem nestálého chladného a deštivého počasí, takže na jednoho zaměstnance celkového stavu připadlo 22 dnů onemocnění, nejvyšší číslice od převratu.
Druhá kolej Čelákovice - Lysá nad Labem.
Dne 2.8.1928 bylo stanoviště v km 1 5/6 zrušeno a zavedena
dvouko]ejová doprava až do Lysé nad Labem. Zaústění ve stantici
bylo provedeno do třetí koleje, takže vlastně bývalé stanoviviště
bylo jen posunuto do stanice, čímž byli ušetřeni tři výpravčí
vlaků. Zároveň bylo třeba posunouti vlečnou kolej do továrny
Vichr a spol., čímž tato byla značně zkrácena, také odvratná kolej
nebyla již zřízena. Poněvadž se této koleje používá při posunu
jako výtažné koleje, byla zde manipulace velmi ztížena.
Že nedošlo k normálnímu zaustění druhé koleje do stanice na pátou kolej, není vinou Železnični správy, která měla nejlepší vůli dvoukolejnou trest od stanoviště do stanice provézti podle děčínské trati, jak bylo projektováno. Dohoda uvázla na rozporu, má-li býti zřízen přes trať podjezd či nadjezd. Na zřízení podjezdu správa dráhy z technického stanoviska nepřistoupila a město nadjezd zamítlo.
Vložení anglické výměny čís. 17.
Dne 13.října 1928 byla na straně kostomlatské vložena
anglická výměna čís.17. Opatření toto usnadnilo manipulaci
při posunu na této straně značnou měrou. Na straně kostomlatské
měla četa při posunu 1 dozorce pos. a 2 posunovače, což nedostačovalo
a proto byl jeden posunovač přidán.
Střetnutí strojového vlaku se záložním strojem. Dne 19.6.1928 střetl se strojový vlak čís. 1227 při výjezdu z druhé koleje se záložním strojem, vyjíždějícím současně ze čtvrté koleje mezi výměnou čís.38 a 41. Oba stroje vykolejovaly. Strojvedoucí záložního stroje utrpěl zhmoždění lokte levé ruky.
(Pokračování příště)
Převzato z:
Pamětní kniha: Dopravní úřad ČSD Lysá nad Labem
Autor: Leopold Mucha, Adolf Vlček, Josef Vojáček
Období: 1873-1939