Ke sletu župy Barákovy v Lysé nad Labem

Dne 24. června slétne se do klidného města českého Polabí Lysé n. Labem župa Barákova. Město tiché ta Lysá. Náměstí zdobené pěkně spořádaným parčkem a několik dlouhých, rozběhlých ulic plných malých domků a čilé drobotiny. A přece co staré slávy skrývalo se ve zdech města tohoto.

Jméno pověstného generála Šporka. J. V. C. vojenského rady, maršálka polního a nadřízeného nejvyššího nad rejthary. který zde i po čas odpočíval v chrámu zdejším, učinilo město zdejší snad nejznámějším. Nejlepší památku po velkém tomto bojovníku císařském chová kostel lyský — totiž epitafium s jeho podobou vytesanou v červeném mramoru.

Nejstarší zmínka o Lysé je z r. 1013, kdy na tvrzi zdejší uvězněn byl knížetem Oldřichem bratr jeho Jaromír. V kterém asi místě tvrz, o níž v tehdejších zápisech zpráva stávala, o tom jsou různé domněnky, někteří soudí, že na místě, kde dosud říká se na červeném hrádku, jiní pak zase tvrdí, že tvrz nacházela se již tehdy na zámeckém vrchu, kdež potom v stol. 13. již opevněný hrad stával. L. p. 1291 povýšena Lysá na městečko, které již tehdy mělo svůj kostel. Od roku toho až do r. 1389 byla Lysá neustále

věnným městem českých královen. Pak vystřídalo se majitelů několik; prvým byl pan Petr z Vartemberku na Kosti a na Benátkách, po něm připomíná se Jan z Hradce a po tomto Jan ze Smiřic. Sňatkem pani v Lysé stala se pak později paní Kateřina z Kolovrat, od kteréž paňstvi pak podědil bratr této Lev z Rožmitála. Později a sice r. 1535 připomíná se zde pánem pan Jiří Wachtl z Pautenova, roku pak 1548 stává se majitelem Lysé císař Ferdinand ; tento za věrné služby věnoval město i s panstvím svému oblíbenému generálu Šporkovi. Největší slávy došla Lysá za syna tohoto, Františka Antonína Šporka. Zámek přestavěn, v Lysé zřízena tiskárna, skvostná obrazárna a početná knihovna byly z předních ozdob šlechtického tohoto sídla; v Karlově vystavěn špitál, nádherné eremitáže sv. Václava i u Čihadel sv. Jeronýma ozdobeny výbornými sochami Braunovými. Po smrti hrabete tohoto, muže svobodomyslného, nadšeného ctitele umění i věd, přešlo panství na sestru jeho provdanou za hraběte ze Sweertsu a Reistu. Rod tento pak vládl až do r. 1848, kdy vymřel. Pak majitelé se střídali, měnily se poměry, až přešel zámek do majetku barona Leitenbergra, po jehož tragické smrti (zemřel jak známp při převrhnutí automobilu) přešlo panství koupí na Rudolfa Ferdinanda hraběte Kinského.

Jaké památky, svědky zašlých dob dávné slávy i smutku hojného chová nynější Lysá? Bratří od Prahy jedouci nechť povšimnou si na levé straně krátce za mostem přes Labe kapličky sv. Václava se dvěma sochami andělů, tot poslední zbytky kdysi velkolepé eremitáže; blíže pak Lysé možno z vlaku na straně pravé spatriti zbytky chrámu špitálního v nynějším dvoře Karlovu, nyní v konírny proměněné, '— tak schází veškerá sláva světa. Z dáli pak již upoutá pohled na hrdě se vypínající na výšině zámek a pod ním skvostně položenou, do širé roviny polabské shlížející budovu bývalého kláštera.

Z nádraží ulicí nádražní většinou mezi novými doby (jediný snad starší je hostinec »u nádraží« s mansardou a šindelovou střechou s letopočtem 1808) přijdeme na náměstí Husovo s radnicí, střízlivou to budovou s podloubím z 18. stol. pocházející. Na radnici umístěno jest městské museum, v němž několik zajímavých věcí a hojnost památek místních. Odtud v levo, poněkud do kopce táhne se náměstí hlavní в parčkem. Na náměstí upoutá nejvíce ovšem ušlechtilá stavba děkanského chrámu se štíhlou veží.

Stavba kostela tohoto započata v r. 1719 a dokončena r. 1740. Kolem chrámu obíhá zed zdobená 13 sochami svátých v nadživotní velikosti, díly to výbornými sochaře známého Matyáše Brauna z Braunu. Z náměstí ke kostelu vedou pěkně pracovaná železná vrata z 18. století. V kostele samém povšimnutí zasluhuje zmíněný již náhrobek Šporkův, oltářní obraz Brandlův a na postranních oltářích obrazy sv. Antonína a Jeronýmy, oba témuž umělci připisované. Nejstarší zvon na věži je z r. 1551. Od chrámu stromořadím kaštanů, majíce vysokou zed poprsími zdobenou po pravé ruce. dojdeme na plošinu zámeckého vrchu.

Zámek sám pochází z konce 16. stol. Z místností v zámku zasluhují zmínky 2 sály, jeden v prvém a druhý v druhém poschodí, zdobené freskami. Návštěvníky zámku obyčejně zajímá nejvíce podobizna Šporkova na sloupu okenním v druhém sále vymalovaná. Pěkná jest zámecká kaple, z níž již dvéře jsou cennou památkou z poi. 18. stol., hojně jsouce vykládány a řezbami zdobeny. Nej cennější památkou v kapli jest však obraz Jana Nepomuckého, o němž hojně zmínek i v publikacích cizojazyčných nalézti možno. Obraz byl prý malován dle světce samého a býval v majetku malíře Karla Škréty. U zámku jest rozsáhlý park slušně zřízený, na němž i bývalý náhrobní kámen Šporkův jest umístěn, jakož i 12 allegorických soch měsíců od Brauna. Od zámku jest velkolepá vjdilídka do širého Polabí.

Vracejíce se od zámku mineme po pravé ruce evangelický kostel a faru, kostel postaven r. 1787. Odtud pak kolem přijdeme do ulice pražské a touto na tržiště. V místech těchto pod zámkem kdysi bývala ves téhož jména, kde trhy bývaly. Od kostela, kolem budovy školní dojiti můžeme, minouce starý hřbitov katolický, na místo zv. na písku a na čeřené. V místech těchto bývaia tiskárna Šporkova. Zde také zřízeno bude na vojenské jízdárně cvičiště ku sletu župnímu.

Bratřím, o moderili vojenství se zajímajícím, odporučujeme návštěvu tábora vojenského u blízkých Milovic, kterýž právě s velikým nákladem jest zřizován.

Jak vidno, památek zde dosti.

Jednota »Sokol« jest zde již podruhé; první, založená tuším r. 1868, později zanikla a nynější vznikla teprve v r. 1893. V těchto dnech pak za účasti všech vrstev obyvatelstva chystáme se ku hodu sokolskému, ku župnímu sletu. S náručí otevřenou, se srdcem plným nadšení a lásky bratrské uvítáme Vás všechny bratří v městě našem, v městě starých Sporků.

Přijďte v počtu hojném, bychom před vámi všemi mohli složití počet z práce své a z nadšeni vašeho čerpati sílu pro další práci sokolskou.

Zdar sletu župy Barákovy !