Allodiální panství Lißa

Josef František Jaroslav Schaller

Josef František Jaroslav Schaller byl kněz, vychovatel, učitel a historik. Ve svém největším díle, šestnáctisvazkové "Topografii království českého" zužitkoval své záliby v geografii, historii a vlastivědě.

Následující překlad z originálu v němčině se snaží co nejvěrněji vystihnout význam Shallerových slov. V textu mohou být historické nepřesnosti. Bez záruky přeložil autor stránek.

---

Na počátku jedenáctého století patřilo hraběti Mutisovi, po jehož smrti daroval vévoda Břetislav I. v roce 1052 celé toto území kolegiátnímu kostelu u svatého Václava ve Staré Boleslavi, který založil v roce 1039. a) Kolem roku 1389 daroval Karel IV. toto panství, které od té doby připadlo zpět královské komoře, kanovníkům svatého Augustina na Karlově dvoře v Praze, z nichž pět povolal z Francie a uvedl sem farní kostel již v roce 1355.

Největší zásluhu na této záležitosti měl Petr z Wartenberka, pán z Kosti, který horlivé služby těchto nových duchovních císaři pochválil a zajistil jejich další přijetí. To byl také důvod, proč se opat Prokop a celý klášter v Karlově dohodli, že 8. listopadu 1389 vykonají týdenní oběť za tohoto dobrodince. b)

Na počátku 15. století, kdy husité pustošili celé Čechy, se musel stát obětí jejich řádění i zdejší klášter. Duchovní museli uprchnout a klášter byl zničen spolu s kostelem. Poté připadlo panství Lysá královské komoře a bylo dáno do zástavy různým pánům, z nichž je nám k roku 1577 znám pouze Dietrich von Schwenda. c)

V roce 1612, poté co Matyáš donutil svého bratra krále Rudolfa II. postoupit mu všechny své dědičné statky, postoupil mu značná panství Pardubice, Brandýs, Benátky, Lysou a Přerov spolu s ročním poplatkem ve výši tří set tisíc zlatých.

V době K. Ferdinanda III. držel panství Lissa Friedrich Smiržiczky d), který je v roce 1647 postoupil Janu hraběti von Spork. Po jeho smrti přešlo dědičně na jeho syna Františka Antonína hraběte Šporka a nakonec na jeho blízkého příbuzného Františka Karla Rudolfa svobodného pána ze Sweérts, který se po obdržení papežského dispensu oženil s Annou Kateřinou, mladší dcerou Františka Antonína Šporka, a po jeho odchodu na odpočinek na jeho syna, nyní vládnoucího Johanna Františka Kristiána svobodného pána von Sweerts und Spork, svobodného pána z Reistu a c. k. tajného radu, odkázal všechna svá panství včetně Lysé.

Obyvatelstvo na celém tomto panství mluví pouze česky a obživu hledají především v zemědělství a chovu dobytka. K tomuto panství patří:
1) Neu Lissa, Lisa, Lizza ves s 327 čísly, leží 5 poštovních mil severovýchodně od Prahy, je opatřena královskou poštou, odtud se vypravuje pošta do Brandýsa, stejně jako do Nymburka; všude kolem jsou nejkrásnější dubové a borovicové lesy, které jsou protkány pravidelnými alejemi, a rozsáhlá obora, v níž se dříve lovilo přes tisíc daňků.

Nejvýznamnějšími památkami města jsou panský hrad spolu s krásnou hradní kaplí zasvěcenou sv. Třem králům a mimořádně krásný knižní sál, který nechal postavit František Antonín hrabě Špork, s oborou a bažantnicí a ve skále vybudovaným hradním příkopem.

Na počátku minulého století byl hrad, který byl již velmi poškozen stářím, přestavěn podle dnešní podoby, rozšířen o novou část postavenou od základů a vyzdoben nádhernými malbami zobrazujícími hrdinské činy hraběte Johanna von Sporka, zejména vítězství vybojované pod jeho velením proti Turkům u Sv. Gotharda v roce 1664.

V dávných dobách tento hrad zdobila také pevná věž, kterou naši nejstarší historikové obecně označují jménem Turris Lissa a po níž celá tato obec zdědila své jméno.

V roce 1034 dal panovačný kníže Oldřich svému bratru Jaromírovi vydloubnout oči, aby byl zcela neschopen vládnout, a nechal ho uvěznit v této věži, odkud se dostal až po Oldřichově smrti v roce 1037. e)

Vedle hradu na kopci, kde stál starobylý kostel pod názvem Narození Panny Marie a kaple zasvěcená svatému Desideriu, postavené výše zmíněnými kanovníky, nechal bývalý majitel František Antonín Špork postavit loretárnský kostel a roku 1713 prosadil neosazený kostel. V roce 1733 sám položil základní kámen k nynějšímu klášteru zasvěcený svatému Janu Nepomuckému a který požehnal Johann Wenzeln Dietrich von Lilienthal, děkan kostela ve Vyšehradě, a na kterém je následující nápis:

AVspICe DIVIna gratIa & sVbfeqVa gratIosa MVnifICentIa Illustriss. ac Excell. D. D. Francisci Antonii S. R. I. Comitis de Spork, Domini in Gradlicz, Konoged, & Herzmanicz, Sacrae Caesar. Regiaeque Maiestatis Confilarii, Cammerarii, & in Regno Boemiae Locumtenentis.
SVrrexIt noVa fabriCa DIVI tItuLo nepoMVCeno ConVentVs LissensIs, eIVs DIVI tItuLo In regno prilMa f)

Nedlouho poté, jmenovitě 30. března 1738, stejnojmenný zakladatel zemřel, avšak následující majitel František svobodný pán Swéerts se spolu se svou manželkou projevil vůči nově příchozím duchovním stejně vstřícně jako jeho předchůdce. Nechal zbourat již značně zchátralý kostel Panny Marie a přilehlou kapli svatého Desideria a v roce 1739 položil základní kámen k novostavbě, která byla šťastně dokončena v roce 1740 nákladem 13 000 zlatých, [byla opatřena kaplí svatého Desideria] a následujícího roku 20. srpna ji nejslavnostněji vysvětil Jan Rudolf hrabě Špork a sufragánní biskup pražský. g)

Kromě toho je třeba poznamenat, že:
Současný farní kostel sv. Jana Křtitele, v němž si největší pozornost zaslouží hrob statečného generála Jana hraběte ze Šporku s velmi umně vytesaným mramorovým epitafem a hlavní oltářní obraz vyvedený sice neznámou, ale přesto velmi mistrovskou rukou a dodnes je všemi znalci obdivován jako mistrovské dílo.

Před kostelem se dodnes nachází několik nádherných, kamenných soch jako pozůstatek obrovského šporkovského úsilí, které vytvořil slavný sochař Matyáš Braun.

Kostel byl hrabětem Šporkem založen, hrabětem ze Swéertsu dokončen a 30. července 1741 s velkou slávou vysvěcen výše zmíněným sufragánním biskupem hrabětem ze Šporku.

2) Dřívější farní kostel zasvěcený svatému Janu Křtiteli, nyní však filiální kostel svaté Barbory. Tento kostel byl postaven 7. září 1387 na žádost císařovny a královny Anny, dcery vévody ze Schweidnitz, jejím manželem Karlem IV. a spolu s patronátním právem darován kanovníkům svatého Augustina na Karlově dvoře v Praze.

2) Kaple Sv. kříže na Pražské ulici

4) Kaple sv. Václava v lese při cestě do Toušně s kdysi dávno krásně upravenou zahradou, v níž bylo čtrnáct soch vytesaných z kamene a nádherná kašna. V tomto [kostele] působili dva světští kněží a jeden poustevník.

V tržním [městečku, místě] jsou také dva špitály, z nichž jeden darovala Kateřina hraběnka z Kollowratu pro 14 chudých, druhý František hrabě Swéerts-Špork a jeho manželka Kateřina pro 24 potřebných v roce 1750.

V roce 1783 dostala část zdejší vesnické komunity, která vyznávala helvetské náboženství, vlastního faráře.

2) Neugebäu byl dříve hospodářský dvůr, který však byl před mnoha lety zrušen.
3) Zboží ze 40 čísly popisnými.
4) Wapensko zvané též Wapenicze a Kag s 16 domy.
5) Hronieticze, Konieticze s 41 domy.
6) Lan o 39 číslech popisných.

7) Groß Kostomlat, Kostomlaty s 63 domy, s farním kostelem Sv. apoštola Bartoloměje, který se jako farní kostel objevuje již v roce 1384 ve stavebních knihách. V roce 1425 navštívil majitele Kostomlat Jindřicha Pušku Hynek Boček z [Runštejna] a Poděbrad a po několika dnech strávených s ním pod záminkou nejbližšího přátelství jej lstivě nechal zajmout a uvěznit ve zdejší věži; jeho manželku vyhnal a Kostomlaty obsadil vlastními vojáky. Pro své stáří nemohl Puška snést nepohodlí žaláře a brzy v tomto vězení vypustil duši.

8) Klein Kostomlat s 51 domy, 9) Drahelicze s 38 domy, 10) Schnepfendorf, Ssnepow s 16 domy, 11) Roskosch, Koskoss s 13 domy, 12) Daubrawa nebo Francisci s 29 domy, 13) Wustra s 40 domy, 14) Litol s 41 domy, 15) Stratow s 53 domy, 16) Bißicsky s domy, 17) Wistrkow na místě bývalé bažantnice zahrady, která ve skutečnosti nese jméno Dworecz; počítá s 25 domy.

a) Urkunde a Gelas. Hist, T. 5.
b) LL. Ered, Vol, 3. H, 3. & Vol. 12, B. 2.
c) MS.
d) Diplm. Waldsteinio-Wartenb, a. Gelas. Mon. T. I.
e) Cosmas. Prag L. 1.
f) V Čechách však existují kostely zasvěcené tomuto patronu, které jsou mnohem starší, jak uvidíme dále
g) Archiv. Monast.
LL. Ered. Vol. 3. P. 1, Paproc. de Vrb.