Panorama kostelů a církevních památek
Panorama kostelů a církevních památek
Panorama kostelů a církevních památek
Farní kostel ┆ Kaple v zámku ┆ Sochy a obrazy ┆ Eremitáže ┆ Bon repos
V průběhu druhé světové války, v roce 1941, spatřila světlo světa nerozsáhlá publikace vzniklá "za spolupráce děkanských úřadů". V druhém svazku edice Panorama kostelů a círekvních památek jsou stručná lyská zastavení věnovaná farnímu kostelu, zámecké kapli, sochám, obrazům a poustevnám.
V pradávných časech již bydlili naši předkové na místech, na kterých je nyní město Lysá. Četné nálezy nádob a zbraní svědčí o životě člověka v době předhistorické.
Nejstarší zmínku o Lysé činí Palacký. Roku 1013 dal tu kníže Oldřich uvězniti svého bratra Jaromíra. Lysá se od té doby uvádí jako majetek korunní. Později se stala věnným městem čaských královen, až do roku 1389 jím zůstala. Pak přešla do majetku různých pánů. Počátkem XVI. století přešla Lysá na Kateřinu z Kolovrat, která dala postaviti před zámkem při kapli svatého Desideria chrám Matky Boží. Zvon Maria s letopočem 1521 pochází z této doby.
Největšímu rozkvětu se těšila Lysá za vlády hraběte F. A. Šporka. Tento vzdělaný a uměnímilovný pán vystavěl mimo kostela nemocnici (špital Karlov) a kaple a obydlí pro kněze a poustevníky v lesích. Leta 1666, 1682, 1837 a 1873 se zapsala velmi neblaze do paměti občanů. Zuřily v nich požáry, které způsobily mnoho škod. Nejzhoubnější byl v roce 1666, jemuž padl za oběť kostel svatého Jana, škola a radnice.
Kostel svatého Jana Křtitele
Již roku 1291 se připomíná jako farní. Při požáru v roce 1666 neshořel úplně. Zůstal zejména presbytář, který byl trochu opraven. Roku 1719 byly položeny základy k novému kostelu. Stavba byla dokončena po 21 letech. Roku 1741 vysvětil kostel biskup z rodu hrabat Šporků. Z původního kostela do něho přenesli zvony, křtitelnici a bohoslužebné předměty. "Starému" kostelu se dostalo označení kaple svaté Barbory. Služby boží se konaly nepravidelně. Posléze byl prodán eráru, používán jako skladiště a roku 1879 zbořen. Dnešní kostel svatého Jana Křtitele vchází do třetího století svého trvání.
Kostel stojí na náměstí, obehnán zdí. Třináct soch v nadživotní velikosti, díla to Matyáše Brauna, stojí na nárožních, ořímsovaných sloupcích. Do náměstí se otevírá zeď tepanými, železnými vraty, práce první poloviny XVIII. století.
Sakristie s oratoří byla přistavěna.
Věž je čtyřboká, 55 m vysoká, čtyřpatrová.
Presbytář se dvěma okny na jih, čtyřpatrová.
Loď čtvercovitá, kopulí krytá. Do jižní zdi proražen portál, dole i v patře po dvou oknech.
Kruchta na západní straně.
Hlavní oltář s rakvovou mensou a soškami andělů. Sochy svatých apoštolů Petra a Pavla v životní velikosti. Na oltářním obraze křtí svatý Jan Ježíše v řece Jordánu.
Dva postranní oltáře v kněžišti. Na pravém oltáři obraz Panny Marie se zsinalým tělem Kristovým na klíně, na levém Srdce Páně.
Dva oltáře v lodi: Na levém obraz svatého Jana Nepomuckého a svatého Václava, na pravém svatého Antonína a Svatého Jeronýma.
Naproti hlavnímu vchodu epitafium hraběte Šporka (1682).
Zvony na věži kostela, Maria z roku 1521, největší z roku 1677 a dva menší. Z roku 1808 je zvonek v sanktusu.
Kaple v zámku.
Vedou do ní dubové dveře, vykládané ebenovým dřevem. Kaple je zklenuta valeně.
Jediný oltář je proveden v baroku. Na plátně malovaný obraz: Svatí Tři Králové klekají před Madonnou. Obraz nesou andělé.
Z dalších se pokládá za Brandlovo dílo obraz svatého Jeronýma.
Historicky nejvzácnější památka zámecké kaple je obraz svatého Jana Nepomuckého. Koupil jej baron Leitenberger od Msgre Jaeniga. Obraz, který byl svého času v majetku K. Škréty, je pravděpodobně malován podle samého světce.
Sochy a obrazy.
Socha svatého Františka v Lázeňské ulici, modelovaná z pískovce, skoro v životní velikosti. U nohou hlava andělíčka.
Socha svatého Floriána u zámku, z pískovce, 4 m vysoká, barokní, na podstavci s římsou.
Socha svatého Jana Nepomuckého, rovněž u zámku, na prostém podstavci skoro v životní velikosti.
V městském museu jsou obrazy, většinou z počátku XVIII. století. Jsou to: Svatý Prokop, Svatá Rodina, svatá Ludmila, svatý Jiří a obraz neznámého světce.
Je tu také barokní soška svatého Antonína.
Eremitáže.
Z kaplí a obydlí pro kněze a poustevníky se zachovaly dvě:
Eremitáž svatého Václava.
V lese, na rozhraní panství lysského a brandýského. Stáli tu původně, po obou stranách kaple, dva andělé, kteří nesli věčné světlo. Vedle kaple byl stan pro poustevníky. Před kaplí budova, ve které byl v přízemí příbytek pro kněze, v patře pokoje pro vrchnost. Opodál stála věž s větrným mlýnem. Kolem byla zahrada s vodotrysky a 14 sochami Braunovými.
Zůstala jen čtyřboká kaplička, jejíž průčelí je otevřeno polokruhovým výklenkem. V něm je z pískovce tesaný' relief, zobrazující smrt svatého Václava.
Před kaplí jsou na hranolových podstavcích sochy andělů.
Bon repos.
Uprostřed lesa, poblíže vesnice Číhadla, zbudoval hrabě F. A. Špork zámeček, kapli svatého Jeronýma a při ní poustevnu. Arcibiskup Příchovský, který vše koupil v roce 1768 a připojil k benátskému panství, pojmenoval místo Bon Repos.
Ještě v roce 1827 se dočítáme v musejním archivu o kapli svatého Hieronýma. Také již o kapli svatého Prokopa.
Gotická kaplička je novějšího data.
Za lesem je čtyřboká kaplička a před ní v rozích dva andělé a dvě lebky na vysokých podstavcích.
