Marný boj evangelíků o kostel

Marný boj evangelíků o kostel

Marný boj evangelíků o kostel

Evangelický sbor v Lysé nad Labem, jeho marná snaha o získání důstojného kostela

Příspěvek k dějinám konfesní rovnoprávnosti v Rakousku.

K. Seyfried

Je známo, že po vydání josefínského tolerančního patentu byli protestanti v Rakousku ve svých bohoslužbách velmi omezováni, takže jejich modlitebny nesměly mít věže, zvony, vysoká okna, vchody z ulice a dokonce ani vzhled kostelů. Je proto zcela přirozené, že v novější době, kdy tato omezení přestala, se všude snaží postavit nebo získat řádné kostely namísto starých, většinou provizorních modliteben. Tato snaha je zvláště opodstatněná v místech, kde takové kostely kdysi existovaly, ale byly protestantům násilně odebrány v době útlaku; musí pro ně být velmi žádoucí získat takové budovy do vlastnictví, a to jak z materiálních, tak z morálních důvodů. Již dvorským (císařským) dekretem z roku 1786 bylo protestantským sborům povoleno kupovat sekularizované katolické kostely a přestavovat je na protestantské; o co více se tak dělo po vydání císařského patentu z dubna 1861. O to více se tak dělo po zveřejnění císařského patentu z 8. dubna 1861, který protestantům zaručoval úplnou náboženskou svobodu a rovná práva se všemi uznanými konfesemi.

To přimělo výše zmíněný sbor, aby se přihlásil o starý kostel, který stojí uprostřed města a je opatřen věží, a cítili se k tomu o to více podníceni, že tento kostel nebyl katolický, ale dříve protestantský, patřící Českým bratřím. Již v roce 1786, krátce po vydání Tolerančního patentu, se jej farnost pokusila získat, ale marně. V kronice sboru je zapsáno následující: "Anno Domini 1786 poslali členové sboru do Vídně k Jeho Veličenstvu císaři žádost, aby jim byl starý kostel, který stojí uprostřed města, prodán, domnívajíce se, že bude pro ně snazší splácet kostel ročními částkami než stavět nový. Na příkaz nejvyššího úřadu se brzy dostavila okresní komise, aby celou záležitost prošetřila, ale protože jak zemská vrchnost, tak radnice byly proti tomu, aby byl kostel prodán evangelickému sboru, byl tento návrh rázně zamítnut." Jestliže tehdy byl pokus neúspěšný, mohl sbor doufat v dosažení tohoto cíle i v současné době. Protože je tedy kostel majetkem vojenského eráru a v současné době slouží jako sklad obilí, obrátil se [sbor] opět přímo na Jeho Veličenstvo císaře s nanejvýš poníženou žádostí, v níž, s poukazem na nedostatečnost své současné modlitebny a dovolávaje se vysoké milosti prokázané udělením úplné náboženské svobody, aby jí byl starý kostel, dříve patřící jeho náboženským předkům, Českým bratřím, buď z milosti vydán, nebo za mírnou cenu postoupen.

---

Tato žádost byla milostivě zohledněna, neboť po třech týdnech byla pověřena vojenská komise, aby celou záležitost vyšetřila. Výsledek byl příznivý v tom smyslu, že komise vyslovila názor, že vzhledem k tomu, že naše současná modlitebna může být zřízena a používána jako zásobovací skladiště, lze od se bez starého kostela obejít a jeho vyšší hodnotu kompenzovat odpovídající finanční částkou. Obecně byly vojenské úřady této věci nakloněny, stejně jako další vlivné a vysoce postavené osoby, které ji horlivě podporovaly. Bohužel se však projevily i snahy římskokatolického duchovenstva a jeho strany, které této věci značně uškodily. Velký rozruch v obci vyvolal lyský děkan, který na veřejné schůzi, na niž záměrně nebyl pozván jediný protestantský člen, prosil městské radní, aby nepřipustili, že starý kostel padne do rukou protestantů, a vyhrožoval, že napříště nebude pořádat slavnostní procesí, protože by musel obejít protestantský kostel. Na jeho naléhání se také městští radní nechali přesvědčit, aby vyslali deputaci k patronce kostela, kněžně Rohanské, s žádostí, aby odcestovala do Vídně a rozhodným způsobem se postavila proti plánům protestantské obce. To se také stalo a lze si představit, že tento krok věci protestantské obci neprospěl. Kromě děkana vyvinul velkou horlivost proti této věci i vyšší katolický klérus. V Rakousku jsou stále ještě příliš zvyklí na monopol vládnoucí katolické církve, než aby si zvykli na rovnoprávnost jiné církve, která byla tak dlouho potlačována, a zvláště v některých místech, kam ještě nepronikla pravá osvěta a vzdělání, kladli protestantskému pokroku tuhý odpor. Na straně měšťanstva byl tento odpor způsoben obvyklou závistí, že protestantský sbor, který byl dosud skrytý v koutě mezi domy a zahradami se svou nevzhlednou modlitebnou, nyní vystoupí více na veřejnost a bude mít důstojný chrám. Takové zrovnoprávnění s jejich církví se jim zdálo nesnesitelné a tato slabost se nápadně projevovala i mezi takzvanými vzdělanci, dokonce i mezi vědecky vzdělanými lidmi. Někteří z nich se zcela naivně vyjadřovali, že by jim nevadilo, kdyby protestanti měli ve městě také deset kostelů, jen kdyby to bylo na jiných místech a ne přesně uprostřed města, kde stojí katolický kostel. Po dalších úředních šetřeních, která byla v důsledku odporu zahájena, obdržela protestantská obec od císařského a královského guberniálního ředitelství v Praze následující zamítavé rozhodnutí:

""Rozsáhlá šetření provedená v dohodě s císařsko-královským státním ministerstvem u příležitosti soudní žádosti podané chvályhodným evangelickým sborem v Lysé dne 6. ledna 1863 ve věci převodu bývalého kostela sv. Barbory v Lysé ukázalo, že na jedné straně není naléhavě nutné rozšiřovat evangelickou modlitebnu, ale na druhé straně, pokud by takové rozšíření přesto bylo žádoucí, lze to snadno provést se stávající modlitebnou a obec k tomu má i prostředky, neboť se přihlásila k odkoupení kostela sv. Barbory nebo k úhradě nákladů, které by vznikly adaptací stávající modlitebny na vojenské skladiště přídělů.
Za tohoto stavu věcí se ministerstvo války nenachází v pozici, kdy by mohlo vyhovět této žádosti, která nebyla Nejvyšším podpisem
respektována.
V souladu se zmíněným výnosem ministerstva války z 26. září 1863 je o tom chvályhodná reprezentace sboru informována.
Praha, 2. října 1863."

Toto je výsledek snahy sboru získat kostel, který by více odpovídal pokroku doby, a tak vlastně vstoupil do nové doby náboženské svobody z doby tolerance. Opakuje se to, co se stalo před 77 lety, že především kvůli odporu katolického patrona a městské reprezentace snaha tohoto sboru o pokrok ztroskotala. Skutečně pravdivý obraz pokroku zdejších vyšších kruhů v křesťanské toleranci a osvětě.

Každý zkušený a upřímný protestant si dovede představit, jak zdrcující musel být tento neúspěch pro mysl členů sboru. Mnohé slabší duše cítí, že nové naděje, které v nich vzbudil, je takříkajíc vrátily do starých časů únavné tolerance, a jejich duchovního stojí všechny síly a přesvědčovací prostředky, aby nenechal morálku svého sboru ještě více klesnout. Sbor zatím neztratil odvahu, ale v pevné důvěře v Boží pomoc a pomoc ušlechtilých křesťanů bude pokračovat ve svém úsilí o zlepšení. Prozatím se spokojí se svou současnou modlitebnou a všechny své síly věnuje zřízení školy, neboť vlastní školu bohužel zatím nemá. V tomto ohledu však velmi potřebuje pomoc a podporu svých souvěrců. Má jen asi 850 duší, z nichž polovina je roztroušena daleko do světa, a proto může jen málo přispívat na stavbu školy a vydržování učitele. Naproti tomu zapsaná část je většinou nemajetná; v samotné Lysé jsou členy většinou jen chudí řemeslníci. Proto se sbor tímto pravdivým vylíčením obrací na všechny soucitné spoluvěřící s upřímnou a naléhavou prosbou: aby se slitovali nad těžkým údělem svých dětí, které dosud navštěvovaly pouze katolické školy a často musely poslouchat od zélótských kněží a učitelů výtky a posměšky na adresu jejich vyznání, a aby jim nabídkou křesťanských darů lásky pomohli založit evangelickou školu. Takto věří, že nepodá špatnou žádost, ale pevně a s důvěrou doufá, že Pán, jehož rada je podivuhodná a jehož cesty jsou nevyzpytatelné, otevře její srdce a ruce, čímž se zase naplní výrok jeho Syna, našeho Spasitele: "Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno!"

---

Pozn: Zrušený kostel sv. Barbory později koupila od c. k. eráru katolická konsistoř, ale roku 1878 jej prodala za 2000 zlatých městu s podmínkou, že kostel bude zbořen. Na jaře 1879 byl kostel skutečně stržen. Více o kostele původně sv. Jana Křtitele a později sv. Barbory na: