Lysá nad Labem (1935)

• Popis města Lysá nad Labem
• Vznik železniční stanice v Lysé nad Labem

Redaktor: JUDr. Eduard Nebeský
Přispěli: Josef Vojáček, František Otruba

---

Z ploché labské nížiny mezi Nymburkem a Brandýsem zdvihá se k severu pahorkatina s několika vrchy ve výši 220—230 m. Na úbočí a úpatí prostředního z nich rozkládá se široce město Lysá nad Labem, jemuž vévodí krásný zámek s mohutnou budovou zrušeného kláštera na vrchu, se kterého je malebný pohled na širé okolí. Město je prastarého původu. Okolní krajina patřila původně k panství libických Slavníkovců a když byli ke konci 10. st. vyhubeni, zmocnili se jí knížata pražští a vystavěli tu pro správce svého panství na vrchu tvrz, v níž byl roku 1033 svým bratrem Oldřichem uvězněn oslepený kníže Jaromír. Z tvrze se záhy stal opevněný hrad s příkopy, tesanými ve skále a se zdvihacím mostem přes ně, který se tu připomíná ještě roku 1554. Při hradu byla vystavěna pro úřednictvo a poddané kaple sv. Desideria, k jejímuž vydržování byl dán výnos dvorce Týnec u Přerova a roku 1244 místo něho užitek ze vsi Vrutice. V podhradí vznikla trhová ves Tržiště a dále na východ ještě jiné vsi. Ty všechny dala roku 1291 královna Guta, choť Václava II., osaditi právem zákupu, povýšila osadu na městečko s jistou samosprávou a zřídila mu při bohatě nadané faře a novém kostelev městečku faráře. Král Ferdinand I. přestavěl roku 1561 hrad na svůj lovecký zámek a povýšil Lysou na město, uděliv jí právo na trhy týdenní a výroční, na vybírání cla a mýta a na zřizovaní řemeslnických cechů. Město mělo soudní moc ve všech soukromých i trestních, a to nejen nižší, ale i vyšší ve věcech hrdelních. Popravy se konaly na vrchu zvaném dosud Šibák.

Lysá velice trpěla za třicetileté války stálými vojenskými pochody. Většina obyvatelstva se vystěhovala pro víru a velmi mnoho domů bylo vypáleno, pole pak zarostla křovím. Takto zpustošené je obdržel roku 1648 generál Jan Špork v náhradu za válečné výdaje. Osadil je znovu a dobrým hospodařením přivedl k novému rozvoji. Jeho syn František Antonín hrabě Špork, muž učený a lidumilný, užíval velikého jmění, které zdědil po otci, na podporu chudých a k účelům uměleckým a vzdělávacím. Provedl mnohé nákladné stavby, vydržoval při svém dvoře české učence a umělce, z nichž zvláště sluší jmenovati malíře Petra Brandla, sochaře Matyáše brauna a mědirytce Michala Renze. Zakládal knihovny, obrazárny a v Lysé též tiskárnu. Přestavěl nádherně zdejší zámek a ozdobil jej četnými malbami a v parku sochami. Roku 1741 vystavěl nový farní kostel a před zámkem klášter s kostelem, v lesích pak poustevny. Z nich vynikala poustevna s kaplí sv. Václava na rozhraní panství lysského a brandýského, pak eremitáž na Bon Reposu. Jsa náruživým lovcem založil lovecký řád sv. Huberta a jako svobodný myslitel v Praze zednářskou loži. Za vlády jeho dcery město se vykoupilo roku 1748 z naturální roboty.

Vydáním nových zákonů v revolučním roce 1848 byl zrušen v Lysé městský magistrát se soudním právem a město bylo přiděleno okresnímu soudu v Benátkách. Ale přes to tu vypučel záhy čilý společenský život. Vznikaly spolky vzdělávací a zábavné, závody průmyslové a peněžní, k čemuž přispěla nemálo výstavba severozápadní dráhy roku 1873. Leč úpadek nového rolnického cukrovaru v Litoli a následkem toho úpadek občanské záložny, odchod banky a pojišťovny v Lysé, jakož i následky vídeňského krachu přivodily hrozné ztráty hmotné a velikou bídu měšťanstva, kterou dovršil zhoubný požár, zničivší 51 domů se staveními hospodářskými a úrodou. Jen ponenáhlu vzpamatovávalo se město, když nově zřízená občanská záložna počala poskytovati levnější úvěr. Teprve po roce 1880 znovu oživovalo a se zvelebovalo, při čemž nové vzdělávací spolky spolu s obnoveným Sokolem vcházely v život. Po rozboření starého kostela bylo náměstí urovnáno a vysázeno. Školství bylo rozšířeno o školu měšťanskou a pokračovací živnostenskou, zvelebovány živnosti a k poskytování ještě snazšího úvěru byla zřízena obecní spořitelna.

Za světové války sice ruch poněkud ustal, ale po ní tím více se rozvinul. Až do té doby LYSÁ n. Lab. pomalu se rozvíjející město stalo se po převratu vlivem svého výhodného železničního spojení s hlavním městem Prahou hledaným místem osídlovacím a bydlištěm četných úředníků a dělníků, kteří denně dojížděli do Prahy. Tak vzniklo několik nových městských čtvrtí a město nabylo dvojnásobné rozlohy a krásného náměstí Husova před radnicí, když pozemkovou reformou získalo budovy a zahrady bývalého panského dvora, ležícího ve středu města.

Lysá má nyní přes 6.000 a s těsně přilehlou obcí Litolí 8.000 obyvatel a je hospodářským středem okolí, pěstujícího pro vývoz ranné brambory a zeleninu. Z průmyslových závodů největší jsou pivovar, Vicherova továrna na kovový nábytek, Lannova továrna na železobetonové roury, labskojizerské závody pro výrobu tub a obalů, četné výborně zařízené závody řemeslnické a obchodní. O peněžní úvěr stará se obecní spořitelna, občanská záložna, živnostenská záložna a filiálka okresní hospodářské záložny. K rozkvětu města neobyčejnou měrou přispívá dráha, která tu tvoří důležitý železniční uzel, z něhož vybíhají dvoukolejné trati na západ do Prahy, přes Všetaty a Mělník do Ostí n. L. na východ přes Velký Osek do Hradce Králové a dále k severu a severovýchodu a posléze přes Kolín a Kutnou Horu k Jihlavě a Znojmu. Kromě toho odbočuje z Lysé vojenská dráha do milovického tábora. Od nádraží je státní autobusové spojení přes Benátky k Mladé Boleslavi. Rádného spojení s obcemi za Labem bylo docíleno novým mostem přes regulované Labe, po němž bohdá bude brzy provozována paroplavba. Zdymadlo na Labi mezi Litolí a Byšicemi je již připraveno. Také poštovní, telegrafní a telefonní úřad v městě vyniká velikou výkonností.

O vzdělání občanstva starají se 2 obecné a 2 měšťanské školy, pokračovací živnostenská a lidová rolnická škola, do nichž dochází žactvo z celého okolí. Společenský život utěšeně zkvétá; soustřeďuje se v Sokole, dělnické tělocvičné jednotě, zpěváckém spolku »Dalibor« a v ochotnickém spolku »Tyl«, ve sportovních klubech SK Lysá, pěstujícím i lawn-tennis, SK Čechie a SK Star, klubu šachistů, turistů a skautů a v několika jiných spolcích. I vynikajícími rodáky se může Lysá pochlubiti, zvláště znamenitým zesnulým chirurgem univ. profesorem MUDr. Rudolfem Jedličkou, jemuž byla zásluhou MUDr. Františka Tichého na jeho rodném domě na Jungmannově náměstí zasazena pamětní deska. Na dolní straně téhož náměstí je pamětní deska legionáře-starodružinníka Jaroslava (Igora) Vilímka, padlého v bitvě u Zborova. Učencem světového jména je slavný lysecký rodák universitní profesor asyrolog Bedřich Hrozný, který podnikl známé vědecké vykopávky v Malé Asii a rozluštil záhadu národa a řeči hettitské.

Z městských budov vynikají především dvě: krásný děkanský chrám sv. Jana Křtitele, stavba zevně i uvnitř ušlechtilá, čistě slohová. Zeď kolem něho je vedena v slohových křivkách a je zdobena skvostnými Braunovými sochami 4 evangelistů a 2 andělů, střežících vchod, opatřenou krásnou mříží z 18. století, ručně pracovanou. Tyto sochy sem byly přeneseny ze zaniklé »zázračné« zahrady u poustevny a kaple sv. Václava. Uvnitř chrámu jsou krásné oltářní obrazy, o nichž znalci tvrdí, že jsou díly žáků Brandlových. Vedle pobočního oltáře s obrazem sv. Václava je nádherný náhrobek (epitaf) generála hraběte Jana Šporka. Na druhé straně vedle křtitelnice, z r. 1667 je velký dřevěný kříž ze špitálského kostela v Karlově u Byšiček. Kostelní dvůr má varhany, imposantně sestavené ve vkusných skupinách. Byly šťastně zachráněny před válečnou rekvisicí za světové války stejně jako nejstarší ze 3 zvonů z r. 1521. Nad městem na vrchu se vypíná mohutný zámek, mající 2 velké sály s freskovými malbami biblickými a bájeslovnými, výjevy z válek tureckých a četnými podobiznami. V zámecké kapli, která stojí na místě rohové hradní věže, je Brandlův oltářní obraz sv. tří Králů, pak obraz sv. Jana Nepomuckého. kdysi majetek malíře Karla Škréty. V rozsáhlém parku je mnoho mytologických soch a znázornění 12 ročních měsíců, vesměs to znamenitá sochařská díla Braunova.

Lysá je pro svůj klidný život venkovského města oblíbeným sídlem četných pensistů. Ale i skoro ve všech okolních osadách lze shlédnouti mnohé pamětihodnosti. Odbočíme-li se silnice, vedoucí do Benátek na severovýchod přes vrch Šibák, přijdeme do známého rozsáhlého vojenského tábora v Milovicích, kde byli za války ubytováni zajatci ruští a italští, z nichž mnoho odpočívá tam na vojenském hřbitově, ozdobeném krásným pomníkem. Památkou po nich je malba v milovickém kostele, vystavěný tu za zbořený kostel ve zrušené vesnici Mladé a vymalovaném ruskými zajatci ve slohu východní církve. V Milovicích konají se od jara do podzimku dělostřelecká cvičení a jsou tu zřízeny cvičebně kursy pro dělostřelce.

Na západ povede nás cesta podél hrabanovských rašelinišť, která se stala pro svou jedinečnou květenu státní reservací, do Staré Lysé, honosící se prastarou lipou, v jejímž vykotlaném vnitřku se může ukrýti několik lidí, a do vesnice Čihadel, v jejichž blízkosti je známé místo Šporkova odpočinku, zámeček Bon Repos, kde bývala krásná kaple se sochou smrti na střeše, která — byvši mechanicky uvedena v pohyb — několikrát se otočila kol své osy. Upomínala na poslední věci člověka stejně jako nápis na kapli: »Mrtví, vstávejte a k soudu se ubírejte!«

Se Starou Lysou na jihu sousedí osada Dvorec u lesa, kde dlívají rádi četní Pražané na letním pobytu. Ještě jižněji při Starém Labi leží osada Byšičky, mající rázovitý tvar pekařské lopaty. Uprostřed kruhovité návsi, z níž se neznámému těžko hledá východisko, je pěkná kaplička sv. Václava, připomínající poustevnu s kapličkou sv. Václava dále na severozápad při nynější pražské trati u lesa, na rozhraní panství lysského a brandýsského. Zůstal z ní pouze zbytek; ve výklenku vytesán jest relief zavraždění sv. Václava a před kaplí jsou sochy dvou andělů. V 18. století byla tu ještě mimo eremitáž rozsáhlá zahrada »zázračná« se 14 uměle pracovanými Braunovými sochami a s četnými vodotrysky. Jdouce odtud lesem k západu k Jizeře, přijdeme ke Káranému, odkud se vede pitná voda do Prahy.

Od Byšiček na východ jest na Labi zdymadlo pro regulování paroplavby po řece. Budou tu zřízeny též turbiny pro výrobu elektřiny. Na druhém břehu proti zdymadlu se rozkládá pod příkrou Bílou horou městečko Přerov, které má na náměstí v upomínku na národopisnou výstavu selskou chalupu s úplným vnitřním zařízením. Z Lysé se sem dostaneme nejlépe přes blízký přívoz »u Tří chaloupek«. Jsme-li již u Labe, zajděme si na zříceninu hradu Mydlovaru v lese nedaleko vesnice Šnepova; býval chráněn labskými rameny a nesčetnými tůněmi i močály. Odtud se vrátíme přes Ostrou do Lysé.

Podrobnějších zpráv dočisti se lze ve spise »Paměti města Lysé n. L.« od Fr. Otruby.

---

"Dráha" v Lysé nad Labem

"Dráha" v Lysé nad Labem

"Dráha" v Lysé nad Labem

Josef Vojáček

Dne 13. ledna 1867 byla konána v Nymburce v hostinci »u Klecanů« první porada o stavbě dráhy mezi Kolínem a Mladou Boleslavi; bylo též mluveno o nutném spojení Nymburka s Prahou přes Lysou.

V prosinci 1870 bylo jednáno na radnici v Lysé o stavbu t. zv. severozápadní dráhy z Nymburka přes Lysou na Brandýs n. L. Zástupcem panství byl JUDr. Maresch, který se těšil neomezené přízni dobrotivé kněžny Štěpánky z Rohanů; tentokrát jej však zastupoval dosavadní důchodní, právě na ředitele povýšený Josef Lux, rodák přeloučský, muž neobyčejných vlastností — a šlechetný vlastenec.

Hned počátkem následujícího r. 1871 počalo se s tragováním nové dráhy, a to na různých místech. Brandýský poštmistr prý měl hlavní zásluhu, ze strachu o své příjmy z pojízdné pošty, že projekt na Brandýs byl odložen. Také formani se bránili všemožně, aby dráha nejela blízko měst. Po různých pokusech ukázala se trať v nynějších místech nejpříznivější: z Lysé na Dřísy a Všetaty, s odbočkou z Lysé do Prahy.

Dne 18. ledna 1871 jednalo se o umístění nádraží pro Lysou a Čelákovice. Z prvu bylo vyhlédnuto místo pro společné nádraží — u sv. Václava v lese, nedaleko čelákovického mostu, to jest od Lysé pěkná hodinka cesty a z Čelákovic přes Labe. Tu kněžna Rohanová uplatnila všechen svůj vliv a domáhala se nádraží přímo v městě Lysé; darovala také všechny pozemky, potřebné pro dráhu, od sv. Václava až skoro k Nymburku — zdarma. Její zástupce na magistrátě lyseckém, zmíněný ředitel Lux vše moudře vyložil, jaká je to výhoda pro osobní i nákladní dopravu, je-li nádraží městu co nejblíže a spojení dráhou na tři strany a radil, aby město také dalo pozemky zdarma — 4 jitra 290 sáhů — s podmínkou, že nádraží bude na »litolské« cestě. Poukazoval i na to, že by se ku vzdálenému nádraží musela stavětí silnice, dalo by se zrovna tolik pozemků a k tomu by přišly výlohy za dovoz kamene, stavbu atd. Starosta města František Tangel, obuvník z čís. 121. navrhoval, aby obec žádala alespoň sebemenší částku za pozemky jako uznávací poplatek — ale ředitel Lux vyhrál. Nalezli se sice nepodajní reptalové, ti však ztichli, když na vlastní oči viděli nádraží staroboleslavské, vzdálené od města 3/4 hodiny cesty. Stará Boleslav prý nechtěla pozemky věnovati. Tak bylo 18. února 1871 konečně rozhodnuto, dáti na obě trati — k Praze i k Mělníku — celkem 6 jiter pozemků »zcela neúrodných a planých« — zdarma. Na podzim téhož roku bylo pak rozhodnuto, že nádraží bude postaveno »u roštíčka« na litolské cestě, kde se dosud sbíhaly 2 strouhy a tvořily oblíbené koupaliště lysecké mládeže. »Litolská cesta« spojovala jako obyčejná vozová polní cesta město Lysou se sousední obcí Litolí a vedla nynější nádražní třídou (kolmo přes nynější kolejiště) ke »Křížku« a k »Nové hospodě« protínajíc kolmo (hned za nynějším nádražím) tak zvanou »Zemskou stezku«. K vůli nádraží bylo třeba »litolskou cestu« posunouti poněkud k východu a sousední cestu »za brankou« k západu. Také dílny měly býti v Lysé n. L. a komise již vyměřovala pozemky severně od nynější továrny Vichrovy; Nymburk si však pospíšil a dostal dílny i kolonii.

Dne 4. října 1874 projížděl Lysou první vlak. Na stavbě dráhy pracoval inženýr Bossner, který se zde oženil s Annou Jirušovou. Josef Baloun byl dozorcem při stavbě, Frant. Kareš stavbyvedoucím, Divíšek figurantem, Jan Kozel účetním.

Když se dráha stavěla, žádala jistá chromá žena jménem Světlá, aby jí bylo povoleno před nádražím v boudě vyvařovati pokrmy a prodávati nápoje »pro stojací hosti«, t. j. kořalku. Byla odmítnuta, že nemajíc zde pozemek, nemůže dostati živnost. Prvním přednostou stanice byl vrch. inspektor Josef Wessely, původem z Moravy, bývalý důstojník a vzor úředníka. Byl vysoké, přímé postavy, nosil císařský plnovous, vždy v rukavičkách a neobyčejně zdvořilý, sám ale také pozornost od každého vyžadoval. Jeho pravou rukou byl vrátný Valášek, při tom však také nejvíce »dostával«. Prvním přednostou odboru (tratě) byl inž. Emil Springer, prvním restauratérem Filip Mayer.