Soupis památek historických a uměleckých (1905)

---

---

Lysá nad Labem

též Nová Lysá, město

Fr. Otruba: Paměti města Lysé. Schaller: IV., 23. Sommer. Dr. E. Pazaurek: Graf F. A. Spork als Maecenas der Barokzeit in Böhmen. Sedláček: X., 347. Čechy (Polabí) 234. Pam. XIII., 180. Archiv zem. musea: heslo Lysá. I. K. Rohn: Ecclesiae districtus Neobolesl. (1774).

Lysá v době předhistorické. Město i okolí prozkoumal zvěčnělý ředitel Požarecký, jehož nálezy chovají se dílem v museu zemském, dílem v městském museu lyském. Na samém náměstí našly se kamenné mlaty, přesleny, bronzová jehlice a zlomky nádob; na východním konci Lysé občan tamní p. Páv odevzdal museu z nálezu svého železný meč a šipky; v zahradě p. Šulce u nádraží přišlo se na části nádob a celou nádobu tvaru baňatého. U Byšiček a Semic objeveny zlomky nádob typu hradního, zvláště pak bohatým nalezištěm jest okolí Přerova, na levém břehu labském, již v okresu sousedním.

ZANIKLÉ TVRZE zjištěny u Přerova, Semic, v Ostré a Lysé; tvrz Mydlovary byla oblita labskými rameny. Na někdejší tvrz u Byšiček ukazují názvy »Hrada«, »V hradě« a »V hradách«; na pravém pak břehu labském, v našem okresu proti Selčankám lid dosud říká »Zadní hrada«, kde archaeolog Požarecký našel bronzové ozdoby, zbytky nádob na kruhu točených. Na západní straně m. Lysé na ostrohu vrchu Viničky řečeného, kde dosud se říká Na červeném hrádku, stávala tvrz Červený hrádek, kteréžto pojmenování se ještě v 16. věku připomíná. Hradiště toto dosud se zachovalo.

LYSÁ V DOBĚ HISTORICKÉ. Nejstarší zmínku o Lysé činí Palacký 1. 1013; toho roku dal tu uvězniti kníže Oldřich, na tvrzi, bratra svého Jaromíra. Odtud uvádí se Lysá stále jakožto majetek korunní. L. 1291 královna Guta učinila Lysou městečkem, jež mělo svůj kostel, k němuž královna dosadila svého kaplana Štěpána.

Lysá zůstala věnným městem královen českých až do r. 1389; to hoto leta držel Lysou Petr z Vartemberka na Kosti a Benátkách. L. 1413 připomíná se na Lysé Jan z Hradce, jenž 1. 1450 prodal ji Janovi ze Smiřic. Sňatkem přešla Lysá na Kateřinu z Kolovrat, jež před zámkem při kapli sv. Desideria vystavělapřipomíná se na Lysé Jan z Hradce, jenž 1. 1450 prodal ji Janovi ze Smiřic. Sňatkem přešla Lysá na Kateřinu z Kolovrat, jež před zámkem při kapli sv. Desideria vystavěla chrám Matky Boží, z něhož pochází nynější zvon Maria s letopočtem 1521. Lysou odkázala bratru svému Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu.

L. 1535 koupil ji dosavadní hejtman na Lysé Jiřík Bachtl z Pantenova, od něhož koupili a 1. 1546 doplatili Lysští rathouz, nyní dům čís. 265.

L. 1548 koupil ji král Ferdinand. Císař Ferdinand III. odevzdal Lysou Janovi svob. pánu Šporkovi, generálu, za výtečné služby vojenské. V době předbělohorské přiznávala se Lysá k náboženství kališnickému. Čeští Bratří tu měli své stoupence. Za vlády Šporků zotavila se z pohrom války 30leté, ano za Fr. Ant. Šporka, vysoce vzdělaného, vědám a umění nakloněného, stkvěla se mnohými ukázkami uměleckými. Kromě kostela umění milovný hrabě Fr. A. Špork přestavěl zámek v Lysé, vystavěl špitál Karlov a eremitáže v lesích: sv. Václava na rozhraní brandýském, v Čihadle sv. Jeronyma a dále sv. Františka Serafinského; ozdobil je díly uměleckými Braunovými a Brandlovými. L. 1741 zrušeny, kněží-beneficiati převedeni do Lysé, kamž přeneseny i ony věci umělecké.

Po Fr. A. Šporkovi přešla Lysá na jeho dceru Kateřinu, vdanou za Fr. Rud. ze Sweertsu a Reistu, kterýžto rod vymřel 1. 1848.

Lysá utrpěla velikými požáry: l. 1666, 1682, 1837, 1873. Zvláště zhoubným byl l. 1666, jenž zničil kostel sv. Jana, školu a radnici.

KOSTEL SV. JANA KŘTITELE, farní, připomíná se jako farní 1. 1291. V době husitské byl ve službách kalicha; po válce třicetileté obnovena fara katolická. Kostel r. 1666 neshořel úplně, nazývá se pohořalým, jmenovitě zůstal presbytář; jakž takž opraven, až 1. 1719 položeny základy k novému, nynějšímu kostelu, jehož stavba dokončena 1. 1740, vysvěcen 1. 1741 od biskupa J. Rud. hr. Šporka. Stavbu jeho provedli: Fan Hebek, mistr zednický z Lysé, Jan Kniel, tesař z Nov. Zámků a klempíř Jindřich Syrový z Prahy. Dozor ku stavbě měl měšťan lyský František Kalina. Ze starého přeneseny zvony, křtitelnice, monstrance a j. ve starém jen někdy bohoslužby se konaly, slul jen kaplí sv. Barbory; 1. 1793 prodán vojenskému aeraru za skladiště, 1. 1879 zbořen. (Dle staré fotografie byl forem barokových s vysokou věží, z osy kostela postavenou.)

Stojí na náměstí na místě povýšeném, při zámeckém parku. Kolem obíhá zeď, dříve hřbitovní, v půdoryse ladně zprohýbaná, prejzy krytá, s pískovcovým soklem a s nárožními sloupky, ořímsovanými, na nichž stojí pískovcové sochy, počtem 13 v nadživotní velikosti (270 m vysoké na podstavci 2 m vys.), díla sochaře Matyáše Brauna z Braunu. (Obr. 110.)

Po stranách vrat rozestaveny jsou sochy: anděl strážný a archanděl Gabriel dále v pravo pak sv. Matouš, sv. Marek, sv. Jeroným, sv. Ambrož, sv. František Seraf. a sv. Josef; v levo sv. Jan ev., sv. Lukáš, sv. Řehoř, sv. Augustin a sv. Antonín. (Obr. 111.)

Na soklu sv. Antonína zachován jest nápis český, latinský (týž) a německý. Nápis český zní:

Na druhé straně : - - - - - (Otřeno.)
QVOD NOSTRIS ME
RITIS NON VALEMVS
EIVS PATROCINIO
ASSEQVAMVR PER
CHRISTVM DOMI
NVM NOSTRVM
AMEN.

Z náměstí otvírá se železnými vraty, práce tepané, z první pol. 18. stol. Rozdělena jsou na dvě křídla, dvě postranice a nástavec. Plochy členěny jsou přímými lištami, na nichž (à jour) sekaný pruh ve formě listové s nasazenými rosetami. Kresba jest souměrná: ze svislých příček a spirálek. Pruty (profilu kulatého) roztepány jsou na konci v masky, karyatidy, zvířecí hlavy a karrikatury. Nástavec: spirály vyvíjející se z karyatid. Šířka 2,80 m, výška 2,20 m, nástavce 0,75 m. (Obr. 112.)

Na východní stěně stojí dvě pískovcové pyramidy (na kulích) diagonálně postavené. Ve stěnách sev. a západní, obrácených k zámeckému parku, řada slepých arkád s polokruhovými oblouky; v jejich klenácích srdce. Na koncích arkád niky, menšího otvoru.

Kostel jest stavba orientovaná, s věží na východě, barokní. (Obr. 113.)

Západní průčelí: Ve středu portál pravoúhlý s jednoduchým rámem, nad ním rovná římsa krytá prejzy; výše okno, segmentově sklenuté, s úzkou římsou, nesenou čabrakovými konsolami. Po stranách dvojice plochých pilastrů s hladkými dříky a pseudo-jonskými hlavicemi, jež nesou úseky kládí a vyloženou římsu. Nad ní patro hladké, dělené lisenami s oknem ve středu orámovaným. Rovná římsa s prejzy, nad ní štít hladké plochy, po stranách pilastry s nástavci volutově zatočenými štítek trojúhelníkový. Na nárožích železné urny.

Stěny lodi jsou konkávně prohnuty, hladké, stejně členěny: dole pilastry, v patře lisenami, jako v průčelí západním. Římsa kordonová, mohutná, oblomuje se na rozích a v ústupcích. Hlavice pilastrů bohatší nežli na záp. průčelí, nejbohatší na straně jižní: ve středu abaku mušle, od ní visí guirlandy s třapci, doleji pás stojatých listů. Dvéře se závěsami tepaného železa. Okna sklenuta segmentem s hladkými chambranami. — Portály (severní lichý) podobající se onomu v záp. průčelí. Na ploše lichého severního plastické znaky allianční, korunované, současné.

Sakristie s oratoří byla přistavěna: stavení patrové, hladkých stěn, s pultovou střechou; kolem oken a vchodu prosté chambrany.

Východní průčelí zabráno skoro celé věží. Po stranách věže prosté pilastry, na nárožích volutové vyzdívky a železné urny.

Věž: čtyrboká, 55 m vysoká, čtyrpatrová, krytá cibulí, pobitou plechem, s lucernou. Římsa kordonová i okapní zabíhají z budovy hlavní i kolem věže. Na straně jižní a východní v nižších patrech okna malá, čtvercová ve třetím patře ciferníky k hodinám, orámované štukově; ve čtvrtém okna zaokrouhlená nahoře s plochou chambranou.

Budova kostelní kryta jest valbou břidlicovou, s plechovým sanktusem. Vnitřek kostela. Presbytář čtyřboký se dvěma okny na jih, v patře se dvěma páry oken. Na severu vchod do sakristie, ploše pískovcově orámován, nad ním lože do oratoře, dřevěná se znakem; vedle okno na schodiště oratoře. Presbytář jest sklenut dvěma poli křížové klenby bez žeber: širším a užším; sakristie též křížově bez žeber, oratoř jest se stropem plochým. (Obr. 114.)

Loď: čtvercová, krytá kopulí, s otvorem štukově orámovaným. Po stranách podklenuta oblouky, hrany klenby splošeny. Do jižní zdi proražen portál, dole i v patře po páru oken.

Kruchta činí podobný prostor jako kněžiště, ale kratší a o jednom poli s klenbou křížovou. K tomu patří úzounká prostora schodiště valeně sklenutá s lunetami. Do kruchty světlo pouštějí dva páry oken se strany a dvě ze západního průčelí. (Obr. 115.)

V koutech vyplněných, mezi okny a na nárožích oblouků, oddělujících kněžiště a kruchtu od lodi, mohutné pilastry, někde sdružené; pseudojonské; s mohutným vejcovcem, kanelovanou plochou abaku a guirlandy ověšené. Nad nimi kolem veskrze probíhá římsa, mocně vyložená, o hrubých článcích. Dole kolem celé stěny so kl. Polychromie stěn nová. Ve stěnách četné výklenky: za hlavním oltářem, pro pontifikalní křeslo, pod kazatelnou, pro zpovědnice a j.

Kruchta na západě, nesená vzadu valenou klenbou s lunetami nad schody, v předu segmentem sklenutá na přízední pilastry a dva volné sloupy formy toskánské, s dříkem nahoru a dolů zúženým. Balustráda vyložená, zprohýbaná. Ještě před ní vystupuje dřevěná poprsnice, vyzdobená kartušemi a guirlandami řezanými, prostoupená ve středu menší skříni varhanovou se soškou andílka na kotly tlukoucího. Vzadu varhany o čtyřech větších a čtyřech menších odděleních s řezbou krabatin a soškami andělů hudoucích na rozličné hudební nástroje.

Vnitřní zařízení. Hlavní oltář. Po stranách tabernaklu kaplovitého s hojně vyvinutým římsovím, s pyramidovými reliquiáři, s rakvovou mensou a soškami andělů dvě brány prosté se sochami sv. Petra a Pavla v životní velikosti. Za oltářem na stěně rám velmi hmotný, se štítkem segmentovou římsou korunovaným a anděly posetým; na nárožích vásy. Rám nesou andělé v lidské velikosti. Z první pol. 18. stol. Obraz oltářní 5.5 m vysoký: sv. Jan křtí Pána Krista v řece Jordáně v krajině romantické, s městem v pozadí, v oblacích holubice a Bůh otec, obklopeni sborem andělů, Brandlův - částečně přemalován, jmenovitě roucha.

Svícny oltářní cínové, lité, s tlačenými ornamenty rostlinnými na noze a s nasazenými hlavičkami andílčími. Z pol. 18. stol.

Oltáře dva v presbytáři, oba stejné: plochy nástěnné s pěkně římsovaným štítkem. Tabernákly nízké, nad nimi obrazy sv. Josefa a Panny Marie, novější, ve starších rocaillových rámech, nesené andílky. Mensy rakvovité. Na pravém oltáři hlavní obraz Piety: Matka Boží drží v klíně zsinalé tělo Kristovo, k němuž se sklánějí dva andělé, i vzhůru vznáší se anděl. Na levém oltáři srdce Páně s křížem, kolem andělé se sepjatýma rukama a kaditelnicemi. Oba obrazy, hlavně tento poslední, přemalovány. Z první pol. 18. stol.

Před oltáři mřížky, sobě podobné, z první pol. 18. stol. Na pravé: spodní část z tepaných prutů plochých, vybíhající v rostlinné motivy svrchní: kulaté sloupky, uprostřed baňaté, mezi nimi kytky. Na levé spodní část z prutů profilu kulatého, roztepaných a zatočených v závity, nahoře jako v pravo.

Kazatelna: k ní vede s pravé strany visutá gallerie se mříží tepanou (pol. 18. stol.) z prutů plochých, s ornamentem rostlinným, mřížkami a závity. Spodek kazatelny ukončen hroznem, čtyřboký, poprsnice ve svých plochách prohnuta, ořímsovaná, s reliefy čtyř evangelistů. Stříška podobně oblomovaná se soškami andělův a Kristem kříž držícím. První pol. 18. stol.

Dva oltáře v lodi téže nástěnné architektury řezané jako předešlé. Nad tabernáklem levého obraz sv. Jana Nepomuckého nový, výše hlavní obraz sv. Václava: v brnění a s gloriellou kolem hlavy obstoupenou anděly; na pravém sv. Antonín, výše hlavní obraz sv. Jeronyma (2,75 m x 1,62 m), poustevníka: polonahý čtoucí v knize, jak přijímá poselství anděla - shora znějí trouby. Silně přemalován, jmenovitě šat a anděl. Z poč. 18. stol. Oba tyto obrazy byly do kostela lyského přeneseny z bývalých eremitáží, připisují se Brandlovi.

Lavice v lodi dubové, na postranicích vyřezávané, na poprsnicích pilastry členěné. Z pol. 18. stol. Na lavicích jsou rozloženy zpěvníky, mezi nimi staré z l. 1719 Slavíček rajský . . . to jest kancional‹ od kněze Jana Jos. Božana, faráře chroustovského, připsané hr. Fr. A. Šporkovi.

Čtyři zpovědnice trojdílné, s monogramy ve štítech nad středem: MARIA, IOSEPH, IHS, ANNA. Pol. 18. stol.

Pontifikální křeslo: v oválové kartuši erb šporkovský; nástavec řezaný, volutový. První polovice 18. stol.

Dvě lavice patronátní pěkně intarsované, z polovice 18. stol. Dva barokní krucifixy: jeden v životní velikosti, dřevěné, uměle řezané. Z 18. stol.

Obraz v presbytáři, Ukřižovaného Krista, na plátně, velmi slušný, z konce 18. stol.

Křtitelnice cínová 0,95 m vysoká, podoby obráceného zvonu na třech nohách, ukončených v kopyta; na plášti se dvěma maskami lvů s kruhy v tlamě a se třemi lupeny rocaillovými na obvodě, později přidělanými. Svršek s nohou balustrovou a koulí, do níž zasazen plechový obraz: křest Páně. Ze 17. stol. nejspíše z 1. 1668, kdy dáno za novou křtitelnici 8 zl. (Účty.)

Monstrance stará, měděná, z konce 17. století: noha elipsová, pokrytá stuhovou dekorací, v níž jsou medaillony: sv. Vít, sv. Jan Nepom., sv. Vojtěch a sv. Václav. Na paprscích nový rámec, zadní jest původní (stříbrný), ozdobený akanthovými listy a prázdnými medaillonky.

Monstrance, empirová z počátku 19. stol.: s klasy, vinnou révou s nasazenými hautreliefy tepanými sv. Vojtěcha, sv. Lidmily a po různě Nejsvětější Trojice. Na noze tepané obrazy svatých patronů českých: Víta, Václava a Jana Nepomuckého.

V oratoři se chovají: kalich z l. 1854 s reminiscencemi rokokovými. Druhý kalich, 0,25 m vysoký. Noha a nodus jsou nové, kupa s tepaným pláštíkem na něm stuhové ornamenty, v nich růže a v mezerách hlavy andílků. Z polovice 18. století.

Pacifikál vysoký 0,245 m. Noha čtyřsegmentová s tepanými rozvilinami a reliefem Pána Krista: nodus hruškovitý. Svršek - kříž starší jeho čásť ze 17. stol., vyhloubený jakoby pro schránku na ostatky; vzadu nasazen krucifix, litý, rázu renaissančního a kolem vyryté motivy větévkové, ze 17. stol. Značka pražská G V, nezřetelná. Druhý pacifikál, rokokový, bez hist. ceny.

Na oratoři jsou dvě kredence dubové z pol. 18. stol; v sakristii mimo ně kredenc s lištovou dekorací, z počátku 18. stol.

Naproti hlavnímu vchodu epitafium hrab. Jana Šporka z červeného mramoru, vysoké 4,60 m. (Obr. 116.) Uprostřed podélná deska a v ní vysoko tesaný obraz ( životní velikosti) hr. Šporka v brnění. U nohou rytířská rukavice, v pravici maršálská hůl, v levici helma s chocholem. V pozadí opona. Pod deskou kartuš s maskami, visící guirlandou a nápisem:

DER HOCHVND WOHL-
GEBOHRNE HERR HERR IOHA-
NN DES HEYLIGEN RÖMISCHEN RE-
ICHS GRAF VON SPORCK HERR AVF
LIESSA KONOGED HERZMAN MIES
TEZ MORASCHIETZ GRADLITZ MAL
LESCHOW . HORZENOWES VND BI G
LIZ DER RÖM : KAY : MAY : KRIEGS-
RATH GENERAL VBER DERO
CAWAGLERIA VND BESTELTER
OBRISTER ZV Ross · ANNO
1.6.8.0 .

Po stranách na kanelovaných konsolách dvojice sloupů s toskánskými dříky a hlavicemi jonisujícími, jež zdobí hlavy andílků. Na stěně mezi sloupy vysoko tesaný feston ovocný (réva a hrušky).

Nad sloupy úseky kládí s hlavami andílků nesoucí římsu, nad těmito úseky oblomenou; ve vlysu draperie. Nad římsou ve středu bohatě tesaný, vysoko plastický znak v orámování vojenských trofejí. Po stranách znaku úseky segmentové římsy, na nichž allegorické sošky.Zvony visí na vysoké věži v dřevěné stolici.

1. Poledník, Maria, má výšky 0,27 m, průměru 0,31 m. Ucha pletencová. Horní okraj zdobí úzká bordura rozvilinová. Pod ní čte se nápis:

REGINA CELI LETARE AQVIA QVEM MERVISTI PORTARE. Vlys komponovaný z rozvilin stočených do kruhu, kteréžto lodyhové kruhy jsou svázány; mezi těmito závitky nahoře i dole kvítky. Pod tím 1551.

2. Prostřední, největší zvon, Jan Křtitel, má výšky 1,02 m (1,25 m), průměru 1,30 m. Na uchách masky. Hořejší kraj vroubí kvítková, pricqueyovská bordura; pod ní jednořádkový text:

DEO TER OPIMO MAXIMO GENITRICI DEI MARIAE VIRGINI DIVOQVE IOANNI BAPTISTAE A 1677.

Pod nápisem: sv. Václav, sv. Jan Křtitel a Panna Maria v kapličce. Pod těmito obrazy vlys rozvilinový, pricqueyovský, ověšený festonky.

Na dolejší polovici pláště: a) na str. vých. Ukřižování Páně na podstavci, na němž stojí pod křížem obě Marie; b) na str. severní nápis:

IOANES FRANCISCVS TVNC
TEMPORIS CAPITANEVS
LISSENSIS;

c) na str. západní: erb šporkovský, po jeho stranách nápis:

CIMBALA QVAE NOBIS RABIDVS DIFFVDERAT IGNIS
CVRAVIT FIERI SVMPTIBVS ISTA SVIS
IOANNES S. R I. COMES DE SPORK D. IN LISSA
KONOGEDT MIESTETZ MORASCHITZ
GRADLITZ ET MALESCHOW S: 0:
R: M: CONS: BELL: GENERALIS
SVPER CAVALERIA ET SVPREMVS
VNIVS REGIMINIS EQVITVM

d) Na str. polední:

IOANNES		PRIQVEY NEO
BOLESLA		VIENSIS ME FVDIT

3. Jan Křtitel, má průměr 0,80 m, výšku 0,57 m. Ucha holá. Kolem hořejšího lemu otočen květinový feston. Na plášti dva vypouklé obrazy: Sv. Jan Křtitel s křížem a ovečkou, pak sv. Petr a Pavel. Podél dolejšího okraje jest nápis:

ECCE AGNVS DEI QVI TOLIT PECATA MVNDI

4. Umíráček, v okně: průměr 0,31 m, výš. 0,27 m. Ucha holá, hořejší lem pláště zdobí pásek rozvilinový.

V sanktusu zvonek vysoký 0,45 m, (s korunkou) tak i široký. Ucha hladká. U koruny guirlandy vavřínové, přepásané. Na plášti reliefy sv. Václava a sv. Floriána. Na věnci nápis: ANNA KVHNER 1808.

V lucerně dva cymbály, hladké, bez nápisu.

(L. 1667 dle zádušních počtů dáno zvonaři do Ml. Boleslavi [Pricqueyovi] za slévání dvou zvonů 279 zl. a 1. 1668 sléván malý zvon nad kostel za 8 zl.) Kostelní pečeť z r. 1738.

KLÁŠTER bývalý augustinianský pod ochranou sv. Jana Nepom., nyní zrušený, vypínal se na jižní straně zámeckého vrchu; nyní jsou v něm kanceláře a byty panského úřednictva. Starý klášter v Lysé byl 1. 1421 od Husitů zbořen. L. 1713 obnoven jako residence, 1. 1731 potvrzen jako klášter augustinianský, 1. 1739 vystavěn kostel Panny Marie na místě starého téhož jména a na místě kaple sv. Desideria. L. 1813 byl klášter tento zrušen; budova klášterní dostala se v držení vrchnosti, z kostela stala se kontribučenská sýpka. L. 1891 byl kostel zbořen a na jeho místě jest nyní dvůr. (Obr. 117.)

Východní průčelí kláštera jest jednopatrové se tříosým risalitem, jenž ukončen jest trojstranným štítem; uprostřed socha sv. Mikuláše, na rozích sochy stojících andělů. V postranních křídlech po čtyřech oknech. Stěny hladké, rohy skulacené, okna prostě orámována. Ve střeše sedlové vikýře s okrouhlými otvory, s římsou segmentově prohnutou a postranními pilastry. Vchod s pískovcovou chambranou. Dvéře pobity jsou plechem, na příražnici vyryty listy akanthové a letopočet 1 7 3 1.

Přízemí sklenuto bez žeber, jen v jižním křídle, v ostatních niveau dvora dovoluje jen patro první a druhé. Portál dřevěný, dvéře s vyřezávanými ornamenty, nad nimi římsa s kartuší.

Křídlo západní - hospodářská kůlna. Průčelí jižní: risalit tříosý, dvě postranice o třech osách. Nad postranními křídly vikýře s římsami prohnutými. Risalit má v prvním patře v oknech kuté mříže vyložené, římsy rovné s velikými klenáky; ve druhém patře římsy do úhlu lomené a čabrakové ozdoby. Štít trojstranný, prázdný, na nárožích putti, nad středem socha sv. Jana Nepomuckého.

Průčelí severní utvořeno postranicí křídla východního s vikýřem a římsou lomenou trojstranně a podobným zmodernisováním jako u křídla západního. Mezi nimi přízemní hospodářské stavení s vikýři, prostoupené ve středu věží. Věž je čtyřboká, se vchodem bossažovaným; patro má hrany ubrané, střecha moderní, stanová.

Vnitřek dvora utvořen jest čtyřmi křídly a slouží účelům hospo dářským. Dříve byly sem otevřeny z prvního patra arkády segmentové, jež nyní jsou částečně zazděny, částečně zkráceny.

ZÁMEK stojí na konci města Lysé, na nejvyšším bodě zámeckého vršku, odkud malebný a daleký otevírá se rozhled do roviny labské. Skládá se z budovy hlavní o dvou patrech a dvou křídel: pravého jednopatrového a levého dvoupatrového (na str. západní). Pravé křídlo slulo dříve oveckým zámkem Rudolfinským a jest nejstarší částí zámku. Celá budova pochází z konce 16. věku, ale byla od Fr. Ant. hrab. Šporka úplně přestavěna, až na zmíněné pravé křídlo. (Obr. 118.)

Zeď parku stužena jest opěráky hranolovými, na nichž sedí střídavě vása a soška (z doby empirové); zeď jest hladce omítnuta a nahoře všelijak vykrojena.

Průčelí zámku, obrácené k jihu s pohledem do roviny polabské, členěno jest risalitem o čtyřech osách, jen nepatrně z plochy vystupujícím, a postranními částmi o pěti osách. Ke koncům jich víží se krátká křídla, v pravém úhlu. Risalit: v přízemí terasa, nesená pilíři a třemi segmentovými oblouky. Pod ní portály s balustrádou, v rozích zakulacenou, ovály prolomenou. Oběma patry stoupají pilastry s barokně korintskými hlavicemi a hladkými dříky, dělíce jej na střed o dvou a postranice o jedné ose. Okna v prvním patře pravoúhlá, s římsami trojúhelníkovými, ve druhém segmentovými. Nad středem štítek trojúhelníkový, v něm hodiny. Nad celým risalitem attika, po stranách prolomená oválově a ukončená pilířky s vásami. Nad středem attiky nástavec, na něm vása, s níž guirlandy ke koncům splývající drží sedící putti. Stěny postranice hladké, okna v přízemí hladká, v patrech se stejnými římsami jako v risalitě, vikýře nad středy s oválovými otvory, ozdobené mušlí a římsou segmentově pohnutou. Střecha mansardová a břidlicová.

Křídlo na levém konci přistavěné má jednopatrové průčelí k jihu. Jest trojosé, v přízemí má rohy bossažované, mezi okny bossažované pilastry, okna s polokruhovým obloukem; nad kordonovou římsou v patře postaveny čtyři pilastry s pseudokorintskými hlavicemi, s úseky kládí, nesoucí okapní římsu. Okna v patře nahoře v rozích zakulacena, římsa nad středním trojúhelníková, nad postranními segmentově uprostřed prohnutá. Nad okapní římsou attika, nad středem plná a trojúhelníkovým štítkem ozdobená, nad stranami prolamovaná, s vásami na postranních pilířích. Nad plným středem vyzděn nástavec se dvojznakem korunovaným, z pískovce tesaným, jejž drží dva sedící andílkové. Před toto průčelí vystavěna málo zvýšená terasa s balustrádou kuželkovou z pískovce.

Strana východní přistavěného křídla má okna v patře s římsami trojúhelníkovými a risalit ve středu trojosý, zcela shodný s oním ve hlavním průčelí; jen v nástavci attiky místo znaku jest urna. V patře před středním oknem balkon na třech volutových konsolách, s mříží tepanou, barokního ornamentu; pod tím v přízemí vchod prostý, se 3 schůdky.

Na konci pravém k hlavní budově přiléhá starší, krátké křídlo o dvou osách, jehož okna v přízemí mají nad sebou veliké mušle; jest to zámecká kaple. Odtud v pravém úhlu jde v před (k jihu) dlouhé křídlo hladkých stěn, o 14 osách, v přízemí částečně s lichými arkádami, na konci s velikou branou do parku. Jest to střízlivé stavení, s valbou taškovou. Severní průčelí zahradní (zadní) shodné úplně s průčelím jižním; jen části postranní mají místo pěti, sedm os okenních, v patře není terasy, a ve štítku hodin. Zděných vikýřů zde není.

Na levém konci façady vystavěna terasa, s níž vede schodiště, v úhlu lomené, do parku. Terasa zabíhá do 1. patra a zabírá 2 osy okenní; jest zděná (uvnitř s místnostmi ploše krytými) s balustrádou kuželkovou z pískovce, pilířky hranolovými stužená. Jest moderně vypravena.

Postranní průčelí hlavní budovy (na východ) zabírá z větší části kaple, v před vybíhající, patrová. Uzavřena jest v půdorysu obloukem, stěny členěny pilastry s hlavicemi římsovitými; kolem obíhá sokl; mezi patry lisena, svrchu římsa. Okna v přízemí pravoúhlá s plochými nástavci ořímsovanými a s velkými klenáky, v patře polokruhová s chambranami o velkých klenácích a s římsami zprohýbanými. Kryta jest valbou břidlicovou, se sanktusem.

Východní façada pravého křídla vyvedena ve slohu ranně barokovém. Z původní doby, kdy zámek byl vystavěn, z času Fr. Ant. Šporka. Mezi 14 okny stojí od soklu až do okapní římsy hladké pilastry nesouce na římsovitých hlavicích kládí hladké a římsu oblamovanou. Pří zemí a patro odděluje plochá lisena a výplně; kolem oken chambrany. Valba s vikýři. Na jižním konci brána segmentově sklenutá, barokně bossažovaná, nad ní římsa rovná, a nad ní plastický pískovcový erb šporkovský s korunou z poč. 17. stol. Průjezd sklenut valeně s lunetami. Západní průčelí utvořené postranní façadou hlavní budovy a západní stranou levého křídla. Výzdoba stěn čtyřosého průčelí hlavní budovy shoduje se s façadou hlavní (průčelní), jen pilastry jsou zde sdružené a attika nad římsou uprostřed prohnutou jest menší, s vásou ve středu a s putti na koncích. Strana pak levého křídla má tříosý risalit, shodný s jižní stranou tohoto křídla (v nástavci vása místo erbu), okna dole s rovnými římsami, sdružená nahoře s římsami.

Vnitřek. V průčelní straně, v prvním patře, od schodů po straně levé (k východu) veliký, obdélný sál se 6 vchody a okny. Má strop plochý, rákosový, s freskami - biblické a mythologické výjevy v kasetách orámovaných lištnami s akanthovými listy. Ve středu hostina: MENE THEKEL FARES. (4.) V ostatních výplních:

1. Na voze jedou ženy s ovocem a klasy: po stranách lev, lvice, tigr, levhard v pozadí park.
2. Před palácem rozmlouvá dívka s vojínem, v pozadí krajina s vojskem.
3. Vulkán kuje lebky (brnění), v pravo již hotové brnění, v oblacích Zeus a Hera.
5. Neptun jede na voze, kolem ryby, raci, triloni, v levo loď řecká.
6. Holofernes a Judit: v pravo výjev s hlavou sťatou, v levo tábor a středověké město.
7. Dole ptáci v krajině jakési, nahoře v oblacích ženy, v levo bůh větrů.

Mramorové krby z červeného mramoru.

Obrazy: 1. pekař, z pol. 18. stol., 2. sv. Rodina, z poč. 19. stol., 3. Tři králové, z pol. 18. stol.

Portréty hraběcí rodiny Šporkovské v nejednom exempláři, zvláště pověstný generál Špork, biskup Špork atd.

Ve druhém patře v týchž místech v průčelí sál obdobný. Na stropě ve středu oválný obraz v laurovém plastickém věnci, po stranách kasety.

1. Adam a Eva v ráji v několika episodách: jich zrození, jich život mezi zvířaty a ptáky, zhřešení.
2. Kronos s hodinami; tanečník s pochodni na druhé straně žena s pohárem vína. V pravo hrad, v levo moře. Dole na zemi zbraně, zabití ptáci, ryby v sítích, ovoce.
3. Zámek s parkem, v něm hostina, hosté se procházejí.
4. Hrad, před ním lovci štvou jelena, v levo na lodce jezdí.
5. Allegorie luny a vinařství s emblemy: dole ovoce, v pravo zámek se zahradou a řekou.
6. Allegorie moudrosti a svobodného zednářství, nesou medaillon s reliefem zámek, nádvoří zámecké, ovoce, klasy.
7. Výjev z přístavu, obchod, nakládání zboží.
8. Stavění věže babylonské (moderní architektura).
9. Allegorie války - leta.

Stěny jsou pomalovány většinou výjevy vojenskými. O rámování ploch je prosté, sokl z obdélných výplní s laurovými věnci kol oválných medaillonů s portraity, mezi freskami pilastry a supraporty s laurem.

Stěna severní, jejíž dvě třetiny zabírá výjev válečný: válčící strany rozloženy jsou po obou březích řeky Ráby, jízda i pěší v četách, dělostřelectvo táhne proti sobě. Nad obrazem císařský orel s korunou, držící folii, nápis jest již vytřen. V krajině mezi vojsky viděti kostely, města, stany vesměs v podobě tehdejší (17. věku); nad nimi číslice ukazují na výklad, již ztracený. V třetině zbývající výjev menší: válečná episoda, jízdecký boj, malovaná zručněji jmenovitě v jednotlivostech.

Stěna východní. Ve středu nade dveřmi rám s laurovými věnci, vásy a medaillon. v němž obraz hraběte Šporka, pak v arkádě malovaná knihovna, nad vrcholem plastické kartuše s malovanými erby.

Nad postranními vchody dvě výplně v prostých rámech:
1. Srážka jezdecká a přepadení vesnice.
2. Útok jezdecký v širém poli. (Obr. 119.)

Stěna jižní. V pěti špaletách tyto fresky: 1. Hrabě Špork na koni v brnění ale bez helmy; kůň se vzpíná. 2. Obležení hradu. 3. Obležení hradu obléhající útočí po mostě, obležení se brání. 4. Půtka jízdy a kopiníků s nepřítelem, v pozadí město. 5. V páté výplni vása na konsole. Stěna západní. V rámu urna s laurovými věnci, ostatek vyplňuje obraz bitvy: v pravo dělostřelba a vozy, ves s kostelem, v levo hrad, v zadu vypálené vesnice; v pozadí ještě spořádané oddíly pěchoty, jež nezasáhly v boj.

Kamna rokoková z druhé polovice 18. stol., hnědě polévaná.

Vedlejší pokoj se stropem malovaným:

1. Lada láká jinocha. 2. Lada sedí u jinocha, jenž odložil kopí. 3. Dívka s okovy, delfín vodu chrlící, v pozadí antické město. 4. Lada chová Milka, v pozadí jede mladík na voze taženém 4 koni Mílek po něm střílí. 5. U mrtvého muže v kroji španělském klečí žena v soudobém kroji.

KAPLE. Dvéře do kaple dubové, ebenovým dřevem vykládané (geometrické obrazce). Kolem rám, svrchu římsa. Z pol. 18. stol.

Kaple jest sklenuta valeně. Klenba jest dělena pásy, v plochách štukové výplně rokokové z rocaillových mřížkových motivů. Kolem římsa vyložená, nesená na stěnách dvojicemi pilastrů plochých s hlavicemi pseudokorintskými, s hlavou andílka a nad tím úseky kládí. Okna polokruhově překlenutá, ploše vyšpaletovaná, v oknech moderní sklenomalby.

Oltář. Architektura tabernaklu kaplovitého: běžný barok z pol. 18. stol., po stranách brány s kartušemi v nadpražích a s vásami. V zadu na stěně andělé, již nesou obraz v oválném rámě s krásným nástavcem mřížkovitým, akanty zdobeným. Obraz jest na plátně malován: svatí Tři králové klekají před Madonnou; v zadu jejich průvod, vojáci, velbloudi. Zadní partie jsou temným koloritem vyjádřeny, více světla mají hlavní osoby: sv. Tři králové a Madonna. Obraz nepochybně P. Brandlův.

Obrazy Obraz sv. Jeronyma, silně přemalován, z počátku 18. stol., přičítá se P. Brandlovi. Svatí mučedníci, Sedm světců, oba z téže doby.

Nejvzácnější historická památka v kapli jest obraz sv. Jana Nep., jejž koupil baron Leitenberger od Mnsgre K. Jaeniga; o něm v >Albu svatojanském, jež vydali Dr. Podlaha a Šittler, na str. 11. 12. jest poznamenáno, že byl malován dle světce samého. Obraz náležel kdysi K. Škretovi, později byl majetkem rodiny Ledvinků z Adlerfelsu v Mostu. ^*)
*) (O předmětu tomto pojednávají : Pubička : Chron . Gesch . Böhmens III . , 130 ; Jar . Schaller : Beschreibung Prags I. , 116 ; Dr. G. Pazaurek : Carl Skreta ( 1889 ) 48 a Vlast XII . , 1896 , 385-6 .)

Ve starém traktu v prvním patře síň s architektonicky řešenou přepážkou, z mramoru; sloupy korintské nesou kládí a úseky říms segmentových, diagonálně postavených; kládí se prohýbá nad středem polokruhově. Římsa a vlys obíhají kolem. Schodiště prostá.

Trakt přistavěný na západě má přízemí sklenutá plackami na toskánských pilířích, schodiště dvoudílné v pravém úhlu lomené, zábradlí prolamovaná, na nárožích putti s emblémy a košíky, v nichž ovoce a květiny. Na stropě freska zcela přemalovaná: kolem sloupořadí na sloupech jonských s balustrádou; otevřeným prostorem viděti na nebe, kde v oblacích sídlí bohové antičtí, nejvýše Zeus a Hera. V prvním patře jsou stropy rovné. K zámku přiléhá na zad PARK francouzský, na východě terasovitě založený.

Z umělé cesty stoupá se po třech schodištích na plochu travou porostlou. Na nárožních pilířích pískovcová allegorická putti: 1. s rybou, s rýčem, vásou, s ohněm, měchem a ptákem; 2. slunce, půlměsíc, socha Adonisa, Diany...; 3. putti s rohem hojnosti a úlem, se lvem a rohem hojnosti, s velbloudem, putti s rohem, stojící na hlavě ryby. Proti schodištím sochy: 1. Neptuna, 2. muže s orlem, 3. dvě sedící Ivice. Mezi schodišti čtyři roční časy: dívka s květinami (jaro), s klasy, s hrozny, muž v kožichu, vedle něhož anděl s uhlím v hrnci.

Opodál v koutě jz. náhrobek Šporkův z červeného mramoru svrchu kartuš, s okraji zohýbanými. Nápis shodný s oním na náhrobku v kostele, liší se zakončením

Dole v oválovém věnci laurovém erb Šporkův.

Vedle tohoto náhrobek podobný s erbem v kartuši, z červeného mramoru, nápis vytřelý.

U cesty parkem napříč dolů běžící stojí 12 allegorických soch, 12 to měsíců, na podstavcích, jež obsahují některé chvalořeči, na př.: září představuje lovec se psem, nápis pak vychvaluje užitečnost lovu; leden zobrazen mužem s uhlím, únor ženou s koláči a vínem, březen martius vojákem (obr. 120.), duben zahradnicí, květen ženou s kvočnou, červen pastýřem, červenec ženou s máselnicí, srpen s klasy, říjen vinařem, listopad mužem s kancem a prosinec mužem v kožiše. Všechny tyto sochy v zámeckém parku přičítají se M. Braunovi.

RADNICE se střízlivou hladkou façadou, s podloubím, na šest pilířů křížově bez žeber sklenutým. Přízemí radnice klenuto valeně s lunetami, z 18. stol.

Na radnici umístěno jest MĚSTSKÉ MUSEUM, jež obsahuje památky hlavně místní. Z jeho sbírek pro soupis se zamlouvají: 1. Pečetidlo cechovní, okrouhlé, 0,038 m v průměru, bronzové, s erbem, se šesti emblemy cechovními a opisem:

PECET POCZTI . CZECH . TRVRZ : ZAMZ : RVCZ : A : SELA : W MIESTIE NOWE LISI.

Na pásce svrchu:

ANNO 1717 a	GN
	KM

2. Pečetidlo cechovní, mosazné, okrouhlé, v průměru 0,035 m. Uprostřed Adam a Eva pod stromem. Opis:P:P:RZ: HRNCZIRSKEHO
Z první polovice 18. stol.
M: LISSI.

3. Pečetidlo cechovní, mosazné, okrouhlé, v průměru 0,044 m. Svrchu koruna, emblemy společných řemesel, opis:P: STRIDNI CECH W MNESTE LISI.

Na svrchní straně:

ANNO 1717 a	GN
	KM

Držadlo pevné.

Dva kachle z 15. stol., jeden z 18. věku.

Zbraně, závěsy, přítuhy barokní, tepané; dvířka z barokní skříně.

Z národopisné sbírky: džbánky, sklenice z l. 1813, barokní kropenka. Obrazy: 1. krajina přímořská (z 18. stol.); 2. fotografické pohledy a rytiny z Lysé, jmenovitě z r. 1712; 3. sv. Prokop (18. stol.); 4. sv. Rodina; 5. Fr. Ant. hrabě Špork (z počátku 18. stol.); 6. sv. Lidmila; 7. jakýsi světec; 8. císař Josef II.; 9. hostina (z první pol. 18. stol.); 10. sv. Jiří, z 18. stol. Soška sv. Antonína, barokní.

Předhistorické vykopaniny. (Obr. 122. a 123.)

SOCHA SV. FRANTIŠKA v Lázeňské ulici, z pískovce pěkně modelovaná, skoro v životní velikosti. U nohou hlava andílčí. Rameno lucerny současné, z 18. věku, z plechu vytepávané s barokním ornamentem.

SOCHA SV. FLORIÁNA u zámku, 4 m vysoká, pískovcová, barokní, na podstavci s římsou a festony ověšeném. Z druhé pol. 18. stol. SOCHA SV. JANA NEPOM. u zámku z první pol. 18. stol. Na prostém podstavci, skoro v životní velikosti

DŮM Č. 265. má taškovou mansardu, pěkný vikýř se štukem a římsou. Z první pol. 18. stol.

HOSTINEC »U NÁDRAŽÍ«. V nadpraží ze štukoví mušle a letopočet 1808. Střecha mansardová, šindelová

EREMITÁŽ SV. VÁCLAVA, v lese, na rozhraní panství lyského a brandýského.*)

Po obou stranách kaple, částečně dosud zachované, stáli dva andělé nesoucí lampy s věčným světlem. Vedle kaple byl stan poustevníků, před kaplí budova, v níž dole byl byt pro beneficiáta, nahoře pokoje hraběcí. Nedaleko stála věž s větrným mlýnem; kolem prostírala se zahrada s vodotrysky a 14 sochami Braunovými.

Ze všeho zbyla jen kaplička, čtyřboká; průčelí její jest otevřeno výklenkem polokruhovým, orámovaným lištami; ve cviklech štukové listy akanthové. Po stranách výklenku dva pilastry s pseudokorintskými hlavicemi; nad nimi úseky kládí s vlysem, v němž akanthy, výše římsa a tympanon se segmentovou římsou, na ní moderní křížek. Na stranách kaple podobné pilastry jako v průčelí.

Ve výklenku z pískovce tesaný relief v rámu ozdobeném stylisovanými akanthy: sv. Václav drží se kruhu ve vratech, klesá ze zadu probodnut zbrojnošem v plášti vlajícím. Nahoře v oblacích anděl a hlavy andílčí. Začátek 18. stol.

Před kaplí na hranolových podstavcích sochy andělů (celek asi 5 m vys.), stojící, v podobě mladíků nesoucích svítilny a na nich lidské lebky.

KARLOV bývalý špitál z první pol. 18. stol., nyní hospodářská stavení. Původní stavba zmodernisována, klenby sneseny. Na střední z nich, konírně, zachováno několik plochých pilastrů a uprostřed portál s pískovcovým orámováním a římsou ve středu prohnutou.

---

Bon Repos

Severozápadně od města Lysé na výšině, uprostřed lesa blíže vesnice Čihadla, umění a vědy milovný hrabě Fr. Ant. Špork pro odpočinek v lesním zátiší a pro zábavu chytati ptáky vystavěl ZÁMEČEK, KAPLI sv. Jeronyma a při ní EREMITÁŽ s byty pro kněze a poustevníka l. 1715. Vyzdobil si budovy tyto freskovými malbami a sochami, které připisují se Braunovi, a z nichž obraz sv. Jeronyma, přenesený do Lysé, za dílo Brandlovo se pokládá. L. 1768 koupil to vše arcibiskup Příchovský a připojil k Benáteckému panství. Zámeček, přední budovu, přestavěl, i taneční síň, a nazval místo toto Bon Repos. Schaller (p. 103.) nazývá les »Čihadlo« »Mons Sti Hieronymi«, kdež prý jest nádherný zámek a krásná kaple sv. Jeronyma. Ještě 1. 1827 jmenuje se v arch. mus. pěkná kaple sv. Hieronyma, nyní spustlá a vedle ní i kaple sv. Prokopa: pouť svatoprokopská byla v Bon Repos navštěvována z dalekého okolí.

1. Zámeček přední jest stavení barokní, dobře zachované, nízké, podélné, na terase, se dvěma věžovitými stavbami po krajích a risalitem uprostřed. V risalitu jsou dvéře s římsou segmentovou, na koncích ve voluty zatočenou, po stranách pilastry ploché s pseudojonskými hlavicemi Takové pilastry opakují se na nárožích sdruženě. Mezi nimi po oknu.

Nad risalitem vížka s hodinami. Úprava tato se opakuje na pokrajných staveních. Prostřední, podélné stěny jsou hladké, prolomené okny (čtyřmi, dvakráte), s orámováním plochým a barokním štukovím, jež nese římsy. Římsa okapní, kolem celé budovy obíhající, jest silně profilována. (Obr. 13.)

Zadní strana jest podobně článkována - s portálky v podélných stěnách.

2. Stavení druhé, zadní, spustlé, uzavírající dva obdélníky, jimž čtvrtá strana vždy schází, s ambity dovnitř otevřenými. Na stěnách venkovských zbytky fresek, jmenovitě v západním koutě, kde bývala kaple (sv. Jeronyma): obrazy ze života Pána Krista. Nad římsou hautrelief: Matka Boží kojící.

Uvnitř sál s kamny empirovými a freskami z doby původní (z 1715): v rámech barokních výjevy lovecké, chytání ptáků, čehož všude se účastní dívka, prý dcera Šporkova. V druhých pokojích fresky rokokové.

3. Druhá kvadratická skupina domů hospodářských jest obydlena a průjezdní.

4. Sál, podélné stavení s mansardou: postranné zdi hladké, s pěti páry oken a plochými pilastry na nárožích. V průčelí dřevěné dvéře s pískovcovým orámováním, členěné plochými pilastry s pseudojonskými hlavicemi, na nárožích sdruženými. Uvnitř freskové malby z časů hr. Příchovského (z konce 18. stol.): mezi okny vásy s květinami, nad nimi festony. Nahoře vyložená římsa. Na stropě fresky: pagody, čínské glorietty, pštrosi, ananasy, los, ptáčkové. Na severní straně sloupy se třemi oblouky, oddělená část pro hudbu s týmiž freskovými malbami: na stropě v oválových rámcích štukových andělé hrající na hudební nástroje. (Obr. 14.)

5. Na západní straně kaple gotická, novější.

6. Venku za lesem kaplička čtyřboká, jejíž stěny jsou členěny plochými pilastry s pseudojonskými hlavicemi a lvími hlavičkami, římsou a kopulí; nad ní pne se vížka osmistěnná s lucernou; na vrchu stříška s křížem. Před kaplí ve čtyrech rozích dva andělé vztýčení v divadelní pose a dvě lebky na vysokých podstavcích. Vnitřek sklenut kopulí, otevřenou do lucerny. (Obr. 15.)