Místopis Labe od Nymburka přes Šporkovu eremitáž a zámek v Lysé nad Labem v knize Denkwürdiger Antiquarius des Elb-Stroms (1741)

• Nymburk
• Kouřim
• Eremitáž u sv. Václava
• Zámek Lysá nad Labem

---

Autorem knihy Denkwürdiger und nützlicher Antiquarius des Elb-Stroms welcher... je pravděpodobně Johann Hermann Dielheim (*7.12.1702 Frankfurt nad Mohanem; †20.6.1784 Frankfurt nad Mohanem). O jeho životě není mnoho známo. Publikoval několik cestopisů a cestovatelských příruček. Popisoval toky řek, města, zámky, pevnosti a kláštery. Podepisoval se iniciálami I. H. D. Podobně jako Labe popsal i Rýn, Mohan, Moselu nebo Dunaj včetně jejich přítoků a zajímavostí podél toku. Není zcela zřejmé, zda všechna místa procestoval osobně, či zda čerpal z jiné, tehdy dostupné literatury. O Labi od Nymburka po Čelákovice se zmiňuje na stranách 119 až 122.

Následující překlad z originálu ve staroněmčině se snaží co nejvěrněji vystihnout význam Dielheimových slov (včetně v češtině "trestného" vyšinutí z vazby). Bez záruky přeložil   Dan

---

Čtvrtá kapitola. O dalším toku Labe od města Nymburku [Nimburg], přes panství Lysá [Lissa], přes města Čelákovice [Czelakowiz], Starou Boleslav [Altbunzel], Brandýs nad Labem [Brandeys], Kostelec, Mělník, Roudnici [Raudnitz] až k Litoměřicím [Leutmeritz]; kromě toho popis několika okrajových měst, zejména Kouřim [Kaurzim], Lysá [Lissa], Benátky, Český Brod [Böhmischbrod], velkoměsto Praha, Velvary [Welwarn], hrad Birkstein a Říp [Sanct Georgenberg].

Nimburg leží přímo na hranici, kde se stýkají královéhradecký a boleslavský kraj, v Labi, které ho obklopuje jako ostrov a dvakrát ho obtéká. Je to svobodné královské město, které nechal kolem roku 779 postavit jistý Vicemil [Wiczemil], který ho nazval podle svého jména Wiczemilau, ale protože na stejném místě byla dříve velká louže, ve které se splachovala nebo válela divoká prasata, dostalo jméno Swinibrod, tedy Säuschwemme. Po dlouhé době, když do této oblasti vtrhli Němci a vybrali si ji za své sídlo, obsadili i toto město a po jeho ovládnutí mu dali dnešní název Nimburg; někteří němečtí historikové jej sice také nazývají Limburg, ale nesprávně. V době krále Václava byla tato obec pouhým místem; teprve tento král ji ze zvláštní lásky a dobročinnosti nechal obehnat hradbami a věžemi i dvojitými příkopy a poctil ji městským právem. Je tam krásný dominikánský klášter. Přestože je vzduch v okolí Nimburgu velmi chladný, je zde dostatek čerstvých melounů a dalšího zahradního ovoce.

Mrlina [Merlyna] se vlévá do Labe těsně pod městskými hradbami. Pramení v horách u obce Markvartice [Markawaritz] a poté plyne kolem malých obcí Libáň, Rožďalovice [Roßdialowitz] a Křinec [Krzinets] a Nimburg do Labe.

Dvě míle od Nimburgu, vlevo od toku, leží Kouřim [Kaurzim], pěkné a dobře postavené město, od něhož pochází jméno kraje.

Jedná se o nejstarší město v Čechách, které bylo postaveno v roce 653 prvním českým panovníkem Čechem. Své jméno získala podle kouře, který odtud stoupá. Někteří se domnívají, že se jedná o {Ptolomai Cafurgis}. V dřívějších dobách byl vévodskou rezidencí, neboť místní vévodové často vedli války s vévody pražskými.

Od Nimburgu teče Labe kolem obcí Písty [Pest] a Kostomlaty [Kostemblat], protéká hustými lesy do Litole [Littal] a Přerova [Pre], pak teče na šporkovské hrabství Lysá [Lissa], mezitím brázdí nejpůvabnější louky a pastviny a míjí poustevnu uprostřed lesa. Tuto poustevnu neboli eremitáž, protože si zaslouží, aby si ji prohlédli a zamysleli se nad ní všichni cestovatelé, kteří tudy projíždějí, popíšeme podrobněji. Byla postavena na počest svatého Václava, patrona a ochránce Českého království. Kaple tohoto světce je spolu s oltářem z čistého kamene a před větrem a nepřízní počasí ji chrání dvacet loket velká okna z krásného tabulového skla. Vedle kaple jsou z kamene vytesáni dva velcí andělé, z nichž každý drží lucernu se stále hořící lampou. Za kaplí je poustevníkova cela a vedle ní jeho kuchyně a zahrada.

Přes cestu, naproti kapli, se nachází krásná, kruhová a krásně zdobená budova, v níž žijí dva kněží patřící k uvedené kapli spolu s poustevníkem, z nichž každý má svůj zvláštní příbytek a svou zvláštní zahradu. Nedaleko této budovy stojí čtyřicet loktů vysoká věž s větrným mlýnem a vodotryskem, vedle ní na každé straně malá budova pro zahradníka a pětadvacet schodů dolů směrem k Labi, na rovném náměstí, velká zahrada uspořádaná do tvaru oka, která je nejen pro okrasu a k rozjímání opatřena čtrnácti umělecky vytesanými kamennými sochami a pěti kamennými fontánami s tryskající vodou, ale také pro užitek kněží a pro osvěžení pocestných všemi druhy vzácného ovoce, květin a bylin.

Asi pět set třicet loktů odtud, v tomtéž lese, se nachází další poustevna založená na počest svatého Františka Serafínského. Stojí uprostřed nejkrásnější aleje zmiňovaného stinného dubového a borového lesa. Alej, která se táhne k poledni a dosahuje délky čtyř tisíc loktů, sahá až ke kamenné soše svatého Antonína vztyčené na pražské cestě [prager Landstrasse].

Hodinu cesty od Labe, respektive od první zmíněné poustevny, leží město a zámek Lysá, které se vedle dalších krásných staveb pyšní krásným farním kostelem, v němž je k vidění umně do mramoru vytesaná hrobka hraběte Jana ze Šporku. Jinak je také vybavena radnicí a kvůli poště směřující z Prahy do Slezska i poštovním domem. Nad tímto městem, směrem k poledni, leží na poněkud vyšším kopci zámek nebo rezidence zesnulého hraběte Františka Antonína Šporka. Tento zámek, který má hluboký příkop vytesaný do skály, se jinak dělí na starý, kterému se říká starý královský rudolfínský lovecký zámeček, a na novou budovu, kterou, stejně jako bývalý majitel postavil od základů novou, nechal téměř kompletně opravit i tu starou a nechal v ní vyzdobit různé místnosti vzácným nábytkem a krásnými obrazy.

Ve staré budově, zejména ve velkém horním sále, jsou, mimo jiné, k vidění všechny hrdinské činy císařského generála polního maršála Johanna hraběte von Spork, zejména slavné vítězství vybojované v roce 1664 proti dědičnému nepříteli křesťanů u Svatého Gottharda v Uhrách, spolu s věrným vyobrazením generála na koni.

Na jedné straně nové budovy, směrem k zámeckému náměstí (dvoru), stojí umělá jeskyně a voliéra; kde ptáci, kteří jsou zde chováni po celý rok, vydávají příjemný a krásný hluk svými smíšenými hlasy, doprovázenými příjemným zvukem vody stříkající z fontány uprostřed. Na druhé straně budovy, směrem ke schodišti, se nachází zahrada pro potěšení [Lustgarten, francouzská část], která, protože je poněkud svažitá, neomezuje příjemný výhled. Tato nádherná zahrada se rozprostírá až k městu Lysá na úpatí Zámeckého vrchu [Schloßberg].

Kromě starobylé okrouhlé kaple svatého Desideria se na zámku nachází krásný kostel Narození Panny Marie s nově postavenou kaplí a klášterem darovaným pro šest duchovních, který byl spolu s kostelem a kaplemi propůjčen řádu Bosých augustiniánů. Směrem k lesu se nachází oplocená bažantnice a nádherná, prkny mezi zděnými sloupy oplocená obora měřící v obvodu kolem dvanácti tisíc loktů, v níž jen jelenů je chováno přes tisíc kusů.

---

Přepis originálu podle archivních fotokopií:

Von dem fernern Lauf der Elbe von der Stadt Nimburg, durch, die Herrschaft Lissa, durch das Städtgen Celakowiz, Altbunzel, Brandeiß, Kostelecz, Melnik, Raudnitz, bis auf Leutmeritz; Nebft einer Beschreibung etlicher Gränzorte, als vornehmlich Kaurzim, Lissa, Benatky, Böhmischbrod, der grossen Stadt Prag, Welwarn, des Schloßes Birkstein, und des Sanct Georgenberges.

Gleich an der Gränze, wo der Konigingrätzer und bunzlauer Crayß zusammenstossen, liegt Nimburg in der Elbe, welche es gleich einer Insel umgiebt, und zweymal umfliesset. Es ist dieses eine königliche freye Stadt, und wurde ums Jahr 779 von einem mit Namen Wiczemil erbauet, der sie nach seinem Namen Wiczemilau nennete; Weil aber vorhero an selbigem Orte eine grosse Pfütze gewesen, worinnen sich die wilden Schweine zusülen oder herumzuweltzen pflegten; So gab man ihr davon den Namen Swinibrod, das ist, Säuschwemme. Nach länger Zeit, als die Deutschen in diese Landschaft eingefallen, und ihnen diese Gegend zu ihrem Sitz beliebte, bemächtigten sie sich auch dieser Stadt, und gaben ihr, nachdem sie solche in Besitz genommen, den heutigen Namen Nimburg; Wiewohl sie auch einige deutsche Geschichtschreiber, doch mit Unrecht, Limburg nenen. Zu des Königs Wenzeslas Zeiten, mar dieser Ort nur noch ein Flecken; allein dieser König lies ihn aus besonderer Liebe und Wohlthätigkeit mit Mauren und Thürmen, wie auch doppelten Gräben umschliessen, verehrte ihm anben die Stadtgerechtigkeit. Man trift ein schönes Dominikankloster allda an. Ob zwar die Luft um Nimburg sehr kalt ist; So giebt es doch daselbst vortresliche Melsnen und andere Gartenfrüchte in grosser Menge.

Dicht unterhalb den Stadtmauren fließt die Merlyna oder Mrlina in die Elbe. Sie nimmt ihren Ursprung aus dem Gebürge, ohnweit dem Dorf Markawaritz, fliesset sodann auf die kleinen Oerter Liban, Roßdialowitz und Krzinets an Nimburg vorbey in die Elbe. Zwey gute Meilen von Nimburg, zur Linken im Lande, liegt Kaurzim, eine feine und wohlgebaute Stadt, von welcher der Crayß den Namen führet.

Dieses ist die älteste Stadt in Böhmen, und im Jahr 653 von dem ersten böhmischen Regenten dem Czech erbauet worden. Den Namen hat sie von dem Rauch, der gleichsam dort in die Hohe steiget. Sie wird auch von einigen für des Ptolomai Cafurgis gehalten. Vor Zeiten war sie eine herzogliche Residenz, wie denn die dasigen Herzoge mit den Herzogen von Prag öfters Krieg geführet haben.

Von Nimburg fließt die Elbe an den Dörfern Pest und Kostemblat vorbey, strömet durch dicke Waldungen nach Littal und Pre, geht darauf in die gräflich sporkische Herrschaft Lissa, benetzet inzwischen die anmuthigsten Wiesen und Auen, und geht ohnfern an einer mitten im Wald, liegenden Einsiedlerey vorbey. Diese Eremitage oder Einsiedlerey, weil sie insonderheit von allen Vorbeyreisenden verdient gesehen und betrachtet zu werden, wollen wir etwas umständlicher beschreiben. Sie ist dem heiligen Wenzeslav, als des Königreichs Böhmen Patronen und Schutzherrn, zu Ehren auf gebauet worden. Die Kapelle dieses Heiligen ist samt dem Altar von puren Steinen, und von vornen her gegen den Wind und die Ungestümigkeit des Wetters auf zwanzig Ellen weit mit schönen grossen Fenstern von Tafelscheiben verwahret. Neben der Kapelle stehen zwey grösse von Stein ausgehauene Engel, davon ein jeder eine Laterne mit einer ewigbrennenden Lampe hält. Hinter der Kapelle steht des Einsidlers Zelle, und bey derselben seine Küche und Garten.

Ueber der Strasse, gegen der Kapelle über, befindet sich ein schönes in die Runde aufgeführtes und mit schöner Mahlerey ausgeziertes Gebäude, worinnen die zu gedachter Kapelle nebst dem Einsiedler gehörigen zwey Priester wohnen, deren ein jeder seine besondere Wohnung, auch gleich daran seinen besondern Garten hat. Ohnweit von diesem Gebäude steht ein vierzig Ellen hoher Thurn mit einer Windmühle und Wasserkunst, neben demselben auf jeder Seite ein kleines Gebäude für den Gärtner, und fünf und zwanzig Staffeln hinunter nach der Elbe zu, auf einem ebenen Platz ein grosser in Gestalt eines Eyes angelegter Garten, welcher nicht nur, sowohl zur Zierde, als auch zur Betrachtung, mit vierzehen künstlich von Stein ausgehauenen Statuen, und fünf steinernen Wasserkünsten mit springendem Wasser, sondern auch zum Nutzen der Priester, und zur Erquickung der Reisenden, mit allerhand raren Früchten, Blumen, und Kräutern versehen ist. Etwan fünfhundert und dreysig Ellen von dannen in eben diesem Walde erblickt man noch eine andere Einsiedlerey, die zu Ehren des heiligen Franzisci Seraphici gestiftet ist. Es steht diese im Mittelpunct der schonsten Allee des gedachten schattichten Eichen- und Kiefernwaldes. Diejenige Allee so gegen Mittag gezogen ist und sich in die Länge bis auf vier tausend Ellen erstrecket, dehnet sich, bis zu einer an der prager Landsträsse aufgerichteten steinernen Statue des Heiligzen Antonii aus.

Eine Stunde von der Elbe, oder derzu erst gedachten Einsiedlerey, liegt das Städtgen und Schloß Lissa, welches nebst andern guten Gebäuden mit einer schönen Pfarrkirche pranget, worinnen das Grabmal des Grafens Johannes von Spork, so sehr künstlich in Marmel ausgehauen, zu betrachten vorkommt. Sonst ist es auch mit einem Rathauß, und wegen der von Prag nach Schlesien gehenden Post mit einem Posthausversehen. Ueber diesem Städtgen, gegen Mittag zu, liegt auf einem etwas et habenen Berge das Schloß oder die Residenz des letzt verstorbenen Grafens Franz Antons von Spork. Dieses Schloß, so einen in den Felsen gehauenen tiefen Graben hat, wird sonst in das alte, so das königliche rudolphische alte Jagdschlos heisset, und in das neue Gebäude abgetheilt; doch, gleichwie der vormalige Besitzer das neue von Grund auf erbauet, also hat er auch das alte fast völlig erneuern und verschiedene Zimmer darinnen mit kostbaren Einrichtungen und schönen Gemählden zieren lassen.

In dem alten Gebäude sieht man unterandern, zumalen in dem obern grossen Saal, alle von dem kaiserlichen Generalfeldmiarschall Johann Grafen von Spork verrichteten Helden-thaten, sonderlich aber den im Jahr 1664 wider den allgemeinen Erbfeind des christlichen Namens, bey Sanct Gotthard in Ungarn, erfochtenen herrlichen Sieg, samt gedachten Generals wahrhafter Abschilderung zu Pferd.

Auf der einen Seite des neuen Gebäudes, gegen dem Schlosplatz zu, steht ein, sowohl seiner Grösse als seines künstlichen Grottenwerks halbersehenswürdiges Vogelhaus, woselbst die das ganse Jahr hindurch darinnen aufbehaltenen Vogel mit ihrem untermengten Gefang, unter dem angenehmen Geräusche des aus einem mitten inne stehenden Springbrunnen springenden Wassers, ein wohllautend und liebliches Getöß verursachen. Auf der andern Seite gedachten Gebäudes, gegen Aufgang, ist der Lustgarten angelegt, welcher, weil er etwas abhängig, die ohne diß allenthalben unumschränkte Aussicht desto angenehmer macht. Dieser vortrefliche Lustgarten erstrecket sich bis an das unten am Fuß des Schloßbergs gelegene Städtgen Lißa. Auf dem Schloß steht sonst neben der uralten runden Kapelle des heiligen Desiderii, eine schöne Kirche unter dem Titel Mariä Geburt, mit einer daran neu erbauten Lorettenkapelle, und einem für sechs Geistliche gestifteten Kloster, welches mit samt gedachter Kirche und den Kapellen den Augustiner Mönchen, Barfüßerordens, eingeräumet worden. Gegen den Wald zu, befindet sich ein umzäunter Fasanengarten, nebst einem herrlichen mit lauter, zwischen aufgemauerten Pfeilern, liegenden Brettern, umgännten und im Umkreiß gegen zwölf tausend Ellen grossen Thiergarten, worinnen nur allein an Tannenhirschen oftmals über tausend Stück aufbehalten werden.