Bon Repos za Thun-Hohensteinů

Šárka Koukalová
Národní památkový ústav

Do historie Bon Repos se vepsali po arcibiskupu Příchovském Thun-Hohensteinové, kteří vlastnili zámek v letech 1816 - 1885.

Jedinou větší stavební aktivitou tohoto rodu vedle celé řady základních stavebních oprav byla výstavba solitérní osmiboké kaple v přední části areálu.

Z historických zpráv se dozvídáme, že vrchnost opravila letohrádek a zřídila park. Dále je zaznamenáno, že Thunové zde povolovali taneční zábavy také venkovskému lidu a všeobecně bylo toto místo hojně navštěvováno. Z budov jsou v písemných pramenech uváděny v této době hraběcí letohrádek s kaplí sv. Jeronýma, stará obytná budova, budova sálu a kolotoče, byt klíčníka a lesníka.

V rodině Thunů působil v letech 1844 - 47 jako domácí učitel hudby skladatel Bedřich Smetana. Byl ubytován v rohovém pokoji budovy vedle starého zámku a v téže budově bydleli i jeho svěřenci z rodiny Thunů. Napsal zde osm preludií pro klavír a dvě ruce, šest preludií pro varhany. Po něm místo učitele hudby zastávala jeho pozdější manželka Kateřina Kolářová.

Po Thun-Hohensteinech přešel zámek do vlastnictví nejprve C.k. priv. banky pro země rakouské ve Vídni a Hospodářské úvěrní banky v Praze a po pěti letech v roce 1890 na rakouskou Länderbank. V držení této banky byl Bon Repos až do roku 1905, která zámek pronajímala.

V roce 1891 za vlastnictví vídeňské banky se u zámečku konal první tenisový turnaj na území Čech. Pořadatel turnaje byl zřejmě tehdejší nájemce zámku.

V roce 1905 koupil benátecké a lyské panství kníže Rudolf Ferdinand Kinský a na Ptačí hůrce zřídil lesní úřad. Přistoupilo se k rozsáhlejší opravě objektů, které přerušila I. světová válka, po jejímž skončení se v opravách již nepokračovalo. Pozemkové vlastnictví Kinských bylo po válce ohroženo první pozemkovou reformou, což přivedlo vrchnost do složité hospodářské situace.

Po pozemkové reformě v roce 1934 Bon Repos získal spolu s dalšími 73 ha lesa odborový přednosta ministra zemědělství Ing. Václav Špitálský, po jehož smrti v roce 1938 majetek přešel na dcery.

Ing. Špitálský započal rozsáhlou a zásadní obnovu areálu, který byl tehdy v dosti špatném a nevyhovujícím stavu. Byla provedena kompletní stavební obnova, ale také restaurování nástěnných maleb (mnohých v současnosti zaniklých, nebo překrytých). K této úctyhodné aktivitě Ing. Špitálského však nebyla šťastná volba malíře A. Häuslera. Na průměrnost jeho prací poukazuje celá řada skutečností (nástěnné malby v interiéru osmiboké kaple z roku 1932) a oprávněná dobová kritika. V písemných materiálech té doby se uvádí, že malíř A. Häusler „…přidal ke starým malbám také několik nových, které představují majitele Špitálského, stavitele Švece z Německého Brodu a 3 majitelovy dcery v rozhovoru o opravě zámku.

Kromě těchto maleb je na stěnách namalováno několik karikatur, pravděpodobně samotného malíře a několika dam“. Häusler i přes četné odborné výtky však přispěl k záchraně nástěnných maleb Bon Reposu.

Z těchto let pochází také hodnotná novostavba chodby při dvorním průčelí východního křídla. V areálu tehdy vznikl pomník B. Smetany a byl zřízen Smetanův pokoj.

V roce 1941 zámek pod nátlakem koupila Německá říše. Bon Repos se stal součástí německého vojenského tábora Milovice. Do areálu Bon Repos byla přemístěna socha Marie Magdaleny a kamenný kříž. Park zůstal ponechán se všemi starými stromy a křovinami.

V letech 1942 - 1945 zde sídlil německý vojenský velitel. Po skončení války se dědičky Ing. Špitálského do zámku nevrátily a zámek přešel do národní správy.

O poválečné historii zámku Bon Repos a současné rekonstrukci bude pojednáno v navazujícím článku.