LYSÁ ZÁMEK
Historie Lysé v knize Hrady, zámky a tvrze království Českého (1895)
Lysá město leží na výspě nedaleko řeky Labe. Výše vypíná se bývalý klášterec řeholníků sv. Augustina 1. 1713 založený a l. 1812 zrušený. Nad tím na nejvyšším místě města vypíná se zámek, stoje na hoře, která se k západu příkře, k východu k méstu mírně sklání, na severní straně však s ostatní výšinou souvisí. Na témž místě býval hrad objatý příkopy a náspy, jak se samo sebou rozumí, ale kromě toho svědčí o tom i nepatrné zbytky, které se v zahradě okolo zámku nacházejí; na straně západní ještě dobře znáti, jak příkop byl, méně již a jen z části na straně severní, byv tu důkladně zasypán. Příkopy bývaly však hluboké a ve skále vytesané. Vůbec se tu památek středověkých nenachází. Před několika lety ješté bylo viděti kus okrouhlé véže v zámku, ale ta byla pobořena a zůstala jen čásť, v níž se schody ke kapli točí. Druhá věž bývala odtud k severu na kraji příkopu, jak pamětníci vědí, a sesilovala hradby tu v roh se sbíhající.
Nynější zámek jest stavení dlouhé o třech domech, skládaje se ze starého a nového zámku a přístavku. Starý zámek táhne se od jihu k severu, zaujímaje ješté čásť rohu při kapli a jest jedno patro vysoký. Jen hlavní zdi jsou staré, neboť okna, střecha a jiné upraveny tak, aby se se způsobou nového zámku srovnávaly. Tento jest dvě patra vysoký, rozsáhlý obdélník, jenž se od východu k západu táhne. V něm se nachází pokojů dobře a vkusně upravených veliké množství. V druhém poschodí jest sál se starými obrazy, pod ním také taková místnosť, z níž se přijde do kaple. Malby dotčené zajímají tím, že vyobrazují bitvy a příběhy ze živobytí generála Šporka, ale jsou tu na zámku také biblické a jiné malby. V pominulých letech byl zámek opustlý a mnohá památnosť, která se tu nacházela, vybrána a pro nás ve světě zanikla. Ve druhém poschodí bývala zbrojnice; v ní se nacházelo odění generála Šporka, jež se dostalo do národního musea.
Mezi Starou a Novou Lysou jest návrší, řečené „na Viničkách", jehož západní výběžek nazývá se Hrádek, a v pověsti se vypravuje, že tu stával Červený hrádek. Na tom Hrádku jest čtverhranaté místo, které obklopeno bylo na straně severní a východní příkopem velice mělkým a náspem rovněž již tak svezlým, že ledva jest znáti. Příčina toho je písčitá země, která rychle povolovala, jak mile jí klády pevné nedržely. Hrádek zarostlý je lesem. Není ovšem možnost vyloučena, že tu stála prvotní Lysá (1037), ale dokázati lze jen tolik, že starší osada byla tam, kde je nyní Stará Lysá. Na Hrádku možná že bylo seděni vladycké, zejména rychtářů panství Lyského. Z takového vladyckého rodu pocházel Jindřich Hunger z Lysé, jenž zemřel před l. 1391. Jeho starší syn M. Petr stal se farářem v Nemyčevsi, odkud přišel léta 1416 do Staré a tu zemřel. Mladší syn Jan Hunger (1413—1419) držel rozličné statky, jako hrad Vartu, Nemyčeves, Katusice a naposled Samšinu. Ale všechny známky tomu nasvědčují, jestli tu kdy Hungerové seděli, že tu dlouho nepřebývali.
Kromě města Lysé, které se jmenuje vlastně Nová Lysá, jest v neveliké vzdálenosti ves Stará Lysá; druhdy se říkalo i Větší a Menší Lysá. U Staré Lysé jest položení, řečené Ostrov, kdež podle pověsti město bývalo. Že tu lidé bydlívali, není pochyby, poněvadž se při orání na zdi a zasuté sklepy přicházelo. Na místě tomto, které v starých dobách močály obklopeno bývalo (podlé pověsti šel přes ně dlouhý dřevěný most), stála bezpochyby prvotní Lysá, ve kteréž oslepený kníže Jaromír až do r. 1037 u vězení seděl. 1) Kníže Břetislav, jeho synovec, udělil Lysou hraběti Mutiši, ale zakládaje léta 1052 kapitulu Boleslavskou, ustanovil, aby se jí dostal dvorec Lysá po smrti Mutišově. 2) Znenáhla tu vznikla trhová ves. Později dostal se statek tento královnám českým; i zdá se, že založena potom nynější Nová Lysá, jako nový střed statku a trhová osada a při ní na vrchu hrad. 3) Bylo to stavení s věžemi a kaplí sv. Desideria (zámeckou kaplí), jíž dala nějaká královna dvůr Týnec u Přerova; když však králová Kunhuta tento dvorec léta 1244 prodala, dala ke kapli blízkou ves Vrutici.4)
Královna Jitka uložila léta 1291 služebníku svému Rudlinovi, aby všechny vesnice na Lyssku znova právem německým vysadil. Za tu práci udělila mu rychtářství s třemi lány polí, krčmu, třetí peníz z pokut soudních, tůně Labské a právo založiti si mlýn. Lze za to míti, že tehda Lysá jako městečko vysazena a zároveň k ochraně její prvotní hrad důkladněji zpevněn. Současně asi postaven farní kostel a téhož léta dne 20. prosince dosazen sem první farář. 5) O důchody jeho a kostela postarala se královna Jitka takovým způsobem, že mu v okolí rovna nebylo. Léta 1293 určila k tomu rozmanité dědiny a důchody z blízkých i vzdálených vesnic. Až i z Jičína dostával farář šest hřiven, což ješté zvlášté králem Vácslavem II. léta 1305 potvrzeno.6)
Králová Eliška, dcera jeho, držela Lysou za panování Jana, manžela svého, a práva vrchnostenská tu vykonávala. Obyčejně to potvrzoval král, který léta 1334 také všechny svobody kostela Lyského potvrdil. Nějaký čas držel také Lysou syn jeho Jan kníže Korutanský, jenž k rychtě zdejší lán dědin při mostě Byšickém přidal.7) Léta 1342 založena jest na panství v lese Lipanském nová ves, která dostala odtud pojmenování Mladá. Při tom tu také postaven kostel sv. Kateřiny.
Císařovna Anna, chtíc se Karlovi, manželu svému zachovati, darovala podací kostelní v Lysé klášteru sv. Karla v Novém městě Pražském (r. 1355), což i téhož roku císařským majestátem stvrzeno.9) Od té doby po dlouhou řadu let nedostává se nám zpráv o Lysé; jen tolik jest znáti z pozdějších pamětí, že králové Lysou od věna královen odcizili a nějaké panské osobě v manství dali. Léta 1389 byl držitelem Lysé Petr z Vartemberka a z Kosti. Tehda zavázal se klášter Karlovský, jemuž Petr dobrodiní učinil, že bude služby konati za jeho duši a v Lysé pět kněží chovati. 9) Léta 1398 prodal Byšice v manství Domankovi ze Smilovic, aby sloužil s kopím, jedním střelcem s oděním, s koňmi a jinou přípravou, a léta 1400 učinil s klášterem Karlovským smlouvu o podací v Mladé. 10) Petr žil ještě léta 1402 a zemřel nedlouho po tom, zůstaviv Lysou manželce své Žofce. Když toho léta 1410 kostelům na panství Kostském almužnu dala, oznamovala to v Praze skrze Alše, který byl purkrabí jejím na Lysé. 11) Jak se zdá, Žofka potom prodala panství Lyské; za držitele jeho lze pokládati Jana z Hradce, a to proto, že v letech 1413 —1415 nové faráře do Mladé podával. 12) Jest to týž Jan, který držel Hradec, Počátky, Teleč a jiné statky a léta 1420 zemřel. O tom, co se s Lysou v potomních letech dálo, nedostává se nám pamětí. Jisto jest, že Jan z Hradce, syn zemřelého, léta 1446 rychtu v Lysé se seděním a dvorem poplužným koupil. 13) Nedlouho potom prodal Lysou Janovi ze Smiřic, jenž léta 1453 nešťastným způsobem se světa sešel. Při své smrti ješté Lysé dlouho nedržel a proto sem také odkazu neučinil. Vdova Markéta z Michalovic spravovala Lysou s ostatními statky až do plných let synů svých Vácslava a Jindřicha. O onom jest málo známo, tento býval na službě při císaři Bedřichovi, jenž seznav jeho platné služby, vyhlásil ho za svobodného a korouhevního pána svaté Říše (r. 1475). Když pak Jindřich se vrátil do Čech, dal si majestát ten potvrditi od krále Vladislava (r. 1475). Týž král jej také učinil vladařem v Horní Lužici, ale Jindřich nedlouho potom zemřel (r. 1478 dne 27. dubna) a pohřben v kostele Lyském. Měl manželku Kateřinu Maštovskou z Kolovrat, která mu darovala syny Jana, Albrechta, Zikmunda a Jaroslava Jindřicha. 14) Mezi těmito přišlo k hlavnímu rozdělení léta 1498, tak že Jan a Zikmund si vzali Housku s panstvím a ostatek přenechali bratřím. Podrobné dělení těchto následovalo léta 1503 v únoru. Albrecht dostal zámek Lysou s vinicemi, šafránicemi a chmelnicemi k němu náležitými, dvůr v Lysé, městečko všecko, ves Litol, člověka na Přívoze, člověka v Byšičkách, v Ztratové plat, lidi v Čermnicích, pivovár, mlýn, luhy a louky, všechna vína na zámku, i hákovnice a prachy. Jaroslavovi dostaly se dvůr a ves Milovice, vsi Stará Lysá, Osová, Ostrá, Vrutice, Mladá, lidi a platy v Jíkvi, Jiřících a Zboží, luhy, lesy a louky. 15)
1) Font. r. B. II. 65. 2) Reg. I. 48 3) Léta 1293 nazývá se starým městečkem Lysou. 4) Reg. II. 1220. 5) Reg. II. 661, 669. 6) Reg. II. 697, 881. 7) Reg II. 881, arch. Třeboň. 8) Borový, lib. erect. p. 275 9) Ib. 306. 10) Arch. Třeboň, lib. erect. XIII. a. IOO. 11) Lib. erect. VIII. 101. 12) Lib conf. 13) Arch Třeboň. 14) Paprocký o st. pan. 1S) DZ. 45. F 4, 46. G 2.
Albrecht zemřel léta 1505 dne 9. února, byv neženat a odkázav jmění mateři Kateřině z Kolovrat. Paní tato dosáhla toho, že jí l. 1508 Lysá z manství propuštěna, 1) a poddaným svým v městečku propůjčila léta 1513 právo, aby mohli o statcích svých říditi. Posledním svým pořízením odkázala Lysou, Mšeno, Slivno a jiné statky Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu, „bratru svému milému", ale tak, aby dceři Elišce z toho 3000 kop míšeňských vydal. Dluh 40 kop na zboží Liblickém odkázala ke kostelíku a ke kaplici u Matky boží pod zámkem Lyským, aby tu na polovici toho platu chudí odíváni byli, a pokud by ostatní peníze stačily, aby se ustavičné služba od toho kněze dala a od chudých modlitba za její duši, za duše n. rodičův a n. manželovu, též za duše dětí, které v kostele v městečku i jinde ležely, a konečně za všechen rod Smiřický a Kolovratský. Povahy jsouc lidumilné dodala pak: „Za to nejvýš prosím, aby čeledi mé služby všelijaké jim z mého statku zaplaceny byly, při kterémž zboží která postižena bude, ač by které co pozuostalo." Zemřela léta 1529 a pohřbena v kostele Lyském. 2)
Zdeněk Lev prodal Lysou léta 1535 Jiříkovi Vachtlovi z Pantenova, jenž ješté téhož roku svobody Lyských na řízení o statcích potvrdil. 3) Posledním pořízením svým ustanovil manželku Annu z Toušeně, s níž dostal Liblice u Brodu, poručnicí statku a dětí nezletilých, a zemřel léta 1542.4) Poněvadž král Ferdinand velice o Lysou stál, učiněna v té příčině trhová smlouva a nezletilým dědicům léta doplněna. A tak vložili Jan, Jiří, Zdeněk, Jáchym a Mikuláš bratří Vachtlové léta 1548 Lysou zámek, dvůr a město, Byšičky dvůr a ves, díl Velkého Slivna a Slivenka, v Borci, Všelisi a Ztratově dvory kmecí, v Ostré dvůr kmecí králi Ferdinandovi I. ve d[e]sky zemské za trhovou sumu 7000 kop grošů českých. Lysá stala se komorním panstvím a prvním jeho hejtmanem stal se Mates Vachtl z Pantenova 5)
Brzo po koupení panství nastaly spory s Jindřichem z Donína, jenž se nacházel v držení vesnic, které při dělení léta 1503 od Lysé odtrženy. Jindřich bránil obyvatelům jich, aby chodili do kostela v Lysé a desátky faráři tamnímu dávali. Bolestně se to dotýkalo obyvatelů mésta, poněvadž oni bez pomoci přifařených vesnic nebyli s to, aby sami faráře chovali. Hejtman se jich ujímal, ale nejvíce pomohlo poručení krále samého (r. 1554—1556.6)) Po Vachtlovi, který ještě léta 1557 úřadoval, následoval Jan Chotounský z Chotouné, hejtman. 7) Na jeho zprávu král Ferdinand Lyským, „aby živností svých tím lépe hledíce opravovali a vzhůru jíti mohli" dva výroční trhy udělil (r. 1561) a hejtman sám potvrdil léta 1569 řád tkalcův a kovářův, který si byli z města Nymburka obrali.8) Zdá se, že panství nemnoho vynášelo; proto Rudolf II. l. 1577 důchody a platy panství Lyského Jetřichovi ze Švendy a na Potendorfu, nejvyššímu jagrmistru království Českého a zemí k nému přivtělených do tří let pronajal. Nájemce povinen byl ročně 600 kop grošů českých do komory vydávati, honův si přivlastňovati nesměl, ale lesy mohl k potřebě své mýtiti.9) Zdá se, že ten poměr potrval déle než tři léta, poněvadž se Jetřich ještě léta 1582 jako hejtman
1) DZ. 6. B 22. 2) DZ. 3 J 8. 3) DZ. 42. G 4, arch. v Lysé. 4) DZ. 1. K 22. 5) DZ. 8. O 5, reg. kom. soudu, 6) Arch. gub. rkps. bibl. Praž. 7) Reg. kom. soudu. 8) Arch. Lyský. 9) Arch. gub.
Lyský připomíná.1) O jeho povaze a konci jsme již na str. 293 vypravovali. Císař Rudolf potvrdil Lyským léta 1580 výroční trhy a léta 1608 svobody na kšaftování. Za něho následovali v hejtmanství Vácslav Záleský z Ostroskal (r. 1599) a Jan Ledecký z Granova.2) Když léta 1625 reformace katolická na Lyssku a Brandýssku prováděna, zdvihli a srotili se sedláci a opustivše živnosti své shromáždili se vojensky a pořídili si bílé prapory se zlatými kalichy. Aby z toho nepošlo další nebezpečenství, vysláno mezi ně, aby se spokojili a ke statkům se navrátili, že se jim přistupování ke katolickému náboženství odkládá do dalšího nařízení.3) Obyvatelé městečka pak, když nuceni byli k přestupování, raději domy své zapálili a vystěhovali se do ciziny. Městečko tehda z větší části vyhořelo (r. 1626). Léta 1629 poručeno hejtmanovi Bedřichovi z Matas, aby poddaní vkládáním vojska k přestupování byli nuceni. Prostředek ten pomohl u těch, kteří byli osedli, ale zůstalo mnoho podruhův a nezletilých osob nekatolických. V příčině těch tedy také užito ostrých prostředků. Potom také domy spálené v Lysé ujímány, prodávány a hospodáři osazovány. 4)
Císař Ferdinand III. daroval léta 1647 městečko Lysou s Tříštěm, vsi Litol, Vůstrou, Kostomlatky, Drahelice, Kamenné Zboží, Šibece, Hronětice, Lány, Kostomlaty a Ztratov Janovi svobodnému pánu ze Šporku, G. F. M. L. a nařízenému nejvyššímu nad jízdou.5) Stalo se to nejen pro vojenské platné služby, které Špork od léta 1620 konal, nýbrž i proto, že Špork jsa pořád ve službách bavorských, v tu chvíli, kde vévoda Bavorský s protestanty příměří učinil, vojsko sobě svěřené na stranu císařskou přivésti usiloval. Byť se nevydařilo, císař přece ho ctil přijav jej do služby, a od té doby účastnil se Špork všech znamenitějších podniků válečných, dosáhl velkého bohatství a nejvyšších důstojenství vojenských a zemřel l. 1679. Starší jeho syn František Antonín držel po něm Lysou, Konojedy, Hradiště a Malešov. Byl pán vysoce vzdělaný a lidomilný, ale zvykův a způsobů podivínských. V zámku postavil nové dlouhé stavení, staré stavení k němu přizpůsobil a ozdobiti dal malbami, v nichž skutky otce jeho byly znázorněny. K největší z nich, zobrazující bitvu u sv. Gotharda, hrabě František Antonín sám rozvrh a osnovu vymyslil. Na jedné straně nového zámku do dvora zřídil domek pro ptáky, libuje si v jich rozmanitém zpěvu, a pleskání pramene tu vytryskujícího. Okolo zámku založil pěknou zahradu. Při kostelíku pod zámkem stojícím založil l. 1713 klášterec pro šest řeholníků sv. Augustina, jenž však teprve l. 1733 stavěn. V l. 1719—1739 postavil nový farní kostel v městečku, hodinu daleko od Lysé v lesích při silnici k Praze postavil kapli sv. Vácslava s poustevnou a stavením pro dva kněží. Při tom zřídil také věž s větrným mlýnem a zahradu s rozmanitými sochami a nádržkami. Odtud dále v lese založil druhou poustevnu a mezi kaplí sv. Vácslava a městem špitál s kostelem. Léta 1715 koupil od panství Benátského vrch Čihadlo, na němž založil kapli sv. Jeronýma (r. 1718) s bytem kněžským, zámeček letní Bon repos a všelijaké přístroje k chytání ptactva.
Kromě skutků milosrdných na svých panstvích staral se také o vzdělání poddaných tím, že spisy nábožné a užitečné, které dcery jeho hlavně z francouzského jazyka přeložily, vytisknouti dal (v Lysé mél svou tiskárnu) a jimi své poddané zdarma poděloval. Ale toto jeho šlechetné působení bylo od nepřátel jeho za zlé vykládáno, i osočován jest, že by v tiskárně Lyské kacířské a škodlivé knihy tiskl a na záhubu katolické víry mezi lidem rozšiřoval. I byl léta 1729 nočního času na zámku Lyském zatčen a dán na hrad Pražský na Daliborku do vězení. Ale nevina jeho přišla na jevo a utrhači veřejné cti odsouzeni. V letech 1702—1722 založil v Lysé velkou knihovnu náboženských a jiných kněh, to jest takových, které bud nákladem 100.000 tolarův zakoupil anebo jich české a německé překlady, o nichž již řeč byla. Také na Lysé založil pěknou sbírku rytin, které z Paříže kupoval. Léta 1722 prodal panství Lyské Františku Josefovi hraběti Černínovi z Chudenic, ale vymínil si užívání Čihadla, kdykoliv by se tu zdržoval Poněvadž však nový pán do dluhů upadl, koupil hrabě (r. 1734) Lysou zase.6) Šlechetný lidomil zemřel léta 1738, byv tajným radou, nejvyšším komorníkem a královským místodržícím. Mél dvě dcery. Starší Eleonora, dívka velmi vzdělaná, jež mnoho překládala, vstoupila do stavu duchovního a zemřela před otcem. Mladší Anna Kateřina, jež dědila po otci Lysou a Konojedy, vdána byla od léta 1712 za Františka Karla Rudolfa svobodného pána Sweerts z Reistu, F. M. L., který obdržel léta 1718 majestát, aby se psal ze Sweertsu a Šporku. Zemřela léta 1754 a manžel ji následoval smrtí léta 1766. Syn jejich František Christian rozmnožil v letech 1772—1780 zámeckou knihovnu, přikoupiv drahně kněh francouzských, vlaských a německých z oboru filosofie, dějepisu a belletristiky a mnoho map. Zemřel léta 1802. Lysou zdědil syn Filip, jenž byl presidentem apelačního soudu v západní Haliči a již 1. 1809 svět tento opustil. Synové jeho neudrželi Lysé, která přešla do cizích rodin. Tím také pominula pieta k dílům předků, a co Šporkové pěkného zařídili, znenáhla hynulo.
1) Reg. kom. soudu 2) Arch. Boleslav. Lyský, rozvrž, sbírek 3) Dačický I 305, Beckovský líc. 3. 4) Bílek, děje reform. 141. 5) DZ. 149. M 23. 6) DZ. 497. B 4, 504 H 30.
★ ★ ★
