Řemesla v Lysé před bitvou bělohorskou

Josef Vojáček

Cechy řemeslnické byly tou dobou v plném rozkvětu, ale jejich zápisy a knihy zde, přišly na zmar - až na jedinou, značně porouchanou památku; je to list cechu tkalcovského z Nymburka, v němž udílí se lyským rada, jak by se měl cech uspořádati. Nalezneme ho v lyském museu s datem na sv. Tři krále r. 1569.

Jedině v knihách purkrechtních a pozemkových a v urbáři přijdeme na několik jmen, z nichž poznáme kde který řemeslník bydlil. Ti řemeslníci, kteří neměli vlastního domu a bydlili v podruží nám ovšem unikají. Nejlépe bude, dáme-li se na obchůzku městem a připomeneme si, kde jaký býval řemeslník. Upozorňuji, že tehdy bylo město Lysá rozděleno na tři čtvrtě a každá měla svoje číslování.

První čtvrť a první její čísla počínala tam, kde dnes stojí kostel. Čísla postupovala až ke dnešní radnici. Za tou byla ulička, vedoucí na Písek a do dnešní slepé uličky. Druhá strana této uličky patřila již druhé čtvrti. Pokračování čtvrti první bylo pak u domku kdysi Zurynkova, pak pokračovala čísla k západu po jižní straně starého náměstí. Malounko odbočila do ulice „Láznivé“, dále kolem dnešní Spořitelny až k ulici „Čelákovského“. Tam již začínala třetí čtvrť zvaná vždy „Stržiště“ (od vymletých strží). Další čísla z první čtvrtě se vracejí po severní straně dnešní ulice Pražské až k náměstí. Tam na západní straně náměstí jsou poslední tři čísla první čtvrtě. Bylo jich třicetpět. Podotýkám, že budovy zámecké, kostel, fara, škola, špitál, radnice a šatlava číslovány nebyly. Dáme se tedy na obchůzku od fary počínaje.

Hned vedle fary byl první žid Pinkas. Jistě se mu dobře dařilo při nějaké snadné a výnosné živnosti. Byla u něj „záložna“, kde se snadno vypůjčily, ale krvavě platily peníze a nejspíše krámeček se zbožím, denně potřebným a „v malém“ jistě drahý. Skupoval kůže, lůj a peří. Ferdinand I. ho vyhnal a pak tam bydlil r. 1571 krejčí Adam.

Hned vedle na místě dnešního kostela byli pekaři. R. 1540 Pavel, 1553 Jakub Holý a to byla donedávná stará lyská rodina pekařská posléze na čís. 268, teď hostinec Vomáčkův. Na místě dnešní školy stával starý „Kolovratský špitál“. Starý generál Špork ho jen obnovil, ale nezaložil. Pak byla škola.

Na dnešním čísle 14, 15 a 16 bývali kožešníci. R. 1546 Matouš 1571 Mikuláš a 1584 Ondřej. Tam, kde jest dnes občanská záložna, býval řezník Hanuš, r. 1553 a po něm Martin.

Na č. 18 byl Martin Koutský, bezpochyby praotec četně po kraji rozvětvené rodiny kovářské.

Na č. 20 byl tkadlec Vavřinec r. 1553. R. 1556 byl zde bednář Prokop Czenczar (snad Čvančar) a tesař Antoš.

Na č. 21 byla od pradávna výsadní hospoda po patro stavěná, s podloubím. Zde číhalo „na počinek“ několik hokynářek prodávajících ovoce a housky. Na této hospodě byl asi přepaden a zajat litevský kníže Dimitrij Sanguško.

Na místě dnešní radnice, č. 23 a 24 bývali řezníci r. 1553 Vít a od r. 1583 Jan. Další číslo jest přes cestu - k jihu. Tam stávaly statky a domy, jež hrabě Špork Jan zabral a postavil si na jejich místě nový dvůr. Dnes je tam prázdné náměstí. R. 1554 Karel, pak Matěj a vedle pekař Kříž.

Po nádražní ulici nebylo tehdy ani památky. V místech, kde je č. 457 - sedlář Horáček bývala prý pod stinnými stromy studánka s bohatým pramenem. Proto tam byly později lázně. Jsme u „rohových Šulců“, č. 177. Zde byla od pradávna hospoda. Protože jeden zdejší majitel Cirýn měl přezdívku „na Rychtě“, bývala zde snad ona hledaná rychta, t.j. dům starosty. Obyčejně bývala na „rychtě“ hospoda. R. 1553 byl tu Adam Kuchař a ten byl svědkem přepadení Sanguškova v protější hospodě. U něho číhali na Sangušku Poláci. R. 1571 následoval Kašpar Vítův, a 1584 Havel.

Na č. 182 byl snad vinař r. 1584 Václav Venčuba a měl na Viničkách skutečně vinice. Ještě za 100 let koupil zámecký regent zde kdesi vinici a ten jistě rozuměl, co jest dobrého.

Na č. 184 bychom nalezli „mlynáře“ (t.j. obchodníka s mlýnskými výrobky) Havla r. 1584. Vedle na č. 185 stojí řezník Jan 1553.

Zahneme do kraťoučké ulice „Láznivé“ [dnes Vodákova]. U č. 193 skládají v pytlích obilí a nosí je k Vavřincovi sladovníkovi. Ten nevařil pivo, ale pouze slad dělal z obilí. Měšťané měli pak právo, vařiti si v panském pivovaře z vlastního sladu pivo. Toto měšťanské právo bylo ovšem trnem v oku šlechtě a vyvolalo dlouholeté spory, až konečně generál Jan Špork právo zrušil a nepomohly lyským měšťanům žádné stížnosti ani žádosti. „Vinný šenk“ vzal jim také.

Na č. 260 byl provazník Jíra r. 1553. Jsme zase v rohu náměstí a zde v č. 264 byl pekař Vít Kvasnička r. 1584, pojmenovaný asi přezdívkou, že kvasnicemi zadělával své pečivo.

Taková příjmení měli naši žertovní předci hned pohotově a třeba šenkýři říkali „Líva“ od slova líti - nalíti.

Na místě dnešní Spořitelny bývala radnice a před ní pro výstrahu i postrach pranýř, kde provinilec musil státi pro veřejnou hanbu a bezcitné vtipy a úsměšky. Snad by v mnohých případech neškodil ani dnes!

Na č. 269 obýval zedník Šťastný r. 1784. Ještě dva domy a jsme s první čtvrtí hotovi!

II. čtvrť: Písek, Okrsek, Konec

První číslo této čtvrti jest „u města Prahy“. Jako majitel jest zapsán r. 1584 slavný stavitel „Udalriko Ostalli“, po lysku „Vondřich Vostalcy“. Kdesi jsem četl, že měl u Prahy „Dvorec“ a to by byl na č. 25 tuze malý. Mám podezření, že v řadě domů mezi kostelem a radnicí vznikl později nový dům - tedy o číslo více, takže bychom „dvorec páně architektův“ měli posunouti o číslo dopředu, a to býval největší statek v Lysé.

Dáme se ulicí „Širokou“ k severu. Zde se již říkalo „na Písku“. Na č. 26 jest zase pekař Václav Hebek r. 1571, snad praotec onoho stavitele chrámu lyského. Pak nenajdeme řemeslníka až v domku tehdy posledním, dnešní č. 34. R. 1553 byl tu krejčí Zykeš druhý v celém městě! Vedle uvidíme původní panský dvůr a k němu vedou podnes cesty se všech stran. Možná, že i zde byla rychta, velká jako dvojnásobný statek. Patrně zde byl i pivovar a lis na víno, neboť se tu říká podnes „na čeřeni“ a čeřeň byla místnost i velká nádoba, do níž se sypaly hrozny na lis. Asi v těch místech, kde vidíme tovární komín - z něhož se dosud nekouřilo - býval dřevěný panský ovčín. Spadl!

„Na Písku“ stavěly se chaloupky „bez zápisu“ nevynášely poplatky a nestály za psaní. Zde byl konec města a jen č. 74 byla kovárna Šimonova, jako všude - hned na pokraji města, aby mistr hned napravil, co se cestou poškodilo na voze, či na podkovách. Snad patřila tato kovárna ke dvoru. To bylo na místě dnešní vojenské konírny, postavené r. 1777.

Přes cestu na rohu „Okrska“ vidíme dům č. 82 ve II. čtvrti a vcházíme do „Okrsku“. Domy jsou jen na straně levé; t. j. severní a na druhé straně jsou zadní vrata z domů „v Konci“. Na č. 83 bydlil forman Adam. Na č. 87 byl roku 1553 bednář Prokop a r. 1571 druhý sladovník Jaroš. Byla to ulička odlehlá pro řemeslníky mrtvá.

Vraťme se k ulici „Široké“ a najdeme na č. 107 zase kováře Matěje r. 1553 a r. 1584 Jana. Tak dva kováři vedle sebe a uživili se. Jejich práci nemohl si nikdo sám po domácku udělati.

Na čísle 109 byl jediný hrnčíř Michal r. 1553 a po něm 1571 Tomáš Papírník. Jest záhadou, zdali se Papírník“ jmenoval, nebo papírníkem opravdu byl. Na č. 111 byl r. 1553 druhý tkadlec Vít a r. 1584 druhý provazník Ondřej.

Zahýbáme do „Konce“, po straně levé, severní. Na č. 118 byl r. 1553 jediný kolář Jakub. Skoro každý si totiž dovedl sám zhotoviti ze dřeva, co potřeboval. Do nedávna si leckterý rolník dovedl skoro sám postaviti vůz. Na č. 121 byl druhý krupník Kříž. Ta ulice byla už mimo střed města bez obchodu, bez řemesla, jeden rolník po druhém. Až na konci, ale na druhé, jižní straně, č. 142 bydlil r. 1584 Jan Krčmář, velmi pravděpodobně mohl tu býti třetí lyský hostinec a lákal unaveného pocestného hned při vchodu do města k odpočinku a k osvěžení. Na č. 160 byl asi jediný truhlář Jíra r. 1553. U čísla 164 byla hranice druhé čtvrti. Měla 49 čísel.

III. čtvrť: „Stržiště“

Tak zase zpět do ulice „Pražské“ čili do Stržiště mezi dnešní ulici Čelákovského, Loužkem a Pražskou ulicí bývala velká zahrada totiž na přechovávání živých ryb. Touto podnes patrnou nížinou proudívalo za dávných dob Labe a Lysá tehdy byla vskutku „na Labi“. Teprve za tím „sádkem“ začínala III. městská čtvrť a mívala svého vlastního rychtáře. To byl však jakýsi policejní úředník, nikoliv starosta.

Na č. 322 byl r. 1557 až 71 krejčí Bartoň. Na č. 325 Václav Provazník, třetí to ve městě, dále Vavřinec tkadlec. Na č. 332 zedníci Jan, pak Prokop r. 1553-71. Na č. 340 byl do r. 1571 rychtář Jan, zvaný Stržický a po něm pan Dohalský, šlechtic rodu starodávného. Vedle na č. 341 bývala panská „koželůvna“, později za Šporka zrušená. A hned dále na č. 342 byl kloboučník Jiří Kloboučník. Na č. 344 tesař Michal a po něm Linhart Sieber, první toho německého jména zde. A zase na č. 345 kloboučník Jakub.

Na č. 352 byl Vinař. Druhou západní stranou podél selských, poměrně pozdě postavených chalup vracíme se a vidíme na č. 413 sklenáře a na 441 zedníka Michala. Na severní straně Stržiště, teď pod klášterem tísnily se malé domky po stráni až pod nynější klášter; protože se z nich kouřilo do klášterních oken, o 200 let později byly zbořeny a založena vinice pod klášterem. Za to byly těm lidem postaveny nové domky na dnešním Loužku. Poslední číslo III. části 38 jest vedle fary.

Tehdy za městem č. 373 byla Katovna.

Jsme hotovi s obchůzkou. Ale! Nenašli jsme ani jednoho ševce v Lysé! Byli asi tuze chudí a bydlili v podruží. Kdo tehdá potřeboval boty a kdy koupil nové? Měli lidé vzácnou obuv z lidské kůže, vlastní a ta byla zdarma, nezničitelná, nepromokavá, sama se spravovala, byla tím tvrdší, čím se více ošlapala, dobře přiléhala, netlačila, ani se nevyzouvala, děti z ní nevyrostly, neměnila se podle módy a přísní mravokárci ji nepronásledovali. Co si tehdy měli ševci počít? Vzpomeňme konečně na doby nedávné, když na výročním trhu stávali ševci proti Lázeňské ulici a lidu kolem nich plno a prohlíželi a zkoušeli boty, smlouvali, tvrdili, že nikde si tak dobře nenakoupí, jako na jarmarce. Za to později bývalo v Lysé ševců tolik, jako visí na hrachovině jeden lusk na druhém. Konečně uvedeme ustavičnou stížnost zdejších řemeslníků na blízkost Prahy! „Denně tam jdou lidé pěšky, vozy na silnici ku Praze se netrhnou, hlavně zámožnější tam nejraději v Praze kupovali.“

★ ★ ★