Historie odboje Lysé nad Labem a okolí za 2. světové války v letech 1939 - 1945

Zpracováno pro Vojensko historický ústav v Praze jako součást historického zpracování oblasti Sovětské vojenské organizace na Mladoboleslavsku.

Vypracoval: Jan Tulach

Dne 10.dubna 1940 se konala v Praze slavnostní schûze Národního souručenstvi, která vytyčila program činnosti jakožto celostátní jednotné organizace Čechů v t.zv. "protektorátě".

Přesto, že NS bylo okupanty pouze trpěno, vidělo v něm miliony poctivych Čechů pokrokovou protifašistickou organizaci, v niž možno shromażdovati nasi slavnou historii, uplatňovati v povoleném shromaždování naši vysokou kulturu a zajištovati hospodářskými opatřeními naši národní svébytnost a obživu národa.

Národni souručenství v roce 1940 formovalo svoji činnost tím, že do funkcí všech stupnù se snažilo dosaditi pokrokové a vlastenecky smýšlející občany ze vsech vrstev obyvatelstva tak, aby NS bylo organizaci opravdu všelidovou a vytvořilo tak pevnpu hráz hrstce odrodilců, kolaborujicich s okupanty ve fašistické "Vlajce".

V Lysé n./L. zemřel v létě 1940 vedoucí NS Jan Kořinek; jeho pohřeb se stal tichou ale účinnou manifestací všech pokrokových Čechů z Lysé n./L. a okolí. Pohřbu se zúcastnili také funkcionáři okresního vedení NS z Nových Benátek v čele s okresnim vedoucim Josefem Haspeklem, rolnikem z Kochánek, okresnim tajemnikem Vladimírem Machačným a dalšími členy vedení.

Účast vedení na pohřbu byla záměrná a měla za úkol získati do funkce městského vedoucího NS Václava Chioupka, majitele restaurace v Lysé n./L.

Václav Chloupek byl v Lysé n./L. i v okoli znám jako bezvýhradný vlastenec, socialisticky zaměřený, s širokým kulturním a hospodářským rozhledem, člevěk po všech stránkách spolehlivý a čestný, snahám okupantů odporující.

Okresnim vedenim NS nabidnutá funkce byla Václavem Chloupkem přijata. Ihned se projevilo oživeni činnosti NS tím, že Václava Chloupka denně v jeho restauraci navšťevovaly vsechny vrstvy občanů z Lysé n./L. i okoli, takže mohl vytvářeti přiznivé predpoklady pro kulturní a společenskou činnost všech pokrokových Čechů. Václav Chloupek znal charakterové mnoho lidi, takže z jeho popudu mohli býti vybráni z Lysé n./L. a z okoli spolehliví občané do funkci novych vedoucich NS, u nichž byly předpoklady, že budou spolehlivé naplňovati nové sméry cinnosti NS. Do funkcí místnich a úsekových vedoucích byli nové jmenováni: Jaroslav Dusil, Josef Žantovský, Janata, Nesyba, Alois Mareš, Viktor Heller v Lysé n./L., Jan Hallman a František Procházka v Litoli, Josef Tulach v Ostré, Josef Hrázský ve Snepové, František Valášek ve Stratové, Bohumil Sucharda v Milovicich atd.

Z podnětu okresního vedení NS a z iniciativy vedoucího Václava Chloupka byla na druhý svátek vánoční v r. 1940 svolána do velkého lokalu restaurace u Chloupkû hospodářská konference, které se zúčastnili z okresního vedení NS pp. Haspeklo, tajemnik Machačný a red. Ing. Dr. Novák, dále všichni vedoucí NS z Lysé n./Labem a okoli, byli přizváni příslušníci dělnictva, rolnictva a inteligence, o nich bylo známo jejich pokrokové a vlastenecké presvédčeni a citění. Dostavili se též zástupci mistnich peněžnich ustavů Macek, Šťastný a Legner.

Sálek byl přímo nabit; hlavní referát měl ředitel Hospodářského družstva v Lysé n./L. Josef Šulc na téma: "Zajištění zvýšené výroby raných brambor a zeleniny rozšířením elektrické sítě do polí k možnostem závlah". Referát měl mimořádně příznivý ohlas proto, že řed. Šulc již tehdy dokumentoval, že zvýšenou výrobou těchto základních produktů bude možno čeliti přídělovému lístkovému hospodářství okupantů tak, aby v maximální míře byla zajištěna výživa národa mimo příděl. Reditel Šulc již tehdy z titulu své dřívější činnosti zajištoval pro naše uzemí v Holandsku orig. sadbu raných brambor a mimo to plemenný dobytek, čímž měl možnost vydatně pomáhati našim rolníkům v souladu se současným úsilím o zajištění výživy národa.

Současné válečné události v r. 1940:

Po násilném přepadení a likvidaci Československa 15. března 1939 nacistickými armádami byle po krátkém vojenském střetnutí krvavě potřeno v září 1939 Polsko.

Vojenská expanze hitlerovského Německa pokračovala v r. 1940 tím, že 9. dubna 1940 přepadla okupační vojska Dánsko a Norsko, 10. května Holandsko a Belgii a tuto okupaci dokončila 28. května. Německá mašinerie počátkem června 1940 vtáhla na území Francie, 14. června již obsadila Paříž, a Francie dne 21. června kapitulovala Hitlerovi ve voze u Compiegne.

Od dubna 1940 byla Anglie ve válečném konfliktu s Německem a tvrdě letecky i válečným námořnictvem bombardovala německá města a pobřeží. Vzájemné vzdušné a námořní bitvy mezi Německem a Anglií trvaly nepřetržitě více než rok; mezi tím se Hitler několikráte pokusil bezuspěšně vyloditi se svými armádami přes kanál La Manche do Anglie, avšak vždy ztroskotal; Anglie se ubránila a toto byly první válečné neúspěchy hitlerovských armád za 2. světové války.

Vývoj válečných událostí v r. 1940 a na počátku roku 1941 nenechával nikoho na pochybách, že lokální válečný konflikt na západě Evropy vzplane postupně ve válečný konflikt světový.

Na počátku roku 1941 byly návštěvy Vladimíra Machačného u Václava Chloupka v Lysé n./L. častější, týkaly se záležitostí NF pouze povrchně. Hlavním důvodem častých návštěv Machačného u Chloupka bylo zapojení Václava Chloupka do ilegální organizace, která již od počátku války méla své centrum v Mladé Boleslavi a postupně rozšířila svoji činnost do Nových Benátek. V Nových Benátkách již v r. 1940 fungovala ilegální skupina, vedená Vladimírem Machačným a Dr. Ing. Novákem, napojená na komunistickou buňku v Karborundu; Dr. Ing. Novák z titulu své funkce ředitele měl možnost strategicky umístit v podniku býv. důstojníky čsl. armády a tím jakožto voják čsl. republiky vytvořiti vojenskou složku ilegální organizace na benátecku; zastával postupně funkci okrskového velitele a byl přímo napojen na vyšší ilegální velitele v Mladé Boleslavi v centru mir. Kuchty a O. Splídka. Novák měl plnou důvěru a úznání své činnosti u komunistické buňky v podniku proto, že v souladu s ní organizoval zakrytou sabotážní činnost a ve válečně důležitém podniku měl možnost ukrýti mnohého českého občana, jemuž hrozile totální nasazení v říši.

Vladimír Machačný zastával funkci organizačního komisaře, uměl perfektně rusky a dobře německy;

okrskový velitel Ing. Dr. Novák ovládal velmi dobře německy a perfektně anglicky, takže oba pro svoji činnost se mohli říditi přímým poslechem zahraničních instrukcí. Jejich návštěvy v Lysé n./L. u Václava Chloupka byly stále častější a jejich zásluhou byla ilegální skupina v Lysé n./L. rozšířena o Jana Hallmana, Viktora Hellera, škpt. Bohumila Lončáka, Aloise Mareše, Františka Procházku, Josefa Tulacha a Jaroslava Dusila; dříve byl Machačným zapojen rtm. Piller, prap. Pospíšil, prap. Hampl a poštmistr Sucharda.

Přímý styk s jmenovanými zajištoval velmi konspirativně Vladimír Machačný. Že záložních důstojníků vytvořil samostatnou vojenskou skupinu, instruovanou podle zvláštních pravídel z centra.

Současné válečné události v roce 1941:

V jarních měsících r. 1941 přesunoval Hitler válečnou mašinerii na východ, takže každému pozorovateli bylo zcela jasno, že během roku hodlá Hitler napadnouti Sovětský svaz. To se také stalo 22. června 1941, kdy sovětská země byla s neslýchanou surovostí napadena všemi druhy zbraní. Sovětský svaz nebyl na přepadení připraven a proto německá vojska dobyla již dne 23. června města Grodna, den na to Brestu Litevského, Vilna, Kovna, do 30. června byl dobyt Lvov, 1. července Riga a byla překročena řeka Berezinaa dosaženo obranné t.zv. Stalinovy linie, která byla 12. července proražena na mnoha místech. Okupační vojska pokračovala na Ukrajině směrem na Kijev, Vitebsk, Smolensk a cíl útoku směřoval na Leningrad.

Německé armády, výborně připravené na tažení do Sovětského svazu, postupovaly od Baltického moře v celé šíři až k Černému moři, dobyly postupně Kijev, Charkov, Minsk, Smolensk, na jihu Oděsu, počátkem září již obklíčily Leningrad, postupovaly východně od Kijeva tak, že v říjnu čela armád byla již 100 km před Moskvou.- Počátkem listopadu přišly však náhle tuhé mrazy, vojska v polních taženích nebyla na to přípravena, bojová schopnost byla tím značně oslabena; ža tohoto stavu sovětské vrchní velení řádně zformovalo svá obranná vojska, která byla již na mnoha místech fronty schopna přejíti k protiofenzivě. V zimě roku 1941 tím nastal počátek totálního krachu nacistických armád na východní frontě.

Válečné události počátkem roku 1941 zaktivizovaly odbojové skupiny na Mladoboleslavsku ke zvýšené činnosti; centrum v Mladé Boleslaví ze snažilo roztříštěné odbojové skupiny sjednotit do Severočeského odbojového podzemního hnutí tak, aby činnost byla řízena ustředně, ale přitem konspirativně; vytvořilo okrsky. Jedním z nich byl okrsek v Nových Benátkách, řízený politicky Vladimírem Machačným a politicko vojensky Dr. Ing. Novákem. Títo dva čelní odbojoví pracovnící měli přímý styk s velitelem na lysecku Václavem Chloupkem; přímý styk se spojkami zajišťoval Vladimír Machačný, v krajních případech především s vojenskou skupinou Dr. Ing. Novák a to vždy systémem jeden plus jeden. Machačný ani Novák nikdy nepřipustili, aby udělovali dispozíce současně dvěma spojkám.

Vlastní zkušenosti a odbojová činnost Josefa Tulacha:

Vladimír Machačný přijel ke mně do bytu v Ostré ve čtvrtek dne 20. února 1941; ve večerních hodinách zazvonil a když jsem vyšel ven mí sdělil, že se mnou potřebuje nutně o samotě mluviti; nabídl jsem mu, že můžeme jít do prádelny, umístěné pod obytným domem. Sdělil jsem mu, že v domě jsou pouze rodiče, že jsem svobodný a že se budu v sobotu dne 22. února ženiti. Byl vyhladovělý a proto jsem mu do prádelny přinesl něco k snědku již z přípravy na svatbu, což velmi uvítal. Sdělil mi, že pe zralé úvaze jsem byl ileg. vedením vybrán, abych se zapojil do odbojového podzemního hnutí, které již na Mladoboleslavsku vyvíjí značnou činnost proti okupantům. Oznámil mi, že budu spojkou především zpravodajskou pro styk mezi ním a dalšími osobami, které mi určí. Po zralé úvaze jsem přislíbil účast na ilegální činnosti a to byl vlastně její začátek.

Po svatbě přijížděl Machačný nejméně jednou za měsíc vždy večer na kole, zazvonil sjednaným tónem, takže jsem vyšel vždy já a uvedl jej do prádelny; mladé manželce byly tyto návštěvy divné, ale přesvědčil jsem jí, aby si toho nevšímala a ona mi uvěřila a podrobila se mému přání. Bylo to pro mne i pro ni štěstí protože po mém zatčení byla prosta jakýchkoli vědomostí o mé činností. Po napadení Sovětského svazu přihnal se Machačný ve čtvrtek dne 26. června v pozdních večerních hodinách; nebyl jsem doma, byl jsem s manželkou na návštěvě u jejich rodičů. Moji rodiče mi potom hlásili, že někdo u nás podivně zvonil, ale když nešli ihned otevříti, že zmizel. Druhý den večer Machačný opětně přijel; sešli jsme se znovu v prádelně; byl jsem zdrcen vývojem válečných událostí z prvých dnů po napadení Sovětského svazu; Machačný přinesl nové číslo Rudéhe práva se známou textací o zvýšené odbojové činnosti v okupovaných zemích; ujistil mne, že úspěchy hitlerovců jsou přechodné a že již první zima v Rusku ukáže, kdo bude nakonec vítězem. Současně mi sdělil, že od nynějška musíme svojí ilegální činnost usměrniti na východ na pomoc našemu velikému slovanskému bratru, naším vůdcem že je Stalin; prohlásil, že podzemní hnutí jest již celostátní, náš kraj že jest samostatnou oblastí A, heslo Anna, Ivan nebo Sova. S těmito hesly budu přicházeti do styku se spojkami, které nikdy nebudu znáti. Úkoly budu dostávati přímo od něho, za jejich splnění jsem osobně zodpovědným. Přinesl jsem tehdy Machačnámu do prádelny něco k snědku od večeře; snědl vše hrozně hltavě a ihned odejel.

Úkoly, které jsem od Machačného dostával, byly nepravidelné, jednou i vícekráte měsíčně podle jeho potřeby a vývoje ilegální činnosti. Převážel jsem baličky různých velikostí a vah z Ostré přímo do Lysé n./L. k veliteli Chloupkovi, aneb jsem je přejímal na jedno z uvedených hesel od neznámých lidí v Milovicích i jinde, abych je dopravil dále do Lysé n./L. aneb do Benátek podle přísl. díspozic. Někdy na mně Machačný požadoval i peníze pro podpůrnou činnost rodin postížených. Tato spojková činnost byla v uvedených intervalech nepřetržitá v roce 1941, 1942, 1943 a v roce 1944 až do méhe zatčení. Konal jsem ji rád, s přiměřenou odvážností, s pocitem odpovědností i s vědomím následků, které pro mne, pro moji ženu i pro mé rodiče budou nutně následovati po mém event. prozrazení a zatčení. Přiznám se, že některé ukoly jsem plnil i se značnou dávkou strachu. O tom pojednám později v jiné této pasáží.

Nás, kteří jsme se zúčastnili cílevědomě odbojové činnosti, zajímaly v roce 1942 a 1943 především válečné údálosti na východní frontě; v uspěšné Sovětské obraně a v r. 1943 v uspěšných protiutocích a v trvalé ofenzivě jsme viděli blížící se konec války, vítězné především pre Sovětský svaz a jeho zpřátelené socialistické státy; byli jsme přesvědčeni o osvobození naší Československé republiky Rudou armádou za naší odbojové a nakenec bojové součinností.

Po uzavření "smlouvy mezi Sovětským svazem a Československem o poválečné spolupráci" dne 12. prosihce 1943 přijel Machačný ke mně opětně v pozdních večerních hodinách v sobotu dne 18. prosince; na nosiči kola, které postavil za vraty na dvoře, měl objemný předmět - bednu. Sdělil mí, že spěchá a předal mi motouzem zavázanou krabici; prohlásil, že jsou to dokumenty nesmírné ceny, abych je bezpečně uschoval, že si pro ně do středy osobně přijede; urychleně odjel. Na Štědrý den si pro balík dopoledne přijel nezmámý muž; oznámil mi heslo a tvrdě požadoval, abych mu balík vydal. Namítal jsem, že mám jiné dispozice, ale on tvrdě požadoval vydání s tvrzením, že obsah musí býti ještě dnes využit; balík jsem posléze, ač nerad, neznámému na heslo vydal. Vánoce jsem pak prožil ve strachu, zda nešlo o prozrazenou činnost a nebude následovati zatčení. Bohudíky se tak zatím nestalo a Machačný mi při nejbližší návštěvě potvrdil moji správnou činnost.

Počátek roku 1944 byl již ve znamení trvalé ofenzivy Sovětské armády, její vítězný a nezadržitelný postup na západ po osvobození své vlasti od okupantů. O vítězství Sovětského svazu a jeho spojenců nebylo pochyb, naplnovalo nás to nadšením, důvěrou a zadostiučiněním ve správnost ilegální činnosti.

Severočeské odbojové podzemní hnutí se již plně zapojilo do Sovětské vojenské organizace jako budoucí nedělitelné složky a součásti vítězná Sovětské armády. Vojenská složka v Nových Benátkách v čele s okrskovým velitelem Dr. Ing. Novákem za těsné spolupráce s komunistickou buňkou v podníku Karborundum měla již vypracovány přesné plány pro vhodnou chvíli na otevřený boj s okupanty, zbraně i střelivo byly přípraveny a činnost napojena na vojenské centrum v Mladé Boleslavi i na vojenskou organizací v Praze. Byla navázána těsná spolupráce s předsunutými veliteli Sovětské armády napojením s veliteli ileg-Sovětské vojenské organizace (na př.s mjr. RA Kaniševem, npor. RA Popjukem) pro otevřený boj v oblasti Prahy. Machačný ve funkci politického komisaře byl v neustálém styku s ilege organizací jak v Nových Benátkách a okolí, tak i s organizací na lysecku a jejími spojkami. Předával organizační politické materiály pro vytvoření ileg. Národních výborů, aby souběžně s vojenským převratem v blížícím se konci války byly zajištěny politické a správní úkoly osvobozeného Československa, aby nedošlo ke zmatku a nežádoucímu zvratu.

Odbojová činnost se dařila; byla však podstatně narušena tím, že 20. července 1944 byl v Mladé Boleslaví zatčen velitel SVO mjr. Heřman Kuchta a po několika dnech postupně další odbojoví pracovníci; v Nových Benátkách byl zradou zatčen Vladimír Machačný, v Lysé n./L. v červenci rtm. Jaroslav Piller. - Jako zázrakem nebyli bezprostředně zatčení okrskoví velitelé Dr. Ing. Novák v Nových Benátkách a Václav Chloupek v Lysé n./L.

Po zatčení Machačného jsem ihned druhý den zajel k Václavu Chloupkoví. Byl zneklidněn a oznámil mi, že včerejší večer byl u něho Dr. Ing. Novák z Benátek, aby mu dal dispozice pro úschovu všech ileg. dokumentů a materiálů v předpokladu, že dojde k dalším zatčením. Potřebné dispozice jsem přijal od Václava Chloupka i já a vše jsem ihned zařídil a provedl. U Václava Chloupka jsem se během srpna a naposledy 10. září zastavil, abychom spolu prokonzultovali potřebné okolnosti a vzájemné informace pro případ budoucí konfrontace. Srpen a září 1944 byly pro nás perné dny; v častých bezesných nocích jsem poslouchal, zda pod okny nezastaví auto; zneklidňoval jsem tím pochopitelně manželku. Dokončil jsem práce v bytě odstranění všech materiálů, které by mne usvědčovaly z mé ilegální činností.

Stalo se, co jsem s Václevem Chloupkem očekával: dne 12. a 13. září 1944 byla pozatýkána celá ilegální skupina v Nových Benátkách, v Lysé n./L. a okolí, když předtím byla odhalena část centra v Mladé Boleslaví; část mladoboleslavského vedení zůstalo však nedotčene a účinně pokračovalo v boji proti okupantům, čímž význačnou měrou přispělo k osvobození naší vlasti vojenskou a politickou spoluprací a boje po boku Sovětské armády-osvobodítelky. Tím skupina SVO uspěšně zhodnotila naší společnou ilegální činnost a pomstila utrpení nás všech, kteří jsme ve vězeních a koncentrácích nemohlí aktivně příspěti k osvobození naší vlasti slavnou Sovětskou armádou.

Monografie odbojářů SVO benáteckého vedení a skupiny na lysecku

Vladimír Machačný okrskový politická komisař:

komunista, zatčený v červenci 1944; organizoval odboj na lysecku od počátku roku 1941 velmi důsledně a konspirativně; přicházel do styku s ileg. pracovníky systemem jeden plus jeden; znal velmi dobře rusky a velmi dobře německy, takže byl schopen všechny písemné materiály a informace přijímati přímo bez prostředníka; v předávaných rozkazech spojkám byl přísný až neúprosný, vždy uspěchaný, převážně vyhladovělý při častých přesunech svých stanovišť. Ujišťoval, že pro svoji ilegální činnost v SVO má příkazy vyšších velitelů pečlivě uschovány a že je po válce shromaždí, aby jimí dokumentoval účelnost a úspěšnost naší společné činnosti; Machačný bohužel zahynul ke konci války na Malé pevnosti v Terezině na IV. dvoře na následky válečných útrap, způsobených především ukrutným týráním při častých výsleších. Průkazný materiál a dokumenty válečného charakteru se po válce bohužel nenašly a jehe bohatá odbojová činnost v Severočeském odbojovém hnutí, které vplynulo do SVO, jest dokumentována z jiných zachovaných materiálů a z výpovědí těch, kteří válku přežili v ilegalitě na svobodě aneb těch, kteří přežili válečné hrůzy ve vězeních a koncentrácích.

Činnost Machačného byla směrována výhradně na Sovětský svaz a tímto systémem uplatňoval směr činnosti u všech spojek v SVO.

Dr. Ing. Karel Novák okrskový politicko-vejenský velitel:

byl za války ředitelem válečně důležitého podniku Karborůndum v Nových Benátkách. Ovládal velmi dobře německy a perfektně anglicky, takže všechny materiály, potřebné pro ilegální činnost, přijímal v originále bez prostředníka. Jeho vzdělání a prakse mu daly mimořádný politický, ekonomický i technická rozhled a toto svými schopnostmi perfektně ovládal a využíval. Svým lidkým přístupem k dělníkům a demokratickým jednáním si získal důvěru v komunistické buňce v podniku. S okupanty jednal odborně ale nebojácně; výrobní úkoly pro válku mu umožňovaly zachrániti mnoho Čechů před totálním nasazením v Reichu. Jako zkušený voják obsadil všechny funkce v podniku býv. důstojníky čs. armády, čímž mohl vytvoříti vojenskou složku v SVO na benátecku a lysecku ze záložních důstojníků v Lysé n./L. a okolí. Zapojil se ihned do ilegální spolupráce s Machačným a vytvořil s ním dobře organizovanou skupinu na lysecku za vedení áclava Chloupka. Po zatčení dne 14. září 1944 a po výsleších byl dne 5. prosince 1944 spolu s benáteckou skupinou a s Josefem Tulachem ze skupiny lysské transportován do Terezina-Malé pevností; na základě svých jazykových schopností byl pověřen funkcí vrchního dvorního kápo ve vězenské samosprávě; v této funkci sehrál nebojácně velmi záslužnou úlohu ve prospěch vězňů po celou dobu věznění a významnou roli v osvobozovacích dnech v květnu 1945. Jeho významná činnost nebyla po osvobození Československé republiky po zásluze zhodnocena ani dodnes oceněna.

Václav Chloupek okrskový velitel skupiny v Lysé n./L. a okolí:

organizoval za přímé spolupráce Machačného a Dr. Ing. Nováka nenápadně ale přitom nebojácně činnost ilegální skupiny Severočeského odbojového podzemního hnutí a později soustředěné v SVO. U něho se shromažďovaly materiály nepřetržité ilegální činnosti od r. 1941 až do zatčení dne 13. září 1944. Tyto materiály byly předávány k informaci vyšším složkám ilegální činnosti. Přicházel do styku s neznámými spojkami na základě hesel Anna, Ivan, Sova. Při výsleších po zatčení, ačkoli těžce týrán, odolal, nikoho neprozradil a tím přetrhl řetěz činnosti své, činností velitelů i spojek.

Za svojí významnou činnost a zásluhy o osvobození naší vlasti byl v r. 1947 vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a pamětní medailí 2. odboje.

Václav Chloupek zemřel po válce doma dne 5. 8. 1963 ve věku necelých 56 let na následky válečných utrap, prožitých v Terezině-Malé pevností.

Bohumil Sucharda, poštmistr v Milovicích:

zastával funkci spojky mezi Machačným, Chloupkem a Novákem. Ovládal perfektně německy a z titulu své fukce poštmistra byl schopen získávati čerstvé a uplné zprávy z vojenského tábora nacistů; tuto funkci vykonával naprosto plynule a zprávy bezvadně zpracované předával prostřednictvím dalších spojek vyšší odbolovým velitelům v SVO. Jeho činnost byla nenápadná, ale velmi záslužná.

Zemřel v Terezině na IV. dvoře v březnu 1945 následkem válečných útrap.

Další členové ilegální skupimy v lysé n./L:

Jan Hallman. František brosházka, pplk. Bohumil Lončák. trm. Piller. Viktor Heller. Alois Mareš:

byli od r. 1941 zapojení v různých funkcích do ilegální činnosti v Severočeském odbojovém podzemním hnutí a v SVO Vladimírem Machačným a Dr.Novákem pod vedením Václava Chloupka. Významně se podíleli na ileg. činnosti až do zatčení celé skupiny dne 13. září 1944. Po výsleších ve věznici gestapa v Mladé Boleslavi byli převezni do Terezina-Malé pevnosti rtm. Filler zahynul v Terezíně před koncem války, ostatní se dočkali osvobození Sovětskou armádou; po válce zemřel pplk. Lončák; ostatní žijí a jejich činnost bude podrobně zhodnocena později. (v celkovám dokumentu mladoboleslavska).

Josef Tulach, spojka ileg. skupiny lysecka:

popisuje svoji činnost takto:

Zastával jsem význačnou funkci spojky mezi skupinou benáteckou přes Milovice do skupiny v Lysé n./Labem oběma směry. Přicházel jsem do častého styku s Machačným a Chloupkem, abych spolehlivě přenášel informace a různé dokumentační materiály, přejímané od jiných spojekv Milovicích na základě hesel Anna, Ivan, Sová. Činnost v Severočeském odbojovém hnutí, začleněná do SVO, byla od roku 1941 nepřetržitá až do zatčení dne 13. září 1944. Příkazy a dispozice Machačného byly nekompromisní, někdy se zdály i riskantní. Na př. dne 14. října 1943 mi Machačný předal balíček as 2 kilový, abych jej v pátek dne 15. října předal na heslo spojce v Milovicích; spojka však balíček nepřevzala /neznámý vysoký muž s cizím nářečím/ a přikázala, abych balíček ihned předal na určené místo do Lysé n./L. Jel jsem bez osvětlení a u Milovic mne zastavila německá polní stráža a strážný zařval: "Warum hast du keine Beleuchtung?" Zmohl jsem se v překvapení německy na odpověd, že nemohu dostati baterii. Strážný převzal nesvítící baterku, s mojí informací se spokojil a bez další prohlídky rozkázal, abych ihned pokračoval v jízdě. Balíček jsem v Lysé n./L. předal Václavu Chloupkoví, dojel v noci rychle domů, ale do rána jsem neusnul. Totéž v jiné formě se opakovalo na štědrý den v r.1943, což podrobně popisuji na str. 4

Moje spojková činnost byla prováděna v kratších či poněkud delších as měsíčních intervalech, vždy spojená s rizikem zatčení mého neb spolupracovníků, kteří k ní dávali podněty a dispozice. Dála se v různách kombinacích mezi Ostrou, Milovicemi, Benátkami a Lysou n./L. podle bojového vývoje a potřeby až do 13. září 1944, kdy celá benátecká a lysecká skupina byla gestapem zatčena a převezena do věznice v Mladé Boleslavi. Byl jsem zatčen současně se škpt. /později podplukovníkem/ Lončákem a v noci po příslušných tvrdých formalitách vsazen na prázdnou celu 21, kde jsem byl v samovazbě do pondělí dne 2. října 1944; téhož dne jsem byl převeden na celu čís. 35, abych pokračoval v samovazbě do 24. října; měl jsem tedy samovazbu 42 dní; dne 25. října 1944 v noci se cela náhle otevřela a byl do ní vpuštěn přírůstek vězeň Jaroslav Piroutek, rolník z Mečeříže, jehož zatklo gestapo ve dne na poli při sklizni cukrovky proto, že jídlem podporoval sovětského zajatce, uprchlého ze zajateckého tábora.

V době samovazby jsem byl u výslechu celkem tři krát: v sobotu dne 30. září 1944 v Maisnerově vile, kde jsem byl po celý den u sklepa v podzemí a čekal na výslech, k výslechu však nedošlo; potom jsem byl u výslechu v neděli dne 8. října ráno v budově věznice pod střechou; jakoukoli činnost jsem popřel. Gestapo snad nemělo proti mně shromažděn přísl. materiál, takže se výslech odbyl pouze dvěma fackami od Němečka a důtkami přes hlavu od Ninaua. Další výslech jsem podstoupil v pondělí večer dne 23. října 1944 opětně v budově věznice pod střechou. To jsem již měl od Machačného moták a od Chloupka přesné instrukce, že kromě připravované organizace Národních výborů o ničem jiném v ilegalitě nevím. Z výslechů zatčených na mladoboleslavsku mělo gestapo nějaké nitky na Severočeské odbojové hnutí, tápalo v některých údajích o o vojenské organizaci; při mém výslechu se snažilo tyto nitky spojiti; byl mi předveden Machačný, který mi měl dokázati zapojení do organizace benátecké a mladoboleslavské; Machačný, ačkoli týrán, svoji i moji účast popřel a připustil pouze, že se mnou jednal o poválečné spolupráci v národních výborech.

Rozčilený Němeček mně poručil svléknouti a ve vzteku nad nezdařeným výsledkem mne seřezal důtkami; když jsem své tělo dne 26. října ráno při mytí na cele ukázal svému novému spoluvězni, myslil jsem, že sešílí.

K dalšímu výslechu jsem byl předveden v neděli odpoledne dne 26. listopadu 1944 opětně pod střechu v budově věznice. Čekal jsem na výslech přede dveřmi s vězněm Příšovským. Slyšeli jsme celý přůběh výslechu a týrání vězně před námi, kterého zmučeného pak dozorce odvedl. Byl jsem předveden já, těsně za mnou Machačný. Systém výslechů se opakoval: Machačný mne usvědčoval z přípravy Národních výborů, já jsem odpíral vše. Ninau mí přikázal se svléknoutí, on i Němeček mne zběsile tloukli důtkami a nějakým tvrdým předmětem, takže po návratu na celu jsem byl zcela zkrvavený a spoluvezen Piroutek mne celou noc omýval a balil do namočeného prostěradla, aby mne zbavil horečky. Po výslechu byl se mnou sepsán protokol, který obsahoval tři paragrafy; protokol byl německý a já jsem jej odmítl ihned podepsati a požadoval jsem, že si jej znovu důkladně přečtu. Dostal jsem za to od Ninaua pořádnou facku, přesto mí dovolil, abych si protokol znovu před podpísem přečetl.

Výsledkem svého výslechu jsem gestapo řádně dopálil: když mi manželka ve čtvrtek dne 30. listopadu 1944 přinesla do věznice čisté prádlo a obvykle něco potravin, bylo jí všechno jídlo vráceno, vydáno pouze zkrvavené prádlo. Jaký byl asi její pocit i utrpení ihned a potom ve čtvrtek za týden, když jí bylo sděleno, že jsem byl odtransportován do Terezína, stalo se tak 5. prosince 1944.

Na Malé pevností byl celý náš transport nahnán večer na t.zv. transportní celu, kde bez jakéhokoli zaopatření jsme byli vězněni 2 dny; ukrutný hlad byl provázen žízní, vyvovalou především z očekávaných krutých dnů v koncentračním táboře. Třetí den jsme byli rozmístění na různé cely na IV. dveře, Dr. Ing. Novák zůstal na I.dvoře, pověřen riskantní a málozáviděnou funkcí ve vězeňské samosprávě.

V pátek ráno, když den před tím jsem vyfasoval vězeňské hadry, jsem byl příkázán na "Aussenkomando" do cementárny Konrád v blízkosti litoměřického mostu, kde jsme vyráběli železobetonové obranné panely. Příchod tuhých mrazů nás však této tvrdé práce zbavil; postupně jsem byl přidělen na další "Aussenkomanda": překladiště Sputh v Lovosicích, Reichsbahn v Lovosicích a v Ústí n./L., Richard I a Richard II v živičných dolech, SS-Hauptamt v Lovosicích. Všechny "Aussenkomanda" měly stejný vězeňský charakter celý den o 9 dkg přídělu chleba, obden k tomu kousek margarinu a marmelády, večer po návratu z těžké práce oběd a večeře ve formě 2 t.zv. "Pinďatopfů". Mnozí vězňové následkem svého stáří a postupného podživení nemohli vykonávati těžkou prácí na "Aussenkomandech" a stali se obětí řádění SS-manů, gestapa i nakažlivých chorob. Tím jsou zdůvodněny veliké ztráty na žávotech vězňů v Terezíně. Aussenkomando SS-Hauptami v Lovosicích bylo v pevnosti obsazováno 40ti vězni; v posledních 2 měsících před koncem války jsem zastával funkci vězeňského vedoucího komandýrky-kápo; komandýrka měla pro 20 vězňů denně těžkou prácí při nakládání, skládání, rozvozu uhlí a výzbroji lokomotiv, 20 vězňů bylo nasazeno pří pracech v SS-skladech a různém úklidu.

Počátkem roku 1945 přišel do pevnosti transport z Pankráce; část vězňů byla přidělena na naší celu 41; jeden z věznů byl strašně ztýrán, vysílen na smrt, po výslěších ohluchlý na jedno ucho. Komandýrka do Lovosic potřebovala doplniti stav a proto jsem dal souhlas, aby do ní byl zařazen tento zchátralý vězeň v předpokladu, že jej dám na lehčí práci. Byl to Václav Štětka, syn význačného komunistického předáka a t.č. příslušníka naší východní armády gen. Svobody v Sovětského svazu. Václav Štětka obdržel zřejmě od ilegální komunistické organizace z venku zprávu, že jest předurčen v Terezině k popravě; aby tomu unikl, odvážil se v nestřežené chvíli z komandýrky v Lovosicích uprchnouti, což se mu podařílo. V pevnosti i okolí byl tehdy vyhlášen poplach a pohotovost, Václav Štětka se však uchýlil do připraveného úkrytu, takže dopaden nebyl.

Trestní sazba za takovýto čin útěku byla v pevností známa a praktikována: poprava vedoucího komandýrky, vybraných vězňů z každé cely jako represalie. Přivedl jsem tehdy /bylo to 20. dubna 1944/ zbylých 39 vězňů zpět do pevností; na velitelství měl službu SS-Oberscharführer Mende; přijal ode mne hlášení, odešel do vedlejší místnosti a zřejmě telefonicky se dotazoval velitele Jöckla na další dispozice. Potom se Mende vrátil na okraj strážníce a rozkázal mi: "Neg". Ouveďl jsem komando na celu 41 a sklíčen čekal na rozsudek a popravu. Večer přišel na celu dvorní kápo Orzság a sdělil, že Jöckl rezhodl, že poprava dnes nebude a že stejně dá popraviti celou pevnost. Tím jsem z této tragické situace vyvázl a Václav Štětka se vrátil šťastně po osvobození domů.

Ti vězňové, kteří hrůzy Terezina sťastně přežili, dočkali se osvobození slavnou Rudou armádou. Jejich řady však ještě podstatně prořídly proto, že jsme ke konci války témeř všichni onemocněli skvrnitým týfem a mnoho vězňů v pevností i po osvobození na tyfus zemřelo.

Opustil jsem pevnost nemocen skvrnitým tyfem dne 8.května 1945 a autobusem Čs. červenéhe kříže jsem se dostal do nemocníce v Mladé Boleslaví, odkud jsem uzdraven ale zchátralý se dne 26. května 1945 vrátil štastně domů. Po válce jsem byl za svoji odbojovou činnost vyznamenán pamětní medailí 2.odboje a Čsl. válečným křížem 1939 z 14./6.1947, který mi byl udělen dne 28. října 1947 na slavnostní vojenské přehlídce velitelem posádky v Milovicích genmjr. Přikrylem. Dekret jest podepsán generálem Svobodou.

Tato zpráva jest vypracována jako součást celkového historického zpracování oblasti Sovětské vojenské organizace na Mladoboleslavsku. Nebudíž nikdy zapomenuto naší kruté ale slavné minulostí, abychom z ní mohli budovati naší krásnou socialistickou přítomnost a štastnou budoucnost.

V Ostré dne 28.října 1971.

Josef Tulach

Potvrzují, že údaje, uvedené v této zprávě, jsou v souladu s mýmí vědomostmi a zkušenostmi v odboji na Lysecku ve vztahu k odbojí benátecké skupiny a ve vztahu k Severočeskému odbojovému podzemnímu hnutí resp. k Sovětské vojenské organizaci k mé funkci v těchto odbojových organizacích.

Ing. Dr.K. Novák v.r.