Lysá nad Labem v roce 1941

Úvodem

VÁCLAV HRADECKÝ, starosta města.

Město Lysá nad Labem, kdysi věnné město českých královen, slaví letošního roku 650. výročí svého povýšení na město Vzpomene tohoto, pro nás jistě významného data, rozsáhlými oslavami, a byli bychom rádi, kdybychom se při této příležitosti mohli pochlubiti celé naší veřejnosti vzrůstem našeho města v posledních letech. Z nepatrného rolnického městečka roste opravdové město, jehož správa je si vědoma svých povinností.

Přijďte, abyste zhlédli náš pokročilý průmysl, poskytující zaměstnání stovkám lidí, uvidíte naše moderní zemědělství, zejména rané bramborářství a zelinářství, stojící na nejpřednějším stupni, nezapomeňte shlédnouti historicky cenné památky v lysském zámku s nádherným parkem, v děkanském kostele sv. Jana Křtitele i v okolí města.

Ukážeme vám, jak se snažíme opatřiti našim obyvatelům, i těm nejchudším, hygienické a levné bydlení, školní mládeži vzdušné a prostorné učebny, zaměstnancům zdravé tovární místnosti, dílny i kanceláře.

Potěšíte se krásou krajiny, protékané v blízkosti klidným Labem i romantickou Jizerou s možností koupání i ostatních vodních sportů, osvěžíte se v našich lesích, můžete provozovati všechny druhy sportu na našich hřištích, načerpáte nových sil v upřímném a příjemném prostředí.

Nezapomeňte, že Lysá nad Labem má i výhodné spojení autobusové tam, kam nevede dráha. Z Prahy k nám vlakem, který jede nejméně dvacetkrát denně, přijedete za necelou hodinu.

Byli jsme vždy a jsme městem chudým, odkázaným na sebe. Okresním soudem a politickou expositurou patříme do Nových Benátek, města daleko menšího a komunikačně téměř úplně nepřístupného. Chceme však dokázati, že i z mála dá se svornou prací hodně poříditi, máme-li své město rádi. A to my opravdu máme!

Lysá nad Labem

F. Otruba

Z ploché nížiny labské, která bývala v předvěku dnem moře, tak zvaného křídového a jež má pouze 178 m nadmořské výšky, zdvihá se mezi městy Nymburkem a Brandýsem ponenáhlu pahorkatina s několika vrchy ve výšce 220-230 m.

Na úpatí a úbočí prostředního z nich rozkládá se široce město Lysá n. Labem v nejjižnějším výběžku hejtmanství mladoboleslavského, hraničícího tu s okresy nymburským, českobrodským a brandýsským. Městu vévodí krásný zámek se zrušeným klášterem na vrchu, s něhož je malebný pohled na širé okolí. Je původu prastarého, neboť podél Labe přicházely sem od pravěku tlupy obyvatel, kteří se zde usazovali. Že sem docházeli též obchodníci z říše římské, o tom svědčí nalezený peníz císaře Augusta z dob Kristových a císaře Nervy z 1. 97 po Kr. Pověst vypravuje, že s novými osadníky slovanskými přišli sem dva bratři a vidouce z lesnaté roviny vystupovati lysý vrch, usadili se při něm a dali osadě jméno Lysá.

Jiná pověst, zaznamenaná ve staré kronice klášterní, dí, že na vrchu měla své obětiště pohanským bohům kněžna Libuše.

Po obou březích labských vznikly tu proti sobě četné tvrze a hrady, jichž stopy se zachovaly, neboť narážely zde na sebe slovanské kmeny Zličanů a Charvatů. Oba břehy labské spojoval později most, který se připomíná před válkami husitskými. Tudy vedla přes Lysou na východ jedna z nejdůležitějších stezek zemských, kladsko-polská čili později královská zvaná.

Naše krajina patřívala k panství libických Zličanů, kteří byli za knížete Boleslava II. r. 996 vyhubeni a jejich území zabráno knížaty pražskými. Ti vystavěli na vrchu pro správu svého panství tvrz; v ní byl vězněn r. 1034 nešťastný kníže Jaromír, oslepený bratrem svým Oldřichem. Tvrz proměněna byla záhy v pevný hrad s příkopy ve skále tesanými a zdvihacím mostem přes ně; ten se tu připomíná ještě r. 1554. Před hradem zřízena byla pro úřednictvo a poddané kaple sv. Desideria; k jejímu vydržování dán byl dvůr Týnec u Přerova; r. 1244 byl zvláštní listinou vyměněn za užitek ze vsi Vrutice. Panství lyské bylo částí jmění korunního a důchodu z něho užívaly kněžny a královny české.

V podhradí vznikla trhová ves Tržiště v listinách se připomínající a dále na východ ještě jiné osady. Roku 1291 dala královna Guta, choť krále Václava II., svým důvěrníkem Rudlinem pozemky vyměřiti a osaditi právem zákupním, osadu pak povýšila na městečko s jistou samosprávou. Vystavěla v městečku kostel a zřídila faru, bohatě nadanou; r. 1293 ustanovila tu farářem kněze Štěpána. Za panování krále Jana Lucemburského držela Lysou manželka jeho Eliška Přemyslovna, a později královna Anna Svidnická, třetí manželka císaře Karla IV. Ten daroval podací fary lyské augustiniánům na Karlově v Praze, kteří tu zřídili malý klášter s 5 kněžími vedle kaple sv. Desideria. Václav IV. dal Lysou v držení manské panu Petru z Vartenberka a na Kosti. Za válek husických byl klášter pobořen a mniši rozehnáni.

Také Žižka Lysou prošel se svým vojskem.

Z pozdějších majitelů panství zvláště vynikli Smiřičtí. Kateřina Smiřická z Kolovrat byla pro zásluhy zesnulého manžela svého propuštěna z manství a Lysá jí zapsána jako skutečné vlastnictví. Tato Kateřina z Kolovrat udělila roku 1513 lyským důležité privilegium volného kšaftování, vystavěla před zámkem kostelík Narození Panny Marie a nadala jej fundací pro kněze. Z kostelíka toho pochází lyský nejstarší zvon s letopočtem 1521. Za nástupce Kateřinina koupili si měšťané sousedský dům proti kostelu a zřídili z něho radnici.

Roku 1548 koupil panství lyské král Ferdinand I. a proměnil je tak opět ve statek komory královské. K němu připojeno bylo i panství kostomlatské. Zámek lyský vyhořel a král jej dal přestavěti vlašským mistrem de Astali; od té doby nazýval se loveckým zámkem krále Ferdinanda, který tu o honech přebýval. Tehdy se ještě připomíná padací most přes příkopy hradební.

Roku 1561 potvrdiv starší privilegia, dal Ferdinand městu právo na dva trhy výroční a trh týdenní, pak právo vybírati clo z dobytka městem hnaného. Lysá nazývá se v majestátě výslovně městem Novou Lysou. Potvrzeny byly též artikule cechu krejčovského a novoševčovského, pak tkalcovského a kovářského. Také o škole činí se zmínka; kantorovi prodán byl dům v městě a ke škole dána vinice Holaská. Bylot tehdy u Lysé hojně vinic. Farní kostel uprostřed náměstí byl opraven a novou krytinou opatřen.

Správu města od dob osazení Lysé vykonávalo 12 konšelů, každoročně vrchností z měšťanstva jmenovaných. Soudní moc vykonával rychtář s konšely. Magistrát měl nejen soudní právo nižší, ale i vyšší, hrdelní; odvolání z rozsudku šlo ke královským appellacím na hradě pražském.

Ve válce třicetileté trpělo město velice stálými pochody vojenskými a pronásledováním nekatolíků. Většina obyvatelstva se pro víru vystěhovala a mnoho domů bylo vypáleno, takže bylo město po válce úplně zpustošeno a pole křovím zarostlá. Takové obdržel je r. 1648 generál Jan Špork v náhradu za válečné výlohy. Osadil je znovu a dobrým hospodářstvím přivedl k novému rozkvětu. Zemřel roku 1679 a v kostele lyském byl mu postaven velmi uměle pracovaný pomník z červeného mramoru s vytesanou jeho postavou v životní velikosti. Za jeho držení vznikl v městě r. 1666 veliký požár, který zachvátil farní kostel uprostřed náměstí, jehož tři zvony se slily, pak radnice, kde shořely skoro všecky úřední knihy a pamětní zápisy, školu, lázeň a 32 domy sousedské.

Po jeho smrti nastoupil v panství hrabě František Antonín Spork, muž učený a lidumilný, který užíval zděděného velikého jmění na podporu chudých, k účelům vdělavacím a uměleckým. Provedl mnohé nákladné stavby a vydržoval při svém dvoře četné umělce, z nichž zvláště sluší jmenovati malíře Petra Brandla, sochaře Matyáše Brauna a mědirytce Michala Rentze.

Zakládal knihovny, obrazárny a v Lysé též tiskárnu. Přestavěl zámek a ozdobil jej četnými malbami a sochami v krásném parku. Před zámkem postavil nový klášter, do něhož uvedl augustiniány Bosáky, v zámku kapli sv. Tří králů, dole v městě nový farní kostel, v lesích pak poustevny. Z těch vynikala poustevna u sv. Václava s kaplí a bytem pro kněze a poustevníka a s nádhernou zahradou. Jsa náruživým lovcem založil lovecký řád sv. Huberta a jako svobodný myslitel zednářskou loži v Praze. Jeho neústupnost štvala jej do četných sporů a připravila jej o jmění.

Za vlády jeho dcery, která dostavěla nový farní kostel a novou školu, vymohlo si město r. 1748 výkup z roboty naturální, vystavělo novou radnici.

Té doby soužily vlast naši za panování Marie Terezie války o dědictví rakouské. Vojsko pruské i rakouské několikrát prošlo městem, ba i kolem něho tábořilo. Most přes Labe byl třikrát zbořen a opět opraven, konečně nadobro zničen. Za císaře Josefa II. po vydání tolerančního patentu vznikla v Lysé jedna z nejstarších evangelických far. Klášter lyský byl zrušen a krásný jeho kostel proměněn v sýpku. Témuž osudu neušel ani starý farní kostel uprostřed náměstí.

Prohlášením nových zákonů po revolučním roce 1848 byl zrušen městský magistrát a jeho soudní právo odevzdáno okresnímu soudu v Nových Benátkách, kteréžto město leželo uprostřed nového okresu, kdežto mnohem větší Lysá byla na samých jeho hranicích. Při tehdejším sčítání lidu napočetlo se v Lysé 450 domů a 3006 obyvatel, z nichž 2774 katolíci, 221 evangelík a 11 židů. Té doby vypučel tu čilý život společenský, vznikaly spolky zábavné i vzdělavací, Sokol, ale i závody průmyslové a peněžní. K tomu přispěla nemálo výstavba severozápadní dráhy. Leč úpadek nového rolnického cukrovaru v Litoli u Lysé l. 1873 a následky vídeňského krachu, přivodily hrozné ztráty hmotné a velikou bidu mezi rolníky, kterou dovršil zhoubný požár, zničivši 51 domů s hospodálskými staveními a s úrodou. Jen ponenáhlu vzpamatovávalo se město. Teprve po r. 1880 znovu oživovalo, rozrůstalo se a zvelebovalo. Nové spolky zvdělavací s obnoveným Sokolem vcházely v život, okrašlovací spolek přičinil se po zboření starého farního kostela uprostřed náměstí o jeho urovnání a osázení. Školství rozšířeno zřízením školy měšťanské a pokračovací školy živnostenské.

Za světové války ruch poněkud ustal, ale po ní tím více se rozvinul. Vedle starších průmyslových závodů (pivovaru, mlýna, Vackovy továrny na pluhy) vznikaly nové: Vichrova továrna na železný nábytek, Lannova na železobetonové roury, pak mnoho jiných menších, ale výborně řízených živností. Novými stavbami nabylo město dvojnásobné rozlohy. Zvláště po zrušení panského dvora v městě při pozemkové reformě, získala Lysá veliké plochy pro značné zvětšení druhého náměstí před radnici, ohraničeného krásnou fadou domů. Odtud až ke dráze vznikla nová úhledná čtvrt města; podobné nové čtvrti vznikly na západním konci města a na severu. Nový most přes Labe u Litole usnadnil spojení se sousedním okresem českobrodským a jinými v tom směru.

Na regulovaném Labi zřízeno bylo zdýmadlo, při němž povstává elektrárna. Rozkvětu města neobyčejnou měrou přispívá dráha, tvořící tu důležitý železniční uzel, z něhož rozbíhají se dvoukolejné trati na tři strany. Město, mající nyní na 8000 obyvatel ve 1350 domech, je středem okolí, pěstujícího a vyvažejícího rané brambory a zeleninu.

Pro výhodné spojení s hlavním městem stala se Lysá hledaným místem osidlovacím a bydlištěm četných úředníků a dělníků, kteří odtud denně dojíždějí do Prahy. O zdraví lidu stará se několik lékařů, zubních techniků a lékárna, o jeho právní ochranu dva advokáti. O vzdělání dítek pečují dvě obecné a dvě měšťanské školy, pokračovací škola živnostenská a lidová škola rolnická. Společenský život soustřeďuje se v Sokole, Dělnické tělocvičné jednotě, ve zpěváckém a divadelním ochotnickém spolku, sportovním klubu a jiných podobných.

Z rodáků městských se může Lysá pochlubiti zesnulým proslulým chirurgem MUDrem Rudolfem Jedličkou, jemuž byla na rodném jeho domě na náměstí zasazena pamětní deska, pak učencem slavného jména universitním profesorem drem Bedřichem Hrozným, který vynikl vykopávkami v Malé Asii a rozluštěním klínového písma několika tamnějších prastarých národů, čímž i historii bylo velice poslouženo, dále bystrým literárním kritikem a spisovatelem Jindřichem Vodákem.

Církevní památky stavitelské v Lysé n. L.

Jos. Vojáček

Po okrouhlé kapli - rotundě - sv. Desidéře při lyském hradě byl nejvzácnější stavitelskou památkou první farní kostel sv. Jana Křtitele, jehož obzvláštním ctitelem byl kníže Jaromír. Tento kostel stával na starém náměstí, uprostřed hřbitova, který měl podobu úzkého obdélníku. V jihozápadním koutě stávala novější zvonice. Lod chrámová měla půdorys širokého obdélníku. Kněžiště pod kolmým západním štítem při samé věži bylo omezeno dvěma pravými úhly a tu stál - obrácen k západu hlavní oltář, nejspíše s trojdílným obrazem archou, na němž se oba postranní obrazy zavíraly přes obraz prostřední. Tam někde byla patrně hrobka hradních pánů. Loď měla po obou stranách po 3 úzkých, románských oknech.

Jaké bylo původní zařízení kostela - nevíme. Ale jistě tam byly krypty s náhrobními kameny pochovaných kněží a jiných vynikajících osob. Na střeše byla malá věžička pro menší zvon, zvaný »sanctus«. Ve století XIII. už při kostele byla znamenitá fara, tedy doba stavby kostela by spadala do století XI. a XII. Památka to hodná velké úcty jíž se však kostel netěšil na dlouho!

Hrad Lysa i s širým okolím byl od nepaměti údělem knížecím a náležel ke komoře českých kněžen a královen jako zboží čili statek »stolní« - mensae. Dle toho stoupal i význam kostela. Byl velmi bohatě nadán a za faráře sem posíláni kněží nejlepší: Štěpán, notář královny, velmi oblíbený. Planer, několikanásobný kanovník a jiní. Úpadek za boje trojího náboženství byl ovšem samozřejmý. Z dob husitských pochován byl v tom kostele Smiřický Jindřich 1478, Jaroslav a Albert r. 1505, několik dětí a poslední stařičká paní Kateřina Smiřická ze Smiřic, rozená Kolovratová-Mašťovská 1528. Po ní tu zbyl dodnes zvon z r. 1521.

Památný kostel přečkal až na menší škody též celou třicetiletou válku, až roku 1666 dne 27. července při velkém požáru města vyhořel. Na opravu kostela věnoval generál Jan Sporck všechny stavební hmoty a hotově 730 zlatých. Ostatní hrazeno bylo sbírkami. R. 1672 postavil farář Reich ještě jednu věž ze 111 sáhů kamene, s dřevěnou pavlačí kolem pod střechou, v přízemí pak byla umrlčí komora a ve sklepě obvyklá kostnice. R. 1679 6. srpna byl tu pohřben generál Sporck; jeho hrob označen na zemi kamennou deskou a na stěně krásným náhrobkem.

Nový patron kostela hrabě F. A. Sporck daroval nádherné zařízení. Během let bylo tu pohřbeno několik kněží z fary a z pousteven. V jiné hrobce byli kladeni panští úředníci a také dva vojáci tu nalezli klid věčný. R. 1741 byl nový kostel posvěcen a ze staroslavného chrámu stala se hřbitovní kaple sv. Panny Barbory. Poslední tu byl uložen do krypty asi zdejší rodák a beneficiát Seeliske, syn purkraběte, k svým rodičům. Roku 1782 byly hřbitovy v městech a pohřby do kostelů zakázány. Proto byl r. 1785 zřízen hřbitov za školou. R. 1787 2. března nařízeno faráři Tichému, aby v úplné tichosti odnesl ze starého kostela předměty bohoslužebné. Kostel byl zrušen a zřízena tu vojenská sýpka. Křtitelnice je v novém kostele jedina památka na mnohá pokolení předků, zde křtěných. R. 1846 byla zbořena hřbitovní zeď a r. 1879 kostel srovnán se zemí.

Lysá nad Labem dnes

F. Blažej

Blízkosti Prahy a velmi výhodným vlakovým spojením stala se Lysá nad Labem vlastně předměstím Prahy. Není proto divu, že počet obyvatel 4608 v roce 1910 se do dneška téměř zdvojnásobil a že tu byly nastavěny celé nové ulice domů a rodinných domků, jichž počet činí dnes více než 1400. Snad tisíc, snad i více obyvatelů je zaměstnáno v Praze, kam denně dojíždí.

Dělnický živel v městě převládá. Kromě zmíněných již zaměstnanců podniků pražských je tu v provozu několik průmyslových podniků, z nichž na prvním místě sluší jmenovati firmu Vichra spol., továrnu firmy K. S. Vacek, Lana, cukrovinky Brož a Ant. Hradecký. Z potravinářského průmyslu stojí za zmínku Tomáškova.

Stejně významným faktorem pro město jako průmysl je zemědělství. Je to pochopitelné proto, že Lysá nad Labem leží v nejteplejší a nejúrodnější části Čech. Výroba zemědělská stojí na vysokém stupni, díky zemědělskému výzkumnictví a zavedení moderních pěstitelských metod. Pěstují se všechny druhy obilí, cukrová řepa, zelenina a zejména rané brambory.

Peněžnictví je soustředěno ve čtyřech místních peněžních ústavech.

Velmi čile si vedou místní obchody a živnosti všech odvětví. Je to v neposlední řadě zásluhou bohatého a lidnatého okolí, které v městě obstarává všechny své nákupy, a to zejména ve středu a v sobotu, kdy jsou konány týdenní trhy.

Je zajímavo, že veliké oblibě těší se Lysá nad Labem u pensistů. Zdravé podnebí, klid a pěkné procházky jsou pravděpodobně příčinou toho, že nikdo z města při svém pensionování neodchází jinam a že celá řada pensistů se sem trvale přistěhovala. V zámku zřídilo ministerstvo sociální a zdravotní správy invalidovnu. V útulku Domov sv. Antonína je umístěno a ošetřováno na 80 starých žen. O tom, že je tu velmi zdrávo, svědčí okolnost, že stáří přes 80 roků není žádnou zvláštností.

Čilý život hospodářský, kulturní i společenský, který v městě panuje, je známkou toho, že vývoj města není ještě ani zdaleka skončen. Přispěje k tomu jistě i jeho velmi výhodná poloha na křižovatce železničních spojů a na Labi, které bude v nejkratší době splavněno a při němž se buduje veliká hydroelektrárna, dostatek stavebních míst pro obytné domy i pro podniky průmyslové a konečně i dostatek pracovních sil.

Lysá nad Labem - klenotnice českého barokního umění.

»Všechna jsi krásná, přítelkyně má a poskvrny není na Tobě, hlásají slova, vtesaná do mramorové desky pískovcového podstavce sochy Panny Marie, zdobící pěkně upravený parčík lyského náměstí.

Všechny jsi krásná, přítelkyně má perlo Polabí představitelko českého baroka, a tak málo Tě mnozí dosud znají.

Jen náhodný turista, zabloudivší do Tvých zdí ustrne nad krásou Tvých uměleckých památek, připomínajících slavné doby šlechtických rodů, které zde v Lysé na skok od »panské« Prahy zbudovaly si své sídlo, na jehož výzdobu nešetřily statky hmotnými ani duchovními.

Nejlepší umělci a nejlepší stavitelé podávali si pomocnou ruku, aby vybudovali nad mohutným tokem klidného Labe ku cti a slávě své vrchnosti opravdu pohádkové prostředí.

Kdo by neznal Brandlovy věčně krásné a svěží obrazy a Braunovy nedostižné živé sochy. Vždyť předloňská výstava »Pražské baroko« by nebyla úplná bez památek, zapůjčených městem Lysou nad Labem.

Dva kamenné svědky minulosti najde dnešní turista v Lysé nad Labem promlouvati o slavných dobách dějin města. V prvé řadě je to rozlehlý zámek, vyzdvihující své zdi vysoko z úrodné nížiny polabské, obklopený svěží zelení staletých kmenů. Uprostřed města pak převládá mohutná stavba chrámu Sv. Jana Křtitele, jehož červená věž trčí vysoko nebesům.

Nejenom v Lysé samotné, ale i v blízkém okolí setkáváme se s nebývalým množstvím krásných Brandlových obrazů a Braunových soch. Lyský kostel a překrásný zámek s jedinečným parkem jsou pak pravou klenotnicí uměleckých děl sochařských, malířských i stavitelských.

Úryvek z kulturní historie města Lysé n. Lab.

Alois Manhart

Bez radosti, bez útěchy jde životem, kdo nepoznal krásy a bohatství své otčiny, svého rodného kraje a místa.

I Polabí, kraj mnohých a mnohých vzpomínek, v němž každé místo je plno památek z české minulosti, si zaslouží zvláštní pozornosti. V něm žili světci a učitelé českého národa. Polabí hostilo mnoho vynikajících osobností, umělců, kteří svá díla prohřáli poesií požehnaného kraje.

Město Lysá nad Labem v kulturní historii Polabí zaujímá čestné místo. Bohaté dějiny města byly sebrány Františkem Otrubou, ředitelem škol v. v. a P. Josefem Vojáčkem, katechetou v. v.

Pročteme-li díla obou lyských historiků, pak poznáme, že se v Lysé od nepaměti vždy snažili, aby vykonávali něco, čím by povznesli úroveň města, kraje a tím i národa, co by mu dalo nové síly, obohatili jej o nové statky jednou hmotné, jindy duchovní.

Mluvíme-li o kultuře, pak víme, že je v úzkém vztahu ke knize vzdělání — umění.

Největšího rozkvětu po stránce kulturní zažila Lysá n. L. v době Šporkově a za Štěpánky Rohanové.

Hudba umění věda - dobročinnost jsou znaky života lyského rodáka hraběta Františka Antonína Šporka. Hrabě Špork postavil v Lysé klášter, zřídil vlastní tiskárnu »Na Čeřeni«, ze které rozdával knihy svým poddaným a při ní pak vzácnou obrazárnu, postavil velký špitál v Karlově. Špork měl vlastní hudbu na svém panství a hudebníky nechal vyučiti až ve Francii (na lesní roh).

I po smrti hraběte Fr. Ant. Šporka pokračoval rozkvět Lysé, kde byla zřízena také hospodářská škola. V té době se i ve škole pěstovala hudba. Byly zakládány cechy, z nichž největší a nejváženější literátský trvá až dosud, ač byl zrušen za císaře Josefa II.

V r. 1814 byl v Lysé zrušen Šporkem založený klášter i cenná knihovna, čítající 30.000 svazků.

Nového rozmachu Lysá zažila opět za kněžny Štěpánky Rohanové, kdy kulturní život nabyl nebývalého rozkvětu. R. 1856 byl založen divadelní spolek »Tyl«, který i nyní skvěle plní své poslání. Dnes má as 100 členů a jeho činnost dosahuje po stránce kulturní nejlepších výsledků.

R. 1863 byla založena »Čtenářská beseda«, l. 1868 Sokol, který má bohatou a krásnou historii a před 70 lety se poprve rozezpíval »Dalibor«.

Po světové válce pak se setkáváme s intensivní činností spolků založených v druhé polovině 19. století, k nimž pak přistupují i spolky nové.

Dalšího slibného vývoje našeho města jsme pamětníky a bylo by si jen přáti, aby všichni občané se poctivě snažili o jeho lepší a krásnější budoucnost.

Na dovolenou do Lysé nad Labem

Viktor Heller

Když se někdy bude mluvit o Polabí, nebude jistě nikdo myslet na krajinu severně od Pardubic nebo severně od Mělníka, ačkoliv i tam je Labe domovem. Pod pojmem Polabí představí si ale každý z nás onen úsek Labe, zvaný ne nadarmo »Zlatý pruh země české«.

A srdcem tohoto »Zlatého pruhu« je právě Lysá nad Labem se svým okolím. Velké, širé, úrodné lány, svěží louky, štíhlé topoly to je lyské okolí. A uprostřed tohoto božího kraje leží město Lysá nad Labem. Městu vévodí pěkný zelený Zámecký vrch, korunovaný Sporkovým zámkem a na úpatí Zámeckého vrchu trčí vysoko k nebi červená věž kostela sv. Jana Křtitele.

Až se budete příště rozhodovat, kde ztrávíte svou dovolenou, vzpomeňte si na Lysou a jen jednou to zkuste ztrávit ji u nás. Jsme přesvědčeni, že se k nám budete vracet každým rokem, a že se nebudete moci dočkat těch krásných chvil, kdy si budete žít podle svého, kdy se budete oddávat sladké zahálce. Budete po celý rok vzpomínat na krásné procházky klidným polabským krajem, na naše vonné lesy, zelené louky, na koupání v Labi a na všechno to, co vám naše město poskytne.

Zkusíte-li to s dovolenou u nás v Lysé, budete si žít nezávisle na svém okolí, čistě podle svého. Bude-li vám počasí přát, máte u nás neomezené možnosti. Procházky klidným krajem, pohádkové prostředí zámeckého parku, kde budete přímo okouzleni co krásných věcí svezl k nám kdysi hrabě Spork, jakou pohádku vytvořil u nás Matyáš Braun a Petr Brandl. Budete-li mít velmi teplé počasí, pak věřte, že není nic krásnějšího, nežli koupání v čisté labské vodě s písčitým dnem a písčitou pláží. Kdo má rád lesy, přijde si v blízkém okolí na své. Jsou na skok od města, borové i smrkové, jehličnaté i listnaté a v nich tak pěkné hříbky.

Budete-li ale mít smůlu a dovolená vám »vyprší, pak buďte ubezpečeni, že budete chválit i ty naše vymoženosti. Prší-li přijde vám kavárna, biograf nebo divadlo, jistě velmi vhod.

Pojedete-li k nám, nemusíte mít obav, zapomenete-li si doma mapu. U nás nezabloudíte. Máme všechny cesty pěkně označeny turistickými značkami a nápisy. Máte-li rádi jenom odpolední vycházky, pak máme pro vás připraveno v blízkém okolí spoustu pěkných vycházkových míst. Jedno odpoledne se podíváte na Šporkovo letní a lovecké sídlo - zámeček Bon Repos, jiné odpoledne si zajdete k eremitáži svatého Václava nebo na rozvaliny hradu Mydlovaru a pod. Ať se dáte z Lysé kteroukoliv cestou, všude přijdete do krásného prostředí a všude se setkáte s dobrým českým lidem.

A pokud jde o samotné město, věřte, že kdybychom u nás neměli nic jiného nežli kostel a zámek, přijdete si na své. Kostel sám je snůškou jedinečných uměleckých děl a zámek je pak pravou klenotnicí umění. Vždyť výstava »Pražské baroko by nebyla úplná bez krásných soch, zapůjčených městem Lysá n. L. Ukážeme vám jedinečné fresky, představující výjevy ze života generála Jana Šporka, uvidíte kachlová kamna milionové hodnoty, projdete se vzorně upraveným zámeckým parkem, zdobeným desítkami krásných soch.

Hospodářská skupina maloobchod, místní úřadovna v Lysé nad Labem. Obchodní gremium.

Obchodní gremium bylo založeno r. 1884 čilým stavovským organisátorem kupcem Fr. Fišerem, který se stal jeho prvním starostou. Již první představenstvo gremia vyvinulo čilou organisační činnost. Žádostmi úřadům, peticemi našim poslancům a senátorům, a osobními zákroky, dožadovali se různých zlepšení obchodnického stavu. Uzákonění průkazu způsobilosti, upravení cejchování měr a vah, omezení podomního obchodu, zavedení nedělního klidu, zrušení štědrovečerních dárků atd., jest jen malým úsekem práce.

V roce 1892 stal se starostou gremia kupec Ant. Kazmar, který tuto funkci zastával až do r. 1907. Nový ruch v gremiu počal r. 1907 za starostování kupce Josefa Vencoura, jehož neúnavné snaze se podařilo, že gremium svou intensivní činností dosáhlo významu, který mu podle jeho početnosti a poplatní síly jeho členů patřil. Konány četné schůze výborové a členské, doplněny stanovy, hájeny zájmy členů proti soutěži konsumních družstev a podomních obchodníků, podnikány nesčetné zákroky u správních a finančních úřadů atd.

Světová válka znamenala omezení stavovské práce, však po jejím skončení v ní pokračováno za řízení starosty Františka Vodáka. Neméně zasloužilým starostou gremia byl Jan Vilímek, který položil řádné základy vlastní správě a neúnavně pracoval ve prospěch obchodnictva za spolupráce místopředsedy Oty Vindyše, který jest dodnes činný ve výboru gremia.

Nynější obchod v Lysé se pečlivě a svědomitě věnuje výživě obyvatelstva společně s městským zásobovacím oddělením. Lyský obvod Hospodářské skupiny maloobchod čítá 375 členů, 6 konsumů a jednu filiálku Družstevních závodů v Dražicích, které jsou v řízeném hospodářství významným činitelem.

Agenda jest obstarávána tajemníkem Hospodářské skupiny maloobchod a výborem, složeným ze starých, osvědčených pracovníků gremiálních. Starosta Em. Klos, místostarosta J. Handl, jednatel J. Havlín, pokladník L. Kohlman, zapisovatel Fr. Kroupa.

Členové výboru: Oto Vindyš, Ladislav Kohlman, Václav Tlamicha, Václav Fišer,. František Tangl, Božena Cirýnová, Josef Merunka, Fr. Pitová, Josef Dvořák, Josef Havlín, Josef Vorel, Frant. Kroupa, Jar. Hynčík a Josef Filigár.