Pověsti o jenerálu Janu Šporkovi

Hrabě Jan Špork, jemuž dal císař Ferdinand III. panství lysské v odměnu za služby válečné, stal se brzy po své smrti pro hrdinské činy své a štěstí válečné, jakož i pro své bohatství předmětem vypravování lidového, a tak vznikly o něm záhy rozmanité pověsti. Pověst o původu Šporkově, kterou níže uvádíme, vypravuje se dosud nejen na bývalém panství lysském, nýbrž i na Královédvorsku, kde Šporkův syn František Antonín založil na panství svém v Kuksu klášter se špitálem. Vypravuje se takto:

Špork narodil se asi před 200 lety v obci Hroněticích. Jeho matka pocházela ze vsi mladé a vzala si nějakého prušáckého vojáka, který se jmenoval Špork. ^*) Když zemřela, bylo jejímu synáčkovi sedm let. Chodil světem jako opuštěný sirotek, až se ho ujala nějaká výměnkářka v Kostomlatech. Když povyrostl, šel do služby k ponocnému a pásl vepřový dobytek. Již tenkráte býval hrdinou a ničeho se nebál. Jednou našel čarodejníckou knížku a naučil z ní dobytek rozmanitým podivným kouskům.

Jedenkráte šlo tudy vojsko a důstojníkovi se chlapec zalíbil. Ptal se ho, čí je a zdali by s ním jel. Špork zahnal svůj dobytek domů, schoval hůl do dubu, knížku vzal s sebou a šel s důstojníkem. Ten měl také syna a chtěl dáti oba chlapce na studie. Ale jim se učení nelíbilo, lépe se jim líbil stav vojenský. Dali se tedy ke kyrysarům. Špork se velmi vyznamenával a brzy se o něm rozhlásilo, že umí všelijaké podivné věci. Jednou byl důstojník, u něhož Špork byl, na hostině. Ke konci hostiny nedostávalo se jim vína. Tu pán Šporkův pravil, že má takového člověka, který přinese víno za dvě hodiny z Italie. Ostatní důstojníci nechtěli tomu věřiti a vsadili se s ním o velikou sumu peněžitou. Pán poslal Šporka pro víno, ostatní pak poslali proti němu čtyři muže, aby jej zdrželi. Když jej ti muži potkali, vyptávali se ho, co a jak. Ale Špork pospíchal dále. Tu se ho ti čtyři chopili; on však jednoho probodl, druhého těžce poranil a ostatní zahnal. Tak se vrátil s vínem ještě o pět minut dříve.

Za nějaký čas po té měla býti bitva. Špork v noci vsedl na koně, vzal pytel řezanky a obsypal jí nepřátelské vojsko se všech stran. Z té řezanky stali se vojáci. Když nepřátelé viděli, že jsou obklíčeni, musili se vzdáti. Když se o tom dověděl císař, udělal Šporka obrštem. Později vzbouřili se proti císaři Vídeňáci a drželi jej na hradě v zajetí. Tu si vzpomněl císař na Šporka a poslal mu tajuě psaní. Sotva Špork to psaní přečetl, vsedl na koně a uháněl k Vídni. Zatím řekli ti spiklencí císaři, aby se připravil na smrt; ale on je prosil, aby mu ještě hodinu popřáli, že se bude modliti. Než se císař pomodlil, byl tu Špork, obklopil císařský hrad a všecky hlavní spiklence dal schytati. Bylo jich 14; všecky odsoudil Špork na smrt. Za to mu císař dal na výběr některé panství, na kterém jindy pásal vepřový dobytek. Vzal si tedy panství lysské.

Tenkrát bydlili v Kostomlatech, ve Zboží a v Hroněticích bohatí zemané a Špork si chtěl od nich koupiti pozemky. Kostomlatský a Zbožský mu pozemky prodali, ale Šibic toho nechtěl udělati. Vzal mu je tedy Špork násilím. Za to, když jednou jel mezi Šibicemi a Zbožím, čekal na něho v lese Šibic a chtěl jej zastřeliti. Protože byl Špork všecek v brnění, nemohl ho jinam střeliti než do oka. Ale kulka se mu odrazila od nějakého kroužku. Špork jej chytil, dal jej na stromě oběsiti a jeho pozemky si přivlastnil.

---

POZNÁMKY

• ^*) Pozn. red.: Zcela nepravdivá smyšlenka. Jan Špork se narodil 1695 nebo 1697 v Schöningu, v knížectví Paderborn v Německu.

★ ★ ★