Lysá nad Labem roku 1927
Úryvek z historie města Lysé n. L.
Ředitel Fr. Otruba
Jižní hranici politického okresu mladoboleslavského tvoří Labe, oddělující od sebe soudní okresy
novobenátecký a českobrodský, jež spojovati bude veliký nový most přes Labe, který se právě staví.
Z ploché nížiny labské, která má nadmořské výšky 178 m a bývala dnem moře t. zv. křídového, zdvihá
se k severu pahorkatina s několika vrchy ve výši 220-230 m. Na úbočí a úpatí jednoho z nich rozkládá
se široce město Lysá n. L., poskytující malebný pohled, zdůrazněný zvláště tím, že s vrchu shlíží
dolů na ně a na šírou rovinu mohutná budova zámku a zrušeného kláštera. Hned pod vrchem pak tyčí
se do výše krásný děkanský chrám se štíhlou, 155 m vysokou věží.
Okolí města bývalo již v nejstarších dobách obydleno, soudě dle četných nálezů archeologických;
na několika místech nalezly se tu pozůstatky po tvrzích a osadách. Nejstarší zprávu o Lysé klade
Palacký do r. 1013, kdy tu dal uvězniti kníže Oldřich svého bratra Jaromíra. Ve 13. století bylo
panství lyská částí jmění korunního a důchodů z něho užívaly české královny. R. 1291 osadila královna
Jitka, manželka Václava II., vesnice pod hradem právem zákupním a zřídila tu farní kostel; Lysá
stala se tak městečkem. Za krále Václava IV. přešlo panství zástavou do rukou šlechty, z níž tu
vynikli zvláště Smiřičtí ze Smiřic. Kateřina Smiřická z Kolowrat dala Lyským důležité privilegium
volného kšaftování. R. 1548 koupil je král Ferdinand I., který dal východní stranu hradu přestavěti,
užívaje jej jako loveckého zámku. Lyským obnovil privilegia, dal právo na 2 výroční trhy a vybírání
cla, pak potvrdil řemeslnické cechy. Lysá zůstala plných sto let v držení komory královské a nazývala
se městem Novou Lysou. Magistrát městský vykonával moc soudní ve věcech soukromých i trestních,
maje soudní právo nižší i vyšší, i ve věcech hrdelních.
Za války třicetileté odešlo z města mnoho nekatolíků do ciziny, zapálivše dříve své domy: zbytek
obyvatelstva zkusil nesmírných běd od lupičských rot žoldnéřských, takže tu zbylo pouze osazených
30 gruntů selských, 58 chalupnických a 2 domkáři. Ke konci války darováno bylo panství s městem
od císaře Ferdinanda III. generálu Janu Šporkovi, za znamenité služby válečné; později,
po vítězství nad Turky, stal se tento říšský svobodný pán hrabětem. Byl nejen znamenitým válečníkem,
ale i hospodářem a Lysá se za jeho moudré vlády zotavila.
Jeho syn František Antonín hrabě Špork, muž učený, umění a věd milovný, ale též dobročinný
a šlechetný, ozdobil město stavbami zámku, kláštera, nového farního kostela, školy a několika
eremitáží, pak četnými sochami Matyáše Brauna a malbami Petra Brandla, jakož i velkolepou knihovnou
a obrazárnou; ba zřídil tu i tiskárnu. Za něho vykoupilo se též město z roboty. Za císařovny
Marie Terezie ztratilo soudní právo hrdelní. Po vydání tolerančního patentu zřízen tu byl
též evangelický kostel s farou.
Po zrušení poddanství odešla z Lysé roku 1851 dosud tu vládnoucí rodina hrabat Swertsů a Šporků.
Také magistrát městský byl novým zákonem zrušen a město podřízeno soudu okresnímu v Nových Benátkách.
Nynější Lysá má s osadami Byšičkami a Dvorcem 5255 obyvatel; domy jsou jenom na náměstí
výstavnější, jinak většinou přízemní. Proto je město velice rozlehlé a splývá za nádražím
s obcí Litolí. Z budov vyniká chrám sv. Jana Křtitele, stavěný slohem pozdní renaisance,
přecházející v baroko. Některé z oltářních obrazů jsou prací proslulého malíře Petra Brandla;
je tu též krásné epitafium generála Jana Šporka z červeného mramoru, a na ohradní zdi 13 soch
Braunových. Na zámeckém vrchu je mohutná budova zrušeného kláštera augustiniánského a krásný
zámek Rudolfa Ferd. Kinského. Hlavní budova má 2 velké sály s freskovými malbami biblickými
a bájeslovnými výjevy z válek tureckých a četnými podobiznami. V kapli zámecké je Brandlův
oltářní obraz sv. tří králů, pak obraz sv. Jana Nepom., kdysi majetek malíře Karla Škréty.
V rozsáhlém parku je mnoho mythologických soch a znázornění 12 měsíců, vesměs to znamenitá
sochařská díla Braunova.
Lysá je hospodářským středem okolí, pěstujícího ranné brambory, jichž se v době sklizně vyváží
400 vagonů, pak zeleninu a květiny. Z průmyslových podniků je tu pivovar, velká a malá továrna na
železný nábytek a továrna na pluhy vedle mnoha menších. V městě jsou výborně zařízené obchody
a závody řemeslnické. O peněžní úvěr stará se Občanská záložna, Obecní spořitelna, Živnostenská
záložna a filiálka okresní hospodářské záložny. Rozkvětu města přispívá neobyčejnou měrou dráha,
tvořící tu důležitý železniční uzel. Také poštovní, telegrafní a telefonní úřad vyniká velkou
výkonností. Život společenský utěšeně zkvétá. O vzdělání občanstva starají se 2 měšťanské školy,
s jednoročním kursem (IV. ročníkem) a školy obecné, pak trojtřídní pokračovací škola živnostenská
a dvojtřídní škola lidová.
Z vynikajících rodáků lyských zvláště jmenovati sluší nedávno zesnulého znamenitého chirurga universit.
profesora MUDr. Rudolfa Jedličku, pak objevitele klínopisných památek v Asii univ. profesora
dra Bedřicha Hrozného.
Kolem Lysé jsou pěkné procházky zvláště v polabských lukách se svéráznou květenou. V osadě Dvorci
u lesa jest oblíbené letovisko Pražanů. Louky ve vysušeném rybníku hrabanovském mají četné
botanické zvláštnosti.
Podrobnějších zpráv dočísti se lze v knize „Paměti města Lysé n. L.“ od Fr. Otruby.
Lysá n. L. za dnešních dnů
Fr. TANGL, měst důchodní
Město Lysá n. L, položené dříve mimo důležité silnice zemské a spjaté s osudy majitelů panství lysského a odkázané jen
na zemědělství a drobné živnosti, doznalo r. 1873 zlepšení své situace výstavbou dráhy severozápadní z Vídně do Děčína
s odbočkou na Prahu. Nyní jsou obě trati dvoukolejné a trat na Prahu tratí hlavní. Kromě toho odbočuje z Lysé n. L
vojenská dráha do Milovic.
Přes výhodné své železniční spojení postrádá však Lysá n. L. větších průmyslových podniků,
ač obec podnikatelům všemožně vstříc vycházela. Obnovením naší státní samostatnosti získalo město svou blízkostí
a dobrým spojením s Prahou, hlavním nyní městem samostatného státu, a rozšiřuje se rychlým tempem. Po dlouholetém
úsilí docíleno bylo též řádného spojení s obcemi za Labem ležícími, čímž docíleno bude mimo jiné i výborného silničního
spojeni s Prahou. Most dohotoven bude v roce 1928. Po úpravě středního Labe a vybudování labského přistaviště
u Lysé projektovaného, bude komunikační spojení obce skutečně dokonalé.
Město oživuje též blízkost vojenského tábora v Milovicích. Značný komplex lesů na západě od města a koupaliště
v Labi, přivádí do Lysé n. L. mnoho letních hostí a výletníků z Prahy. Město čítá dnes as 6000 obyvatel
a s přilehlou obcí Litolí, dnes těsně související, přes 7000 duší. Ač není město sídlem úřadů okresních,
přes to že je centrem dosti velkého obvodu, který sem přirozeně z důvodů komunikačních, hospodařských a j.
spadá, jest městem živým a má všecky podmínky pro lepší budoucnost.
V ohledu zemědělském jest okolí velice vyspělé; zejména známo jest pěstování ranných bramborů, jichž obchod
se v Lysé n. L. soustřeďuje. Význačné jsou též školky ovocných pláňat a různých podložek. Průmysl není značný
a stávají zde: 2 továrny na kovový nábytek, továrna na pluhy, pivovar, cukrovar, továrna na ocet a likéry,
3 cihelny, 2 mlýny, 2 pily, tiskárna, konservování a vývoz zelenin mimo menší závody řemeslné, namnoze strojním
pohonem opatřené. Po převratu zakoupila od obce firma Křižík rozsáhlé pozemky k výstavbě svých podniků,
poválečná krise přivodila však oddálení tohoto podnikání. Město samo je majitelem příhodných pozemků
ku stavbě průmyslových závodů a jistě vyšlo by význačnějším podnikům co nejvíce vstříc. V městě jsou 4 peněžní ústavy,
3 lékaři. zvěrolékař, advokát, geometr, lékárna. 2 drogerie a obchody všech druhů nejlépe vybavené.
Zastupitelstvo města Lysé n. L., zvolené r. 1923, sestává z 36 členů a složeno jest takto:
4 národ. demokraté, 6 agrárníků, 6 lidovců, 5 živnostníků, 4 čeští socialisté, 6 sociálních demokratů
a 5 komunistů. Rozpočet obecní na rok 1927 vykazuje úhrn potřeby Kč 1.367.621,42, úhradu Kč 1.213.391,49.
Schodek Kč 154.229,93 hrazen je 115% obec. přirážkou k dani činžovní a 315% k daním ostatním. Starostou
města jest p. Josef Vodňanský, agrárník.
Pozemkovou reformou získala obec budovy bývalého dvora, ve středu města ležící a zřizuje se zde nové náměstí
pro potřeby tržní a získává se vhodná plocha stavební. V městě panuje čilý stavební ruch, a zakládány jsou celé
nové čtvrti. Veliký problém odvodnění částí města v rovině ležících, řeší Vodní družstvo, nemůže však pro průtahy
s revisí plánů družstevních k vlastním pracím dosud přikročiti. Jedná se též o vyřešení nerušených přejezdů přes
dráhu, důležitou to rovněž otázku města. Bohužel dráha pro tuto potřebu obce mnoho porozumění nemá.
Rovněž v záležitosti vykoupení lesů velkostatku obcí brzdi stát potřebu obce, nebo reklamu je lesy tyto pro sebe,
ač by přirozeně větší starost jeviti měl o lesy pohraniční, politicky důležitější, a lesy ve vnitrozemí ponechati
by měl obcím českým. V městě jest kostel církve římsko-katolické a českobratrské a židovská modlitebna.
Školy občanské chlapecké a dívčí mají několik tříd pobočných a IV. ročník smíšený.
Budoucnost Lysé n. L.
Kulturní technik a civ. geometr ČERNÝ:
Lysá n. Labem, starobylé středolabské město, vzdálené 2 km od Labe, dosud rázu rolnického, dostalo se po převratu
nenadále do širšího zájmového okruhu hlavního města Prahy. Nenadále zvýšeným stavebním ruchem, pro jehož regulování
nebylo vše předem připraveno, nastaly potíže při rozhodováni, jak usměrniti další rozšiřování a výstavbu města.
Město Lysá nechalo ihned vypracovati na jižni a západní straně generální zastavovací plány a krok za krokem
překonává nastalé potíže. Důležitým mezníkem v úpravě vnitřního města jest vybudování obdélníkového náměstí
v místech, kde stávaly budovy panského dvora.
Zastavováním partie mezi nynější radnici a východní částí náměstí, povstává celá nová čtvrt o více jak
100 menších rodinných domech. Než i na zapadni straně města počíná se již se zastavováním. Jižně od nádraží
povstane pak směrem k Labi delší nové rozšíření města, dnešním nádražím ve vývoji dosud podvázané.
Jest však oprávněná naděje, že při definitivnim zaústění II. koleje do nádraží se komunikační poměry mezi
městem starým a partii pod nádražím podstatně zlepší, takže se bude moci město rozšiřovati nerušené k řece Labi,
kam terrainními poměry spádovými přirozeně i gravituje.
Nastává však městu Lysé důležitý úkol, delší zpoždění již nepřipouštějíc{, totiž vybudováni řádné kanalisace,
bez níž účelné zastavování a rozšiřování města není na dále prostě myslitelným.
Jest jisto, že město toto nejdůležitější salubritní zařízení krok za krokem vybuduje. Záleží však již nyní
na tom, aby dalším ne programovým zastavováním nenastaly pro kanalisační sít nové potíže a aby nebyly tak
náklady zbytečně zvyšovány. Jest tedy třeba neodkladně generelně rozřešiti další zastavovací (regulační)
plán města netoliko v ohledu komunikačnim t. j. v projektování ulic, nýbrž i s ohledem na rationelní postupné
budování kanalisační sítě. Tvrdým oříškem jest vybudování hlavního kanalisečniho sběrače, který lysské nádraží
v celé šířce (více jak 100 b m) podcházeti musí a hude tudíž tato část tvořiti nejnákladnější investici.
Spádově jest hlavní kanalisační sběrač bez potíží řešitelný, poněvadž výška terrainní u nádraží jest více
jak 4 m nad hladinou velké labské vody z r. 1926.
Trapně se občanstva lysského dotýká, že ředitelstvi státních drah Praha-Jih. podalo proti příslušnému
generelnímu zastavovacímu plánu, kde jest řešena i otázka kanalisace, protest, ačkoliv trávě u nádraží
by poměry zamokření byly vyžadovaly zrovna opaku. I zdejší rolnictvo po delší přestávce přikročuje intensivněji
k realisaci svého melioračního projektu a je tedy oprávněná naděje, že Lysá a okolí — tento zbytek labských
kyselek - konečně se stane tím, čím mohlo při trochu časnějším porozumění vodohospodářských otázek již dávno
býti — totiž pěkným, úhledným, zdravým, středočeským městečkem a čilým obchodním střediskem.
Sokol v Lysé n. L.
MILHAUSEN
Jednota sokolská byla založena v Lysé r. 1872. Tehdy město Lysá nalézalo se v rozkvětu. Byla zde pojišťovna,
obč. záložna, velkostatek, počalo se se stavbou dráhy, takže Lysá byla tehdy skutečným střediskem celého okolí.
Úřednictvo někdejší lyské spořitelny založilo i jednotu sokolskou, jejímž starostou zvolen účetní spořitelny
M. Hanuš. Dle tehdejšího zvyku pořízen ihned nádherný prapor, který Sokolům byl odevzdán 2. června 1872
při velké slavnosti, na které na náměstí, kdež prapor byl svěcen, promluvil starosta pražského Sokola
dr. Tom. Černý. Rok 1873 stal se osudným celému městu, banka ohlásila úpadek, těžké ztráty utrpěl cukrovar
i záložna, pojišťovna přestěhovala se do Prahy a veliký požár, zničivší 52 usedlostí, dovršil škodu finanční
všeho obyvatelstva. Pochopitelně i Sokol utrpěl značně. Po ročním živoření zanikl, majetek i prapor prodán
a po jednotě zůstaly v Lysé jen nádherné stuhy, věnované Sokolům kněžnou z Rohanů, tehdejší majitelkou
panství lyského.
Obyvatelstvo města zvolna jen zotavovalo se z těžkých ztrát a teprve r. 1893 na popud vyšli z N. Benátek
přistoupeno k založení nové jednoty sokolské, na jejíž ustavující schůzi, konané 8. září 1893 prvním
starostou zvolen tehdejší starosta města Karel Vlach a náčelníkem J. Bičík, tehdy učitel a později
ředitel školy měšťanské. Nová jednota vyvinula záhy čilý život. R. 1899 koupen starý prapor, kterého
užívala jednota sokolská ve Vršovicích a záhy stojí Sokol i v Lysé, v čele všeho ruchu kulturního.
Řada přednášek, řada veřejných cvičení, účast na všech sletech župních i všesokolských, důkazem jarného
života v jednotě. Roku 1898 začíná cvičiti dorost a r. 1899 početný odbor ženský. V čelo jednoty
po čase jako starosta postaven na řadu let bývalý náčelník J. Bičík. Většina starých členů, kteří
zakládali jednotu odchází navždy a mladí s chutí nastupují na jich místa. Válka světová otřásla
i jednotou lyskou, ale přes všechny útržky přestála i tuto dobu smutnou a dnes čítá téměř 500 členů,
má vlastní tělocvičnu, hotel se sálem pro biograf a rozsáhlý pozemek uprostřed města jako letní
cvičiště. Po smrti nezapomenutelného činovníka br. Bičíka, zvolen starostou MUDr. Fr. Tichý a jednota
opřena o lásku a důvěru širokých vrstev a můžeme říci všech lidí dobré vůle, bez obav pohlíží
do budoucna, radujíc se z početného svého žactva i dorostu.“
Stanice pro šlechtění obilnin Litolského cukrovaru v Litoli u Lysé n. L.
Ing. Ladislav VELINSKÝ, inspektor stanice.
Šlechtitelská stanice litolského cukrovaru zabývá se od let různými šlechtitelsko-pěstitelskými problémy,
které úzce souvisejí jak s požadavky rolníka na plodinu, tak i s požadavky průmyslu plodinu zpracujícího.
V první řadě obrátila šlechtitelská stanice litolská svůj zřetel na ječmen, na tuto důležitou plodinu,
která nejen že v zemi hojně se spotřebuje, ale jest i předmětem čilého vývozu.
Původně nejznámějším ječmenem pivovarským byl ječmen hanácký, který také skutečně vynikal výbornými vlastnostmi
technologickými. Velice často však zklamal tento ječmen hospodáře. Ječmen hanácký má slabou slámu, velice snadno
poléhne, jeho zrno pak žloutne, jest drobné a tížeji prodejné. Snadná poléhavost pak činí rok od roku pěstování
tohoto vynikajícího obilí těžším, poněvadž na venkově ubývá sekáčů, kteří jediní mohou polehlý a často zcuchaný
ječmen správně pokositi. V dnešní době útěku venkovského obyvatelstva do měst jest rolník nucen víc a více obraceti
pozornost svoji ke strojovému opracování svých polí, a hledí z tohoto důvodu síti jenom obilí, které má pevnou,
nepolehlavou slámu a dá se snadno strojem síci. Mnohé z ječmenů vyhovovaly tomuto požadavku nepolehlavosti,
byly to však zase ječmeny, jichž zrno nemělo dobrých technologických vlastností. I stával zde problém, vypěstovati
ječmen, který by měl slámu nepolehlavou, a při tom poskytoval zrno týchž technologických vlastností, jako ječmen hanácký.
Tento problém řešila litolská stanice za pomoci vynikajícího šlechtitele profesora dr. Tschermaka, a může
s uspokojením na výsledek své práce pohlédnouti. Prof. Tschermak křížil ječmen hanácký s ječmenem z Malé Asie,
z osad Kargynu a Kaisarie. Tyto osady jsou čtenářům „Národních Listů“ dobře známy, popisuje je dr. Bedřich Hrozný,
orientalista české university, který v okolí zmíněných osad prováděl svoje vykopávky. Produkt křížení byl ječmen,
který spojoval v sobě veškeré dobré vlastnosti hanáckého ječmene s výbornou nepolehlavostí a s vysokou výnosností.
Tím, že docíleno bylo produktu, který se vyznačoval výbornou nepolehlavostí a dobrým výnosem, který uspokojuje
majitele dobře i špatné půdy, bylo vyhověno požadavku pěstitele. Další úlohou bylo vyhověti požadavku průmyslu
pivovarského. Totiž, aby slad z něho vyrobený měl, pokud možno, nejvyšší extrakt.
Litolská stanice byla první ze stanic, která zavedla selekci podle chemických znaků. Jednotlivé kmeny ječmene,
které měly uspokojující vlastnosti pro pěstitele, byly dále zkoušeny chemicky na obsah proteinu, na obsah pluch
a na obsah škrobu. Ty kmeny pak, které dle chemických znaků technologickým požadavkům odpovídaly, byly ponechávány
v pěstění, kdežto všechny ostatní byly vyloučeny. A tak během let došlo se k ječmenu, který dle našich zkoušek,
kontrolovaných ústavem pro kvasnou chemii při české vysoké škole technické v Praze (přednosta p. prof. dr. J.
Šatava) poskytuje u sladu nejvyšší extrakt z ječmenů námi srovnávaných.
Jaký dosah národohospodářský má tato vynikající šlechtitelská práce, můžeme posoudíti z toho, že pro pivovar,
který patří též firmě, byla počítána roční úspora při používání sladu z litolského ječmene na Kč 10.000.
Dalším problémem stanice litolské bylo zbavení pšenice žluté rzi. Žlutá rez (Puccinia glumarum) je jedním
z nejzhoubnějších škůdců našich pšenic, jmenovitě kvalitní naší pšenice, české přesívky. Při naší nesoběstačnosti
v pšeničné produkci znamená větší výskyt plevové rzi zatížení naší bilance, poněvadž musíme příliš mnoho
ušlechtilého tohoto obilí dopravovati k nám z ciziny. Úkol, který si stanice vytkla, pracovala s pomocí
vynikajícího českého šlechtitele prof. dr. J. Pekla z české vysoké školy technické v Praze. Prof. Peklo
křížil kvalitní pšenice, jmenovitě české přesívky s ruskou jař. „Kubankou“ se pšenicemi severskými, které vynikají
větší čili menší odolností proti žluté rzi. Jest však známo, že tyto pšenice mají veliké moučnaté zrno, které
k účelům mlynářským jest velice málo vhodné.
I byl zde problém, z potomků křížení nalézti linii, která spojila by v sobě výnosnost severské pšenice
při zachování kvality přesívkového zrna, a zdědila silnou slámu (jinými slovy nepolehlavost) po pšenici severské,
a odolnost proti žluté rzi. Během 13letých prací, kdy sledováni byli kříženci prof. dr. Pekla v nejrůznějších
oblastech Čech (Praha, Roudnice, Chlumec, Tábor, Litol, Černožice), bylo možno odevzdati zemědělské praxi pšenici,
která odolává žluté rzi, má nepolehlavou slámu, a poskytuje přitom vysokou sýpku zrna technologicky nezávadného,
mlynářským i pekařským účelům vyhovujícího.
Přirozeně, že nespokojila se stanice s výsledky již dosaženými, nýbrž pracuje dále, jednak na zdokonalování
svých již hotových sort, jednak na sortách nových.
Peněžnictví
Občanská záložna v Lysé n. L. ukončila letos 51. rok své činnosti. Měla však předchůdkyni stejného jména,
která vznikla již r. 1863, kdy společenský život u nás počal se utěšeně rozvíjeti. Ale známá nesvornost
česká vykopala jí po 12 letech zdárného působení předčasný hrob. Avšak brzo se ukázalo, že město naše nemůže
býti bez takového ústavu peněžního, nemá-li upadnouti občanstvo do rukou lichvářských. Založena tedy již
r. 1874 nová Občanská záložna, které se však z počátku nechtělo dařiti, protože předchozí kruté rány, jež
v Lysé utrpěla, jí zavdávaly příčinu k nedůvěře. Tu odstranil teprve tehdejší starosta městský František
Tangel s některými vlivnými osobami a 1. lednem 1876 počala záložna skutečně působiti a to s takřka směšným
začátkem, neboť její tehdejší tajemník udává, že činila činila však pouze 1337 zl. 56 kr. Aby umožnil činnost
její, uložil v ní purkmistr některé městské fondy. Se vzrůstající důvěrou přibývalo vkladů, množily se členské
podíly a rostly zápůjčky, neboť heslem ředitelstva i výboru záložny jest: Bezpečné uložení vkladů a poskytnutí
levného úvěru, jakož i hojné podpory školám a národním a dobročinným účelům. Dne 1. ledna 1927 měla Občanská
záložna v Lysé n. L. 10.719.108 Kč vkladů a 9,065.439 Kč půjček. Závodní podíly činily 195.960 Kč a reservní
fondy 226.600 Kč. Ježto stav záložny poskytuje vkladatelům dokonalou jistotu, důvěra jejich k záložně rok
od roku roste, jak to i výše číselná praví. Jsouť jim zárukou jednak vlastní dům čp. 17 v Lysé n. L. oceněný
částkou 240.000 Kč a dále reservy, rozmnožené čistým ziskem z minulého roku, jehož přebytek činil přesně čtvrt
milionu Kč. O řádném vedení závodu svědčí velmi příznivá zpráva Jednoty záložen v Praze o výsledku revise,
vykonané zvláštním jejím úředníkem.
Živnostenská záložna, s. s. r. o., člen Zemského svazu živn. záložen a družstev v Praze,
vyvolána byla potřebou malých živn. a obchodu v r. 1920, kterým po 6 roků již poskytuje svoje cenné služby.
Dle výroční zprávy za rok 1926 činil obrat na 15,000.000 Kč. V místním a okolním rozsahu pracuje ústav
v běžném účtu se svými členy, přijímá vklady na knížky k výhodnému úročení, inkasuje postupně účty a obstarává
veškeré peněžní transakce svých členů. Účetní rok ústavu činí 6 let cenovou oporou místního živn. a obchodnictva.
★ ★ ★
