NEJSTARŠÍ KOSTELÍK V LYSÉ býval na stráni pod hradem starodávná okrouhlá kaple sv. Desideria. Na lyském náměstí stával o málo mladší románský kostel sv. Jana Křtitele, jakožto farní. Mohl pocházeti z XI. až XII. stol. Z hradních pánů byl tam poslední pohřben na své výslovné přání generál hrabě Jan Sporck r. 1679. Později byl převezen do Kuksu. V novém kostele vidíme jen jeho nádherný pomník. Ve svém posledním pořízení píše týž generál: „Zavazuji všechny dědice a nástupce k povinnosti, aby docela znova postavili kostel sv. Jana v Lysé, kdyby nešťastnou náhodou přišel do zkázy.” (Kniha faráře Demla v děk. archivu.) Svého syna Františka Antonína, hraběte Sporcka nemusil arciť do stavby mnoho pobízeti! To byla jeho náruživost. Bylť on skutečně již modernistou své doby. Vše boural a přestavoval, na štěstí velmi krásně a nákladně ve slohu současném, totiž: zámek r. 1696, faru 1698 a klášter; jen škoda, že zbořena byla ona vzácná kaple sv. Desideria. Nečekal, až starý kostel v záhubu přijde a podnikl stavbu nového kostela, netuše, že dokončení svého úmyslu se nedočká. Zalíbilo se mu místo hned vedle fary. Tam stávaly dva domy a chalupa. Hned u fary bývala židovna kterou Ferdinand I. odstranil; pak tu byla rodina „Pětipeských”, slavného panského jména. Konečně koupil ten dům Petr Rillich, patrně onen hraběcí virtuos na lesní roh. Každý uhodne, že v pozadí stál hrabě jako skutečný kupec. Asi uprostřed dnešního kostela stával dům dědičně pekařský a po 30leté válce náležel Němci: „Hons Schenkmaier”. Od jeho syna Görga Hons-Görg t. j. Janův Jiří koupil dům hrabě Sporck bez úředního konsensu souhlasu. To bylo Sporckovi zcela podobné. Souhlas proveden až asi r. 1850. Zmíněný Schenkmaier je praotcem všech Šink- Šenk- a Švankmajerů v Lysé.
Třetí v řadě stál domek kostelníka Václava Rýgla, jenž v náhradu dostal místo „u braňky”. (Dle kněh purkrecht.) Hrabě vybral si opravdu výhodné místo, pěkně povýšené nad okolí, jak nás přesvědčí podnes pohled zpovzdáli. Aby získáno bylo rovné stavební místo a základy aby při šly skrze písčitý nános na pevný spodek, musila se stráň hluboko odkopati, jak vidíme na výši arkád na západ a sever od kostela. K dalšímu vyprávění použil a spojil jsem zprávy: z listin archivu děkanského, z klášterních análů, ze Seemanova denníku (jež krásně zpracoval pan gymn. ředitel T. Halík z Prahy XVI.). Dále ze zápisů v lyském museu i z radních protokolů.
Stavba započata r. 1719 dne 9. března totiž v den 57. narozenin šlechetného hraběte. (Naroz. 9. března roku 1662.) Byl slavnostně položen základní kámen.
„Na místě pana hraběte (J. A. Sporcka) paní hraběnka byla (jeho manželka Františka Eleonora) a do téhož kamene základ položila; item paní slečna se svým pánem (dcera předešlých, Anna Kateřina provd. za hraběte Sweérts-Sporcka) základ položili. Duchovních osob pět při tom bylo. Intrády troubili a bubnovali. Lidu veliký počet na tisíc všechen do fary se pustil a paní hraběnka po groši každému sama dávala. Skrze síň pouštěli jen ven. Dětem po dvou, i třech troníkách dávala.” Považte! dál je list zlomyslně vytržen z té literátské knížky! (Lys. museum C. 52a.) Za groš byl tehdy bochník chleba.
Dále z děkanského archivu: „Za přivezení pana paumistra z Prahy zaplatila záduš 1 zl. 12 krejcarů.” Tedy neplatil hrabě ze svého! Koupeno bylo 305 sáhů kamene za 137 zl. Za lámání kamene dáno a kameníkovi za dílo k novému kostelu 6 zl. 15 krejc. Konány s bírky u věří cích; tedy zdá se, že pokladna zámecká neměla.
Náhodou objevíme jméno dosud neznámého stavitele: „Toušeňský šafář dal staviteli Kaňkovi 2 zlaté na jeden sud přívarku piva.” R. 1716 stavěl špitál v lese Karlově Ital Ant. Nittola a Frant. Maxmilián Kaňka. Nittola však nedodržel ani lhůty, ani ceny, započítávaje na si dodatečné práce (vícepráce), a proto ho hrabě F. A. Sporck na stavbu kostela asi nevzal.
Frant. Maxmilián Kaňka, rodem Pražan, byl výborným stavitelem. Od něho je černínský zámek vinořský, kostel sv. Salvátora u Karlova mostu a sv. Kateřiny na Karlově v Praze II. Opravoval císařské zámky v Brandýse a j.
Za to ho r. 1724 Karel VI. jmenoval „císařským architektem”. Jeho syn byl výborným právníkem a znamenitým hudebníkem. Taktéž vnuk, jenž byl ideovým původcem sochy Karla IV. u Karlova mostu. Kaňka tedy určitě nakreslil plány našeho kostela. Ale o peníze byla nouze a sbíralo se zas! Stařičký správce Seeliske odkázal 50 zl., učitel Balcar Fogt dal 27 zl., Václ. Tržický 20 zl., Matěj Mráz 7 zl. Za obilí ze zádušních polí utrženo 272 zl.” Celkem vybráno 424 zl. Odtud asi pověst v lidu, že kostel stavěla obec!
Stavba vázla, až u hoření římsy, pod horními okny se zastavila na řadu let. Že se z původního plánu asi z úspornosti slevovalo, poznáme snad z toho, že na západní straně byla budova o jedno okno zkrácena. Tu nesouměrnost zpozoruje každý na první pohled. Proto je také zpěvácký kůr tak stěsněn. Hrabě se stále mrzel na malý výnos Lysé, nespolehlivost úředníků a vzpurnost lidu; zatím ho však mořily nekonečné spory, soudy a těžké pokuty. Proto prodal Lysou hraběti Frant. Josefovi Czerninovi z Chudenic r. 1722. Bylo po stavbě!
Hrabě F. J. Czernin pro samé vynikající státní a vyslanecké služby, spojené s obvyklými, stejně nádhernými jako nákladnými společnostmi, radovánkami, honbami a pod., neměl kdy starati se o hospodářství, natož o stavbu kostela! Zdá se, že přál více klášteru vedle zámku. R. 1734 umřel ve Vídni (Wien) a ovdovělé hraběnce Isabelle nezbylo, než Lysou s velkou slevou prodati hraběti F. A. Sporckovi zpět. Bylo znáti, jak hraběti F. A. Sporckovi zdraví ubývá! Dokončení stavby již se opravdu nedočkal. Jeho dcera Anna Kateřina, provdaná za hraběte Fr. Karla Sweérts-Sporcka, rozhodla se dokončiti poslední dílo svého zemřelého otce. R. 1739 7. dubna začalo se opět stavět. „Nejprve byla mše sv., na niž dostavili se nejen všichni pracující, ale i zámecký důchodní Täubner, purkrabí Seeliske, Ant. Jeschke, důchodní písař, Jan Jakub Höltzel, vrchní zámecký hejtman, Tobiáš Seemann, starý hofmistr a kapelník, komorná Marie Tanglová a komorník Anton Strobach.” Nade vši pochybnost bylo ve stavbě pokračováno podle plánů Kaňkových, on však sám již do Lysé nepřišel. Snad byl zaměstnán na zámcích císařských.
Smělou klenbu dokončil ke cti své i města Lysé zdejší člověk, zedník Václav Hebek. Bydlil v č. 220. Měl denně 45 krejcarů. Krovy stavěl tesař Jan Kühnel z Holan u Nových Zámků (Hohlen bei Neuschloss). Cizí tovaryši měli denně 24 kr., domácí jen 20 kr. Nádeníci 11 kr. a za krátkých dnů jen 10 kr. Jako tesař byl zaměstnán i Jan Práchenský z Litole, z „Chaloupek”; pak si postavil domek č. n. 407 pod klášterem. Měšťan Frant. Kalina byl „dozorcem stavby”.
Pan ředitel Fr. Otruba ve svých „Pamětech” vypravuje, že zdi kostela i věže byly pro jistotu stahovány železnými obručemi. Věž stojí na obecním místě a hodiny věžní také náležejí obci. Základy věže byly před dokončením stavby prohlédnuty a shledáno, že jsou velmi široko a důkladně pod zemí rozšířeny ve tvaru jehlance. Již 9. října 1739 byla hotova malá vížka „sanktusová”, nasazena báň a vytažen zvonek. Pamětní listina z malé báně, nalezená při pozdější opravě, uložena jest na děkanství.
Velká věž, vysoká 55 metrů, byla hotova teprve v létě r. 1740. Farář Werner Augustin posvětil ve starém kostele velký železný kříž, který byl pak nesen k novému kostelu v procesí za přítomnosti ohromného davu lidí. Tu jej převzal klempířský mistr Seyc (?) z Prahy a s několika pomocníky jej vytáhl a zasadil na velkou věž. „Dne 5. prosince byl vytažen na věž malý zvon, pokřtěný: JAN JACHYM ANNA.” (Podle radního protokolu od r. 1720.) Pak přeneseny ostatní zvony se starého kostela.
Dále podle Seemanova denníku a p. ředitele Halíka: „Dne 1. července r. 1741 přivezeny byly z Prahy od malíře Jindřicha Schlegela 4 obrazy.” Tedy nebyly sem přeneseny z pousteven! Dne 6. července je malíř napnul na rámy a hraběcí manželé si je přišli prohlédnouti. Farář Werner a hofmistr Seeman dali si komorníkem přinésti a rozvinouti na stole velký obraz; všem se líbil. Malíř jej také napnul a (místo dnešního laku) natřel bílkem. Pak jej zavěsil na hlavní oltář. Sotva to byl obraz ze starého kostela, ale spíše byl ten obraz vymalován hned kolem r. 1720 pro nový kostel a když stavba uvázla, byl v zámku uložen, až zase přišel na své místo. Je 512 metru vysoký. Obraz představuje křest Páně v Jordáně; andělíček drží obraz nového kostela. Byl dříve považován za dílo Brandlovo, pochází však asi jen od jeho některého žáka. Dále podle farní pamětnice a klášterních letopisů.
Slavný den se blížil! Nejmilejší synovec hraběte F. A. Sporcka, světící biskup pražský, kanovník svatovítský a probošt staroboleslavský, hrabě Jan Rudolf Sporck, již při jel na Lysou. Vynikal jako kreslíř; zemřel jako slepec 21. ledna 1759 v klášteře u sv. Mikuláše vedle staroměstské radnice. Dne 31. července ráno začaly obřady. Mimo domácího duchovenstva z fary a z kláštera bylo tu 8 kleriků z kláštera zbraslavského, patronátní faráři z Dubé (Dauba) a z Allgersdorfu. Z Kostomlat, z Předměřic a z Benátek při šlo procesí. Hosté zámečtí byli: pražský generál Ogilvi s paní a dcerou; benátecký hrabě Ignác Zigmund z Klenové s dvěma syny a s bratrancem; hrabě Pachta, myslím, že byl tehdy krajským hejtmanem boleslavským ho jiných. První mši sv. sloužil farář z Allgersdorfu, druhou z Dubé (Dauba) a třetí baron Schrenk, proslulý kas zatel, jenž kdysi hraběte Karla Sweérts-Sporcka pohnul k polepšení života. Zatím byly posvěceny jen první 3 oltáře. Chorální zpěvy zastali kněží ze zdejšího kláštera. Na zámku bývala authentika o svěcení kostela. Na hostině v zámku bylo 56 osob. Odpoledne bylo biřmováno 800 lidí a druhého dne zase tolik. Dne 6. srpna měl farář Augustin Werner první kázání v novém kostele a ohlásil pořad služeb Božích. V pravé polovině kostela bylo místo pro mužské pohlaví a na levé pro ženské. Dne 24. srpna 1741 byly zvláště posvěceny druhé dva oltářní obrazy: sv. Václava a sv. Jeronyma. (Zápisník provinciála augustiniánského P. Amanda v klášteře ve Lnářích.)
Podle farní pamětnice (str. 80) byly na zeď kolem kostela postaveny sochy světců ze zázračné, pak již zpustlé zahrady a z poustevny u sv. Václava, sv. Františka i Jeronyma. Tím je hraběnka zachránila od zkázy, které podlehly jiné, venku ponechané sochy na příklad socha „Pravdy” u Karlova a j. O těchto sochách později víc! Ze starého kostela mimo jiné zařízení přinesena byla cínová křtitelnice, již generál Sporck pořídil po požáru starého kostela, který vyhořel r. 1666. Ze starého kostela by mohl pocházeti také olejový obraz Ukřižovaného nad sakristií.
Ve farní fassi z r. 1761 8. X. jest zapsáno, že hrabě Karel Sweérts-Sporck postavil kostel „aus eigenem Sackel”, t. j. za vlastní peníze. A skutečně není v kostelních účtech zapsán ani krejcar ze záduší na stavbu. Jedinou výminkou je účet za vorové dříví „od zemřelého Matěje Vostrýho z Kostomlat”. Jeho dědicové domáhali se nezaplacených 149 zl. za dříví, ale na kanceláři zámecké to seškrtili na pouhých 90 zl., a to ještě splatných ve třech letech! Určitě nějaká nesprávnost. Ještě toho roku 1741 dal hrabě sestaviti přísný „kostelní řád”, v němž dbáno hlavně úzkostlivé čistoty a vznešenosti domu Božího. Vše, co povzbuzovalo zbožnost, podporoval hrabě s největším a nejupřímnějším úsilím. Od něho jistě pochází tuhý onen závazek patronátu, zapsaný v zemských deskách na místě prvém:
„Lysský kostel od každého majitele panství lysského a v každém čase musí býti udržován v důkladném stavu a kdyby ten kostel náhodnou událostí per casum fortuitum shořel nebo se zbořil, znovu postaven býti musí...” To je ovšem těžká povinnost.
R. 1743 pokřtěná židovka Tillin nebo Wolfin odkázala novému kostelu 196 zl.
Starodávný kostel na náměstí dočkal se přirozeného jinak údělu stáří: ustoupit mladšímu! Dostal jméno pouhé hřbitovní „kaple sv. Panny Barbory”; četla se tam každou sobotu a při každém pohřbu zádušní mše sv. Zůstal tam kostelníkem Jindřich Rudiš; na účet patronátu se opravovala střecha, varhany a j. To jen na čas a starý kostelík s náhrobky hrdých Smiřických čekal němě na chvíli, až bude snížen na pouhé - skladiště. Tak málo si předkové naši vážili své minulosti a jejích památníků.
Nevděčna by Lysá byla, kdyby zapomněla na Otce augustiniány, kteří zde s mravenčí pílí postavili krásný klášter a kostel. Téhož roku 1741 dne 20. srpna vysvětil opět světící biskup hrabě Jan Rudolf Sporck klášterní kostel sv. Jana Nep. a Narození Panny Marie. Stavitelem byl Anselmo Lorago, polírem Jan Jihlavec z Prahy. Oltářní obraz sv. Jan Nep. byl od Reinera, kazatelna od umělce Guitainera, a na klenbě vymaloval poslední večeři Páně proslulý Guido Vogel. Skvostný kostelík ten dal zbořiti baron Leitenberger. Socha sv. Desideria byla postavena na čestné místo. V klášteře byla vzácná knihovna v jižním risalitu 2. poschodí a od r. 1742 v severním křídle lékárna. Císař Josef II. zrušil vše.
Můžeme též podle záznamu z r. 1780 posouditi velikost všech kostelů v Lysé. Nový farní pojme 1000 lidí, klášterní 800, na Karlově 300. Zámecká kaple sv. Tří králů a Loreta mezi klášterem a tamním kostelem není uvedena.
RŮZNÉ UDÁLOSTI
R. 1741 22. září založila hraběnka Anna Kateřina Sweérts-Sporckova při oltáři téhož zasvěcení patrně již od počátku k tomu určeném „Bratrstvo nejsvětějšího Srdce Ježíšova”, jež čítalo až 11.411 členů, mezi nimi osoby velmi významné. Zrušeno Josefem II.
R. 1743 28. srpna založeno „Bratrstvo sedmi sluhů modlitelů Panny Marie, totiž 7 mužů a 7 žen, denně konalo v kostele určitou pobožnost a uklízeli v kostele” za jakousi podporu. Starodávné vážnosti obzvláště se těšil „andělský kůr literátský” a každý si považoval za čest, byl-li mezi členy přijat, i „tajní evangelíci”. Z lékařů byl poslední MUDr. Tesař, tak jako jeho rodiče.
Zároveň s kostelem stavěl hrabě Fr. Karel Sweérts-Sporck na druhém rohu ulice novou školu, jež by dnes ještě byla okrasou města. R. 1753 26. dubna škola vyhořela a kostel byl v takovém nebezpečí, že mohl hrabě stavěti znova. R. 1780 20. června zase posel Boží do chrámu Páně uhodil večer mezi 7. a 8. hodinou; u oltáře Srdce Pána Ježíše nejenom na oltáři bílá prostěradla, jako „zlatý” široko spálil, ale také na levé straně rámu pozlacené čáry zhladil a zrušil. Také hodiny porouchal. A po třetí r. 1873 9. srpna večer při strašném onom požáru kaštanové stromořadí zachránilo svými korunami nejen faru a kostel, ale i všechny k východu ležící domy od hrozné zkázy. Vichřice a jiné nepohody zničily mnohou kamenickou ozdobu na kostele: koule, vázy, pyramidy a jiné.
R. 1754 15. I. umřel první farář nového kostela Aug. Werner a byl pohřben ve starém kostele, jako jeho druhý nástupce Deml. Pod novým kostelem byla pravděpodobně postavena krypta, ale zůstala prázdná, neboť pak již byly hrobky v kostele zakázány. Po pohřbu Wernerově uvedl vikář do velkého špitálu (č. n. 265) chovanky a odstěhovali se tam nahoru i oba beneficiáti, kteří od r. 1743 bydlili nahoře v nové škole. Byla jim nařízena výpomoc v duchovní správě. R. 1774 byly opatřeny nové varhany, jak je dnes vidíme. Velkolepý prospekt tohoto, tehdy moderního nástroje byl ozdoben r. 1777 sochami andílků s hudebními nástroji, a řezbář za ně dostal 300 zl.
R. 1784 1. máje v 5 hodin ráno se slavně vyzvánělo podle nařízení na znamení, že se zavádí v kostelích nový řád ve smyslu změn Josefa II. Hřbitovy musily za město! V Lysé měl býti nový hřbitov buď „na Voštici” (blízko továrny Vichrovy) nebo za Bludnicí ale zvoleno místo za školou a tam hřbitov byl posvěcen r. 1785 17. ledna. Od roku 1784 byla Lysá připojena k biskupství litoměřickému a z vikariátu brandýského dána do mladoboleslavského až do r. 1837 - pak přišla k nymburskému.
R. 1785 byl tu na biřmování biskup Emanuel hrabě Waldstein (zemřel 1789). Po visitaci bylo nařízeno přemalování obrazu Srdce Páně, a to monstrancí. Malbu provedl zdejší Miksch. R. 1785 zrušen klášter do vymření; pak bratrstvo Srdce Páně i kůr literátský. R. 1787 2. března farář Tichý na rozkaz odnesl ze starého kostela všechny bohoslužebné potřeby, zamkl a klíč odevzdal vojákům. Poslední opravu dostal ten starodávný kostel lepší zámky! R. 1787 14. I. zkonfiskovány nádoby kostelní v ceně odhadní 569 zl. Zmínky hodno jest, že skvostné ty nádoby ze všech krajů byly v Praze na prodej vystaveny v kostele sv. Josefa na Malé straně; „až oči přecházely nad tou krásou” praví ve farní pamětnici Horního Jiřetína (Obergeorgental) bývalý tamní farář. A. Svátek v „Dějinách panování Josefa II.” tvrdí, že židovský dům Schönfeld za zlaté a stříbrné nádoby, jež všechny skoupil, zaplatil hotově 20 milionů zlatých a přidal ještě 10 % za odhad. Jakou cenu jen uměleckou a historickou měly by ty věci dnes?
R. 1790 1. února byla odsvěcena kaple sv. Kříže na Karlově. R. 1807 byla zakázána půlnoční mše sv. a odložena na 5. hodinu ranní snad až do r. 1838. R. 1808 koupen nový zvonek „Sanctus” na malou vížku.
R. 1810 koupeny dva nové kalichy, r. 1839 a 1871 po jednom. R. 1821 urovnán poměr mezi civilní a vojenskou duchovní správou. Později pan děkan Podobský se nesrovnal s vojáky nikdy, hlavně o domácí křtiny” důstojníků. R. 1823 slavil zde primici poštmistrův syn Bürgermeister a po několika letech syn kupcův Rajský. Roku 1824 na sv. Štěpána byl kostel okraden. Bylo jich asi víc. Dlaždice pode dveřmi byly zkrváceny; vzali jen 21 penízků se sochy Panny Marie a 2 zlámané svícny. R. 1873 30. X. vnikli zase do kostela, zohýbavše mříž v okně do sakristie a škoda byla na 1.000 zl., drahocenná roucha, 2 kalichy se šporkovským znakem. Ovčák nalezl jen roucha, s nichž zlaté prýmky byly uřezány. R. 1843 8. srpna ukradli zase 2 kalichy, ciboř a 10 penízků se sochy mariánské. R. 1935 22. srpna byla tu zase návštěva a hledala cestu opět oknem do sakristie. Byli asi vyplašeni, utekli a ještě zapomněli čepici a brašnu! Dnes by toho již mnoho nepopadli mosaz nanejvýše! R. 1829 byla katolíkům zakazována účast na evangelických bohoslužbách. Ale v jejich kostele hrál na varhany katolík Frant. Wagner, o svůj chleba nechtěl přijíti.
R. 1848 vymřel hrabětem Josefem Sweérts-Sporckem po 200 letech starý patronátní rod. Nastoupila kněžna Štěpánka z Rohan, nezapomenutelná dobrodějka lidu a kostela. Umřela zde však chudá.
R. 1854 opraveny sochy sv. Jana a Floriána. R. 1856 spadl klempířský učeň Brodský z č. 15 s věže a zabil se. R. 1858 zrušen starý hřbitov na náměstí kolem starého kostela. R. 1859 koupena křížová cesta, olejem na dřevěných deskách malovaná. Malíř neznámý. Dne 6. srpna t. r. měl zde primici starostův syn z č. 121 Josef Tangl. Zemřel ve Chválenicích jako vikář, kanovník boleslavský atd.; zemřelého kardinála Kašpara připravil na studie a on ho také přijel pochovat, již co biskup hradecký. R. 1860 koupeny za 34 zl. dva obrazy: Srdce Páně a Panny Marie zlatém pozadí - od lyského rodáka Ludvíka Bernarda, jenž byl profesorem na pražské malířské akademii. R. 1861 jmění církevní odevzdáno do státní správy. R. 1861 koupeny od Hellicha dva obrazy: a to sv. Alois v sakristii (za 30 zl.) a Narození Páně (za 140 zl.). Bývá o vánocích postaven na hlavním oltáři. R. 1863 byly opraveny sochy i kostel. R. 1864 oprava celého kostela a obrazů, při níž mistr malíř Myslbek odkryl původní obraz Srdce Páně pod přemalovanou monstrancí, ale neobnovil. R. 1868 první lavice vyhrazeny pro městskou radu. R. 1869 koupen pro dívčí spolek sv. Filomény obraz této světice za 80 zl. od Ant. Kochela z Prahy II.; a od něho je též májový mariánský obraz (r. 1871 za 200 zl.). Myslím, že obraz sv. Anny v sakristii je od Hellicha. R. 1878 podle pana Jos. Simona z č. 220- ještě starosta Tangl, otec onoho vikáře, skládal slib starostenský po slavné mši sv. u oltáře.
R. 1880 děkan Podobský koupil lampu na věčné světlo od stříbrníka Kettnera (z Lysé ?) v Praze za 150 zl. Ale daleko vzácnější lampu trojbokou v podobě srdce odložil. Tak vyměnil mnoho jistě vzácných věcí za moderní blýskavější. R. 1880 byl zbořen starý kostel. R. 1881 byla zeď u kostela posunuta blíže k věži na rozšíření ulice.
Socha sv. Františka opravena roku 1882, pak asi 1916 za kaplana Kytýra a roku 1938 sochařem Hnátkem pod porou dobrodinců z okolí sochy. R. 1881 byly opravené sochy sv. Jana a Floriána umístěny před klášterem. Roku 1889 podnikány velké a nákladné opravy kostela. V hostinci „na Radnici” bylo hráno divadlo ve prospěch kostela. Historický malíř A. Heřman z Prahy III. (od něhož je obraz v kapli v Byšičkách i v Litoli) nabídl se, že vše vy koná za 1.958 zl. Obraz Srdce Ježíšova odkryl za 80 zl. Opravoval a snad i přemaloval (nešťastně!) druhé obrazy hlavně sv. Jeronýma. Opraveny byly též varhany Predigerem, ale nové opravy bylo zanedlouho zase třeba.
R. 1892 25. ledna byla fara v Lysé povýšena na děkanství za Václava Krupičky. Jeho oblíbený kaplan stal se tu prvním katechetou, zastávaje to místo při duchovní správě.
R. 1894 4. X. posvětil Dr. Rydvan z Kostomlat nový. hřbitov ve Stratově, a na Silvestra t. r. děkan Krupička nový hřbitov v Lysé. Tam byla první pohřbena paní Hradecká, jež své pole prodala na zřízení hřbitova a pak na svém poli byla první pochována u vrat hned vpravo.
R. 1898 koupen nový Boží hrob. Židi pořídili si t. r. vlastní hřbitov. Téhož roku měl primici Rudolf Svankmajer. R. 1904 nový děkan Karel Kopal podnikl nutné opravy; zřídil hlavně sakristii vzorně. Varhany, zcela již propadlé zchátralosti stáří byly marným nákladem a pouze na čas opraveny. Válkou rekvírované zvony byly štědrou pomocí dobrodinců a úvěrem Občanské záložny hlavně vlivem p. starosty J. Vodňanského a p. Jos. Simona z č. 220- nahrazeny novými. Byly posvěceny a vytaženy r. 1929. Znějí souzvukem Fis-A-C a nikoliv tak vznešeně jako ony staré D-A-B. Prostřední A hlaholí stále kolovratský zvon z roku 1521.
Mimo povinných visitací byly tu několikrát misie. V novém kostele byly prvně r. 1747. Pak r. 1853 kázal tu P. Vojtěchowski, rodem Polák. R. 1910 kněží z Tovaryšstva Ježíšova. R. 1939 v březnu kázali tu redemptoristé ze St. Boleslavě.
Padesát let kněžství slavil tu děkan Fiala r. 1839 7. VII. Berla, s níž k oltáři kráčel, byla nalezena a opravena pro děkana Kopala, jenž r. 1936 31. května tklivě slavil tutéž památku. Od svého svěcení působí jenom v Lysé! Dnes již 54. rok! Z Lysé bylo dost kněží: Aemilian Kaplan na Strahově, Rud. Řehoř, Kaplan dominikán, Václav Tangl v Emauzích a pak světským knězem, Msgr. Kadeřábek z Ostré, Veverka ze Stratova, redemptorista a pak světský. Ale primici tu neměli. Až r. 1898 v červenci Rud. Švankmajer. R. 1907 v srpnu sloužil zde mši sv. bývalý dragounský nadporučík Arbogast hrabě Attems, záhy zemřel.
R. 1925 měl primici Alois Sandholc ze Stratova. R. 1929 Ladislav Šinkmajer z Lysé, proslulý kazatel a kaplan v Budyni. R. 1938 3. VII. slavnou primici měl Vojtěch Kodera z Lysé. Dne 6. července 1941 bude primice Jana Rutsche z diecése hradecké. Dá-li Bůh, bude míti r. 1942 primici křižovník Frant. Werner z Ostré. Zároveň bude v Hradci vysvěcen Jaroslav Bošina, syn ředitele m. škol Jaroslava Bošiny (žáka to mého), ze starodávné selské rodiny Bošinů z Vrutice.
R. 1939 25. VI. posvěcen byl nový hřbitov ve Staré Lysé. Ministerstvo zdravotní a sociální správy koupí zámku a kláštera v Lysé získalo také patronát, jemuž po dlouhém zameškání nutných oprav na budovách patronátních při padá velká a nákladná úloha. Zámek a klášter honosí se již novým hávem a na opravu kostela počítá se s půl milionem korun. Kyne tedy našemu kostelu budoucnost lepší, srovnávající se s bývalou jeho slávou.
POPIS KOSTELA
Náš kostel skutečně se honosí ušlechtilými tvary a rozměry slohu barokového. Věž je 55 m vysoká, čtyřpatrová, s hodinami o 3 cifernících, bijících také čtvrti. Zvony jsou tři: Václav a Jan Křtitel z r. 1929. Prostřední z roku 1521.
Až nahoře jest nový umíráček. Pozornosti si zasluhují obě kostelní báně pro svou krásně úměrnou stavbu. Vzpomeňme jen, jak směšně baňaté „cibule” jsou na některých kostelích, kdežto tyto působí dojmem štíhlosti. Na první báni jsou sloupky, jež nesou druhou, menší báň, zakončenou křížem. Dal bych vám hádat, jak je ten kříž asi vysoký, a snad byste prohráli! Stavba jest výstupkem - v němž jest vchod - rozdělena na východní a západní polovici.
Tato je nápadně kratší o celé pole s klenbou i oknem. Nad východní částí jest vížka „sanktusová”. Západní štít, tak jako celá stavba, je přepažen dvěma římsami. Nad západním vchodem jsou 3 okna nad sebou stále menší a nejvyšší je kulaté. Ozdobné koule, vázy a pyramidy vítr sházel. Vchod severní jest zazděn a zvenčí opatřen kamenným znakem knížat z Rohan. Zcela zřejmé jest jak i profesor Bareš tvrdí, že nad sakristií jest poschodí nastavěno pro patronátní oratoř. V každém klenbovém poli jest po dvou oknech nad sebou. Sloupy jsou zakončeny uměleckými hlavicemi. Kolem kostela je nádvoří, obehnané ladně zohýbanou zdí, krytou prejzy. Hřbitov tu ni- kdy nebyl. Na severu a západu jsou slepé arkády. Na pilířích k jihu jsou postaveny sochy, jejichž původ jest částečně záhadný. Hned u děkanství nade dvířky jest první socha sv. Antonína, spolupatrona hraběte F. A. Sporcka. Od koho a odkud je, se neví. Druhý jest sv. Augustin. Andílek na břehu mořském, přelévající oceán do důlku v písku, poučuje učence, že on právě tak marně přemýšlí o tajemství Boží Trojice. Soše patří do ruky biskupská berla, o níž se, k děcku skloněn, opírá. Všimněte si té krásné tváře, oduševnělé, jež k vám mluví z pouhého kamene každý vlásek, sval ruky, záhyb roucha je tak věrný a nenuceně ladný, že by to dílo bylo hodno ruky mistra Brauna; a přece je vytvořil někdo jiný a dříve, než Braun do Čech přišel! To vše platí o čtyřech sochách biskupů.
Stávaly, jak viděti, na volném prostranství, neboť na podstavci bývaly nápisy se všech 4 stran. Nyní jsou z prava i z leva zazděny a na druhých dvou stranách odstraněny. Farní pamětnice tvrdí, že sem byly přeneseny z poustevny a zázračné zahrady u sv. Václava. Pak také jenom ty to z nich byly zde u kostela zachráněny před zhoubou povětrnosti a ještě více lidské hrubosti, jež zničila sochy venku zanechané. Třetí socha jest sv. Řehoře, také ve strůji biskupské, ale do ruky patří mu brkové pero. Následují 4 evangelisté, o nichž zaznamenává Tobiáš Seemann ve svém deníku, že je (i s jedním andělem) sem postavil sochař z Benátek.*)
*) Možno, že tím sochařem byl Fr. Adámek řezbář a sochař ve Starých Benátkách, od něhož je oltář i kazatelna ve Vyšehořovicích. Jeho syn Jan (nar. ve St. Benátkách r. 1774, zemřel r. 1840) byl žákem vídeňské akademie umění a vynikl jako malíř miniatur.
Sv. Lukáš má u sebe znak obětního dobytčete a Jan Miláček Páně označen jest pro vzletnost svého slohu orlem.
Ani jedna ze 4 soch evangelistů „nedohoní” v kráse ony předešlé. Vždyť ten orel vypadá jako krocan! Dále jsou dva andělé nápadně podobní oněm u sv. Václava; budou asi z jednoho „domova”. Je to anděl strážce, vinoucí k sobě něžně svého svěřence, dítko přítulné. Druhý jest archanděl Michael, do pravice mu patří ohnivý meč.
Vzácností jest kovaná (vstupní) mříž, ale zkažená natěračem, jenž, nedostav ani nejmenšího poučení, zamazal právě nejjemnější a nejumělejší podrobnosti, na něž mohl býti jejich mistr hrdým. Tím byl asi zdejší mistr zámečník Líbiš, rodák (tuším) z Turnova. Umřel tu 1774. Od něho jsou mříže u pobočních oltářů i u kazatelny. Pak je evangelista sv. Matouš s odznakem člověka, protože vypisuje rodokmen Matky Boží. Sv. Marek, začínající životopis Kristův o sv. Janu předchůdci Páně - „hlas volajícího na pouš ti” má proto u sebe odznak lva. Moc si nedal na tom králi pouště sochař záležeti, ledaže to považoval za vedlejší ma ličkost. Nyní stojíme před pravým Braunem”. Sv. Jeronym! Dalmatinec rodem, jenž žil jako poustevník nedaleko betlemské jeskyně ve Svaté zemi. Odborní znalci tvrdí, že má ta socha státi v jakémsi dolíku a shora že by na ni byl teprve krásný pohled. A to roucho, větrem vlající, že neupadne vlastní tíží! Tato socha byla na výstavě baroku v Praze r. 1938. Proč ctil F. A. Sporck tolik sv. Jeronyma?
Na Bon repos byla poustevna toho zasvěcení a tamodtud asi socha pochází. V zámecké kapli je jeho obraz i v kostele na bočním oltáři u dveří. Dále je socha sv. Ambrože. Velmi dobrá je další socha sv. Františka Serafínského, patrona Sporckova (podle posudku sochaře Hnátka, jenž všechny sochy opravoval r. 1938). Pravá paže je nová, ale zbělela nápadně a mistr Hnátek už je na pravdě Boží! Odkud sem přišel tento světec? Poustevna sv. Františka bývala za Dvorcem „v bukách”, mezi vsí a altánkem. Na Bon repos bývala však také jedna. Nedaleko kostela (na jih), „na Františku”, uvidíme ještě krásnější sochu sv. Františka, jak u posvátném vytržení mysli přijímá „stigmata”, t. j. znamení Kristových ran. Také tato socha byla darebákem porouchána a o ruku připravena. U samé školy je socha sv. Josefa, jaksi těžkopádná; východní hradba byla před lety posunuta blíže k věži na rozšíření ulice.
Pyramidy nejsou kamenné, ale z vápna. Vedle jsou po stranní dvířka, jimiž se jde k věži a k sakristii. Zrovna proti ní bývaly do arkády (oblouku) proraženy schůdky, kudy kněžna Rohanová chodila přímo z parku do kostela. Před sakristií přes cestičku byl prý pohřben „Fex”, t. j. podle pověry člověk s nezranitelnou koží. Bajka! (Vyprávěl kostelník Hrázký.) V matrikách je ale zapsán Fechs!
Vejdeme hned do sakristie. V předsíni jsou do prava schody na kazatelnu a ještě výše do patronátní oratoře, s níž se hledí velkým renesančním čtyřhranným oknem přímo na hlavní oltář. Je tu několik sedadel a klekátek a skříň na stará roucha a p. U dveří do sakristie jsou rámy obou dveří z pískovce, kdo je poškrabal, měl by přede všemi příchozími u nich za trest stát. Lidově se tu říká „v kapli”; dvě velké kredence, dvě skříně rozměrné a 2 menší pod okny jsou dubové a krásně v původním slohu XVIII. století pracované. Drahých kostelních nádob tu není. Staré původní mříže, kdysi jisté”. Nad oknem ke škole je obraz „Srdce Panny Marie”, olej na zlatém podkladě. Maloval zdejší rodák Ludvík Bernard, vnuk sládkův, profesor pražské malířské akademie. Protějšek tohoto obrazu najde se snadno v kostele na postranním oltáři.
Nade dveřmi do kostela je sv. Alois od Hellicha, a myslím, že svatá Anna nad druhými dveřmi je téhož původu. Tři krucifixy vyřezávané ze dřeva a jeden maličký překrásný z kosti slonové. Nešetrně se zacházelo s tou skrovnou vzácností. Krásné kování a ohromný zámek u dveří k oltáři, také jistě od jmenovaného Líbiše. Hlavní oltář je celkem jednoduchý, sahá až ke stropu a obraz sám je vysoký půl šesta metru. Rám masivní byl by tuze těžký, proto je zhotoven z prkének. „Křest Páně v Jordáně”: s nebeské svatozáře vystupuje tvář Boha Otce, andílek drží štít s obrazem kostela. Sochy apoštolských knížat v nadlidské velikosti, andělé, kořící se Tělu a Krvi Páně, malba na nich zdá se tuze živá a přece je to práce význačného malíře Heřmana.
A malba celého chrámu řekli mnozí neslouží dobře těm ladným sloupům, hlavicím a římsám. Nad oltářem třpytné hvězdy na azurové obloze! Malovaná okna prý se také nehodí do kostela tohoto slohu, ač jsou krásná i cenná. Tedy ještě na oltáři: krásné dřevěné a pozlacené svícny a rovněž takové kanonické tabulky. Dolejší svatostánek otvírá se dvířky, horní je otáčivý jako býval i dolní původně. Sedadla u oltáře slohová, z téhož věku. Na kredenci, bývalém to oltáři snad ze starého kostela - dřevěný krucifix a relikviáře. Těch je zde více; nade dveřmi do sakristie olejový obraz Ukřižovaného; staršího původu, snad také ze starého kostela. Na obou stranách jsou patronátní lavice, ale vykládané, hořejšky jsou asi starší. Lepší věčná lampa je odstraněna: cínová, velká, trojboká, v podobě srdce z dob Sporckových. Tři dřevěné lustry. Vše chny 4 boční oltáře jsou stejného tvaru. Obrazy všechny od Schlögela z Prahy v rozměru: vysoké 2 m 75 cm, široké 1 m 67 cm. Pod každým je menší obraz v pěkném rámu, od neznámého mistra. Jen „Bernarda” z Lysé pozná každý podle zlatého pozadí. Každý oltář nesou dva andělé. Jen u sv. Václava jest jeden (protože je vedle kazatelna).
Hoši z Lysé vypozorovali, že ten anděl je nejsilnější, unese to sám! Obraz „Srdce Páně” byl na rozkaz biskupa Waldšteina přemalován monstrancí; zase jej odkryli opravil zmíněný Heřman; na každém bočním oltáři je svatostánek. Obraz Matky Boží bolestné ji představuje jako ze stárlou, což se některým lidem nelíbí, neb jsou zvyklí vídati ji jako líbeznou dívčinu. Ale kolik jí bylo let při Kristově smrti? A bolest vryje hluboké, trpké rýhy i v tu nejkrásnější tvář. Nejstarší věcí je křtitelnice z roku 1667. Kolik generací a kolik osob zde bylo již pokřtěno? Vedle velký a krásný krucifix, uměle vyřezávaný; pochází ze špitálu „v lese”, t. j. na Karlově z kostela sv. Kříže (teď konírna). Myslím, že právě takový jest v dolní chodbě kláštera. Souhlasilo by i časově, asi 1716. Kazatelna je velmi vysoko položena, a proto je z ní dobře rozuměti.
Ozdoby a řezby roztomilé, úplně slohově zladěné s celým okolím. Znalci tvrdili, že dokonce i lavice a jejich seskupení je sestaveno velmi vkusně. Pod kazatelnou je obraz sv. Filomény, asi 60 let starý; koupil jej spolek dívek pod ochranou té světice. Od téhož malíře je i májový obraz Panny Marie. V tom barokovém celku se nevyjímá dobře. Sv. Václava v rytířském brnění pozná každý Čech! Dole sv. Jan Nepomucký. Proti němu je sv. Jeronym, škodlivě přemalovaný, ba zkažený. Pod ním sv. Antonín. Stará sloupková pokladnička. Přepychový náhrobek generála hraběte Jana Sporcka z červeného mramoru, od neznámého mistra. Byl sem přenesen ze starého kostela, kde generál byl pohřben do r. 1717, pak převezen do hrobky v Kuksu. Zde v kostele nebyl vůbec nikdo pochován nikde ani zmínky! Krypta zde jistě jest, ale po josefínském zákazu se jí používati nesmělo. Křížová cesta je malována na dřevě. V literátských lavicích bývaly kancionály: „Rajský slavíček” z r. 1719. Čtyři zpovědnice, též zcela slohové. Nové sochy a sošky, ač jsou hodny úcty i hezké, nejen že kostel přeplňují, ale ruší dojem a celek tohoto barokového prostředí. Krásný pohled - „prospekt” poskytují varhany z r. 1774; sošky andělů s hudebními nástroji jsou z r. 1777. Podle úsudku našeho prvního varhaníka, prof. B. A. Wiedermanna, znívaly prý varhany s těmi mixturami, kvintami a oktávami - nám dnes divnými velmi slavnostně. Ale stáří je zdolalo a každé opravy je škoda! Sloupy pod kruchtou jsou asi z nějaké starší stavby.
Opouštíme chrám s dojmem krásy, vznešenosti, velebné ho ticha minulosti, ale nikoliv zasmušile, jako z temných svatyní. Vždyť i tehdejší hudba chrámová byla radostná, slavná podle ducha doby!
