Článek přináší poznatky o málo známém architektovi a staviteli Emilu Prücknerovi, zejména o jeho vzdělání a stavební aktivitě na přelomu 19. a 20. století, s důrazem na jeho působení a realizace v Lysé nad Labem. Nové informace poskytlo zejména studium archivních materiálů ze Státního oblastního archivu v Praze Státního okresního archivu Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem. Kromě propojení jména Emila Prücknera s konkrétními stavbami v Lysé nad Labem nabídlo studium dobových listin také neocenitelný vhled do dobové stavitelské praxe s její vnitřní kulturou na pozadí úředního aparátu Rakousko-uherské monarchie. Dokumenty nastínily rovinu etiky podnikání či dobovou praxi při udělování koncesí stavitelské živnosti.
Nastíněné téma zprvu nenabízelo možnost hlubšího zpracování a jméno Emila Prücknera z Nymburka bylo známo jen ze stručného odkazu v Encyklopedii architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. 1) Zřetelnějších obrysů nabylo až studiem pozůstalosti Josefa Vojáčka, římskokatolického kněze a zaníceného vlastivědce, který v Lysé nad Labem působil od roku 1903 až do své smrti v roce 1958. A také díky archivní dokumentaci, na kterou mě upozornil PhDr. Řezníček ze Státního oblastního archivu v Praze - Státního okresního archivu Nymburk se sídlem v Lysé nad Labem, za což mu tímto děkuji.
Naši zápletku zahájíme společnou stížností Josefa Červeného, stavitele z Nymburka, Václava Uhra, stavitele z Nymburka
a Josefa Vosáhla, rovněž stavitele z Nymburka, z 8. prosince 1900, adresovanou c. k. okresnímu hejtmanství v Poděbradech
ve věci činnosti stavitele Emila Prücknera.2)
„Slavné c. k. okresní hejtmanství! V okresu nymburském panují
v živnosti stavitelské poměry velice neutěšené. Jsme v Nymburce usedlí tři oprávnění stavitelé a jeden mistr tesařský.
Když se, po své finanční katastrofě, stavitel pan Emil Prückner z Nymburka odstěhoval a svoji koncessi pro tento okres
odvolal, oddechli jsme si a oddali se naději, že nastane obrat k lepšímu, neboť jmenovaný pán svojí nezřízenou konkurencí
a zdemoralizovanou činností neblahé ty poměry sám jediný zavinil. Leč byli jsme trpce zklamáni; poměry se netoliko
nezlepšily, nýbrž ještě více zhoršily. Pan Prückner, vzdor tomu, že koncesse pro okres nymburský nemá, c. k. daně
a příspěvky na úraz. pojišť. a nemoc. pokl. neplatí, provádí v Nymburce a ve vůkolních vesnicích největší počet staveb
a jiných stavebních prací. Dnes již dospěly věci svého vrcholu a další řádění pana Prücknera přivodila by určitě úplné
zničení naši existence. A kdyby i nebylo zápasu o hmotné bytí jest zde mravu (…) se nápravy a ochrany zákonné pro česť
a dobré jméno našeho stavu. Tuto uctivou prosbu opíráme o následující důvody:
1. Pan Emil Prückner jest dnes úředníkem u barona Leitenbergera v Lysé nad Labem a co takový nemůže četným svým stavbám
věnovati potřebného času ku jejich řádnému vedení a to tím méně, ježto jeho úřední agenda velice obsáhlá jest a stavby
jím prováděné dosti vzdáleny jeho trvalému pobytu. Následky toho jsou ovšem více než zřejmy; můžeme mnoha svědky prokázati,
že na většině staveb pod jeho jménem prováděných v době již provádění buďto vůbec nebyl anebo se tam jednou, dvakrát
jen „ukázal”. Stavby své svěřuje péči různých zedníků, jímž se sice říká ”políři”, kteří však
potřebné kvalifikace k samostatnému vedení staveb úplně postrádají. Že se pak takto provedené stavby vymykají každé vážné
kritice netřeba zvláště tvrditi.
2. Pan E. Prückner o většině prací pod jeho firmou prováděných ani neví a práce ty provádí na svůj vrub, společně
s „políry” paně Prücknerovými, jakýsi pan Ant. Pejšek, takto účetní!!! u p. Prücknera, jinak člověk bez
odborného vzdělání a slavnému úřadu již dosti známý býv. pokladník okr. nemoc. pokladny v Nymburce. Nastane-li v některém
případě potřeba zastoupení určité práce oproti úřadům, uvědomí o tom p. Pejšek na rychlo p. Prücknera a ten pak, aniž
by dotyčnou práci a její podstatu znal a potřebné její vedení zařídil, tuto na sebe převezme. Podobné děje se v velké míře
i po vesnicích, kde různí meloucháři pod firmou p. Prücknerovou, za nějaký groš jím propůjčenou, pracují. Tímto svým
jednáním provádí stavitel pan E. Prückner krytí neopráv. osob vůči úřadům, a podporuje tak neopráv. provoz. živnosti
stavitelské různými pochybnými individui.
3. Pan E. Prückner přejímá stavby a jiné práce za cenu tak nízkou, že s ním nikdo z nás beze ztráty konkurovati nemůže,
lze-li slova „soutěž” vůbec ještě užíti. On sám ovšem může lacino stavěti, když ani c. k. daně ani jiných
poplatků, jakými jest řádný stavitel obtížen, neplatí a řemeslníkům rovněž i dodavatelům hmot a v posl. době i dělníkům
zůstane dlužen; stavba sama jest jakosti takové, že jest o tom škoda šířiti slov… Kdyby měli věci tímto směrem dále
pokračovati byli bychom nuceni svých živností se vzdáti; tím byl by ovšem c. k. berní erár ve svých příjmech značně
poškozen. I další důvod a sice národohospodářský a ochrana obecenstva volá přímo po zakročení. Naše obecenstvo jest
buďto poměrů neznalé anebo po zdánlivé láci dychtivé, že snadno dá se obelstíti krásnými sliby p. Prücknera a jeho
náhončích a stavby mu v důvěře zadává. Poté pozdě přichází k vědomí, že bylo podvedeno, neboť p. Prückner, jehož veškeré
jmění jest zabaveno, nemá žádné příčiny dostáti závazkům vůči stavebníku a ten musí mu, nechce-li doznati škody ještě
větší, mnohem vyšší obnos, než měl smluvený, za stavbu veskrze špatnou zaplatiti. V úctě podepsaní obracíme se proto
k slavnému c. k. okresnímu hejtmanství, jako úřadu živnostenskému, s uctivou prosbou, aby uvážlivě na zákl. výše uvedeného,
bídný stav živnosti stavitelské v okresu nymburském, z moci své úřední zastavilo další neblahou a zdemoralizovou činnost
p. stavitele Emila Prücknera, a tím i jeho společníků netoliko v zájmu nás samých, nýbrž i v zájmu cti stavu našeho vůbec
a obecného dobra i bezpečnosti a c. k. berního eráru zvlášť. V Nymburce, dne 8. prosince 1900.”
Na tuto stížnost úřady evidentně reagovaly, neboť z 23. března 1901 pochází listina psaná přímo Emilem Prücknerem, adresovaná místodržitelství Království českého se sídlem v Praze, ve které obhajuje svou bezúhonnost, vysvětluje problém ztráty stavitelské koncese v rozsahu města Nymburk a žádá ji udělit znovu. 3) „Já níže psaný Emil Prückner architekt v Lysé n/L., poslouchal jsem na Českém polytechnickém ústavu Království Českého, jakož i německém polytechnického ústavu Král. Českého stavitelství pozemní, ve školních rocích 1872/3 až 1876/7 a vykonal jsem zkoušky předepsané, o čemž podávám důkaz vysvědčeními příl. lit. A,B,C,D,E,F,G,H,I,K,L,M, N,O,P,Q, orig. Nabyl jsem tudíž theoretické způsobilosti pro udělení koncesse stavitelské. Prakticky zaměstnán jsem byl ve stavební kanceláři architekta A. Turka a stavitele Arnolda Volfa jako ingeniúer pro dobu delší 3 let 7 měsíců, jak o tom svědčí vysvědčení příl. lit. R a S orig. Vysokým nálezem c. k. místodržitelství v Praze ze dne 8ho listopadu 1882 č: 68.811 byla mně udělená dispens od skládání zkoušky stavitelství, jak tomu svědčí příl. lit. I orig. a v sledu toho byla mně výnosem c. k. okresního hejtmanství v Poděbradech ze dne 12ho prosince 1882 č: 13605 udělena koncesse ku vykonávání živnosti stavitelské… Od roku 1882 do svého přestěhování do Lysé provozoval jsem také skutečně živnost stavitelskou v Nymburce a i v Lysé n/L., prováděl jsem větší i menší stavby, jak o tom důkaz podává vysvědčení lit. (…). V době svého pobytu v Nymburce, byl jsem jmenován dekretem c. k. okr. soudu v Nymburce ze dne 22ho srpna 1885 (…) 8581. znalcem stavebním a na důkaz toho onen dekret sub. lit. Z. Stěhuje se z Nymburka do Lysé n/L., chtěl jsem žádati o přerušení živnosti stavitelské z prvého města do druhého, však nedopatřením se stalo, že žádost stilisována byla jako vzdání se živnosti stavitelské vůbec. Poněváč živnost stavitelskou provozovati chci, k čemž koncese zapotřeby mám, kladu uctivou prosbu. Veleslavné ck. místodržitelství v Král. Českém, račiž mi za prokázaných náležitostí theoretických i praktických ve smyslu zák. ze dne 26. prosince 1893 č. 193 ř. z. předepsaných uděliti pro město Nymburk koncessi na živnost stavitelskou. V Lysé dne 23ho března 1901 Emil Prückner.“
Jeho žádosti ovšem nebylo úředním výnosem ze dne 23. ledna 1902 vyhověno 4), a proto dne 10. března 1902 Emil Prückner podává stížnost na Ministerstvo vnitra ve Vídni, tentokrát s obdivuhodným seznamem realizovaných prací v rozmezí let 1882-1902. 5) „Vysoké c.k. ministerstvo vnitra! Do rozhodnutí veleslavného c. k. místodržitelství v Praze, ze dne 11. ledna 1902 č. 249116 intimovaného výnosem slavného c. k. okresního hejtmanství v Poděbradech ze dne 23. ledna 1902 č. 2864 příl./. orig., kterým žádosti mé za udělení koncesse stavitelské se sídlem v Nymburce vyhověno nebylo, dovoluji si podati tuto uctivou Stížnost: Zamítnutí mé žádosti odůvodněno jest tím, že prý nedostává se mi potřebné spolehlivosti. Odvolávaje se na vývody své žádosti za udělení koncesse ze dne 23. března 1901 a přílohy její sub A-Z připojené, kterými prokázána jest theoretická i praktická moje způsobilost jak zkouškami vykonanými, tak zákonnou praksí resp. dispensí od zkoušky stavitelské (lit. T) a kterými dále jest dokázáno udělení koncesse stavitelské výnosy c.k. okresního hejtmanství v Poděbradech (lit U, V), osměluji se k odůvodnění své spolehlivosti toto uvésti: Provedl jsem dosud nejen v Nymburce a jeho okolí, ale v celém království Českém velkou řadu monumentálních staveb veřejným korporacím i jednotlivcům, takže svěření těchto velmi nákladných a zodpovědných staveb již samo sebou dokazuje, že nejen v celém „dalekém okolí”, ale také v celé zemi požíval jsem pověsti jako „znamenitý technik a odborník na slovo vzatý”, který veškery stavby velice solidně ku veškeré spokojenosti stavebníků vždy provedl”, jak potvrzuje vysvědčení městského úřadu v Lysé nad Labem ze dne 3. března 1902 (příl. lit Aa), kde v posledních létech jako stavitel jsem působil. Z monumentálních staveb uvádím zejména:
Mimo to provedl jsem tyto stavby: 10. kostelu v Budyni nad Ohří, 11. kostelu v Chlebech (okres Nymburský), 12. mostu v Hradci Králové, 13. mostu v Nymburce přes Mrlinu pro meliorační družstvo, 14. mostu ve Šternberku, 15. mostu v Koceradech, 16. mostu v Ledči, 17. opěrných zdí a mostu v Kamenici u Tannwaldu - Svárova, 18. hotelu „Victoria“ v Praze, 19. přijímacích budov viaduktů a nádražních budov na státní dráze v Nymburce, 20. strojírny, vozovky a topírny na severozápadní dráze v Nymburce, 21. stavby v cukrovarech v Nymburce a Bohušovicích, 22. strojovny a hospodářských budov panství Nových Benátek, 23. budovy měšťanské školy v Jaroměři, 24. budov obecných škol ve Strakách, Kovanicích a Kamenném Zboží v okresu Nymburském a v Kovansku, 29. budovy obecné školy v Koceradech, 30. kanálů betonových v Nymburce, 31. kanálů betonových v Hoře Kutné, 32. obecní silnice v Toušeni, 33. lázeňské budovy a obytného stavení v Toušeni, 34. parní cihelny v Lysé n./L. s různými stavbami, 35. mlýnu na Baště u Draholic, 36. villy v mlýně na Komárně u Draholic, 37. velké „Sokolovny“ v Nymburce, 38. přes 100 větších neb menších budov a domů v Nymburce, 39. 10 domů v Hoře Kutné, 40. několika domů v Praze. Dokladů o stavbách 10.) 40. nedovoluji si připojiti, ježto nebylo mi lze v poměrně krátké době ku stížnosti vyměřené vysvědčení od všech pp. stavebníků si vyžádati. Ve stech a stech případech osvědčil jsem spolehlivost, těše se neobmezené důvěře stavebníků, a tisíce solidně provedených staveb jsou a zůstanou výmluvnými doklady, že byl jsem spolehlivým povolaným odborníkem. Jsa oblíben tolik u obecenstva, vzbudil jsem ovšem konkurenční žehravost a závist mnohých druhých stavitelů, jež šla tak daleko, že někteří z nich i osobně intervenovali u úřadů, aby mi koncesse udělena nebyla!… Nejlepším dokladem mé spolehlivosti,…, jest okolnost, že pan baron Leitenberger v Lysé, pro něhož byla kůlna r. 1898 stavěna (spadlá orkánem), přijal mne po oné nehodě do svých služeb a svěřoval mně i dále výkon staveb na statcích svých! Má nevina v celém okolí byla známa. Vždyť i město Lysá svěřila mi řízení tak odpovědného podniku jako jest elektrárna a vydalo mi vůbec tak skvělé vysvědčení!… Přitom všem nejsmutnější jest, že nedopatřením a nedorozuměním mnou nezaviněným koncesse stavitelské jsem pozbyl. Stěhuje se do Lysé n/L., žádal jsem totiž svého zástupce, aby podal žádost o přeložení koncesse z Nymburka do Lysé, leč podání ono stilisováno bylo jako „vzdání se” živnosti, na něž jsem vůbec nepomýšlel, pročež také ono oznámení bych nikdy nebyl podepsal, kdyby mně bylo bývalo zasláno k podpisu neb aspoň ku nahlédnutí než c. k. okresnímu hejtmanství odevzdáno bylo… Proto prosím co nejuctivěji : Vysoké c. k. ministerstvo vnitra, račiž v odpor vzaté rozhodnutí zrušiti a koncessi pro živnost stavitelskou pro město Nymburk mně uděliti. V Nymburce, dne 10. března 1902. Emil Prückner.”
Stížnost byla postoupena přímo do sídelního města monarchie a dala impuls k novému řízení o udělení koncese, neboť c. k. okresnímu hejtmanství v Poděbradech byla adresována odpověď z Jednoty stavitelů v království Českém a také z řad stavebníků českých měst a obcí, ve věci posouzení záměru udělení koncese a posouzení kvality již vzniklých staveb pod vedením Emila Prücknera. Jednota stavitelů v království Českém ve své listině uvádí: „Ku přípisu ze dne 6. srpna 1902 č. 25043 vyslovujeme se následovně: Odbornou spolehlivost uchazeče o koncesi stavitelskou p. Emila Prücknera, t. č. v Nymburce, jest nám nesnadno posuzovati, nemajíce k tomu potřebných dokladů. Zajisté dlužno však míti k tomu zření, že p. Prückner již koncesi stavitelskou měl, prokázav velesl. c. k. místodržitelství zákonem žádanou způsobilost. Není-li tedy důvodů vylučovacích, vytčených v § 5. živn. řádu, má p. Prückner právo na udělení koncese stavitelské, když vyhoví předpisům zákona ze dne 26. prosince 1893 č. ř. z. 193. Rozumí se samo sebou, že novou koncesi stavitelskou jenom velesl. c. k. místodržitelství p. Prücknerovi uděliti může. V Praze, dne 13. srpna 1902.” 6) Bezúhonnost pana stavitele byla potvrzena také ze strany měst a obcí, ve kterých byly Prücknerovy realizace, v archivu jsou uložena dobrozdání například z Dobřichovic, Kutné Hory, Benešova, Rožďalovic či Nymburka. 7) Pro zajímavost citujme alespoň dobrozdání z Nymburka: „Odpovídajíce na přípis ze dne h.tm. čís. 25143 oznamujeme, že architekt Emil Prückner během minulých asi 20 let provedl v našem městě více rozličných staveb (z nichž zejména chlapeckou školu co větší objekt uvádíme), k naši spokojenosti, tak že jemu co úplně spolehlivému staviteli, stavitelská koncese opět schválena býti může.„
Stížnost byla ve prospěch pana Prücknera nakonec kladně vyřízena výnosem c. k. Ministerstva vnitra ve Vídni ze dne 21. 2. 1903, v toto smyslu byl stavitel informován přípisem c. k. okresního hejtmanství v Poděbradech ze dne 16. 3. 1903, „o tom Vám dávám věděti dokládaje, že Vám vlastní koncesse bude vydána, jakmile sem pošlete kolek za 2K.” 8) Její reálné získání se však opět protáhlo, protože až přípisem c. k. okresního hejtmanství v Poděbradech ze dne 10. 2. 1904 bylo Prücknerovi potvrzeno, že „…stvrzuji tímto, že dle rozhodnutí c. k. Ministerstva vnitra ze dne 21. února 1903 č. 52 dosáhl jste znovu koncesse stavitelské se sídlem v Nymburce a jste tudíž oprávněn živnosti tuto… provozovati.”
Žádost o obnovení stavitelské koncese tedy byla vyřízena v termínu téměř tří let.
Činnost Emila Prücknera v Lysé nad Labem lze rozdělit zhruba do tří časových období. Mezi léty cca 1886-1900 realizoval ve městě dvě obecní novostavby ještě coby nymburský architekt a stavitel. Mezi léty 1900-1902 (?) byl zaměstnancem ředitelství velkostatku Lysá na Labem, a to jako architekt (1900), později je uváděn jako ředitel stavební kanceláře. V tomto rámci vzniklo nejvíce staveb pro barona Leitenbergera, majitele velkostatku Lysá nad Labem, do kterého spadal areál zámku a kláštera. Po roce 1902 se aktivita Emila Prücknera z města vytrácí, vliv na to měla jistě i skutečnost, že baron Leitenberger v roce 1904 umírá a celý velkostatek od vdovy baronky Annibelle v roce 1905 kupuje hrabě Rudolf Kinský. Ten si na své stavební aktivity sjednal jiné architekty a stavitele.
První z obecných realizací Emila Prücknera, navržených před koncem 19. století, byla stavba areálu Nového hřbitova v Resslově ulici. Nový hřbitov z roku 1886 byl v rámci města již třetí lokalitou tohoto účelu a z organismu města byl vymístěn směrem na sever tak, aby byla zajištěna větší bezpečnost obyvatelstva v době epidemií. Daný pozemek podstoupilo městu děkanství, plány navrhl Emil Prückner, vlastní stavbu provedl zednický mistr Anton Marek. 10) Hřbitov zahrnuje hrazený areál s jižní vstupní branou a dvojicí branek v historizujícím stylu, které po stranách doplňují dva přízemní objekty.
Obr. 1: Lysá nad Labem (okres Nymburk), jižní vstup do areálu Nového hřbitova z Resslovy ulice, stav 2023 (není-li uvedeno jinak, všechny snímky autorka).
Druhou Prücknerovou obecní zakázkou byla druhá etapa výstavby školy na náměstí Bedřicha Hrozného, tehdy ještě pod názvem Jiráskovy sady. 11) Tato původně měšťanská škola ve stylu novorenesance pochází z roku 1895 a musela jí ustoupit jak stará barokní škola z roku 1742 od místního stavitele Václava Hebka, tak západní polovina původního gruntu Simona Wolffa, z kterého zůstal zachován Jedličkův dům čp. 13. Zajímavá je v této souvislosti zmínka o staviteli školy, kterým byl Josef Červený z Nymburka, tedy jeden z autorů výše uvedené stížnosti. Snad právě zde byla zažehnuta jiskra nesympatií k navrhujícímu architektu Emilu Prücknerovi.
Obr. 2: Lysá nad Labem, základní škola čp. 12, pohled na jihozápadní nároží z náměstí Bedřicha Hrozného, stav 2023.
Pro barona Leitenbergera Prückner pracoval patrně ještě před přijetím do zaměstnaneckého poměru, neboť k 21. 12. 1899 zmiňuje kladné hodnocení při řízení elektrárny v Lysé nad Labem v majetku velkostatku. O vlastním objektu elektrárny je zpráv velmi málo, nicméně dle odkazu Vojáčkovy pozůstalosti stála, či snad ještě stojí západně od železničního nádraží, v dnešním průmyslovém areálu ZZN Polabí a.s. 12) snad u přilehlé ulice Křižíkovy.
Více informací máme o jiné stavbě v tomto areálu, a to o parní cihelně Kruhovce . Ta od roku 1900 svou produkcí typicky světle béžových vápenopískových cihel architektonicky předurčila podobu nejen baronových realizací, ale i dalších objektů ve městě, počínaje domy, přes hospodářské objekty, konče oplocením. Jde o poměrně spolehlivý datační prvek, cihly se vyráběly do roku 1923, než byla jejich výroba ukončena v rámci převzetí areálu Výrobním družstvem Dražice. A že byl Emil Prückner autorem návrhu cihelny Kruhovky, víme z jeho výčtu realizací z listiny z roku 1902.
Obr. 3a: Lysá nad Labem: dobová fotografie cihelny Kruhovky z knihy J. Vojáčka, c. v pozn. 15
Obr. 3b: Lysá nad Labem: cihelna Kruhovka dnes v areálu ZZN Polabí a.s., jde o pohled přes železniční trať z ulice U Dráhy. Odkaz na předchozího majitele, tedy Družstevní závod Dražice, je patrný dochovaným kruhovým emblémem s písmeny ZD na pravém štítě severního průčelí, stav 2023.
Jednou z největších Prücknerových realizací v Lysé nad Labem, kde byly použity i jeho vápenopískové cihly, byla rozsáhlá přestavba jižních teras pod bývalým klášterem bosých augustiniánů.13) Základem dispozice klášterních teras je barokní podesta v úrovni jižního křídla klášterní budovy, autorství podesty je přičítáno Anselmu Luragovi. Tato podesta tvoří dnešní horní terasu. Pod ní a směrem na západ se v době barokní rozprostíraly vinice, a to již k roku 1752, jak o tom vypovídá olejomalba mapy panství, Lysá a Kostomlaty uložená v Kuksu. Do areálu kláštera baron Leitenberger zasáhl již na konci 19. století, a to stržením kostela Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého a stavbou nového západního křídla na jejím místě.
Obr. 4a: Lysá nad Labem: veduta od J. Venuta z roku 1816, znázorňující Zámecký vrch s klášterem a zámkem. Klášter byl postaven na opukové podnoži, která se později stala horní terasou dnešních třístupňových klášterních teras
Obr. 4b: Lysá nad Labem: dobová kolorovaná pohlednice kláštera a teras z roku 1913, nedlouho po jejich přestavbě. Kromě vinice jsou zde patrné zejména vzrostlé stromy, z nichž jsou pamětníky zmíněny ty ovocné (např. švestky)
Obr. 4c: Lysá nad Labem: stabilní katastr města z roku 1842. Pod klášterem v místě teras se nacházejí vinice, původně výrazně zasahující západním směrem.
Na začátku 20. století byla dispozičně a hmotově upravena horní podesta a svah vinic pod ní směrem k dnešní Žižkově ulici byl přetvořen dvojicí nových teras. Paralelně byla upravena východní, rovněž původně barokní ohradní zeď, na západě vznikla ohradní zeď nová. Výsledkem byl monumentální symetrický terasovitý zahradní útvar, jak je patrné z dobové pohlednice z roku 1913. Rozsáhlá obnova tohoto objektu proběhla až po více než sto letech od jeho vzniku, a to v letech 2012-2015 a v roce 2018. Stav konstrukcí byl havarijní, byť kupodivu v nejlepší kondici byla v jádru barokní horní terasa. Z větší části mohla být ponechána spodní terasa, střední terasa musela být vystavěna prakticky znovu. Obnova znamenala kombinaci původních stabilizovaných částí a nových doplňků tak, aby byl výsledný charakter a dojem co nejvěrnější originálu ze začátku 20. století. Po celkové rekonstrukci byly zejména na horní a střední ploše založeny v systému mlatových chodníků květinové a bylinkové záhony, živé plůtky a popínavé růže na trelážích, lokálně je doplnily ovocné dřeviny. Na ploše spodní terasy byla založena vinice.
Obr. 5: Lysá nad Labem: Klášterní terasy, pohled směrem na osové schodiště z horní terasy. Jsou zde patrné tři stavební fáze: A - barokní opuková konstrukce horní terasy; B - představěný líc zdiva z vápenopískových cihel z doby po roce 1900; C - obnovená západní polovina horní terasy z roku 2013 za použití nových vápenopískových cihel, stav 2014.
Obr. 6: Lysá nad Labem, klášterní terasy, pohled na východní ohradní zeď ze střední terasy. Zde jsou patrné dvě stavební fáze s úpravou koruny zdiva: A - barokní opuková zeď se šikmým sklonem, jak naznačují šipky; B - nástavba koruny do zazubení z vápenopískových cihel z doby po roce 1900, stav 2015.
Kromě areálu kláštera se baron Leitenberger věnoval i zámeckému parku, jejíž konfiguraci doplnil o dva drobné objekty, konkrétně o Kuželník a Dětský domek. 14) Jde o jediné objekty, u kterých není účast Emila Prücknera písemně doložena, nicméně vzhledem k časovému kontextu jeho působení se předpokládá. Zatímco Kuželník ve švýcarském stylu již nenajdeme, neboť byl v roce 1937 zbourán, Dětský domek - známý také jako domek zahradníka -, byl v nedávné době komplexně obnoven. Jak název napovídá, Dětský domek byl určen pro Leitenbergerovy děti, šlo o sezónní stavbu s malým hospodářstvím, ke kterému přiléhaly záhonky se zeleninou a květinami. Stavba je typická svým rustikálním výrazem, kombinujícím konstrukce a prvky lidového stavitelství do podoby módního Národního slohu. Konstrukce domku byla vztyčena na soklové podezdívce, která byla z vápenopískových cihel béžové barvy a horní lemovky z oblounových vápenopískových tvarovek červené barvy. Obvodové zdivo je v kombinaci roubené konstrukce a konstrukce zděné s vnějším pláštěm z fošen jako imitace roubení. Patrně v první třetině 20. století byl domek lehce přeprojektován (doplnění deštění, nové řešení některých okenních otvorů), úplná adaptace na účel domku pro zahradníka proběhla kolem poloviny 20. století s doplněním jihozápadní verandy. Zpustlá stavba byla v roce 2019 podrobena celkové obnově s cílem rehabilitovat její kvalitní původní a prvorepublikové architektonické formy a vypustit podřadné konstrukce z druhé poloviny 20. století. V současné době domek slouží pro potřeby Klubu včelařů.
Obr. 8a: Lysá nad Labem, areál zámeckého parku, Dětský domek (známý jako Dům zahradníka): a - stav před rekonstrukcí v roce 2019; b - stav po celkové obnově, 2023.
Obr. 8b: Lysá nad Labem, areál zámeckého parku, Dětský domek (známý jako Dům zahradníka): stav po celkové obnově, 2023.
Obr. 9a: Lysá nad Labem, areál zámeckého parku, Kuželník: a - pohled na horní partii se šindelovou střechou (SOkA Nymburk, Vojáčkova pozůstalost, sign. B 48).
Obr. 9b: Lysá nad Labem, areál zámeckého parku, Kuželník: b - partie vstupu. Tato dřevěná stavba zanikla v roce 1937, rok před prodejem zámeckého areálu státu (SOkA Nymburk, Vojáčkova pozůstalost, sign. B 48).
Poslední doloženou realizací Emila Prücknera v Lysé nad Labem je úprava části sirotčince - domku čp. 44 - na kapli . Objekt se nachází v Přemyslově ulici a nyní je v majetku Československé církve husitské. Jak uvádí J. Vojáček, v roce 1908 koupilo několik dívek ze spolku sv. Kateřiny Sienské ze svých úspor domek čp. 44 a zřídilo v něm sirotčinec, který čítal dvě světnice a kapličku. Východní část domku posléze upravil architekt Emil Prückner na prostornější kapli se sanktusníkovou věžičkou a malým kůrem. Kaple byla vysvěcena 12. července 1913 místním děkanem Karlem Kopalem.15) Jednoduchý uliční štít kaple zdobí dvě boční novogotické vížky, obloukový štít s mušlí vrcholí kamenným čučkem. V třicátých letech 20. století kaple sloužila sousednímu Domovu chudých u sv. Antonína, který byl od roku 1926 provozován v nové budově čp. 906, což je dnešní Základní umělecká škola.
Obr. 10: Lysá nad Labem, pohled na modlitebnu Husova sboru v Přemyslově ulici, stav 2023
Studium archivních materiálů přineslo nejen cenné propojení jména Emila Prücknera s konkrétními stavbami v Lysé nad Labem, ale nabídlo i realistický pohled na dobovou stavitelskou praxi a její vnitřní kulturu na pozadí úředního aparátu Rakousko-uherské monarchie. Ačkoliv listiny primárně řeší rovinu etického podnikání, placení daní, obhajob a obecnou praxi při udělování koncesí stavitelské živnosti, kontextuálně z nich lze vyčíst detaily ze vzdělání Emila Prücknera a jeho praxe. Lze se tak seznámit se se vskutku objemným výčtem konkrétních staveb s časovým zařazením do roku 1902. Máme-li posoudit kvalitu Prücknerovy produkce pouze v Lysé nad Labem, je třeba říci, že jeho architektonický rukopis a výrazový rejstřík není příliš originální a pohybuje se spíše v tradičních polohách historismu, patrně podle přání investora. Jen v případě Dětského domku je cítit vlna nového stylu, což může být výjimka potvrzující pravidlo, nebo doklad toho, že o Prücknerovu stavbu proti předpokladu opravdu nejde. Emila Prücknera je možné označit za stavebního podnikatele v pravém slova smyslu filosofie zisku, v duchu poučky náš zákazník, náš pán. Jeho přínos v dějinách architektury je sice jen regionální, nicméně historie se neskládá pouze ze jmen velkých, ale ze široké báze jmen malých a menších, které je žádoucí v kontextu dané doby poznat a pochopit.
Mgr. Eva Zápalková (zapalkova.eva@npu.cz)
Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, Sabinova 373/5, Praha 3
PRAMENY A LITERATURA
POZNÁMKY
Text převzat z:
Památky Středních Čech
Číslo: 2023/1
Str: 27-37
Převzato s laskavým svolením redakce a autorky