Dan Drahotský za přispění členů FB skupiny Lysá nad Labem časů minulých
Štěpánka z Rohanů, dívčím jménem Stéphanie Victorine de Croÿ, je nejmladší ze čtyř dětí prvního manželství vévody Augusta Filipa z Croÿ-Dülmenu1) a Anne-Victurnienne de Rochechouart-Mortemart 2). Narodila se 5. června 1805 v Dülmenu, v münsterském kraji (Německo), dva roky poté, co rod de Croÿ přišel o svá panství na levém břehu Rýna a náhradou získal tamější panství. Vévodové z Croÿ-Dülmenu se tehdy čerstvě stali pruskými poddaými a zodpovědnými německému císaři.
Malé princezně Štěpánce není dopřáno si svou maminku užít. Když je Štěpánce rok a pět dní, maminka, teprve 33letá Anne-Victurienne, umírá. Když je Štěpánce 16 let, její otec August Filip se znovu ožení. Za manželku pojme komtesu Anne-Marie de Dillon.3) Otec však záhy umírá a Štěpánčin nevlastní bratr Gustav 4) se narodí až po otcově smrti. Ani malý Gustav nemá to štěstí pořádně poznat rodiče. Když mu je osm let (a Štěpánce 22 let), umírá i jeho matka a Štěpánčina macecha, komtesa Anne-Marie.
V roce 1825 se 20letá Štěpánka na rodovém panství v Dülmenu vdává 5) za Benjamina z Rohanů6). Brzy manžela následuje do Čech, kde Benjaminův strýc Karel Alain z Rohanů7) vlastní mj. zámek Štiřín8).
Štěpánka s Benjaminem mají pět synů. První syn Arthur, kterého počali pravděpodobně o svatební noci ještě v Dülmenu, přichází na svět ve Štiříně.
Strýc Karel Alain kromě Štiřína pořídil i svijanské panství a s ním i zámek Sychrov, který se pak po více než dvě staletí stal hlavním sídlem Rohanů. Štěpánka s Benjaminem se přestěhovali na Sychrov, kde se jim narodí další čtyři synové - Viktor, Alain, Ludwig a Benjamin 9). Posledního ze synů Štěpánka porodí ve svých 30 letech.
Bezstarostný panský život na Sychrově přeruší až smrt manžela. Benjamin Armand de Rohan je v plavecké škole v Praze stižen mrtvicí a ve 42 letech umírá.10)
Píše se rok 1846: Štěpánce z Rohanů je 41 let. Je dávno bez obou rodičů, bez macechy, právě pohřbila manžela. Na starosti má pět kluků ve věku 10, 13, 17, 18 a 20 let. Arthur, nejstarší ze synů, přebírá po otci zámek Řepín.
V červenci 1851, ve svých 46 letech, Štěpánka od dcer hrabětě Josefa ze Swéertsu kupuje Panství Lysá za 820 000 zlatých. Součástí obchodu je 2 314 ha převážně zemědělské půdy a 851 ha lesů.
Nastěhováním Rohanů do Lysé nastalo další ze světlých období města. Četné, vysoce postavené návštěvy, bály a slavnosti si vyžádaly rozsáhlou opravu zámku a úpravu zámeckého parku. Nákladem 36 000 zlatých Stěpánka nechává roku 1863 obnovit zámeckou Kapli Tří králů. Nechává opravit kostel Narození sv. Jana Křtitele, na jehož střeše se objevují nové došky a věž získává oplechování.
Přestože Rohany a Šporky nepojilo žádné pouto, ze Štěpánčiny iniciativy je zrenovován a proti hlavnímu vchodu do farního kostela osazen epitaf Jana Šporka. Z druhé strany Šporkova epitafu je do venkovní zdi kostela vetknut rodový erb Swéerts-Šporků. Pravděpodobně díky kněžně se ze zbouraného kostela sv. Barbory před zkázou zachránily i náhrobníky Jana Šporka a jeho manželky Anny Margarety 11).
Do kostela kněžna Štěpánka dochází (dnes již zazděnou) brankou v arkádě, do níž vedou schůdky z rohu zámeckého parku12). Erb Štěpánky - spojené erby Rohanů a Croy - s rodovým mottem »Potius mori quam foedari« (Raději zemřu, než abych byl(a) zneuctěn(a) / Raději zemřít, než se poddat) se nachází v rohu Kostela Narození sv. Jana Křtitele, vlevo od oltáře.
Kněžna Štěpánka má k lidem blízko. Je členkou nebo mecenáškou řady dobročinných spolků. Dobový tisk dokládá její podporu Ústavu hluchoněmých v Praze, Jednoty paní pro ošetřování, chudé, osiřelé mládeže v Nymburce a dalších. Angažuje se nejen finančně, ale i věcně a osobně. Pro chudé plete vlněné punčochy, v dobách hladu nechává vařit rumfordskou polévku (vývar z kostí, kroupy, hrách, brambory, chleba, mléko, ocet).
Když po žních v srpnu 1873 vypukne na Stržišti požár, Štěpánka pohořelým věnuje stavební dříví, kámen a tašky.13).
Obliba mezi místním obyvatelstvem Štěpánce vynese nabídku nově vzniklé sokolské obce stát se Matkou praporu. Lyští Sokoli, zformovaní již roku 1868, našetřili a vysbírali na nový prapor a rozhodli se po vzoru jiných jednot sokolských jej vysvětit. V neděli 2. října 1872 od časného rána pak probíhá slavnost, jakou Lysá dlouho nepamatuje. Celé město je vyzdobeno, girlandami ověšeno.
Dlouhý průvod Sokolů z Lysé a širokého okolí, živnostníků, zástupců cechů s jejich prapory provází novou sokolskou zástavu celým městem až ke kostelu sv. Barbory, kde je připraven oltář. Farář Podobský hedvábný prapor vysvětí a kněžna Štěpánka zatlouká první z jeho 73 hřebů.
Zřejmě největší zásluhou Štěpánky z Rohanů pro město Lysá je umístění nádraží v Lysé. Vedení Severozápadní dráhy se stanicí ve městě ještě v roce 1871 vůbec nepočítalo. Jak píše kronikář: „Jelikož družstvu na tom nejvíce záleželo, aby co nejlaciněji stavělo, mělo nádraží lyské položeno býti do Lesa, asi v místa, kde starodávna Eremitáže stávala.” Díky kněžně, která dráze zdarma věnuje pozemky od Nymburka až po Sv. Václava, se nechává strhnout i zastupitelstvo města. Společným úsilím se pak zasadí, aby se vlaková stanice vystavěla mezi Lysou a Litolí, v místě zvaném U nové hospody. Nádraží k dopravě osob a zboží je předáno k užívání 4. října 1873 14).
Přičiněním kněžny Štěpánky je při poštovní expedici v Lysé zřízena i první stanice telegrafní. Od 14. května 1869 funguje v druhém patře klášterní budovy a po několikerém stěhování telegraf skončí v domě č.p. 181, kde c.k. poštovní a telegrafní úřad vede poštmistr Josef Žlab.
Za dob Štěpánky z Rohanů stával na dnešním Náměstí B. Hrozného kostel sv. Barbory přeměněný c.k. erárem na vojenský sklad. Původní svatostánek a jeho okolí chátraly tak, že 1846 byla zbořena stará hřbitovní zeď a roku 1858 i kostnice. Sakrální stavbu se již od vydání Tolerančního patentu (1786) snažili získat evangelíci. Po celá desetiletí marně. Štěpánka, jako patronka kostela a sama katolička se i na žádost městského výboru osobně přimlouvá u císaře, aby málo využívané armádní skladiště protestantům neprodával.
Ruinu kostela pak od eráru kupuje katolický děkan Josef Damašek za 3 000 zlatých. Po Damaškově smrti ji katolíci r. 1878 za 2 000 zlatých prodají městu za podmínky, že ji nechá zbořit, což se také na jaře 1879 stane. Město bývalý kostel i se zrušeným hřbitovem srovná se zemí.
Rok 1873 je složitý nejen pro Rohany v Lysé. Tzv. gründerský kapitalismus, kdy jako houby po dešti vznikaly nové a nové akciové společnosti, kdy nové banky a záložny - nezřídka propojené s dlužníky - půjčovaly novým podnikům s nedostatečnou obezřetností, narazil na své limity.
V květnu 1873 nastává krach na Vídeňské burze, v srpnu v Lysé shoří část města. Přichází bída, ceny nemovitostí jdou dolů, banky předčasně sesplatňují úvěry, rostou úroky. Kněžna Štěpánka přebírá nově vzniklý, avšak problémový, akcionářský cukrovar v Litoli. Jenže dokázala naakumulovat tolik dluhů, že i jejím věřitelům došla trpělivost.
Dne 18. května 1874 je na panství uvalena nucená správa. Velkostatek Lysá s jeho lesy, polnostmi, pivovarem a cukrovary v Lysé a v Kostomlatech přecházejí pod správu obchodníků G.W. Andrewse15) a A. Ahrense.
Noví správci se snaží zpeněžit, co jde. Kácí lesy, vybíjí zvěř. Ředitelství panství Lysá v Praze, Ferdinandova 10, nabízí k odstřelu dančí a srnčí maso.
Kněžna s rodinou se ze zámku musí vystěhovat. Nádherný francouzský nábytek je na klášterním nádvoří rozprodán v dražbě. Služebnictvo propuštěno. Lysany, stižené následky požáru, poklesu cen nemovitostí a vysokými úroky, to uvrhne do ještě hlubší mizérie, protože zámecké panstvo bývalo důležitým zaměstnavatelem i odběratelem zboží a služeb.
Ani drancování panství, ani omezení bujaré spotřeby zámku však nestačí k pokrytí dluhů. Landwirtschafliche Creditbank se shání po 645 000 zl., Hypothekenbank po 450 000 zl., Česká spořitelna po 250 000 zl., Östereichisch-Ungarische Bank po 50 000 zl. K tomu další věřitelé. Dohromady kolem tří milionů zlatých. Je vyhlášena exekuční dražba.
K panství Lysá patří cukrovar, pivovar, cihelna, lesy u Karlova a Kostomlat a hospodářské dvory v Lysé, Doubravě, Kostomlatech, Šibicích, Kamenném zboží, Karlov a Dvorce. Hodnotu panství soudní znalec odhaduje na 2 343 500 zlatých.
Dne 19. října 1882 se u zemského soudu sejdou dvě nabídky, z nichž nejvyšší předkládá JUDr. Alois Mareš, dosavadní správce panství a právní zástupce George a Marie Andrewsových. Odklepnuto Andrewsovým za 1 900 000 zlatých.
Po uvalení nucené správy princ Luis odchází s rodinou na Choustník, princ Benjamin do Paříže. Ve věku 69 let se kněžně Štěpánce už nechce Lysou opouštět, a tak se nastěhuje do horního patra Weinhousu, neboli „Vaňhárny”, někdejšího špitálu i radnice, tedy panského domu č.p. 265 (dnes městské muzeum).
Po exekučním prodeji panství v roce 1882 Štěpánka však dostává výpověď z nájmu i z panského domu. Odchází na Choustník, pak do Bratislavy. Stýská se jí však natolik, že se zakrátko vrací do Lysé, do bytu v domě č.p. 181 u poštmistra Josefa Žlaba. Nájemné za maminku hradí Štěpánčin syn Arthur.16)
Její Jasnost Štěpánka, princezna de Croy-Dülmen, kněžna z Rohanů Guémené Rochefort, umírá v sobotu 27. září 1884 v 11 hodin v noci na ochrnutí plic.17) 18)
Ve věku 79 let ji zaopatřuje lyský farář Vojtěch Podobský. Synové nechávají maminčiny ostatky převézt do rodinné hrobky Rohanů na Sychrově. Pohřbu se kromě rodiny účastní i četní zástupci duchovenstva, úřednictva, služebnictva, zastupitelé obcí, přednosta stanice v Lysé, hasiči, členové spolků a řada dalších, kdo mají mnoho důvodů na kněžnu v dobrém vzpomenout. Loukovský farář Josef Němeček za přítomnosti smutečních hostů Štěpánku pohřbívá v pravé poledne ve středu 1. října 1884.
POZNÁMKY
Původ princezny Stéphanie Victorine de Croÿ
Zdroj: frebault-genealogy.net
Soupis majetku Štěpánky z Rohanů (1880)
Zdroj: Topografisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen
J. F. Procházka, str: 324
↗