Bon Repos za arcibiskupa Antonína Petra

Šárka Koukalová
Národní památkový ústav

Předchozím článkem k historii zámečku Bon Repos jsme uzavřeli kapitolu Bon Repos za F. A. Šporka a dostali se až k 70. letům 18. století, kdy zámek opět začal vzkvétat. V roce 1769 se totiž majitelem Bon Repos stal arcibiskup Antonín Petr hrabě Příchovský, který si Ptačí hůrku zvolil za svou letní rezidenci.

K stavebním aktivitám arcibiskupa se nedochovaly žádné písemné prameny, tudíž jména umělců jsou velkou neznámou. Dobový název tohoto místa byl „Kopec sv. Jeronýma“. Přestavba Bon Repos spočívala ve spojení starších Šporkovských staveb, čímž vzniklo velmi půdorysně členité přízemní stavení hlavního objektu. Místnosti byly vyzdobeny rokokovými a raně klasicistními nástěnnými malbami. Vedle stavebních úprav bývalého Šporkovského sídla si nechal arcibiskup postavit Nový (Přední) zámek pavilónového typu, s čímž ovšem souvisela likvidace některých původních objektů.

Bohatá sochařská výzdoba ze zrušené kaple sv. Jeronýma byla přenesena ke kapli sv. Šimona v předpolí, proto je někdy tato kaple také zaměňována se sv. Jeronýmem.

O „kapli sv. Jeronýma“ existují zprávy i později, v polovině 19. století, ale není známo o jaký objekt se jedná. Může to být samostatná kaple či místnost v některé z budov Bon Reposu.

Nový zámek byl oproti záměrně prostému a rustikálně působícímu exteriéru opatřen vnitřní bohatě zdobenou rokokovou a raně klasicistní nástropní a nástěnnou malbou, dřevěným obložením, parketami a celou řadou zdobných kachlových kamen.

V této době zaniklo sypané návrší s pavilonem a vnitřními prostory a veškerá čihařská zařízení.

Za arcibiskupa Příchovského byl vybudován samostatně stojící tzv. Čínský pavilon, který měl sloužit jako velký společenský sál.

Byl bohatě vyzdoben nástěnnou malbou kolem roku 1770 J. W. Spitzerem (?). Orientalizující výmalba sálu již svým charakterem přesahuje rokokový styl a nese se v duchu klasicismu.

Součástí celku byl pozdně barokní hospodářský objekt. Dvě protější křídla byla spojena se dvěma pylonovými branami, čímž stavby vymezovaly ústřední dvůr.

Toto uspořádání hospodářských staveb se přibližovalo zámecké dispozici. V současnosti je dochováno pouze torzo jedné pylonové brány.

Za arcibiskupa Příchovského se zde tedy nalézala hlavní stará budova, nová budova, velký sál, konírna, byt hajného, letohrádky a domek hodinářův a hospodářské objekty.

S největší pravděpodobností velmi brzy vznikl anglický krajinářský park, než formální barokní zahrada.

Areál se za arcibiskupa Příchovského stal cílem poutí, a to o sv. Prokopu dne 4. července a sv. Jeronýmu dne 30. září. Tradice poutí skončila v době panování Josefa II.

Po smrti arcibiskupa Příchovského v roce 1793 přešel Bon Repos na syna arcibiskupova synovce. Po jeho smrti majetek získal jeho jediný syn, který však o dva roky později v roce 1816 tragicky zahynul pádem z koně.

František Vojtěch hrabě Příchovský byl poslední mužský potomek svého rodu. Dědičkami se staly jeho sestřenice z rodu Mladotů se Solopysk, z nichž Josefina se provdala za Leopolda hraběte Thuna-Hohensteina. O zámku a kulturních aktivitách za Thun-Hohensteinů, kteří zde pobývali v letech 1816 - 1885, bude pojednáno zase příště.