Podniky v Lysé nad Labem (1941)

Šlechtitelská stanice bramborářsko-selinářská v Lysé n. L.

Lysá nad Labem - středisko pěstování a obchodu ranými brambory

J. Šulc

Od nepaměti pěstují se v kraji kolem Lysé nad Labem rané brambory. Půda a výhodné poměry klimatické způsobily, že rané brambory z Lysé se staly svou raností i výbornou chutí odedávna vyhledávanou pochutinou.

V minulém století byly dodávány rané brambory hlavně na pražský koňský trh a bylo zapotřebí celých dvou dnů, aby zemědělec mohl svůj výrobek v Praze prodati. Po vybudování železnice vzrostl odbyt a také výroba. Přijížděli kupci ze vzdálenějších spotřebních středisk a na lysském nádraží panoval vždy v době sklizně raných bramborů velmi čilý ruch. Před světovou válkou nakládáno bylo denně již několik desítek vagonů a vedle toho ještě zemědělci vozili potahy rané brambory na bližší tržiště, hlavně do Prahy, také do Kladna, Mělníka, Mladé Boleslavi, Nymburka, Českého Brodu, hlavně ve snaze po výhodnějším zpeněžení své sklizně. Vzdor této námaze byl mnohý pěstitel často zklamán, neboť trhy spotřebovaly jen malé množství a zemědělec, který nechtěl neprodané brambory vézti domů, prodal je v trhu neb po cestě za každou cenu a tím vlastně nechtě poškozoval celé výrobě tvorbu cen.

Ve světové válce utrpěla produkce značné škody jednak pomísením a také zavedením různých nevhodných odrůd bramborů. Účinky bylo pak nutno celou řadu let odstraňovati. V roce 1918 bylo založeno svépomocné Družstvo pěstitelů zemáků a zeleniny v Lysé nad Labem a v roce 1924 byla v Lysé n. Lab. uspořádána I. výstava raných bramborů. Byl to podnik značného rozsahu a přinesl kraji cenné výsledky. Poznalo se totiž, že bez plánovitého organisování výroby a obchodu jest těžko možné produkci pomáhati. Na to byl založen Svaz pěstitelů raných zemáků a zeleniny v Lysé nad Labem a současně také Ústřední svaz pěstitelů raných zemáků a zeleniny v Praze. V čelo obou organisací byli postaveni osvědčení a zasloužili pracovníci. Předsedou Ústředního svazu zvolen krajan, gen. ředitel Hypoteční banky František Hybš, a předsedou lyského Svazu známý regionální a hospodářský činovník František Prágr, statkář ze Sojovic. Dražické družstevní závody, které pochopily hospodářský význam pěstování eraných bramborů pro kraj nejlépe, daly Svazu k disposici bývalou Slechtitelskou stanici ječmenářskou v Litoli. Tímto uspořádáním urychlen byl vývoj celé výroby raných bramborů a snaživí zemědělci našeho kraje vykonali snadno dílo, které může sloužiti za vzor.

Zavedení nových odrůd raných bramborů význačných vlastností, nakličování, zavlažování kultur a stavba vzorných nakličoven, bylo dílem několika málo roků a může-li se dnes náš kraj pochlubiti vymoženostmi, které by každý marně hledal jinde, pak musí býti kvitována vedle přičinlivosti zemědělců i činnost jeho svépomocných organisací. Snadně a s překvapující rychlostí bylo možné přeorientovati výrobu. Vzrůstem jejím dostavily se však vážné poruchy rázu cenového a proto velkou zásluhou předních pracovníků bylo vytvoření regulace odbytu raných bramborů a tak nyní Družstvo pěstitelů zemáků a zeleniny v Lysé nad Labem přináší do kraje ročně několik desítek milionů a pomáhá tak rozvoji a lepší budoucnosti kraje, kdysi velmi zanedbaného a chudého.

Okresní záložna hospodářská v Nových Benátkách, FILIÁLKA V LYSÉ N. LAB.

Okresní záložna hospodářská v Nových Benátkách ve snaze, umožniti svým klientům z jižní části okresu snazší a pohodlnější styk s centrálou, zařídila v Lysé n./Lab. pobočný ústav, zprvu jako sběrnu a platebnu s úřadováním dvakráte v týdnu a r. 1919 jako filiálku s úřadováním denně. Počátky byly skrovné.

Úřadovalo se v nevyhovující najaté místnosti, která v krátkém čase nedostačovala ani požadavkům administrativy, ani požadavkům stran. Proto prozíraví členové ředitelství počali se ohlížeti po vhodném objektu, který by mohl býti pro účely záložny zakoupen. Když byl zbourán vykoupený panský dvůr a na jeho místě projektováno nové rozlehlé náměstí, bylo tu zakoupeno stavební místo, na kterém v roce 1828-29 postavena vlastní budova pro filiálku.

Jak filiálka rostla, jest vidno z následujících číslic:

V r. 1919, kdy byla zřízena, měla K 823.892-17 vkladů, v roce 1929 již K 10,967.791-77, v roce 1939 K 15,016.965-40 a ku dnešku má okrouhle K 20,000.000- vkladů. Svěřené úspory jsou jednak rozpůjčeny, jednak uloženy v cenných papírech, z části u předních našich bank a připravené pro naši stálou potřebu.

Vzrůst vkladů ukazuje nejen vysokou důvěru, kterou si filiálka v oblasti své působnosti získala, ale i hospodářskou vyspělost a důležitost této části okresu, jehož přirozeným střediskem jest město Lysá n./Lab. Filiálka Okr. zál. hospodářské hledí s důvěrou vstříc své další činnosti ve prospěch svého obvodu a okresu.

VICHR A SPOL., A. S., továrna na kovové zboží a nábytek V LYSÉ NAD LABEM.

Roku 1899 byly založeny dnešním vrchním ředitelem PETREM VICHREM kovodělné podniky firmy Vichr a spol. a. s. se sídlem v Duchcově (Dux).

Z nepatrných začátků vyrůstaly, díky neúnavné a cílevědomé práci všech spolupracovníků v podniku, až zaujaly dnešní své postavení vedoucí firmy svého oboru.

S počátku vyráběla firma jednoduché zámky, drobné zařízení pro domácnost a skládací postele. Znamenitou jakostí svých výrobků získala si stálý okruh zákazníků po celém území bývalé rakousko-uherské monarchie.

Poněvadž rozšiřování podniku v Duchcově nebylo možné, neboť továrna byla obklopena majetky jiných firem, které nemohly býti získány, bylo rozhodnuto o založení nového podniku v Lysé n./L., která láká svou blízkosti k vzrůstající Praze a zejména tím, že leží na důležitém železničním uzlu. Tak vznikla roku 1913 lysecká továrna, do níž byla převedena výroba kuchyňského nářadí a kovového nábytku. Zřízením podniku v Lysé n./L. bylo nutno utvořiti ústřední kancelář. v Praze, kde se soustřeďovala komerční i administrativní agenda obou továren.

Současně s rozšiřováním továren starala se firma o bytovou otázku svých zaměstnanců. Tak v Lysé n./L. byly postaveny dva nové domy pro úředníky a dva pro dělníky.

V roce 1935 přeměňuje se firma na akciovou společnost s kapitálem 6 mil. K a reservními fondy, dosahujícími téměř 4 mil. K. Veškeré akcie zůstávají v rukou dosavadních majitelů, to jest členů rodiny Vichrovy.

Novými státoprávními změnami na podzim roku 1938 a na jaře r. 1939 byla vytvořena pro firmu nová situace.- · Podniky v Duchcově a v Lysé n./L. ocitly se navzájem v celní cizině a duchcovskou továrnu bylo nutno osamostatniti jak hospodářsky, tak i správně.

Z toho vyplynuly nové úkoly a tak ihned na podzim v Praze v r. 1938 bylo příkročeno k rozsáhlé reorganisaci celého podniku. Duchcovská továrna byla specialisována na výrobu stavebního kování všeho druhu. Továrna v Lysé n./L. byla doplněna stavbami nových dílen a skladišť. Rozdělením správní agendy obou továren odpadla nutnost soustřediti administrativu v pražské centrální kanceláři. Při obou podnicích byly zřízeny samostatné komerční a administrativní kanceláře. Pražské kanceláři dán nový úkol, representovati oba podniky na území Protektorátu Čech a Moravy.

V Lysé n./L. bylo opět nutno postarati se o vhodné ubytování zaměstnanců, a tak došlo ke stavbě dvou nových domů pro úředníky a rozsáhlého činžovního domu pro dělníky s nájemným, přístupným skutečně každému. Veškeré novostavby byly provedeny se zřetelem k moderním zásadám hygienickým. V roce 1940 přikročeno ke stavbě další tovární budovy a skladiště, aby byly odlehčeny některé dosud stísněné dílny a mohla býti zřízena nová kantina pro 600 zaměstnanců.

Prvotřídní jakostí svých výrobků uplatnila se firma v mnohých veřejných soutěžích při zařizování veřejných i soukromých budov. Tak zúčastnila se firma značným podílem na zařízení pražské nemocnice NA BULOVCE, Sociál. ústavů hl. města Prahy v Praze-Krči a téměř všech nemocnic v našich zemích a na Slovensku. Ocelovým kancelářským nábytkem zařídila z velké části budovy Všeobecného pensijního ústavu. Poštovní spořitelny, Elektrických podniků hl. města Prahy, pojišťovny SLAVIE, První české vzájemné pojišťovny a mnoha jiných menších ústavů.

Velkou péči věnuje firma ocelovému školnímu nábytku, který svými novými konstrukcemi přivedla na vysokou úroveň, Ocelovým nábytkem zařídila nejnovější a největší školy pražské, jakož i nepřehlednou řadu obecných, měšťanských, středních škol a učilišť pro dospělé na venkově. Rovněž Vichrův bytový kovový nábytek, z velké části kombinovaný s dřevěnými součástkami, jest žádán stále více spotřebiteli, hledajícími bezvadné zpracování a ladnou formu.

Za tuto pozoruhodnou skutečnost vděčí firma svým vedoucím spolupracovníkům z rodinného kruhu, zejména však svému zakladateli a nynějšímu vrchnímu řediteli, panu Petru Vichrovi. Jeho vynikající schopnosti byly oceněny též mimo okruh firmy, o čemž svědčí, že jmenovaný jest mimo jiné komerčním radou, censorem Národní banky, členem správní rady a výkonného výboru Ústřední banky spořitelen a místopředsedou Hospodářské skupiny průmyslu železa a kovů při Ústředním svazu průmyslníků pro Čechy a Moravu.

UMBRO továrna na cukrovinky EDUARD BROŽ Lysá n. L.

K čemu jest dnes upjata pozornost města Lysé a jeho okolí?

K rozvoji podniků UMBRO, továrny na cukrovinky, přenesené sem z Prahy. Tato továrna, jejíž počátek jest v Praze VII., pracuje v poměrně krátké době tak úspěšně, že pod vedením svého šéfa továrníka Eduarda Brože patří mezi nejpřednější podniky cukrovinkářského průmyslu. Skrovný začátek a přemáhání těžkého konkurenčního boje, který nepracoval proti novému podniku v rukavičkách, dále menší továrna v Praze-Vinohradech a nyní konečně továrna ve velkém rozsahu v Lysé, která zaměstnává značné množství dělníků. To jsou úseky, kterými prošel závod na cestě k dnešnímu svému rozmachu.

Továrna dodává velkoobchodníkům i detailním prodejnám, cukrářům, a v poslední době i vojenským kantinám v Protektorátě. V dohledné době uskuteční se dlouho připravovaný export do ciziny, která se již o výrobky firmy zajímala v dřívějších dobách, kdy továrna dostačovala zásobiti sotva domácí trh. Zboží jest transportováno vlastním autem, do vzdálených míst prostřednictvím Č. M. D.

Továrna jest vedena myšlenkou »amerikanisace nejen pokud se výroby týče, nýbrž i v sociálních otázkách zaměstnanců. Nasvědčuje tomu projekt výstavby rodinných domků pro zaměstnance a zájem šéfa továrny na rodinných poměrech zaměstnanců, jimž jest nejen přítelem ale i dobrým rádcem. Tento poměr šéfa k zaměstnanci vytváří ovzduší, které se odráží v dosažených výsledcích.

Kvalitní výrobky dokonalé prodejnosti jsou nejen výsledkem spolupráce chefa s ostatními kvalifikovanými silami, ale jsou v prvé.řadě podmíněny bohatou zahraniční praksí továrníka Brože. Tato dlouholetá prakse se vztahuje na Francii, kolébku cukrářského průmyslu, i na ostatní státy Evropy, kde chef firmy získal své zkušenosti nejen v nejpřednějších cukrárnách, ale i jako prostý dělník v předních zahraničních továrnách. Po návratu do vlasti své zkušenosti používá k neustálému zlepšování své výroby jak po stránce technické, tak i po stránce odborné.

Továrna svou prosperitou k sobě připoutává dnes nejen domácí, ale i okolní pracovní vitalitu.

Závody UMBRO v Lysé nad Labem, vedeny pevnou rukou mladého průkopníka nových výrobních směrů, spějí vstříc vytčenému cíli, zaujmouti důstojné postavení v našem cukrovinkařském průmyslu.

Břetislav Šlechta, stavitel v Lysé nad Labem

Čilý stavební ruch a hospodářský rozmach let po světové válce zasáhnul tak jako ve všech městech také v Lysé nad Labem do rozvoje města. Zmizely malé nevzhledné domky, aby udělaly místo novým moderním budovám, vznikly četné nové bloky domů a ulic, ba celé čtvrti. Vedle rodinných domů obytných byly postaveny také četné veřejné budovy a moderní obchodní a peněžní domy, které nemalou měrou přispěly ku vzhledu druhdy klidného města, jež se dnes řadí mezi důležitá průmyslová střediska našich zemí.

Ve stavebním ruchu Lysé a okolí uplatnil se především stavební závod stavitele Břetislava Šlechty, založený r. 1911. Četné rodinné a hospodářské stavby, veřejné budovy, školy, také průmyslové závody a zejména celé bloky domů moderního bydlení a vilové čtvrti, vzaly svůj vznik v jeho stavebním podnikání. Závod jest doplněn výrobou cementového zboží, která jest platným doplňkem jeho hospodářského rozvoje.

Stavební závod firmy Břetislav Šlechta projektuje všechny druhy staveb vkusně a levně. Statistické výpočty, rozpočty, soudní odhady a odborné porady. Prodej všech druhů cementového zboží. Provádí veškeré pozemní stavby odborně a solidně. Stavby ze železobetonu. Sklady všech stavebních hmot.

Václav Houštecký, zednictví a tesařství, Lysá n. Labem

Také stavební závod Václava Houšteckého uplatnil se značnou měrou ve stavebním ruchu města Lysé n. L., které v dobách po světové válce značně vzrostlo. Po absolvování pražské průmyslové školy (r. 1905) nabyl majitel závodu bohatých zkušeností u velkých pražských závodů stavebních, při stavbách průmyslových podniků, velkých vodních děl, činžovních domů, silnic atd.

Tato prakse ho zavedla nejen do všech zemí tehdejšího Rakouska, ale i do Jugoslavie, Rumunska a Turecka.

Od r. 1923 jest majitelem vlastního závodu v Lysé nad Labem a bohatá 35letá stavební prakse, od doby, kdy absolvoval odborné studium, a zejména četné stavby rodinných, činžovních a hospodářských domů, průmyslových podniků i veřejných budov jsou nejlepší zárukou spokojenosti a důvěry, které se jeho závod těší.

Pivovar Jana Slunečka v Lysé nad Labem

Vznik pivovaru v Lysé nad Labem dlužno hledati již v XVI. století, neboť již v urbáři z r. 1553 jest zápis: »Při tom zámku jest pivovar při dvoře lysském ležící, v němž se pivo na prodej vystavuje do města Lysé a do vsi Litole. Každý týden se vaří, a dává se na každý var 7 strychů pšenice a udělá se z nich 8 strychů sladu. Po každém varu se vystavuje 12 sudů piva. Při témže pivovaru jest sladovna a hvozd, v němž se slady k vaření piva dělají.«

Urbář z r. 1696 podává nám o pivovaru další zprávu: »Že pivovar jest kamenná budova a obsahuje mimo sládkův byt, sušárnu sladu, mlat a dvě spilky klenuté. Ročně se dělá 57 várek po 22 sudech a jedno vědro. Celkem tedy 1259 sudů. Hospod pivo odebírajících jest 17, a to 9 v Lysé a 8 v okolních vesnicích.«

Roku 1631 za vpádu saských vojsk byl pivovar vypálen. Pivovar byl majetkem panským a v jeho držení se vystřídalo mnoho majitelů. Nejdéle byl pivovar v majetku barona z Leitenbergů, za něhož vstoupil do pivovaru jako mladý sládek nynější jeho majitel Jan Slunečko, který v této funkci vytrval i za dalšího pozdějšího majitele, jímž se stal roku 1905 hrabě Kinský.

Důležitým mezníkem v dějinách starého panského pivovaru byla pozemková reforma po světové válce. Průmyslové podniky byly z tak zv. záboru vyňaty a tak se pivovar ocitnul koupí v rukou Rosicko-pardubické rafinerie cukru firmy Benies.

V těch dobách se rozhodl dlouholetý sládek pivovaru, Jan Slunečko, uplatniti své bohaté zkušenosti v podnikání vlastním a pivovar koupil.

Není bez zajímavosti okolnost, že přesně po čtvrtstoletí panské služby (1./3. 1898-1./3. 1923) přešel závod, který dosud spravoval, do vlastnictví jeho rodiny.

Jan Slunečko svůj závod postupně zveleboval a r. 1940 provedl rozsáhlou rekonstrukci pivovaru, postavil nové budovy, které opatřil moderním varním a strojním zařízením a přizpůsobil závod potřebám čilého vzrůstu města.

K neustálému vzrůstu pivovaru nemalou měrou přispívá porozumění místního společenstva hostinských, jehož členové zůstali podniku svého kraje věrni i v dobách nejtěžšího konkurenčního boje pivovarského a příspívají tak k hospodářskému rozvoji města i kraje.

K. S. Vacek, továrna na pluhy v Lysé nad Labem

Karel Vacek, zakladatel závodu

Od kovadliny ke strojní výrobě, od kovárny k továrně... vyvíjely se závody fy K. S. Vacek v Lysé nad Labem, které jsou dnes jedním z vedoucích podniků svého oboru nejen v Čechách a na Moravě, ale i v oblasti Říše.

Zakladatel závodu, otec nynějšího majitele zůstane povždy vzorem podnikatele selfmademana. Z malé venkovské kovárny a z drobného řemeslníka vypracoval se vlastní pílí a houževnatostí v průmyslového podnikatele, jehož výrobky nejen pronikly do všech končin světa, ale nemalou měrou také přispěly k racionalisaci zemědělské výroby. Karel Vacek pochopil již v druhé polovici minulého století důležitost »ruchadla« (pluhu) pro zemědělskou výrobu a jako rukodílný řemeslník-kovář, věnoval celý svůj život jeho zdokonalení. Přímý a stálý styk s použivateli tehdejších pluhů a jeho praktickým využitím, umožnil bádavému kováři jako výrobci, využíti všechny bohaté zkušenosti pro vlastní práci konstruktérskou. Pluhy z jeho dílny, stále a stále zlepšované, počaly pronikati do širého kraje. Práce přibývalo a s rostoucím zájmem vzrůstal také závod. Místnosti malé kovárny brzy nestačily zvýšené poptávce a r. 1873 byly nahrazeny tovární výrobou, která postupně vzrostla na dnešní závody, které mají tradici téměř 4 století.

Vackovy závody v Lysé nad Labem vyrábějí veškeré orné nářadí, pluhy potahové i traktorové specielních osvědčených značek, které jsou pro své přednosti nejen všeobecně používány, ale také nejrozšířenější ve všech končinách střední Evropy i v zámoří. Těžko lze si představiti moderní hospodářství dneška bez vybavení specielním orným nářadím značky: »ORIGINAL VACEK«.

Majitel závodu, Karel Svatopluk Vacek, jest v podniku činným od roku 1905, přistoupil v roce 1917 jako společník a od roku 1926 jest jediným majitelem.

Antonín Hradecký, koncesovaný závod instalační v Lysé nad Labem

Antonín Hradecký, majitel závodu

Instalační závod Ant. Hradeckého v Lysé n./Lab., ač byl založen teprve v r. 1925, stal se největším svého druhu na mladoboleslavsku.

Majitel závodu, který po vyučení řemeslu strojně-zámečnickému navštěvoval státní průmyslovou školu v Praze a po té prodělal několikaletou praxi u domácích i cizích velkých firem, vstoupil r. 1920 jako společník k svému bratrovi, majiteli strojíry a instalatérského závodu, avšak zakrátko jej snaha po specialisaci přivedla na dráhu samostatného podnikatele.

Odborné vzdělání, praxe, vytrvalá píle a práce byly příčinou, že brzy po založení získal závod řadu velikých staveb soukromých i veřejných, podnikaných obcemi i státem.

V r. 1931 zřídil podnikavý majitel při svém závodě parní vulkanisaci a r. 1933, kdy stavební ruch nebyl téměř žádný, bylo přikročeno k výrobě petrolejových karburátorů chráněné značky »DESTROL«, které se v provozu, jmenovitě na nákladních automobilech, velmi dobře osvědčily a získaly si dobrou pověst u velkého počtu zákazníků v řadách význačných firem nejen z Čech a Moravy, ale i ze Sudet (Sudetengau), Slovenska a dnešního Maďarska.

Firma, jejíž dílny jsou dokonale vybaveny strojním zařízením, projektuje a provádí zdravotně-technická zařízení všeho druhu, jako ústřední topení, vodovody, plynovody a práce kanalisační. V oboru opatřování dobré pitné vody se zabývá vrtáním studní motorovým pohonem.

Majitel závodu je od r. 1930 stálým znalcem krajského soudu v Mladé Boleslavi a okresního soudu v Nových Benátkách, Jeho snahou je nejen solidní obsluha zákazníků a možnost poskytovati trvalé zaměstnání svým stálým, zapracovaným zaměstnancům, ale i vésti závod k dalšímu rozkvětu. Neúnavná práce v podniku však nebrání čilému majiteli, aby se uplatnil i v samosprávě; je členem okresní samosprávy a jiných kulturních, hospodářských i sportovních korporací.

BRATŘÍ BENDOVÉ, tovární výroba dámské konfekce a prádla, LYSÁ NAD LABEM

Naše země se mohou pochlubiti významným průmyslem, jehož výrobky jsou známy v celém světě. V prvé řadě je to náš těžký kovoprůmysl, průmysl strojařský a automobilový, dále ale také průmysl textilní, rukavičkářský, sklářský a obuvnický.

V průmyslu oděvnickém jest světoznámým Prostějov s jeho výrobky v tak zvané těžké konfekci, kdežto s výrobou tak zvané lehké konfekce se zabývá také řada významných známých podniků.

Jedním z nejznámějších podniků tohoto oboru jest firma Bratří Bendové v Lysé nad Labem, zabývající se hlavně tovární výrobou dámských a dětských šatů, halenek, pracovních plášťů, zástěr všeho druhu a veškerého prádla.

Závod má již třicetiletou tradici (založen 1911) a jeho výrobky těšily se nejen ve vnitro zemí všeobecné oblibě, nýbrž byly také dobře známy a zavedeny na trhu v Orientu, ve Švédsku, Norsku, Holandsku atd.

V závodě samotném a jeho modelářských dílnách pracuje značný počet zaměstnanců, mimo toho zaměstnává podnik velký počet dělnic po domácku.

Firma Bratří Bendové stává se tak významným činitelem hospodářským a sociálním, neboť poskytuje velkému počtu zaměstnanců a dělnic stálé, celoroční zaměstnání a zdroj jejich obživy.