Hrabě Swéerts Sporck a jeho hospodářské zásady (4/6)

Tehdy dostavili se k těmto konferencím hejtman Myslijovský, důchodní Linhart, purkrabě Müller a ze Stěžer ⁹⁾ purkrabě Jan Stolovský; také hraběcí účetní Ondřej Mann, který býval dříve hejtmanem u hraběte Pachty, neopomenul této příležitosti, aby názory Swéerts-Šporckovy blíže poznal.

Konference se započala 18. února 1748 službami Božími, a po nich vysvětloval hrabě svůj systém a zásady. Hlavně dotknul se zamilovaného svého travního hospodářství. Pravil o tom, že málo jest lidí. kteří by mu důkladně rozuměli, a také porozuměti nechtějí, jakoby jim to řecky, turecky a hebrejsky vykládal. Každý obyčejně praví, že tráva roste sama od sebe, aniž by byla pěstována, ale nikdo k tomu nehledí, co to vlastně za trávu jest a že to jest samé bejlí. A na obhájení svého systému dokládá se vírou a evangeliem, kde se dočítáme, že země po hříchu Adamově jen hloží plodí, a proto jiné pomoci nestává, než aby člověk při modlitbě a v potu tváře zemi vzdělával. Odpírá tomu, že by louka zůstávala vždy loukou, a myslí, že po letech půda se vysiluje, a proto podle jeho abecedy se má hnojiti; dosud pak nikdo se nevyskytl, jenž by se tím zanášel. Druhý den ráno (19. února) byla druhá konference, při které se jednotlivé druhy hospodářství rozbíraly, rozličné exkursy se činily, manipulace se naznačila a rozličné otázky se kladly. Odpoledne na vozech vyjeli do dvorů, aby se prakticky o všem přesvědčili, večer potom při tabuli jedině o hospodářství bylo hovořeno. Nejvíce výkladů těchto sobě všímal baron Vančura. Také hejtman Myslijovský choval se pozorně při nich, ale bylo pochybno, zdali podle nich bude se říditi; ostatní úředníci přidali se všickni na stranu svého učitele, jsouce zcela o dobrotě zásad přesvědčeni. Hrabě sám poslal o nich zprávu do Vídně, nic jiného sobě nepřeje, než aby úředníci všichni se jimi zpravovali.

Na základě nabytých zkušeností na panstvích Harrachovských přimlouval se hrabě Swéerts-Šporck, aby v Jilemnici a ve Stěžerách ustanoveni byli ještě dva hospodáři, z nichž jeden měl říditi dobytkářství, a druhý měl převzíti hospodářství polní a sadovnictví; oba by ovšem byli hejtmanovi podřízeni. Hodili se k tomu nejlépe mladí lidé, kteří dobře běhají, dvory denně prohlížejí a také spolehlivé dělníky vychovati dovedou. Hlavně toho náhledu byl, aby se učinila nějaká náprava. Důchodní Linhart měl co dělati se svým odborem, a nyní, když mu v zásadě přiděleno bylo také salašnictví, práce mu přibylo; hejtman Myslijovský, maje správu velkostatku, k hospodářství dohlížeti nemohl, mimo to i doma měl práci a k tomu byl morous, ač teprve něco přes 40 let stár, vyšel ze zvyku a nehodil se ku provádění nových myšlének. Asi nejlépe by se tam byl hodil Josef Schneider, který byl jako novic v Lysé, a zvláště k dobytkářství a trávnímu hospodářství byl dobrý, ale ten musil ještě tohoto roku nějakou dobu v Lysé stráviti, aby prodělal hospodářství travní, a naučil se dělati seno a Otavu, prodělal žně a zimní orbu, a potom teprve mohl dosazen býti na panství. Druhý novic Kocián pak vyhlídnut byl pro Bruck. Aby zatím správa panství řádně vésti se mohla, načrtnul hrabě Swéert Šporck organisaci a odeslal náčrtek svůj 28. března hraběti Harrachovi do Vídně.

Hlavním úředníkem na panstvích větších byl hejtman. Název tento nikterak se Šporckovi nelíbil, protože spíše hodil se k vojenství; ani nevěděl, kterakým způsobem při hospodářství se ustálil. Byl pro název správce nebo vrchní.

I německý titul Kornschreiber (obroční) se mu nezamlouval, protože podle této analogie měl být i písař pšeničný, ječný a pod. Spíše již byl by se spokojil se jménem obilního písaře (Getreideschreiber), ale ani ten nebyl vhodný, protože úředník nedělá obilí. Na svých panstvích měl jenom hospodáře.

Obor správce měl objímati záležitosti politické, soudní, vojenské, soukromé, veřejné, kontribučenské, dále registraturu, dopisy, záležitosti kostelní, špitální, obecní a sirotčí. Bylo tu tedy dosti věcí, které celého člověka vyžadovaly. Podle hodnosti byl správce první osobou na panství, ale neměl v hospodářství co poroučeti; byl, jako při vládě, vlastně politickou instancí, maje k pomoci písaře kontribučenského a kancelářského.

Co se komorním hospodářstvím (camerale) vyrozumívalo, náleželo v pravomoc správcovu, jenž vlastně byl řiditelem veškerého hospodářství, a pod ním ještě byli: 1. důchodní, 2. hospodáři, a to: dobytčí, polní, lesní, salašní nebo boudní. On sám nevedl žádné početnictví, nýbrž jen vrchní dohled. O počty staral se důchodní, polní hospodář vedl své počty, a správce je revidoval.

Hospodáři zase měli k své ruce pomocníky, kteří měli o něco menší plat; tak byl ustanoven pomocník (adjunkt) dobytčího hospodáře, polního hospodáře atd.

Kromě těch byli i podřízenější osoby. Pěstitel trávy, který se na celém panství staral otravu a travní semena, jichž v hospodářství bylo třeba; byl tu i zvláštní chymicus na panství v Lysé, to jest rozmnožovatel hnoje, jenž celý rok chodil dvůr ke dvoru, prohlížel hnojníky a staral se o všemožné rozhojnění hnoje.

Při hospodářství mělo býti i několik hospodářských kaprálů nebo desátníků (mušketýrů), jež hospodářský správce s rozkazy svými posílal. Zařízení takové stálo sice troch u peněz, ale hospodářství zase vynášelo, když každý z nich svou povinnost konal. Hrabě Swéerts-Šporck vycházel z toho stanoviska, že má hospodář obdržeti slušný plat, aby potom mohlo odpadnouti vedlejší hospodářství, a zvláště akcidence.

Ke služnému náležel také deputát, jenž pozůstával v naturaliích. Od několika let zanášel se hrabě Swéerts-Šporck tím, aby akcidence všecky do jedné summy byly pojaty a obnos ten mezi úředníky rozdělen byl tak, aby každý něco dostal; neboť dosud nehleděli úředníci tak na plat, jako spíše na příjmy nahodilé a vedlejší. Rozeznával pak dva druhy akcidencí: jeden druh vycházel z důchodů vrchnostenských, druhý placen byl od poddaných. Ony mohly býti zrušeny nebo změněny podle vůle vrchnosti, jen když úřednictvu zjednána byla obstojná výživa. Druhým druhem nemohla vrchnost tak jednoduše nakládati, leda že by je vůbec nahradila, a nemohla je také na škodu poddaných zrušiti; ovšem mohla je snížiti, když byly snad příliš vysoké. Například platilo se tehdy za povolení k ženění 1 zl. 15 kr., a taxu tuto platil každý na úřadě, ať byl bohatý nebo chudý. Při tom souhlasil hrabě s tím, aby tu jako u štolové taxy byla jakási stupnice: láník, pololáník, chalupník. Když se účty sirotčí schvalovaly, vybírán jakýsi poplatek; i zde navrhoval snížení na 8 kr., ač i toto se mu vysokým zdálo proto, že sirotkové náleželi jaksi pod ochranu vrchnosti a jich blahobyt měl býti i vrchnostem na srdci. Stupnice platu, jak byla v Lysé, a jak ji i pro Jilemnici navrhoval, byla následující:

Vyšší úředníci mimo to měli krávy a koně, kteří z obroku panského byli krmeni. Protože tím mnoho panský obrok trpěl, a mnohdy koně ve stáji dlouhý čas stáli, byl pro to hrabě Swéerts-Šporck, aby úředníkům těm raději něco bylo přidáno, a když někam třeba bylo vyjeti, aby použito bylo koní, kteří byli pro práci ve dvoře. Též něco myslivcům mělo býti přidáno platu.

Děvečky ve dvorech měly býti roztříděny na mladší s platem 4 zl., a starší s platem 8 zl. Y měsíci únoru 1748 vydány byly zvláštní instrukce, podle nichž úředníci spravo- vati se měli.

1. Měli pilně dohlížet! k poddaným a jim příkladem předcházeti, službám Božím obcujíce, častěji ke zpovědi a k sv. přijímání chodíce; hříchů se měli varovati a ve mravných cnostech prospívati.

2. Poddané měli při týdenním řízení napomínat! a nabádati, katolickou víru chrániti a bdíti nad tím, aby kacířské nebo podezřelé knihy se na panství nedonášely, pověrečné zvyky netrpěti, láni, nepřátelství a nesvornost, pití, hru, tanec trestati a všecko, co proti Božímu přikázání bylo, zamezovati.

3. Poddaní měli pilně děti do školy posílati, aby se tam učili čisti, psáti, počítati, v hudbě a humanitě cvičiti, a k tomu úředníci pilně přihlížeti měli, školy visitovati a jedním slovem si jako missionáři počínati, i při týdenním řízení měli sobě poučlivě věsti, nemyslíce, že ten den ustanoven jest toliko k přijímání peněz.

4. Pilně měli dohlížeti, ke špitálům k bratrstvům a k obecním počtům.

5. Na starosti jim bylo politické řízení (politicum); měli totiž zeměpanská, jim od krajských úřadů sdělená nařízení zachovávati, daně vybírati i odváděti a hledéti, aby nebyly za poddanými nedoplatky.

6. Míti registraturu v pořádku, urbáře, památkové knihy, dekretální knihy, hospodářské protokoly, knihy patentní, protokoly o prodejích, hranicích, sousedech a korrespondencích. 7. Konečně měl i industrialní protokol býti veden a v něm se měly zapisovati industrialní návrhy a rozhodnutí o tom učiněná. Vůbec na srdce jim kladl, aby pracovali, se potili, studovali, přemýšleli a hleděli, jak by hospodářství pomohli. Heslem jeho bylo: čtěte v evangeliu a stanete se všichni dobrými hospodáři!

Pokud bylo možno, počaly se na Jilemnicku roku 1748 prováděti zásady Swéerts-Sporckovy. Aby k tomu dohlédli, posláni tam byli v květnu oba novicové Kocián a Schneider, kteří pro ně byli zaníceni, ale mnoho tam poříditi nemohli, protože hejtman Myslijovský, nejsa o nich ještě přesvědčen, zúplna je neprováděl. Proto také naříkal dne 10. května hrabě Swéerts-Šporck, že na panství, které čtyřikráte tak veliké jest jako Lysá, špatně se hospodáři, jak za uplynulých dvaceti let hospodařeno bylo. Úsudek pak o všem vypadl v ten smysl, že polní hospodářství upadlo, dobytkářství jest na mizině, louky mechem jsou zarostlé, lidé zchoulostivělí a ke zlému navyklí, všecko všudy samá pustina, a že majitel panství spokojiti se musí 15000 až 16000 zl., kdežto výnos byl by mnohem větší, kdyby tam jiný hejtman byl. Vzkázal sice po Kociánovi, aby se hejtman neopovážil ani zrníčko ječmena zaseti, leda jen do půdy třikráte zorané a zcela od pejřavky vyčištěné, ale z toho málo nebo nic se nestalo, a všecko zůstalo při starém a neustálé nářky tím se vedly na ponebí, ačkoliv toho příčinou jest jenom nedbalost. V podobném smyslu pronesl se i Kocián, když v máji hraběti Harrachovi o své visitaci zprávu podával. Stáje jsou, psal tehdy, pavučinami vyšpalírované a v nich stojí dobytek samá kůže a kost; pole pro ječmen jsou hákem zpracována, a teprve při setí oralo se pluhem. Potřebné železné hrábě k travnímu hospodářství nejsou ještě koupeny, ani hnůj ve dvorech není ve čtverhran srovnán, a vůbec jilemnický, javorský a jilmský dvůr špatně vypadají. O letnicích měl pak se Schneidrem příležitost ve Vídni, kam od hraběte posláni byli, své pozorování hraběti Harrachovi opakovati. Když pak i podobnou zprávu sdělil Swéerts-Šporckovi, byl on tak zaražen, že nedoufal, aby v Jilemnici co dobrého se zařídilo, i kdyby tam deset Kociánů poslal. Jedinou radost měl, když slyšel, že všecko obilí dobře roste a i zasetá tráva dobře stojí, lépe než byla v Lysé. Stejně potěšen byl z toho, že ve Vlkavě tenkráte obilí dobře vypadalo a znamenitěji se zdařilo, než obilí na polnostech poddaných, tak že byla oprávněna naděje, že se tentokráte ještě jednou tolik obilí sklidí než obyčejně. Pokračováno tu bylo i v dobytkářství, stáj byla hotova a mladým dobytkem osazena, ovšem ne ještě docela; dojný dobytek umístěn byl ve Zdichově, aby byl hraběti více na očích. Travní hospodářství též zdatně se tu vedlo, že se bylo nadíti asi 100 korců mariánského semene, jetele, josefské trávy i vojtěšky bylo s dostatek; zelí mělo se teprve sázeti. Tím ovšem kynula naděje, že bude se moci ve Vlkavě i v Stěžerech hodně dobytka chovati, když bude dostatek trávy. Stromky, které na podzim se vysadily, všecky se ujaly, i zamýšlel kolem zahrad živý plot vysaditi, který nebyl tak drahý, jako plot z tyček a tesův. K lesům též lepší nyní byl dohled, zvláště co pastva byla vykoupena a zrušena. Za to na vysoušení rybníků nebylo lze pomysliti, protože v nich bylo mnoho vody.

Protože hrabě Swéerts-Šporck poznal, kde příčina možných nezdarů spočívá, hleděl nasaditi páky své, aby odpor odstranil. Nezamýšlel sice úředníky staré najednou odstraniti, ale chtěl je přece znenáhla nahraditi novici, které si sám vychoval. Proto se přičiňoval, aby v Jilemnici veslo z rukou Myslijovského přešlo na jiného, a pomýšlel na Josefa Schneidra, který ovšem byl ještě mlád a sláb, a proto nemohl býti hned první osobou ustanoven. Navrhoval tudíž hraběti Harrachovi, aby byl dán do Jilemnice s názvem hospodáře, maje 100 zl. platu a deputát. Kocián měl zůstati ještě nějakou chvíli v Lysé, a potom usazen měl býti ve Stěžerách. Myslil také, že by i důchodní Linhart, který zásady jeho také dobře chápal, mohl jako dohližitel hospodářství v Jilemnici býti ustanoven, a jeho písař měl zasvěcen býti do salašnictví, při kterém potom měl setrvali. Některou chvíli pomýšlel i na vlkavského Müllera. Tím způsobem byl by Myslijovský, odkázán na politickou správu panství, zůstal sice prvním úředníkem, ale v hospodářství neměl by co poroučeti. Úmysl svůj také z části provedl. Schneider, který s Kociánem prohlédl tehdy ještě panství Heřmanovo Hradiště, byl ustanoven v létě za hospodáře pro Jilemnici, kde měl se ujmouti hospodářství polního, travního a zahradního, a někdy v srpnu tu od hraběte Swéerts-Šporka byl instalován. František Kocián byl téhož času dosazen za „obročního” písaře do Vlkavy. (pokračování)

Hrabě Swéerts-Sporck a jeho hospodářské zásady

Část ( 4 / 6 )